Vězeňský kolotoč Motto: Je lepší žít deset let jako lev, než sto let jako osel staré arabské příslov

        Žlutobílý policejní anton s výraznými černými písmeny VB na bocích se pracně proplétal uličkami starého města pražského. Na vltavském nábřeží nabral na rychlosti. Směr a cíl - západní okraj Prahy. Ruzyňská vazební věznice. Dany Kautský pohlédl přes zamřížované okno řidičovy kabiny, kde seděla dvoučlenná, ozbrojená policejní eskorta. Ostřížím zrakem sledovali své nedobrovolné pasažéry. Za sklem se krátce mihlo panorama Hradčan a Danymu se sevřel žaludek. Jak dlouho nebude moci chodit po městě? Kde udělal chybu? A kolik za ní zaplatí? Znechuceně pohlédl na své spoluvězně. Už na dvoře areálu federální bezpečnosti, který se skládal z ulic Bartolomějská a Konvitská, si všiml, že proběhla policejní razie v Perlovce a na Hlavním nádraží. Všude plno kurev a pochybných existencí. K Danymu připoutali chlápka neurčitého věku. Podle vybledlého tetování na hřbetě rukou a tečky pod pravým okem bylo vidět, že se jedná o zkušeného mukla, který už má nějaký ten rok za drátama odpykaný. Vzhledem k zápachu vycházejícímu z jeho, na kolenou vytahaných tesilek a zamaštěnému svetru oblečeným na holé tělo, si ho Dany zařadil - somrák. Příživa, žijící ze zbytku v odpadkovém koši. Dvě typické šlapky do přistaveného antonu nastupovaly s hlasitým chichotáním, které snad mělo znít sexy. Svoji hvězdnou slávu měly již dávno za sebou. Noc strávená v policejní cele jim na kráse moc nepřidala. Předčasně zestárlé tváře se zbytky rozmazaného líčidla, typická uniforma laciných dorot. Tučná stehna stěží zakrývala černá minisukně, tričko bez podprsenky s velikým nápisem sex yes doplňovala odřená džínová bundička. Dany od nich znechuceně odvrátil zrak. Vězeňský anton prudce odbočil z výpadovky na Karlovy Vary. Dany zahlédl mu již dobře známou dominantu Ruzyňské věznice, červenou vodárenskou věž. Vždyť Dany také nebyl žádný vězeňský novic. Před necelýma dvěma lety měl už možnost se seznámit, jak chutná život za mřížemi. Jenže tehdy už při zatčení věděl, že trest bude přinejhorším počítat pouze na měsíce. Koncem června roku 1968 začínalo horké léto a to nejen v politice. V té době Dany dokončil první rok učňáku na pokrývače. S partou se rozhodl udělat si první velkou dovolenou. Přesně podle svých představ. Odjeli do lesů nad hradem Karlštejn. Dobře se zde vyznali ještě z minulých vandrů. V opuštěných, zatopených lomech a štolách vápencových skal nalezli dočasný úkryt. Dany vybral lom známý pod názvem "Kaňon mustangů". Líbil se mu pro svoji odlehlost od přístupových cest a únikovým štolám směrem na Srbsko. Hlavní stan rozbalili v jeskyni přezdívané "Modlitebna" Podle vytesaného kříže ve stěně skály. Parta záhy poznala, že těžko přístupnou krajinu si za útočiště nevybrala sama. Časem se na ně nalepilo pár útěkářů z nedalekého pasťáku. Danyho parta se spojila i s částí ostravské bandy, která si říkala "Zelení ďáblové". V Ostravě jim po několika úspěšných loupežných přepadeních, začali fízlové šlapat na paty. Tak se Část party raději zamířila ukrýt do Čech. Bezpečnost brzy zaznamenala v širokém okolí Karlštejna a Srbska zvýšený počet vyloupených obchodů a rekreačních zařízení. Celkem dobře tušila, že stopy vedou do skal a lesů divoké Ameriky. Oblast byla autem prakticky nepřístupná a spleť štol dávala široký prostor k útěku. Bezpečáků bylo na služebně zoufale málo a k tomu ještě ta politická situace! Někteří z nich nevěděli jestli za půl roku nebudou místo mávání obuškem, házet hlínou někde ve výkopu. K Danyho partě se štěstí obrátilo zády, nezávisle, ve dvou případech. Na kriminálku do Berouna se dostavila známá zpěvačka z divadla Semafor, společně s náměstkem ministra dopravy. Oba na pokraji zhroucení! Jejich chlouba, jejich letní rezidence, byly vykradeny a částečně zdemolovány! Nejvíc oba dostalo, když v peřinách, jak zpěvačka doslova řekla, našli nasráno. Padaly výhružky o neschopnosti bezpečnosti, zveřejnění v tisku. Náměstek vykřikoval o známostech na UV KSČ. Po těchto dvou trestních oznámeních začal náčelník bezpečnosti uvažovat o možnosti povolat armádu a za pomoci vojáků vyčistit celou oblast od kriminálních živlů. Jenže náhoda je kolikrát šťastný i nešťastný spojenec. Dva členové party při potulce lesem narazili nedaleko obce Mořina na hájovnu. Z recese vylezli pootevřeným oknem dovnitř. Zběžně prolezli dvě chudě zařízené místnosti a s celkem nevalnou kořistí - lahví domácí pálenky a několika stovkami, které našli v kafáči otlučené kredence - už se chtěli vrátit zpět k partě. Na špinavém, zabláceném dvorku si ale všimli, že za pletivem králíkárny spokojeně přežvykují macatí králíci. Pane jo! To bude překvápko pro partu! čerstvé pečínka! Z poloprázdného pytle vysypali zbytek krmení a z kotců vytáhli tři největší macky. Na přivítanou dostanou za uši vedle pohozenou sekyrou. Jaké bylo zděšení místního hajného, když se lehce nachmelen připotácel i se svým psem z místní knajpy do svého kutlochu. Rázem vystřízlivěl. Těch pár korun by ještě oželel, ale jeho pýcha, trio zdatných králičích samců, Belgických obrů, s nimiž vyhrával veškeré okresní i krajské soutěže, bylo nenávratně pryč! "Broku po stopě" zavelel psovi. Čekalo je nekonečné bloudění, po deštěm vymletých, bahnitých lesních cestách. Nakonec zoufalý hajný dorazil na okraj vápencového lomu. Skryt v nízkém porostu borovic, mohl jen smutně sledovat, jak jeho výstavní macky otáčí na rožni parta výrostků. Hajný sebral zbytek sil a hnán pomstou vyrazil na tříhodinový pochod. Když konečně i se svým psem s vyplazenými jazyky dorazili na okrsek VB byla skoro tma. Bezpečáci zpozorněli při líčení celkem obyčejné krádeže teprve až hajný ve své výpovědi uvedl, že v lomu se ukrývá před zákonem nejméně desítka trampů. Náčelník berounské kriminálky okamžitě zavětřil stopu. Ano to by mohla být ta banda, co jim už přes měsíc táhne krajem! Pohotovost! ! Bezpečáci doplnili své sily o příslušníky PS-VB. Přidalo se i pár myslivců z místního sdružení. Ti se budou lépe orientovat v nepřehledné krajině. Danyho probudil kopanec do žeber a řev vypaseného fízla v maskáčích. "Vstávej ty hajzle! Ruce za záda! ". Celým lomem se ozývaly povely a nadávky policajtů. Do toho se mísil štěkot policejních psů a záblesky přenosných reflektorů, křižujících se s prvními slunečními paprsky začínajícího dne. Pouze dvěma klukům se podařilo využít nastalého zmatku a zmizet v únikových štolách do skal Velké Ameriky. Tam se za nimi fízlům, ani jejich vztekle poštěkávajícím vlčákům příliš nechtělo. Nahromaděný vztek a únavu z nočního pochodu si začali vybíjet na zbytku zadržených. Rány pěstí, nadávky jenom létaly vzduchem. "Vy svině zlodějský, všechny bychom vás tady měli postřílet! Co s váma" Největší agresivitu projevila skupina pomocníků bezpečnosti v čele s hajným, mstícím se za své ušáky. Teprve na pokyn náčelníka se úderné skupina trochu zklidnila. Náčelník si po zhlédnutí úlovku byl dobře vědom, že všichni zatčení jsou mladiství. Když přitáhne na okrsek skupinu zkrvavených zatčených mladistvích mohl by být úspěch akce zakalen. Vždyť z vnitra chodí tak protichůdné zprávy. Vyčlení jednoho příslušníka k hlídání spoutaných zatčených, vydá zákaz hovoru, aby zamezil případné domluvě mezi zatčenými. Povolí pouze po jednom vykonat v nedalekém křoví tělesnou potřebu. Hlídající fízl se u toho šklebil a významně rachotil uzávěrem samopalu. Zbytek bezpečáků se pustil do prohlídky celého lomu. Ti odvážnější vlezli i do únikové štoly. Brzy začli nacházet naloupenou kořist. Ve skalních rozsedlinách skryt před deštěm a sluncem, je ukryt lup celé party. Jednalo se převážně o kartony cigaret, značkový alkohol a potraviny nepodléhající rychlé zkáze. Dany byl rád, že jádro jeho party Pepina, Torse a Žokyho poslal s nejcennějšími kousky k překupníkovi do Prahy. Ten měl zájem