Brýle sira Colina

Bylo sychravé pondělní ráno, když se sir Colin probudil. Do pokoje vešla služebná s podnosem, na němž ležela připravená snídaně a úhledně složený výtisk novin. Položila tác na stůl a odešla. Sir Colin si oblékl svůj župan, který si přivezl z cest po Evropě, a usedl k chutně vyhlížející hostině.

Když pojedl, rozevřel noviny, dvakrát jimi ve vzduchu zavířil a nalistoval ekonomickou rubriku. Sáhl si pro své čtecí brýle do náprsní kapsy u županu, ale kapsa byla prázdná.

„Kde mám své čtecí brýle?!“ zvolal a rozlíceně křikl na služebnou „Agnes! Mohla byste na slovíčko?!“

Vylekaná služebná přiběhla do pokoje se zmateným výrazem na tváři: „Volal jste mne, sire?“

„Jistě, že jsem Vás volal! Nikdo jiný tu kromě Vás také neslouží. Chtěl jsem si po snídani přečíst pár řádků ekonomických statistik, ale bez brýlí to nebude možné. Kde jsou?!“ pronesl uraženě.

„Obávám se, sire, že Vaše čtecí brýle se ještě opravují. V pátek Vám omylem sklouzly, když jste si v knihovně pročítal jeden z vašich oblíbených titulů. Bylo to po obědě a únava Vám přivřela víčka. Hnedle jak jste to zjistil, jste rychle vstal z křesla a brýle upadly na zem“ pousmála se služebná.

„Máte pravdu“ vyčetl sám sobě sir Colin a se zasněným výrazem pohlédl skrze okno.