Divokej Bill - jak to všechno začalo

Oni jsou prostě takoví normální kluci z hospody U džbánku. Po šesti pivech si zazpívali u kytary a harmoniky a úplně náhle bez jakýchkoliv předchozích úmyslů je napadlo založit kapelu.
Mysleli to samozřejmě nejdřív jako srandu, ale druhej den už jich do hospůdky dotáhlo oprášené nástroje víc. No a znenadání se objevil volnej sklep, čí garáž úplně zadáčo, a čím víc kluky spolu bavilo muzikálně blbnout, tím častěji do svý garáže, kterou s hranou dávkou humoru nazývali už tehdy Zkušebnou, zaskočili a začínali hrát. Skutečně hrát.
Když zase jednou zašli ke Džbánku, tak tam místo nich již hráli a zpívali jiní. Kluky to nejdřív děsně namíchlo, přece ti křiklouni jim sebrali jejich místo, a tak si sedli k vedlejšímu stolu, a přestože původně vůůůbec nechtěli poslouchat, tak jejich cvičená ouška musela uznat, že jim to hraje sakra dobře.
Po pár písničkách se počáteční antipatie rozplynuly a kluci objednali k vedlejšímu stolu pivo a za chvíli už se domlouval příchod hrající společnosti do jejich stále ještě nepojmenované skupiny.
Když už se noc chýlila k ránu a rozšafné společenství u stolu v rohu bylo již trochu více pod obraz, došlo i na vtípky o skupině. Ale i v tak veselé náladě byly tyhle vtípky polovážné.
Jejich trochu unavenější, ale přece dosti čilé mozky zpracovávaly nápady na jméno, padaly různé návrhy, z nichž některé vyvolávaly hurónský smích.
Řeč se nakonec stočila jinam. Jeden z kluků (ten, co vypil nejvíce piv v tento historický den a tedy nejpečlivěji oslavil narození skupiny) náhle zvedl hlavu z desky stolu a lesklýma očima přejel přítomné. Nevzpomínal si, o čem se mluvilo posledních pár minut, zato se mu matně vybavovala diskuze o jménu kapely.
Většina nápadů se mu už vykouřila z hlavy, ale vzpomínal si na to, že by se jistě měli jmenovat drsně, protože jejich muzika bude fakt divoká. Bill bylo jediný, co si spojoval ve svém alkoholem zmoženém mozku se slovem divokej.
"Divokej Bill," zamumlal, jaksi se zaseknul, a tak to mumlal asi dalších deset minut.
"Co říkáš?" Po zádech ho poplácal jeho vedlesedící, až chudák poskočil i se židlí ke stolu a lehce víc rozlil piva, což zaujalo pozornost ostatních více, než kdyby do hospody vjel tank a z něj vyletěla víla Amálka, takže na vteřinku ztichli.
Ale i ta vteřinka stačila, aby to uslyšeli: "Divokej Bill," zamumlal ještě jednou a pak mu hlava opět klesla bezvládně na stůl.
"Jo, jo, to je ono, to je hustý, tak se budem menovat!!" vyskočil nadšeně jeden z nich a ostatní začli souhlasně mručet a spícího člena kapely s novým vznešeně stvořeným jménem plácat po rameni.
Druhý den už mu z toho v hlavě nic nezůstalo, ale kapela i název už zůstaly. A to doteď.