hlavně o šperky a drobnou elektroniku z vloupaček do chat a rodinných domů. V partě se oslovovali pouze přezdívkami. Dany věděl, že bude záležet pouze na něm, zda se fízlové dostanou k pravým jménům jeho kompliců. Zvlášť u Pepina byl rád, že zmizel do Prahy. Pepino byl starý čorkař, s Danym udělali první obchod Včely ve třinácti letech. Pepino při prvních střetech se zákonem doplatil na své notorické záškoláctví a nepříliš dobré rodinné zázemí. Skončil na rok v pasťáku ve Žluticích. Měl několik útěků, na kterých ho Dany schovával před bezpečností. V patnácti ho podmínečně propustili. Jeden malér, jedna prokázaná čorka se rovná prodloužení ústavní výchovy do devatenácti let. O překupníka neměl strach. Klabal byl starý mukl. Seděl už v krimu za první republiky. Jeho učitelem byl slavný kasař Slepička a Klabal byl jeho věrným, učenlivým žákem. Léta strávil i v uranových, jáchymovských lágrech. V šedesátém vylezl ven na amnestii, stáhl se na stará kolena do ústraní. Našel si místo v krmičce na statku, kde mu přidělili i deputátní byt v rozpadající se vodní tvrzy. Své dobré kontakty s podsvětím, ale neztratil. Dany si dobře všiml, jak fízlové chtivě tahají kartony cigaret. Bez zábran si cpali cigarety a lahve s chlastem do kapes a policejních toren. Většina se pustila s chutí do šišek salámů. Náčelník to nijak nekomentuje, ve službě předci vyhládne. Raději se zakousl do sendviče, připraveného úslužným strážmistrem. A ta radost, když na dně jezírka najdou basičku dobře vychlazené plzně! Výborně naladěným bezpečákům se podařilo pracně opravit policejní vysílačku, takže náčelník měl možnost se spojit s vojenskými kasárnami. Požádal vojenské velitelství o vejtřasku. Ta jediná má snad možnost se prodrat k lomu, dávno nepoužívanou úvozovou cestou. Vejtřasce s odporně vyjícím motorem se po několika neúspěšných pokusech podaří vyšplhat na konec úvozu. Bezpečáci naložili zbytek zabaveného zboží. Moc toho nebylo co nestačili sežrat, to ukradli. Na korbu náklaďáku nahnali i spoutanou partu. Na služebně v Berouně, po ověření totožnosti a nezbytném sejmutí otisků prstů, začal ten pravý kolotoč nepříjemných otázek. Dany měl na otázky vyšetřovatelů pouze, jednu odpověď "ty kluky vůbec neznám, o žádných krádežích nic nevím. "Slabina se v partě našla, tam, kde by je Dany nejméně čekal. Trojka chovanců na útěku z výchovného ústavu Obořiště, která se k partě přidala hned v začátcích, začla k nemalé radosti kriminálky zpívat. Jak kanáři v kleci! jistě chtěli získat nějaké ty kladné body. Při návratu do pasťáku je čeká přivítací vylágoš a k tomu dvacet dní samotky. Samozřejmně označili Danyho, společně s Ostravákem Ferym za vůdce party. Dany, jak dobře tušil vyslechl od vyšetřovatele obvinění z rozkrádání socialistického majetku a soukromé krádeže, s návrhem, na vazbu. Společně s Ostravákem Ferym a jeho dvěma komplici, skončí, každý zvlášt ve sklepních policejních celách berounské kriminálky. Pro Feryho a jeho společníky si měla přijet kriminálka z Ostravy, která o ně projevila nebývalý zájem. Uprchlíci z Obořiště skončili zpět v pasťáku a Dany jenom doufal, že zmrdi bonzácký dostanou řádnou přivítací nakládačku. Zbytek party čelil vyšetřování na svobodě. Dany čekal na ranní rozhodnutí prokurátora. Zatím měl možnost si prohlédnout svoji první vězeňskou celu. Plechem potažené dveře, bez kliky, s nezbytnou špehýrkou a sklápěcím pultíkem určeným pro výdej stravy. Malé okno u stropu s drátěným sklem a hustými mřižemi. Probleskovaly jím poslední paprsky slunečného dne. V jednom rohu nepříjemně páchnoucí záchod, ve druhém železná postel se dvěma naftalínem páchnoucíma dekama. Dany se natáhl na kavalec a zavřel oči před ostře bodající žárovkou, chráněnou drátěným krytem. Bude svítit celou noc. Dany si nedělal velké iluze o zítřejším rozhodnutí prokurátor. Cítil trochu strach, ale zase ho lákalo poznat, to, o čem jenom slyšel od kéráků, kteří už prošli lágrem, nebo o čem pouze četl. Vyčerpáním z celého hektického dne nakonec usnul. Probudilo ho bušení strážného klíčem o dveře a otevření poklopu ve dveřích. "Vstávej, snídaně". Dany se s chutí zakousl do ještě teplého skrojku chleba a kusu točeného salámu. Ani ne za hodinu ho rachot otevíraných dveří cely, přinutí seskočit z postele. Dvojice strážných mu vrátila večer odebrané tkaničky od tenisek a opasek do džín. Prevence, aby se jim Dany náhodou neoběsil. Spoutaného Danyho vedli chodbami prokuratury, kde se pomalu začínal probouzet kancelářský život. ve druhém patře stráž zaklepala na jedny z husté řady dveří. Po pisklavém "vstupte", postrčili Danyho dovnitř a vmáčkli ho do hnědé, kancelářské židle. V koutě kanclu datlovala na psacím stroji přitloustlá, uhrovitá, asi dvacetiletá písařka. Dany ji ohodnotil na věrnou, uvědomělou svazačku. Takové se marně snažily na schůzkách a brigádách prodat své, již mírně vyčpělé pannenství. Prokurátor, oči ukryté za velkými kostěnými brýlemi šedou unavenou tváří, Danymu suše oznámil, že mu byl přidělen obhájce ex offo. Jeho nepřítomnost omluvil soudním řízením. Monotoním hlasem mu odříkal naučenou formuli, že podle §67 trestního řádu na něho uvaluje vyšetřovací vazbu. Ve vazbě ruzyňské věznice, po příslušných vstupních formalitách, je Dany umístněn na společné cele v prvním patře, vyhrazené pro , amladistvé delikventy. Cela v zařízení nevinikala žádným přepychem. Tři dvojky železných postelí, polička na potraviny a osobní věci obviněných, stůl s deskou rozrytou monogramy a propálenou od vajglů, doplňuje šest rozvrzaných dřevěných stoliček. Hygienický kout tvoří turecký záchod se šlapkami. Ze zdi kouká kus trubky ze které po otočení kohoutkem, vytéká slabý proud studené vody. Danymu trvalo celých šest dní, než přemohl ostych a s nafouklým břichem vykonal v rychlosti před ostatními spoluvězni svoji velkou potřebu. Časem si na to zvykne a společně s ostatními komentuje vyprazdňování, poznámkami "splachuj smrdíš ". Parta spoluvězňů celkem. Vyhovuje Danyho naturelu. Tony, milovník rychlých aut, dokáže celé hodiny mluvit o vozech všech světových značek. Před jeho zručností nemá šanci sebelépe zabezpečený auťák. Kolibřík je vekslák a kuplíř z centra Prahy. Měl dvě tuzexový šlapky. Patricii a Malou Káju. Vysedávaly nejraději na terase interhotelu Jalta. O zákazníky neměly nouzi, vzhledem k uvolňujícímu se cestovnímu ruchu. Kolibřík měl smůlu, že se mu při vekslu připletl pod ruku paklík falešných doláčů. Miki pocházel ze staré zlodějské libeňské rodiny. Máma šlapala dlažbu v Perlovce, táta, jako zvlášt nebezpečný recidivista, kroutil osum járů ve Valdicích. Mikiho děda nepověsil zlodějinu na hřebík ani za okupace kdy vykrádal byty nacictickým pohlavárům. Po dopadení skončil na popravišti pankrácké sekyrárny. Miky šel v dědových i otcových šlépějích. Ve svých sedmnácti už byl zkušený bytař. Jano byl cikán. Do Prahy přišel z osad středního Slovenska. Početná, rozvětvená rodina se usadila na pražském Žižkově. Měl prokázáno několik vloupaček do restaurací a prodejen textilu. Vyšetřovatelé ho podezírájí, že společně s bratry má na svědomí i několik loupežných přepadení žižkovských opilců, v lupičském argotu takzvaných mrtvolek. Černou ovcí cely byl hubeňour s řídkými bloňdatými vlasy. Přezdívali mu Mařena. Ve vazbě byl za pokus vraždy a znásilnění. V Šáreckém údolí znásilnil dvě třináctileté holčičky. Jednu z nich i ošklivě pobodal a pořezal. Mařena byl na cele s Daným krátce. Předtím seděl na vedlejším bloku. Na cele dělal všem děvku. Jídlo mu házeli mezi šlapky tureckého záchodu a musel ho chlemtat jako pes a jako správný pes u toho poštěkávat a výt. Vždy v nejlepším mu k všeobecnému pobavení žrádlo spláchli do hajzlu. , Občas o něj típali cigarety a podobné radovánky. Fantazii se meze nekladou. To vše s tichým souhlasem bachařů. Je to předci prcačkář a ještě k tomu dětí. Mařena to dlouho psychicky