Nejdelší okamžik

Ptali se jí na nejdelší okamžik v životě. Zamyslela se. Vzpomínala na nekonečné tři minuty strávené v koupelně.

Bylo jí tehdy šestnáct let. Stála před zrcadlem, dívala se na svou bledou tvář, do vyděšených očí. Hlavou jí plulo mnoho otázek, na které nenacházela odpovědi.

Co když tam ten proužek potom bude? Jsem dost silná na to mít v šestnácti letech dítě? Co řeknou rodiče? Vyženou mě? Budou chtít, abych šla na potrat? Budou chtít, abych se vdala? A co on? Opustí mě? Zůstane se mnou? A co škola? Co řeknou lidi?

Další a další otázky se derou do mysli a ručička na hodinkách se nekonečně dlouho rozmýšlí, než poskočí vstříc druhé minutě.

A kdybych šla na přerušení, měla bych na to vůbec právo? Co by mi působilo větší výčitky - to, že jsem si dítě nechala, ačkoli je mi teprve šestnáct a všechno mám před sebou, nebo jeho zapuzení?
A znovu stejné otázky a strach. Jsem dost silná? Co rodiče? Co on?...

Další nekonečná minuta je u konce. V mysli ale už klíčí rozhodnutí. Nechám si to dítě. Zároveň s tímto sílícím rozhodnutím mizí strach. Do bledé tváře se pomalu vrací barva, zmatek ustupuje...

Třetí minuta uběhla, zbývá se podívat na výsledek testu. Rozhodnutí dítě si nechat trvá...... ale je zbytečné - proužek oznamující těhotenství se nevybarvil. Úleva se vkrádá do šestnáctileté duše zkoušené dívky.

Čekají na odpověď.
"Můj nejdelší okamžik v životě? Tak tedy: Bylo mi tehdy šestnáct let...."