Nejlepší na světě

Jako dítě vyrůstala jsem ovlivňována péčí ženy tak dokonalé, jak nikdo z vás nedokáže si snad představit. Prý část své nesmírné bezchybnosti vložila do mé duše, tak dovolte mi v těchto řádcích vzpomenout na něco málo, co jsem ve svých třech letech ještě nechápala. Její sametový hlas učarovat musel i sebevětšímu sucharovi. Záliba v četbě jistě vznešené mluvě prospívala. Mnohdy jejím domem zněla štiplavá melodie staré konvice, když na plotně vařila vodu na čaj. Měla přijít její známá, vzduchem tedy linula se líbezná vůně horkého čaje a čerstvých buchet. Dodnes lepší nikde jsem nechutnala. Snad pohádkovou chuť dodávala jim láska, s jakou těsto připravovala, v troubě hlídala i z plechu na ozdobný talíř jako zlatavé perličky vyndávala. Stačilo do ruky vzít tuhle její sladkou pochoutku k čaji o páté a téměř se vám svojí křehkostí rozpadala v ruce. Povrch každého kousku zdál se jako pokrytý tím nejjemnějším sametem na světě, přičemž tvaroh v této kynuté jeskyni se schovávající neztrácel na šťavnatosti. A čaj díky její přirozené zručnosti znamenal pro každého pohoštěného stejný požitek jako pro tuhle dámu čtení nové knihy. Když její stářím poznamenané ruce, nepostrádající ovšem šarm, podávaly vám cukřenku, těšili jste se již, až první kapka sladkého moku spočine na chuťových pohárcích vašeho jazyka. A ten příjemný pocit, jenž po těle se vám rozlil, jakmile miliony chutí snad kouzelných pokračovaly svoji trasu až do vašeho žaludku, kde vás zahřály stejně tak, jako to dokázal každý její úsměv někde tam uvnitř… u srdce.
Jednoho dne tato andělská osobnost odešla. Mně, z nechápavosti situace, jediná slza neukápla, tak na papír mi jich teď padají desítky, když o ní píšu.