Divnosti

Je pondělí a není mi dobře. Mám rýmičku, teplůtku, polehávám, piju kořalku a kafe. Sedím u PC a píšu. Proč? Byl jsem u doktorky, aby se mi na něj podívala. Nechtěla ho vidět. Mrkla na nohy, že prý mám nějakou alergickou reakci, proto to tak svědí. Tak mám lupénku a ještě tuhle pohromu. Dala mi krém a že se prej nemám mejt a hlavně mydlit. To stejně nedělám. Dávaj Kobru 11, vypadá vše věrohodně. Moc se mi líbí Simi. Chtěl bych s ním mít dítě. S Tebou bych ho mít nechtěl. Asi proto, že ho nechci s nikým. Mám jich už dost, šmejdů. Odevzdal jsem peníze sběrníkovi, bezdomovci dal oblečení a ponožky. Mě nikdo jen tak nic nedá. To se tedy má, co? Strašně smrdí, asi na něj nejdou mouchy. To ani teď v zimě na mne. Má čtyři děti a dva psy. O psy se stará lépe. Jsou zavřeni v kleci jen po dobu pracovní doby, tedy celý den. Děti má v děcáku. Musím něco udělat do práce. Proč však já? Dcera kouří. I já kouřívával. Nasmrádlá bunda je prý od toho, že si ji máma půjčuje. Smrdí jí i ruce, tak nevím. Chci věřit. Přece by mi nelhala. To by však nebyla po mně. A ona je. Já kradu. Co když i ona? Lžu někdy i sám sobě, tak proč ne Tobě. Telefon nezvoní a je mi z toho smutno. On však nemůže. Vypnul jsem mu zvonění. Strašně mne sralo, jak furt zvoní. Přišla mi nabídka od Makra. Mají tam strašně moc věcí, co dřív nebylo. Jak je možné, že tomu tak bylo? Já se bez nich obešel, proč tomu tak dnes není? Dám si hlt Jima, třeba se mi rozsvítí. Mám zkušenost, že spíš zhasne. Po něm přichází euforie a pak pád. Bez něj však co to je? Vy to víte, tak si to obhájíte. Já vím své. Byl jsem se podívat v Luxoru u Kanclsbergra. Nevím, proč se tak blbě jmenuje a kdoví jestli vůbec to tak je. Maj tam knihy. Strašně moc knih. Líbí se mi ty obrázkové. Vyhlédl jsem si Dalího. Bylo horko, a tak se mi nikam nevešel. Tak ho nemám. Ale vše jsem prohlédl jak se patří. Koupil jsem tři pohlednice po sedmi korunách. Pošlu Ti je, až získám adresu. Na jednom jsem já a na druhém Ty. A třetí je zase se mnou, asi se si líbím na ní. Ty nejsi tam oblečená, je to v přírodě u velkého stromu, jsi tam jako jedna z jeho větví. Máš košatost v rukou. Z klínu roste větev. Je to černobílé. Tak to vidí psi i já. Otevřel jsem další dvanáctku. Táhne mi dobře. Jsem asi smedný. Mnicha však nepiju. Ono co kdyby. Smrkám. Nemám už do čeho. Jdu do koupelny a je to v umyvadle. Pouštím vodu a přemýšlím, kdy to bude v moři. Frk si jen tak putuje zadarmo a kam se všude podívá. Jen aby ho někde nevyčistili, chudáka. To by si nezasloužil. Vždyť mne tak soužil. Začínám myslet na další. Mám tam je tři. Budu muset z rozvahou nebo dojít pro točený. Tam však je nakouřeno, a to nemám rád. Je to věkem. Dřív jsem to měl rád. To i doma mě. Pod nohama mám trezor. V něm mám patrony a pistol. Je na šest nábojů. Hodně se zasekává a má malý kalibr. Dá se s ní trefit dům na pět metrů a nebo hlava přiložením. Jak jsem byl na kožním, tak vedle byla ordinace klinické psychologie. Měl jsem tam chuť zajít. A oni by mne zrazovali. A nebo zavřeli. Tak jsem byl jen na tom kožním. A teď nevím, jestli jsem udělal dobře. Chtěl bych pokračovat, když já už vlastně vše sdělil.