nevydržel. Po jedné zvlášt vydatné souloži do jeho zadku si v noci uvázal z natrhaných prostěradel smyčku a na mřížích se pokusil oběsit. Nevyšlo mu to. K jeho štěstí, nebo smůle si ho všiml bachař při kontrole cel. Přiškrcený Mařena s natrženou prdelí skončil na pár dní na vězeňské marodce. Po několika pohovorech s psychiatrem ho převezli na celu právě k Danymu. Ale ani na této cele nemá Mařena zrovna lehký život. Nejsou však tak tvrdá parta, jako na vedlejším bloku. Má pochopitelně od spoluvězňů nasazenou redukční dietu, občas padne nějaká ta facka, nebo kopanec za špatný úklid cely, nebo když Mařena zapomene, že má všem vykat a říkat pane Večer, koho nebaví onanovat, tomu Mařena celkem s chutí vykouří ptáka. A jak říkal vekslák Kolibřík "Mařeno, začínáš se učit, vocasy kouříš pomalu tak dobře, jako Malá Kája a že ta už pár vocasů přeblafla! " Režim vyšetřovací vazby má svůj vžitý stereotyp. V šest hodin vyjící siréna ohlásí začátek nového dne. Následuje snídaně skládající se ze stále stejné, černé, vězeňské melty a čtvrtky chleba. Dany, jako mladistvý měl nárok na přídavek ke stravě. Kousek másla, mléka, občas kus laciného salámu. Porce v ešusu stačí někdy jenom opravdu podráždit žaludek. Po výdeji snídaně a úklidu cel je ranní raport. Referent režimu šmejdí po celách a vyslechne případné žádosti, nebo stížnosti obviněných. Dopoledne bývá i vycházka na vězeňském dvoře. Bachaři vězně zavřou do betonových kotců, přezdívaných teletníky. Vítanou změnou bývá návštěva vyšetřovatele nebo obhájce, případně soudního znalce z oboru psychyatrie. Ti mají při pohovoru zjistit zda obviněný je schopen k trestnímu řízení a netrpí žádnou duševní chorobou. Večeři, spojenou s výdejem zcenzurované rodinné a úřední pošty rozvážejí chodbaři kolem páté hodiny. Vězeňskou večerku houkne siréna v půl desáté. Zbytek dne se Dany věnoval studiu paragrafů trestního zákona a trestního řádu, aby se dobře připravil na blížící se střet s vyšetřovatelem prokuratury. Už se poučil, že jako mladistvý má výhodu poloviční trestní sazby příslušného paragrafu. Občas si přečetl i nějakou knihu z vězeňské knihovny, když se najde slušný spisovatel, to je však málokdy. Převážně se v nabídce chodbaře rozvážejícího jednou týdně nabídku knih najdou slátaniny sovětských autorů o hrdinných partyzánech, nebo oslavující úspěchy kolchozů, navzdory zlým kulakům. Danyho navštívil také sympatický padesátník v moderně střiženém obleku. Představil se jako doktor Klička. Byl to soudce určený advokát ex offo. Sdělil Danymu, že si přečetl jeho trestní spis a doporučil mu, aby v těch případech, kdy je usvědčován spolupachateli„provedl při návštěvě vyšetřovatel spontánní doznání. Soudce by ho stejně uznal vinným na základě výpovědi spoluobžalovaných. Takhle se mu doznání přičte jenom k dobru. Také mu poradil aby dopisy obnovil kontakt s rodiči. V dopisech, které prochází cenzurou všeho litoval a projevil touhu po nápravě a dokončení učebního poměru. Obhájce přistrčil k Danymu zbytek načaté krabičky cigaret. |Potřásl mu rukou a rozloučil se slovy "hlavu vzhůru sokole"všechno dobře dopadne. Uvidíme se u soudu. "Šedivé, stále stejné vězeňské dny narušila událost, která ovlivnila život nejen ve věznici, ale všech lidí v zemi na několik desítek let. Danyho a celou věznici probudil nezvyklý noční dupot na vězeňských chodbách. Za okny se ozýval hukot přistávajících letadel na blízkém letišti. Ráno 'nebylo rušno jekotem sirény ani řevem bachařů "vstávat! budíček! " Nic! Odpadl i výdej snídaně. Vězni, znající svá práva se jí začali domáhat hlasitým bušením a kopáním do dveří cel. Jídlo! Kde je to žrádlo! Chcete nás nechat vyhladovět vy svině bachařský? Asi po deseti minutách vzteklého řevu, který se rozléhal celým kriminálem, se ve dveřích cely otevřelo okénko na výdej stravy. Bledý mukl, sloužící jako chodbař řekl památnou větu "Buďte zticha vy volové, Rusáci obsadili celou republiku a když nebude klid začnou prý klidně střílet. Žrádlo žádný nečekejte, hladoví Rusáci. všechno sežrali. " Dany a celé osazenstvo cely mají o čem diskutovat. Tak to je tedy průser. Zasraný Rusáci nás přišli znova osvobodit a jako pokaždý nám všechno sežrali. Možná přijdou Američani, ti to takhle nemůžou nechat! To by bylo dobrý, aspoň by přinesli a rozdávali cigára a žrádlo. Ne jak tyhle rudý kurvy.“ Padaly pesimistické úvahy. Všechny nás odvezou do těch svejch gulagů na Sibiř, tam chcípnem zimou a hlady. Hovno, ty maj dost svejch kriminálníků! Pustěji nás ven, uvidíte! Budou potřebovat volný kriminály pro Dubčeka a partu komoušů, co byla proti nim. Neplodnou diskuzi ukončil vstup nesourodé dvojice do cely. Referenta režimu, majícího pro předčasně bílé vlasy přezdívku Šedivka, doprovázel ruský důstojník, spíš ale nějaký Kazach, nebo jiný asiat z velkého sojuzu. Oblečen byl v rubaškovitou, zelenou uniformu, doplněnou nablískanými holinkami. Podle zlatých nárameníků odhadl Dany jeho hodnost na plukovníka. Přes panující srpnové vedro, měl na hlavě beranici lemovanou šedivým, persiánem. Pichlavýma šikmýma očkama přejížděl celu a její obyvatele. Šedivka nervózním, přeskakujícím hlasem oznámil, že dokud nebude zajištěno pravidelné zásobování sovětské armády z vlastních zdrojů, , sníží se dávky jídla na polovinu. Svou školní lámanou ruštinou se pokoušel rusákovy vysvětlit důvody zatčení a věznění obviněných na cele. Rusák po chvíli koktavého zmateného tlumočení znechuceně mávl rukou a vyšel z cely. Pouze jeden obviněný dokázal využít vzniklé situace ve svůj prospěch. Byl vyšetřován za těžké ublížení na těle, kdy po deseti pivech a půllitru becherovky, přerazil sousedovi na vesnické zábavě sanici. Právem se domníval, že mu spí s manželkou. Plukovníkovi, ale začal vykládat, že v hospodě hosté uráželi soudruha Brežněva a veškerý sovětský lid. Musel tedy zasáhnout a proto je zde. Kazach, jakmile zaslechl Brežněv, zbystřil pozornost. Vše si nechal řádně přeložit a přes chabé protesty Šedivky nařídil okamžité propuštění. Věznice byla obsazena ruskými vojáky, odpadly i vycházky. Na vycházkovém dvoře hlídkovali ozbrojení rusové. Dany si z okna cely prohlížel krpaté, šikmooké, vystříhané vojáky navlečené do mastných, potrhaných, vatovaných kombinéz. Tak tohle je ta slavná rudá armáda, na kterou pěli oslavné ódy učitelé ve školách a nutili své žáky zpívat údernické písně a recitovat přiblblé básně o sovětských bolševických bohatýrech. Nechuť k hlídkujícím rusům dávali vězni hlasitě najevo "táhněte domů Ivani, kdo vás sem zval. Válka a Brežněv je vůl". Vojáci zůstávali v klidu i když po nich vězňové z cel házeli vše co mohli postrádat. Teprve až jeden Ivan dostal tvrdou patkou chleba do čela, výhružně namířil samopal do oken cel. To na celách nad Danym, kde jsou vězněné ženy, na to šly jinak. "Ivan davaj zakuriť, davaj tabak". Některé z nich, na podporu svých požadavků vystavily v mezeře okna cely, své macaté cecky, s velkými hnědými terči bradavek. Ivani byli úplně nepříčetní. Většina z nich měla doma sex tak maximálně s ovcí, nebo ochočenou velbloudicí. Nadržení Ivani začli do oken házet krabičky papiros a balíčky tabáku Kozbek. Po třech dnech Rusáci z věznice odtáhli a život obviněných se pomalu vracel do vězeňského normálu. Ze zpráv, které pronikaly za zdi věznice byl Dany i jeho spoluvězni v šoku. V Praze se střílí, rusáci rozstříleli Muzeum a rozhlas. Vraždě ji lidi. Hranice je otevřená a z republiky prchají tisíce lidí. Zvlášť ta poslední zpráva Danyho zasáhla. Kdyby vydržel o pár týdnů déle na svobodě, mohl poslat fízlům pohled s klokanem, třeba z Austrálie. Vyšetřovatel se po několika Danyho výsleších rozhodl případ uzavřít a předat prokurátorovi k vypracování návrhu obžaloby. Dany tak měl možnost se seznámit s celým trestním, spisem. Nejvíce ho potěšilo usnesení, že ti tři práskači z Obořiště se znovu pokusili o útěk. Na něm přepadli