Vánoce - včera i dnes

Zvoneček.
Jako malá jsem v té chvíli vždycky nadšeně vyskočila od stolu a křičela: "Ježíšek, Ježíšek přišel." Nedočkavě jsem se rozběhla k našemu vánočnímu stromku. Žádný noblesní, velký a pyšný strom. Jen obyčejný ušlápnutý stromek, ale já jej milovala. Vůně lesa se mísila s vůní cukroví. Když jsem spatřila úhledně zabalené balíčky, očička se mi rozzářila. Snad ta zář předčila i všechny svíčky rozvěšené v nebezpečné blízkosti jehličí. Za mnou pomalým krokem přicházela usměvavá máma s tátou. "Podívejte! Co nám tady Ježíšek nechal dárků!" Vždy jsem musela počkat, až se zbytek rodiny rozesadí okolo stolu. Nemohla jsem to vydržet. Byla jsem šťastná, nadšená, nedočkavá. Když jsem již byla větší, potají jsem si četla, komu patří největší balíčky nebo ty se zajímavým tvarem. Nemohla jsem se vynadívat na nové papuče. Radostí jsem skákala nad zajímavou stolní hrou. Pyšně jsem chodila po bytě s novou proužkovanou čepicí. Nakonec jsem vždycky nahlas poděkovala Ježíškovi a slíbila, že budu hodná celý další rok.
A dnes?
Zvoneček.
Podíváme se po sobě s rodiči a usmíváme se. "Ježíšek přišel!" snažíme se říct co nejvěrohodněji, i když všichni víme, jak to chodí. Pomalu vejdeme k našemu umělému ozářenému stromu sladěnému do jedné barvy. Síla elektrických svíček ozařuje ohromné množství dárků. Bytem stále voní cukroví (tentokrát kupované, protože přece Nebyl letos čas) a vůně lesa (tentokrát do zásuvky strčená speciální voňavka). Po předání hromady dárků se odeberu k sobě do pokoje a naštvaně za sebou bouchnu dveřmi (přála jsem si přece nový MP3, tak proč jsem ho nedostala?!). Po chvíli mi pípá mobil od přátel, kteří se chlubí svýma novýma lyžema, super extra moderním kolem, kosmetikou za xx tisíc, mobily se skvělým zabudovaným foťákem, velkoplošnou televizí do pokojíčku, digitálem nebo kamerou, poslední model MP3 (tak proč ho zatraceně já nemám) či notebookem. A nakonec? Všichni si samozřejmě oddychneme, že letošní blázinec je zase za námi.