Grep

Grep
Je kulatý a to koule taky
Budou vánoce, tak je vytáhneme a rozvěsíme. Ještě, že tam nevisí ty moje. Ty by ozdobou nebyly. Ty skleněný jsou na tom jinak. Háček ze slabého drátku pozinkovaný trošku zkroucený. Dřív to byla rozložená kancelářská svorka. Dnes už se tolik nekrade, tak to proto. Každý pěkně za své. Teda kromě státních zaměstnanců.
Rádio hraje a soustavně je přerušováno reklamou. Zítra donesu CD a dám jim vale.
Nebo se z toho zmagořím. Ale ale, co se to děje. Ráž a ta jeho „okrem něba“ Je pěkná, jakoby ze záhrobí, kde on už byl a my tam teprve směřujeme. Pojedu domů autem, tak kdo ví.
Je zajímavé být si sám sobě společností. Nyní tomu tak je. Jsem zvědavý, jak se z toho vyvléknu a ještě to učiním něčím zajímavé. Vypadá to zatím zle. Smráká se a tak svítím. Je to zářivka a pod tou se prý plešatí. Můžu jít do Mánesa na Sedláčka. Nikdy jsem ho neviděl, je tam však možnost dát si k tomu pivo, tak vlastně nevím, čemu podléhám. Byla by varianta, kdyby zavolala. Nevolá. I já očekávám, že bude volat ten druhý. Tak to holt dopadá. Koukám do šedého betonu a na rozpadající se 1203. Za ní je gazík v ještě horším stavu. Jsem za vrátnicí. Montérky nenosím. Rukama se přeci dnes živí pochybní elementi. I já jím byl. Dnes jím nejsem. Bylo mi tak lépe. Zase bude.
Jsem smutný. Projevuje se to neradostnou náladou. Nikdo mi dnes neumřel, a přesto tomu tak je. Jestli ono to není právě tím. Třeba bych byl pak veselý. Vím, to je rouhání a já to tak nemyslím.
Myslím na Tebe a nevím, jak na tě dosáhnout. Nevím, jak vypadáš, co s Tebou je možno zažít. Si moje vize štěstí.
Oblačno, ucpáno, srážka, pokuta, vrah, atentát, rekonstrukce to přerušily rozjímání v celou zprávy.
Manželka mi chce dát na čelo kameru. To aby věděla co kde a jak. Jsem rád, že má o mne takovou starost. I já jí tím obdařím.
Psovi dáme čip. Dětem taky.
Domu namontuji zabezpečovačku.
Připojím se k akci udej svého souseda.
Teploměr upozorňuje na vzrůstající teplotu. Od té udávané jdou na mne vidiny.
Chtěl bych je nakreslit, nemám však sil. Až je budu mít, nebudu mít je.
Motám se v tom jako ta nudle v bandě. Z toho asi vede jedině cesta dnem vzhůru a nebo časem když to prorezne.
Word je chytrý. Každou chybu podtrhne a ty závažné opraví. Slova přepisuje, že mi nedávají smysl. On má svou hlavu, to i já.
Pobolívající zub chvílemi o sobě dává vědět. Brzy bude sám. To mu přeji, za to co dělá.
Ráno jsem ty ruce měl čisté a stejně jsem si je umyl. Nyní je mám špinavé, a tak je nechám.
Zítra se týden zhoupne do druhé půlky. Kam však spěchám? Spíš bych měl brzdit. Lehnout si odpočívat v pokoji to je můj sen. Pak i Ty můžeš dojít za mnou, prosím, nechoď dříve, víš, to se nedělá.
Babička tam s dědou je. Je jim dobře. Hrají jim tam varhany. To ne pořád. Rád bych věděl, co tam dělají, zeptat se však nemohu pro tu pohromu.
Oni v urně jsou.
Ta je mosazná.
A za mosaz dávají 50 Kč za kg
A tak se obávám, kde oni vlastně jsou a jak tam ještě dlouho zůstanou.
Co pak bylo by, kdo kde by hledal je.
Jdu tam za nimi a mám grep. Sním ho, slupka zůstává, v ní je uchovám.
Omyl to byl, jelikož i on zmizel, to pro nevhodnost umístění.
Co teď s nimi je, se obávám.