listonošku, roznášející starobní důchody. Ta byla po jejich útoku stále v péči lékařů příbramské nemocnice. Útěkáři čekali na soud ve vazební věznici v Litoměřicích. Dany doufal, že za elpíčko dostanou pěkný fábor. Na chodbě okresního soudu v Berouně Dany téměř po pěti měsících vazby opět spatřil své známé z letní zlodějské anabáze. V koutě chodby zahlédl i uplakanou tvář své matky, Soud probíhal podle předem osvědčeného scénáře. Četba obžaloby, výpovědi svědků, spoluobžalovaných, vyjádření soudních znalců. Trochu, veselí vnesl do soudní síně až náměstek ministra dopravy, který zarputile trval na vrácení kameninové sošky pasoucího se jelena. Také jedna z poškozených, důchodkyně zuřivě mávající hůlkou s níž se snažila Danyho píchnout, žádala, aby ty parchanty všechny pověsili, což také přispělo k obveselení soudní síně. Po třech hodinách velkého jednání, když už Danyho začal bolet zadek z tvrdé lavice, došlo na závěrečné řeči. Prokurátor slintal o vysoké společenské nebezpečnosti, zvlášt u trestného činu podle § 132 rozkrádání socialistického majetku. U Danyho požadoval nepodmíněný trest spojený s ústavní výchovou do jeho zletilosti. K návrhu o ústavní výchově se připojila i na pohled nepříjemná blondýna ze sociálky. Obhájce poukazoval na Danyho nízký věk, doznání a snahu se doučit. Jako poslední dostali slovo obžalovaný. Dany dle návodu obhájce všeho hluboce litoval, popřel svoji vůdčí úlohu v partě a naopak se snažil vinu převést a rozložit na udavače z Obořiště. V závěru svého proslovu zdůraznil touhu se doučit a žít životem řádného pracujícího člověka. Předseda soudu v černém taláru se se dvěma ospale vyhlížejícími přísedícími odebral k poradě o výši rozsudku. Dany s napětím a obavami očekával soudní verdikt. Návrh na ústavní výchovu ho dost zaskočil. Dřepět v pasťáku do osmnácti, nebo dokonce do devatenácti, se mu příliš nechtělo a nehodilo se to ani k jeho plánům do budoucna. Konečně! Soudní zapisovatelka dala pokyn ke vstupu do jednací síně. "Povstaňte. Jménem republiky" začne předseda senátu číst rozsudek. Po nezbytných úvodních, právních formalitách zaslechl Dany své jméno. Daniel Kautský se odsuzuje k trestu šesti měsíců nepodmíněně. žádná ústavní výchova. Vazba se mu započítavá do trestu. Paráda! Do konce trestu mu zbývá něco přes měsíc. To odsedí na žiletkách, jak říkají staří muklové. Zbytek party si vyslechl podmínečné tresty. Do Ostravy a Litoměřic byly předány trestní spisy k rozšíření trestního stíhání Feryho a bonzáků z Obořiště. Tamnější soudy budou projednávat závažnější trestnou činnost obžalovaných. Předseda soudu umožnil Danymu i krátké setkání s matkou. V přítomnosti dvou bachařů si vyslechl vodopád výčitek a otázek. Proč to všechno? Měl to zapotřebí? Ta ostuda v celé ulici! Danymu bylo trapné něco slibovat. Kolikrát už slíbil a kolikrát svůj slib porušil. V soudní vazbě na Pankráci čekal Dany na doručení a nabití právní moci rozsudku. Měl sice určen výkon trestu v ústavu pro mladistvé, ale vězeňská správa se rozhodla, že na těch pár dnů se ho nevyplatí převážet. Byl zařazen na práci chodbaře. Dany tuto změnu přivítal. Měl volný pohyb na celém bloku. Krásná možnost navázat spoustu užitečných kontaktů, které na svobodě dobře využije. Nakonec nastal den, na který se každý vězeň nejvíc těší. Den propuštění na svobodu. Dany vyměnil ve skladu vězeňské štruksaky za svůj civil. Ještě byl nucen v propouštěcí kanceláři vyšlehnout domluvy a rady, jak se zapojil do civilního života od vězeňského vychovatele a psychologa„Bachař otevřel vězeňskou branku a Dany se po půl roce svobodně nadechl mrazivého, lednového vzduchu. Jeho životní plény do budoucna se ani trochu neslučovaly s radami které před chvílí vyslechl. Ze vzpomínek na minulost vyrušilo Danyho troubení řidiče policejního antonu před vjezdem do ruzyňské věznice. Špinavá pancéřová brána se pomalu hladově otevřela a anton vjel na nádvoří. Eskorťáci vesele se bavící, zda je lepší pivo u Medvídků nebo u Pinkasů, předali vězně i s jejich průvodními složkami veliteli směny bachařů. Mají vyděláno a jde se na jedno! Ruzyňská věznice byl celkem nový kriminál. Po vítězném únoru, kdy se komunisti chopili moci a zjistili, že kapacita stávajících věznic a pracovních táborů je naprosto nedostačující rozšířili toto zařízení. Další vyrostla na Jáchymovsku, kde se objevila bohatá naleziště uranu, který tak nutně potřebovali soudruzi v Moskvě. Pracovním lágrům dávali komouši opravdu výstižná jména Rovnost, Volnost, Bratrství-hrdá hesla francouzské revoluce. Zde tisíce mukla poznají, jak to rudí pohlaváři v zadrátované republice myslí s hesly francouzské revoluce. Ruzyňská věznice byla v počátcích určena výhradně pro politické odpůrce komunistického režimu. Jednalo se o bloky šest poschoďových budov. Tři patra byla určena, jako cely pro vyšetřovance. Cely v podzemí jsou určeny pro zvlášť nebezpečné a zatvrzelé politické vyšetřovance. Další tři patra zabírají kanceláře a místnosti pro výslechy. V části je umístěn i archiv a kriminalistický ústav. Později, když odpadnou největší vlny politických procesů, které v boji o moc řádně pročistí bolševické řady, se věznice začne využívat i k vyšetřování pachatelů kriminálních deliktů. Vězňů, ale. nijak neubylo. Spíše naopak. Vládnoucí režim potřeboval levnou pracovní sílu. Lágry v celé republice čekaly s otevřenou náručí. Soudci a prokurátoři se opravdu snažili, aby nezklamali. Hlavním a oblíbeným paragrafem se stalo rozkrádání socialistického majetku, v očích soudců mnohdy horší, než vražda. Byly vynášeny tvrdé tresty. Za pouhou krádež pytle cementu na stavbě, kde by stejně stvrdí na dešti, nebo za sběr již hnijících brambor či klasů na násilně zkolektivizovaných polích, hrozila léta těžkého kriminálu. Prakticky zadarmo fárali muklové v dolech. Vykonávali nejtěžší a nejhůře placené práce v továrnách a na stavbách. V obrodném procesu pražského jara se začlo hovořit o tom, jak zhumanizovat vězeňství. Proběhla poměrně rozsáhlé květnové amnestie, začalo i několik rehabilitačních řízení, ve snaze napravit procesy padesátých let. Byla na to, ale příliš krátká doba. Hordy ruských mužiků jsou přinuceny svými válenkami rozšlapat a tanky rozstřílet vše, co se nelíbí senilním staříkům v moskevském Kremlu. K moci se dostal bývalý doktor práv, za války advokát luďáckého slovenského státu, později vyloučený komunista s nálepkou rozvraceče republiky. Prominentní vězen, který za snahu vytvořit federaci čechů a slováků, už tehdy v kasematech leopoldovské pevnosti, původně určené zabránit vpádu Turků z uherských nížin, často říkal"jednou budu této zemi vládnout". Měl pravdu! Jmenoval se Husák a za pomoci Brežněva a jeho tanků, navodil neúprosný a tvrdý normalizační kurs. Stárnoucí moskevský car mohl být spokojen! Normalizace zasáhla neméně tvrdě i vězeňský a soudní systém. Dany, poháněn bachařem "jedem, pohyb, ruce za záda! " se proplétal vězeňskými chodbami. Jeho pochod je ukončen ve skladu civilních a vězeňských svršků. Zde vyhublý skladník s očima feťáka hodil do pruhovaného pytle jeho koženou bundu a seprané levisky. Na oplátku vyfasoval s třema vojenskýma dekama hnědou, vytahanou teplákovou soupravu. K tomu, jako slušivý doplněk neforemné černé koženkové pantofle. To byla hned první změna, kterou Dany zaznamenal oproti prvnímu pobytu ve vazbě, kdysi obvinění mohli ponechat svůj civilní oděv. Tuhle změnu si nevynutilo ani tak vedení věznice, jako sami obvinění. Někteří vyšetřovanci pod náporem nedostatku kuřiva, vyměnili svůj civil za paklík laciného tabáku, nebo pár cigaret. Stávalo se tak často, že režimák, který měl předvést vězně k vyšetřovateli nebo obhájci, našel obviněného na cele pouze ve spodním prádle. Než dostal Dany povolení si obléct vězeňský mundůr, vysprchoval se pod proudem vlažné vody, nahý věšel do přilehlé místnosti, kde dva bachaři se zdravotní sestrou, mezi mukly známou jako čuráková princezna, mu provedli prohlídku všech jeho tělesných otvorů. Čuráková princezna mu ještě na rozloučenou, dřevěnou špachtlí nadzvedla penis a prosvítila baterkou ochlupení, zda nemá filcky. Preventivně ho posypala práškem DDT. Hotovo! A za Danym zapadla mříž příjimací cely v suterénu věznice. Vztekle pochodoval napříč celou. Zase ho ty svině dostali za katr. Přitom všechno tak skvěle vycházelo. Po propuštění z Pankrácké věznice postupoval přesně podle svých plánů. Už byl tak blízko cíle! Jako polepšený po nápravě ochotný vězeň, se vrátil k rodičům, kde od dětství vyrůstal. Na dětství měl Dany smíšené vzpomínky. Společně s bratrem vyrůstali v rodinném domku na jižním okraji Prahy. Otec uznávaný strojírenský odborník, který přestože nebyl Členem strany, měl vzhledem ke své odbornosti možnost v zájmu firmy Strojimport cestovat po celém světě. Matka díky otcovým příjmům mohla zůstat v domácnosti a věnovat se výchově dětí. Na výchovu Danyho očividně nestačila. Dany byl jeden velký problém. Neustále rvačky se spolužáky, útěky z domova. Škola ho nudila a nebavila. Ožíval pouze při hodinách dějepisu a zeměpisu. Hlavně knížky, to byl jeho svět. V jádru byl ironický samotář. Svojí agresivitou si vynucoval vůdčí roli v kolektivu. V knihách hledal a nacházel. Dobrodružství i napětí, únik z reality stále stejných nudných školních dní. Ve dvanácti letech spáchal svou první krádež. Na potulkách v okolí Miličovských rybníků si všiml opuštěného auta. Milenecký pár si pro větší pohodlí našel azyl na dece v blízkém lesním remízku. Kamenem rozbil boční větrací okénko a ze sedadla spolujezdce sebral položenou kabelku. Našel v ní doklady a peněženku s několika desetikorunami. Peníze si nechal a zbytek zahodil do rybníka. Danyho nijak neoslní těch pár korun, dostává slušné kapesné, ale ten pocit napětí a nebezpečí. Vytržení ze stereotypu školního a domácího života, to je to, co hledá! Nejméně jednou týdně pak vyrážel na své sólové zlodějské výpravy, K vykradeným autům přibudou i chaty v širokém okolí. Danymu celkem přálo Štěstí. Hlavně ze dvou důvodů. Pracoval jako sólista a z naloupené kořisti, jež se mu hromadila v jeho lesní skrýš i, vybudované v zapomenuté meliorační rouře, prakticky nic neprodává. Jen občas pustil mezi spolužáky tranzistorové rádio nebo magneťák. Využíval i své znalosti detektivek. Na akci si natáhl kožené rukavice, na místě vloupačky rozsypal balíčky soli, nebo pepře či páliví papriky. Tím vyloučil nasazení policejního psa. Občas si dal pár týdnů pauzu. Stačilo si všimnout zvýšených kontrol bezpečnosti a PS-VB v místě jeho zlodějského zájmu. Takhle se bavil skoro celý rok. Zásadní obrat nastal, když ho na chodbě školy oslovil spolužák z vedlejší třídy přezdívaný Pepino. "Jedeš v čorkách co? "Dany chvíli nechápavě kroutil hlavou, brzy však našli společnou řeč. Pepino je pravým opakem Danyho. Žije s rodiči a sestrami ve dvou místnostech polorozbořeného statku. Otec zedník většinu volného času tráví u piva v místním hostinci Na rychtě. Matka uklízečka se taky výchovou syna moc neobtěžuje, to raději loví amanty při dechovce na Zvonařce. Dany s Pepinem vytvořili nerozlučnou dvojku. Pepino nekradl pouze pro zábavu. Naopak! Seznámil Danyho s propuštěným recidivistou Klabalem, který od nich ochotně vykupoval kradené zboží. Přesto že je Klabal při prodeji bere řádně na hůl, dostanou se oba ke slušným penězům, které se nedají srovnat s Danyho kapesným. Peníze utráceli za zábavu v centra Prahy. V restauracích se po tučném díšku personál nediví mladě vyhlížejícím hostům. V pasáži kina čas na Václavském náměstí, známém spíše jako čára se seznamují s partou asi dvacetiletého potetovaného pořízka "Podle vytetovaného nápisu na krku "pouze pro kata" mu říkají Galejník. Je idolem pražských záškoláků a obratně umí využít své popularity. Jeho ovečky pro něj kradou a prostituují se. Galejník chtěl začlenit Danyho s Pepinem do své party. Nedohodli se však, jelikož kluci nejsou ochotni přijmout jeho vyděračské podmínky při dělení kořisti. Po čase byla Galejníkova parta bezpečností rozprášena. Tečku za jejich řáděním udělala přepadačka italského manželského páru ubytovaného v interhotelu Evropa, jen pár kroků od pasáže čara. Ani Galejník neskončil nijak slavně. Po několika letech strávených na Mírově, zemřel při rvačce na bodnutí nožem do ledvin. Dany s Pepinem si udělají svoji partu. Ve čtvrti nouzových slepených baráčků, postavených za první republiky známých jako kolonka, kam často zavítá pražská kriminálka, najdou vhodné adepty na zlodějské řemeslo. Parta, posílena o nové členy, zanechala drobných vloupaček. Zaměřila se na obchody a restaurace. Dařilo se jim uniknout pozornosti bezpečnosti. Blížil se devatenáctý březen, svátek všech Josefů. Pepino navrhl, aby jeho svátek oslavili pořádným mejdanem v bytě spolužačky Pecinky, která má už ve čtrnáct: letech za sebou potrat s traktoristou místního JZD. Nanosili k ní alkohol, cigarety a další naloupené delikatesy. Pecinka žije jenom s matkou, párkrát již trestanou šlapkou z vyhlášené vinárny U Šmechauzu. Samozřejmě je na lovu nemůže si nechat ujít kšeft, v den kdy bude Praha plná přiopilých zákazníka. Mejdan může začít! . Parta se s chutí pustila do baterie lahví všech možných značek, stůl byl pokryt tácy s chlebíčky a obloženými mísami. Dany moc nepil, měl jiné úmysly. Pohledem přejel kuchyň plnou oblak cigaretového kouře. Potácející postavy se snaží tancovat za chraplavého doprovodu řvoucího magneťáku. Dany odtáhl už napůl svlečenou Pacinku do vedlejšího pokoje kde se rozvalila na válendu a přiopile se smála "chceš šukat co? ". Dany', neměl se sexem žádné velké zkušenosti, když nepočítal všeobecné skupinové osahávání spolužaček. Hlavně ale řeči. Všichni zasvěceně mluví to se musí změnit! Zajede rukou Pacince do vlhkého rozkroku, ta poddajně roztáhne nohy a obratně mu z džín vyloví naběhlý penis. Dany neobratně zasunul a vzápětí pocítil horkou rozkoš. Pacinka si zklamaně roztírala semeno po stehnech. To je všechno? Ne to není všechno! Jeho penis ztvrdne prakticky okamžitě. Teď už si i Pecinka přijde na své. Po druhém číslu se Dany zvedl a nechal Pacinku ležet v rozválených peřinách. Vedle zatím vrcholil mejdan. Dany vešel se slovy "další pánové"je volná a rozdělaná". Zvedne se akorát opile se klátící mánička Bary. Za okamžik vyletí z ložnice nahá Pacinka a rozzuřeně řve "ten debil mě poblil" a běží do koupelny smýt z vlasů zbytky vlašského salátu. Dany pochopil, že tady už žádná velká sranda nebude a spokojeně odkráčel k domovu. Ta pravá v uvozovkách sranda byla na druhý den ve škole. Hemžilo se to tam. pracovníky bezpečnosti. Nechyběli ani zástupci z odboru péče o mládež. Dany si z kusých informací udělal představu o následcích včerejšího mejdanu. matka pacinky se vrátila k ránu ze štaflu a v bytě nalezla opile blekotající dceru, na koberci, ve zvratcích mezi poloprázdnými lahvemi ležela část party, která se ani po několika fackách a pár půllitrech studené vody nebyla schopna probrat. Matka pacinky si na uklidnění řádně lokla z pohozené, nedopité lahve rumu a běžela k sousedům volat záchranku. Tím jim. nejspíš zachránila život. Lékaři v krčské nemocnici určili diagnózu. Těžká otrava alkoholem. Dva z party skončili na kapačkách resuscitačního oddělení. Rozběhlo se vyšetřování. Bezpečnost hlavně zajímal původ alkoholu na mejdanu. Již několik měsíců evidovali nevyřešené série vloupaček. Dany s Pepinem tvrdě zapírali, ale část party podlehla při výslechu tlaku vyšetřovatelů, nebo spíš pár fackám od rodičů výslechu přítomných. Kriminálka stejně nemá moc možností zasáhnout. Všichni pachatelé jsou nezletilí a zákon je na ně krátký. Pepino měl smůlu a byl převezen do pasťáku ve Žlutících. U zbytku party to musí vyřešit snížená známka z chování. Celý učitelský sbor se snažil aby i Dany skončil za plotem pasťáku. Všichni jsou znechuceni jeho agresivním chováním a krádežemi Útěky z domova spojené s vysokým počtem neomluvených hodin. Zasáhl však Danyho otec. Využil svých známostí a za pomoci úplatků zachránil syna před izolací výchovného ústavu. Dany se trochu zklidnil. Za rok končí školu a pasťák ho nijak nelákal. Jen občas, aby nevyšel ze cviku a zvýšil si adrenalin provedl osamocené vloupání. Překupník Klabal, kterého znali jen Dany s Pepinem a žádný o něm při výslechu nepromluvil, bral ochotně kradené zboží k prodeji. Parta se dala opět dohromady až po návratu Pepina z pasťáku. Po propuštění z výkonu trestu Dany ukončil učební obor pokrývač. Nikdo ho k tomu nemůže donutit i když u soudu to byl základ jeho obhajoby. Zakotvil u kanálníků lidově řečeno čističů stok. Zde určitě nikdo nebude řešit jeho minulost. Měl pravdu. Na středisku je dobrá sestava. Pár chlapů mělo také možnost se seznámit s tyčkovými lázněmi. Pracovní den začínal u piva a držkovky ve vykřičené putyce U Kalendů, kde otevírali už v pět ráno. . Šichta končí v oblíbené kanálnické nuselské hospodě U Banzelů. Byla to nuda, ztracený čas, ale musel tam nějaký čas vydržet, než opadne největší zájem bezpečnosti o jeho osobu. Ve vinárně Isidor známém to karetním doupěti, kde si dávají sraz valchaři z celé Prahy se shází s Pepinem. Příjmá slova díků, že ho nepoložil a zachránil ho tak před tutovým pasťákem. Potěší ho i tlustou obálkou napěchovanou stokorunami. "Tvůj podíl z čorek a je tam i něco navíc, to víš když Tě fízlové stáhli z oběhu tak jsem nezahálel. " Dany stručně seznámil Pepina s částí svých plánů" dám si teď chvíli pohov, aby se kriminálka zklidnila. Mám spoustu dobrejch tipů. Dám vědět. Pak to rozjedem, ale trochu jinak, nechci zase skončit za katrem". V místě bydliště, kde si každý vidí do talíře, je vyhlášená firma vystavena neustálé pozorné kontrole. Na předměstí je okrsek, kde slouží pouze jeden okrskář. Na pohled spíše typ bodrého obecního policajta. Jmenuje se Harvila. Narodil se kdesi v zemljance v lesích Zakarpatké Rusi. Po válce se jako vozka Svobodovy armády dostal až do Prahy. Tady začal bývalý kočí od koní budovat svoji kariéru. Naučil se číst a psát, dal se ke komunistům a měl zajištěnou budoucnost u nově vzniklého sboru SNB. Dany ale dobře ví, že pod maskou dobrosrdečného pantáty se skrývá pěkně nebezpečný hajzl. Nebyl sám, bezpečnost měla dost ochotných pomocníků začleněných v jednotkách PS-VB. Jednalo se převážně o chlápky plné komplexů, kterým už přestalo chutnat i pivo a představa, že manželka, tedy pokud už dávno neutekla, by po nich chtěla něco víc, než zblajznout večeři, v nich budila hrůzu. Žlutá páska na rukávu PS-VB jim dávala pocit neomezené moci, kterou projevovali při víkendové buzeraci řidičů na silnicích. Další nebezpečná skupina konfidentů se rekrutovala z řad všech možných domovních a uličních důvěrníků. Také v Danyho ulici žila známá donašečka a udavačka. Oči a uši stéle ve střehu. Chytře využila, že její manžel předčasně slavil v posledních válečných květnových dnech v hostinci U jelínků Opile se vlekl k rodinnému krbu a stal se snadným terčem německého odstřelovače ukrytého ve zrušené továrně na barviva. Omylem ho považoval za povstaleckou spojku. Po válce se tak mohla stát vdovou po hrdinovi, který položil život. , v boji proti fašistickým okupantům. Vstup ke komunistům a rudá knížka její slídění a udávání jenom posvětí. Stalo se to smyslem a hlavní náplní jejího života. Nikdo před ní nebyl v bezpečí. Povedenou rodinku doplňovala rozvedená dcera, jež završila vzdělávání pátou třídou obecné školy. Ráda skočila po nabídce dělat bachařku v ženské Části pankrácké věznice. Pro výrazný předku a mečivý hlas získala mezi odsouzenými přezdívku Kobylka. Dany se pevně rozhodl k emigraci z téhle zemičky plné zákazů, nařízení a nudné Špatně placené práce. Navíc ještě plné Rusáků. Nechtěl ale být chudým emigrante začínajícím z ničeho. Peníze mají cenu a sílu všude. Ty musí získat zde. Bude to dar od vládnoucích komoušů, který si sám vezme, než definitivně vypadne z téhle země, kde i v létě místo slunce prší a zima je plná blátivého sněhu a je neskutečně dlouhá. Už se viděl někde hodně daleko v teple. Jeho snem byla Rhodésie, nebo Jihoafrická republika. Se slušným kontem v bance měl namalovanou svoji budoucnost. Po dvou měsících, co opustil zdi věznice, se odhodlal k první akci. Šlo o sólovou práci. Věřil si! Když dělal sólově tak ho fízlové nikdy nechytli a taky se nemusel s nikým dělit. Doufal, že to vyjde. Mělo by to hodit slušný peníze. V lochu dostal tip na profesora historie. V padesátých letech prováděl inventury a soupisy majetku v komunisty zabraných klášterech a kostelech. Nezapomněl hlavně na sebe a zašmelil spoustu starožitností. Podle Danyho informací měl být v pěkným balíku. Dany se prošel tichou vinohradskou ulicí, kousek nad Národním muzeem. Adresa na poštovní schránce souhlasila. Na rohu ulice si v telefonní budce našel profesorovo číslo. Do zámku vstupních dveří, které jsou sice otevřené, vrazil pro jistotu sirku. Pozítří je sobota a pan profesor by měl být na své chatě na Sázavě. Sobotní ráno drobně mrholilo, což nevadilo skupince dětí hrát panáka nakresleného na asfaltovém chodníku. Jinak nic v ulici byl klid. Dany vytočil číslo profesorova bytu. Telefon jen naprázdno vyzváněl. V pořádku. Vyběhl po špinavých schodech prvorepublikového činžáku, jež býval svého času pečlivě udržovaný. Zastavil se ve druhém patře u jmenovky na dveřích profesorova bytu. Klasika, dvoukřídlé dveře. Žádná překážka , jejich vyháčkování bude otázka minuty. Z ramene sundal montážní brašnu a vyndal dva dlouhé zbroušené šroubováky, zarazil je do spáry křídla dveří. Z práce ho vyrušilo funění a vzápětí hysterický jekot vypasené asi padesátileté matrony, která stála se dvěma taškama nákupu na odpočívadle schodiště. "Pomoc! Zloděj! Karle někdo nám chce vykrást byt! "Dany vytrhne jeden šroubovák, víc nestačí. S napřaženým šroubovákem se rozběhne proti tlusťošce. Ta třesoucí se strachy se přitiskne ke zdi schodiště. Po schodech se kutálejí rozbité lahve mléka z převržené tašky s nákupem o který Dany při svém útěku zakopl. Manžel má víc odvahy. Vytáhlý brejloun s kozí bradkou rozpřáhl ruce a snažil se Danyho zadržet. Přitom řval na celý barák"stůj! Lupič! Pomoc bezpečnost". Dany byl vzteky nepříčetný, před očima měl zamřížovanou celu. Neváhal. Prudce bodl nabroušeným šroubovákem do toho řvoucího ksichtu. Šroubovák sklouzl po skle brýlí a zajel chlapovi do tváře. Dany nestihl ani vyndat šroubovák z rány a krvácející profesor se zabodnutým šroubovákem klesl na schody. Cesta byla volná. Ne ven na ulici ne, tam by ho brzo dostali. Vběhl na malý dvorek plný popelnic a smrdící po kočkách. Přeskočil zídku do sousedního dvora. Za ním se nesl vzdalující se křik a vzrušené hlasy z domu vyrušeného ze své sobotní siesty. Proběhl dvory a průjezdem vyběhl do úzké uličky. Rychle pryč! Za chvilku budou ulicemi křižovat vozy bezpečnosti. Propletl se ulicemi a dostal se na Vinohradskou třídu. Zvolnil krok a snažil se uklidnit rozbouřený dech. Všiml si přijíždějící tramvaje. Skočil do ní a přál si být co nejdál. Vmáčkl se hluboko do sedadla. Slyšel přibližující se vytí a majáky sanitky a vozů policie. Celou neděli strávil doma a znervózněl při každém brždění auta před domem. V pondělí skoupil všechny vycházející deníky. V rubrice černá kronika ani zmínka o nezdařeném vloupání. Teprve Večerní Praha přinesla krátkou zprávu. Neznámý pachatel se pokusil vloupat do bytu a majitele při snaze o zadržení zranil. Ten byl převezen do nemocnice Na Františku a po ošetřeni byl propuštěn do domácího léčení. Bezpečnost po pachateli usilovně pátrá. Dany se trochu uklidnil. Dobrý nic nemaj, chlapovi se taky nic nestalo, když nezůstal v nemocnici Bude mít na památku jizvu. Dany se nenechal nezdařeným vloupáním odradit, jen litoval, že tento tip už je vyhaslý. Mohla to být slušná rána. V záloze měl další, ale teď to musí vyjít! Na Letné nedaleko stadionu Sparty měl tip na inžinýra, nákupčího zahraničního obchodu. Známá tvář na burzách filatelistů a numismatiků. Dany zvolil pro vloupání jinou cestu, než u profesora. Vzpomněl si na své učňovské znalosti pražských střech. Vešel do činžáku o tři vchody dál, než byl inžinýrův byt. Nezajištěnými plechovými dveřmi se dostal na půdu plnou holubího trusu. Vikýřem vylezl na střechu. Pod sebou měl jak na dlani celou Prahu. V mlžném oparu se vinula stužka Vltavy. S úsměvem si povšiml kachlíkárny, budovy ministerstva vnitra. Přešel po kominických lávkách vyhýbajíce se nataženým, anténám, přeběhl na střechu vytipovaného činžáku. "Zastavil se u železného krytu světlíku, do nějž ústí všechna okna Koupelen a záchodů v domě. Ze sportovní kabely vyndal smotaný provazový žebřík. Několikrát zatáhl za uzly přivázané ke krytu. Pohupoval se na napjatém laně a pomalu se spouštěl do šera páchnoucího světlíku. Nezapomněl odpočítávat okna, jež míjel čtvrté patro, levá strana, to je inžinýrův byt. Okno je pootevřené. Upravil si tašku zavěšenou na zádech, rozhoupal provazový žebřík a prsty navlečenými do černých ponožek pevně sevřel dřevěný rám okna a překulil se do koupelny, plné mokrého rozvěšeného prádla. Bleskově proběhl celým bytem, aby se ujistil, že je zde opravdu sám. Velký, třípokojový byt s výhledem na zelený trávník stadionu měl inžinýr zařízený těžkým dubovým nábytkem z konce minulého století. V ozdobně vyřezávaném sekretáři našel to co má každý zloděj nejraději. V kožených deskách čekalo příjemné překvapení. Svazky stokorun, kterým dělají společnost páskou přelepené balíčky marek a dolarů i švýcarských franků. V deskách je vějíř spořitelních knížek, většina je bohužel na heslo. Ty Dany znechuceně zahodil na peršan natažený s několika kůžemi na parketách v obýváku. Ale předci jen dvě vkladní knížky s celkovým vkladem čtyřicet tisíc jsou bez hesla. Spokojeně je uložil do kapsy džínové bundy. V dřevěné dóze s reliéfem Buddhy na víku našel hromádku zlatých šperků. Nebyl žádný znalec, ale bylo mu jasné, že se nejedná o žádné tuctové zboží ze Safiny, které se dá koupit v každém klenotnictví. Ve zdobené skříni s hlavičkami římských faunů našel to, pro co hlavně přišel inžinýrovu sbírku známek a mincí. Do kabely se mu už víc nevešlo , ale ve skříni zůstává ještě téměř polovina sbírky. Pustil se do hledání vhodné tašky. Ve skříni v předsíni si vybral nenápadnou kostkovanou brašnu, do níž naloží zbytek sbírky. Zběžně prošel bytem, aby zde náhodou nezanechal něco cenného. Bez zájmu nechal ležet značkovou elektroniku i dva foťáky. Všechny tyhle věci mají svá evidenční čísla. Při prodeji by se fízlové mohli dostat až k němu. Radost mu udělala jiná věc. V předsíni visely na věšáku svazky klíčů, z nichž jedny sloužily jako náhradní a pasovaly do zámku u dveří bytu. Danymu se docela ulevilo, cesta světlíkem a po střechách ho moc nelákala. Naposledy zkontroloval, zda v bytě nezanechal nějakou stopu. Vysíci provazový žebřík ve světlíku ho nijak nevzrušoval. Ten klidně můžou najít, tudy cesta k němu nevede. Na stanovišti taxi u stadionu si vybral šedou volhu a nechal se odvést na sídliště na opačný konec města než byl jeho dnešní cíl. Co nejrychleji se , potřeboval zbavit sbírky známek a mincí. Bylo to horké zboží. Za překupníkem Klabaem nechtěl jít, tohle bylo pro něj příliš velké sousto. V pankrácké věznici se Dany seznámil s Andym, který kroutil pér měsíců za Výtržnictví. Andy patřil do silného klanu takzvaných světských. Jejich rodiny pod hlavičkou Pragokoncertu byli majiteli lunaparků, cirkusů a pouťových atrakcí všeho druhu. Pestře pomalované maringotky projížděly celou republiku i Evropu. Andy původně čelil těžkému ublížení na zdraví a napadení veřejného činitele. Na parkovišti mu řidič škodovky naboural jeho zánovní wolvo. Andy hned na místě ztrestal nešikovného řidiče. Rozmlátil mu hlavu o kapotu jeho škodovky, přidal pár kopanců, což nevydržela řidičova žebra. Jak byl v ráži, pustil se i do přivolané hlídky VB. Světský ale nenechávají svoje lidi ve štychu. Za pomoci peněz a vyhrožování ovlivnili vyšetřování. Zklamaný prokurátor zjistil, že bude rád, když se mu podaří sesmolit obžalobu na pouhé výtržnictví. Nekorunovanou královnou světského klanu byla paní Rita, Andyho babička. U ní se sbíhali nitky všech, nezákonných obchodů a spekulací. Ritu byla dobře známá i pražské kriminálce, nikdy se jim však nepodařilo získat důkazy, které by ji usvědčovaly z něčeho nezákonného. Její klienti dobře věděli, že pouhá zmínka jejího jména by jim moc nepomohla. Těžko by přečkali kriminál a ani svobody by si příliš neužili. Říkalo se, že Rita má podplacené i špičky bezpečnosti a prokuratury. Její vášní, jak Andy Danymu prozradil, byly zlaté šperky. Ty sbírala a s láskou je schovávala v pětilitrových lahvích od okurek. Musíš mít dobré zboží. Pak se stav, říkal Andy Danymu na rozloučenou. Ať to ale není žádný pleve Dany si stopl taxík. Řidič byl sťastný, že na opuštěném, smutném sídlišti sehnal zákazníka. Po hodině jízdy ucpanou Prahou dal řidiči pokyn, aby zastavil před honosnou secesní vilou, obklopenou udržovaným anglickým trávníkem. Dany si všiml na drobným štěrkem vysypané cestě ke garážím venku zaparkovaného, lahvově zeleného mercedesu. Zmáčkl zvonek na sloupku tepané brány. Na zahradní •terasu vylezl svalnatý chlapík v černém triku. "Co chceš? " zeptal se nevlídně. "Posílá mě Andy, seděli jsme spolu na Pankráci. Jdu za paní Ritou". Chlápek chápavým pohledem přejel Danyho tašky a o stupeň vlídnějším, hlasem prohodil "pojď dál, já jsem Andyho brácha. Andy není doma, je na štaci v Polsku. Posaď se "udělám kafe a nalej si na co máš chuť" pokynul k pojízdnému baru ve tvaru globusu, plného lahví těch nejdražších lihovin. Dany od Andyho věděl, že jeho babičce táhne na šedesátku, jinak by nevěřil. Do haly vešla pohledná blondýna s vypracovaným, štíhlým tělem. Nezapřela, že v mládí byla uznávanou akrobatkou, které tleskali diváci mnoha světových metropolí. Oblečená byla do černých semišových džín, bílé košile a kožené vestičky. Její zálibu ve zlatě prozrazoval masivní náramek a spousta prstenů s výraznými kameny na prostě každé ruky. Ta si asi sama nádobí nemeje, blesklo Danymu hlavou. "Ukažte, pochlubte se co jste přinesl. "Dany rozložil na desce jídelního stolu svůj lup. Rita si znalecky prohlížela alba i mince. Na pomoc si přinesla numismatické a filatelistické katalogy, občas si za pomoci kalkulačky něco sečetla a částky si zapisovala do bločku ležícího na stole. Asi po hodině odsunula katalogy a zeptala se Danyho kolik by za to chtěl. Dany se snažil zachovat klid. Teď nastala nejdůležitější část jednání. Lhostejně vypálil "třista tisíc, má to hodnotu nejmíň milion. "Rita se jenom usměje "nemáte pravdu, má to cenu skoro dva miliony, ale musí se to nechat uležet. Tady je to neprodejný. Chlapi to musí vyvést ven a tam najít solventní kupce. " Nakonec se dohodli na sto padesáti tisících. Dany byl spokojen. V tolik ani nedoufal. Rita před něj vysázela patnáct balíčků po deseti tisících. Radostí se mu zatajil dech! Vyndal z kapsy zlatý prsten osázený malými brilianty s mléčně růžovou perlou uprostřed. "Dárek pro Vás paní Rito. Zachovejte mi přízeň". Rita se potěšeně usmála "vidím, že jste slušně vychovaný mladík. Přeju Vám hodně úspěchů ve vašem podnikání a určitě se zastavte až budete mít zase něco pěkného". Ještě jedna věc Danyho čekala - zrušit vklady na spořitelních knížkách. Vybral velkou spořitelnu ve vnitřní části města, která byla v odpoledních hodinách plná klientů. Výborně, za pár hodin rizika získal přes dvě stě tisíc na hotovosti a to nepočítal šperky a valuty. Práce je poslední zoufalý pokus, jak získat peníze. Za jediný den mu to hodilo asi tak desetiletý výdělek dělníka na kanalizaci. Nechal se zavést před Olšanské hřbitovy. V prodejně pohřební služby jež byla plné těžké vůně z pohřebních věnců a smutečních kytic, zakoupil dvě urny sloužící k uložení popela zesnulých nebožtíků. Dany s nimi však měl jiné úmysly. Na hřbitově vyhledal rodinnou hrobku. Zastavil se před černým žulovým náhrobkem. Zde odpočívá v pokoji rodina Kautských, dává na vědomí zlatým písmem zdobený nápis. Vešel dovnitř a v rohu hrobky opatrně vypáčil dvě dlaždice, což páčidlem nedá velkou práci. Vyhrabal zvětralý beton a do pohřebních uren uložil svůj lup. Urny vložil do vydlabaného betonového prostoru pod dlaždicemi. To bude jeho trezor. Předci nebude riskovat náhodnou domovní prohlídku z bezpečnosti. Nezapomněl uklidit zbytky betonu, ještě jeden kontrolní pohled a mohl zamknout rezavou, skřípějící branku krypty. Zbývalo vyřešit už jen pár maličkostí. Dany nechtěl ztrácet čas neplodnou prací čističe stok, ale potřeboval razítko v občance od zaměstnáváte a zároveň krytí, před zvídavými dotazy kriminálky na pracovišti. Nerad by skončil v lapáku za příživnictví. Druhý den po úspěšné vloupačce počkal, až kanálnické party vyjedou do terénu a na středisku zůstane jenom vedoucí. Danyho přivítal slovy "copak, kde jsme se včera vožrali? Nebo jste na neschopence? Dany byl dobře připraven. Věděl, že vedoucí je rozvedený a platí alimenty na dvě děti. Znovu se oženil s mladou, určitě náročnou manželkou. "Šéfe nebudu Vám nic nalhávat. Víte, že jsem se nedávno vrátil z krimu. Mám teď nabídku od kámošů, co jedou ve vekslu. Sháněl bych pro ně a prodával bony a mařeny. Chápete teda, že mi nezbyde moc času chodit do práce". Dany zvolil dobré téma. Říct vedoucímu, že se hodlá živit vykrádáním bytů, nejspíš by ho vyhodil, nebo rovnou volal kriminálku. Vekslák, to bylo v očích veřejnosti něco jiného. To byl užitečný člověk i fízl z kriminálky rád zakoupil značkové džíny, nedostupnou elektroniku nebo lákavě vonící a krásně zabalené potraviny, To vše se dalo koupit jenom v tuzexu za bony. A ty se daly, pokud jste nepatřili k hrstce vyvolených s devizovým kontem. , pouze u veksláka. "Moje výplata je Vaše"pokračoval Dany ve svém monologu"k tomu bych přihodil každý měsíc dva litry a samozřejmě nějakou tu pozornost pro rodinku" a hned na stůl postavil láhev balantinky, parfém od Diora a balíček švýcarských čokolád. Na zdůraznění svého proslovu přihodil balíček stokorun. "Dva tisíce korun šéfe". První splátka. Udivený vedoucí se moc dlouho nerozmýšlel. Sice měl trochu strach, ale Dany ho uklidnil. "Klídek šéfíku, žádný nervy. Kdyby hrozil nějaký malér tak si zavoláme a každý měsíc se přece uvidíme"dodal význame. Na Václavském náměstí zašel Dany do pasáže Lucerna, kde měla své vitriny inzertní služba. Hledal nějakou šikovnou garsonku v klidné čtvrti. Podmínka telefon. Chtěl se ponořit do anonymity velkoměsta. Určitě ho čeká trochu problémů s rodinou, která bude mít strach, že když ho ztratí z dohledu skončí znova za mřížemi. No a co! Za pár měsíců mu bude osmnáct a nějak to už ukecá. Pozorně pročítal inzeráty, předem vyloučil vyhlášená zlodějské a cikánské čtvrti, jako jsou Nusle, Karlín a Libeň. Tam je kriminálka víc než doma. Jeho zájem vzbudila adresa na rozhraní Vinohrad a Vršovic. Po vytočení uvedeného čísla se mu ozval nakřáplý, prokouřený ženský hlas. Dohodli si schůzku v kavárně Hlavovka naproti taneční vinárně Valdek, kde dělala šatnářku. V šatně kavárny našel obarvenou, kyprou zrzku, která měla svá nejlepší léta za sebou. Dany se jí představil jako student filosofie. Pronájem hledá, aby měl klid ke studiu. Na té koleji se to nedá vydržet, samé mejdany. Zrzka chápavě kývla hlavou a jen tak ze zdvořilosti se zeptala " copak tam na té filosofii vlastně studujete? Dany se nenechal vehnat do úzkých "Moravský folklór, mladá paní. Také sbírám lidové písně a říkadla". Tím šatnářku naprosto umlčel. Doporučila mu ať si dá kafe, že za hodinu jí střídá kolegyně. Byt Danymu vyhovoval. Velká světlá místnost, kuchyňský kout a sociální zařízení. Zrzka žije s přítelem v jeho bytě. Jinak by to nepronajímala. Původně měla byt pro dceru, ale ta utekla v srpnu do Rakouska a předci ten byt nenechá OPBH. Dany zbytečně neprotahoval hovor, byt se mu líbil, chce to jenom nějaký dobrý magič a gramec, ale to nebude žádný problém, . Tak kolik za to chcete? Zrzka vyhrkne, že tisícovku měsíčně. A telefon zvlášť. "jestli se Vám to zdá moc mám i jiné zájemce". "Je to dost, nájem ve tři plus jedna stojí i s inkasem přibližně polovinu. Halt kšeft je kšeft a každej si chce smočit zobáček. Dobrý! Beru to"! "Můžu si to dovolit táta dělá na zahraničním obchodu a mám celkem slušný kapesný. Tady je nájem na půl roku dopředu" a vysázel před viditelně spokojenou majitelku bytu šest tisíc. Dany doufal, že po domě brzy roznese historku o svém podnájemníkovi, študákovi z dobré rodiny. V domě se tak nikdo nebude zbytečně divit, proč ráno nevstává do práce a nespěchá, jako ty tisíce kolbenů a lopaťáků na tramvaj nebo autobus, aby stihl ranní šichtu. Dany si užíval nového bytečku a sladkého nicnedělání. Trochu se seznámil s okolím. V nedalekém knihkupectví si u vedoucího za krabičku amerik zajistil každý týden čerstvé knižní novinky. Pod kopcem v denní vinárně U pantáty se začal stravovat ani ne tak pro kvalitu zdejší kuchyně, ale byla tam sympatická servírka za barem. Dany na sebe upozornil nezvykle vysokým spropitným. Brzy nezůstalo jenom u nezávazného hovoru. Jana, jak se servírka jmenovala, se nebránila seznámení. Ve svých dvaceti letech žila trochu osamoceně. Manžel staví někde v pouštích Sýrie cukrovar. Dany je pro ni vítaným rozptýlením. Danymu se už ztratily zásahy vězeňského holiče, nechal si narůst vlasy a vypadal starší než na svých necelých osmnáct let. Janě navykládal pohádky o studijích na vejšce. Stručně ji sdělil "mám svoje kšefty". Jana měla za barem už svoje zkušenosti, že takových kluků, jako je Dan je lepší se na nic nevyptávat. Hlavně že mají peníze. Tohle Danymu vyhovuje Jana nehledá žádnou velkou lásku. Při způsobu života jaký vede by byl Danymu trvalý vztah jenom na obtiž. Po návratu z věznice se zděšením zjistil, že polovina spolužaček je už vdané a mají, nebo čekají dítě. Manželé, ještě nedávno štíhlí kluci, honící míč po fotbalovém hřišti, fotrovatí a s narůstajícími pivními pupky sedí v hospodě u půllitru piva a vztekle nadávají na ten zkurvený život. Ne takhle opravdu žít nechtěl! Dany neusínal na vavřínech. Vloupačky prováděl sám a věnoval se tipování vhodných objektů k nezvané návštěvě. Spojil se i s některými propuštěnými spoluvězni a starými členy bývalé party. Trochu ho zklamal Pepino, jemuž se svěřil se svým plánem jit za kopečky " Ty vole to chce jazyky, nikoho tam neznáš a pivo tam přej taky stojí za hovno. " Pepinovi ke spokojenosti nic neschází. Ze zlodějin má víc peněz, než stačí utratit. Nechal se zaměstnat jako stavební dělník na stavbě začínající dálnice. Na stavbě ho mistr ale moc nevidí. Většinou je na neschopence. Za karton tvrdých spart to u závodního lékaře není žádný problém. Večery tráví v hospodě U Burdy, kde jako starý štamgast má i svůj pulitr. Společnost v hospodě i v posteli mu dělá kantýnská ze stavby, jíž pro přítulnou povahu dělníci přezdívají Čída. Danymu se podařilo ještě několik úspěšných vloupání. Zisk sice nebyl tak velký, jako z první vloupačky na Letné, přesto potěšil paní Ritu několika starožitnými obrazy a sbírkou míšeňského porcelánu. , Delší čas věnoval organizaci a typařině. Z každé akce bral po dohodě pět procent a zajišťoval i prodej kradeného zboží. Nemohl si stěžovat, všechno mu házelo pěknej vejvar. Měl jediný problém. . Nedostatek kvalitních a solventní překupníků. Rita brala pouze špičkové věci. O chlast, kafe a cigarety z „vyloupených obchodů neměla zájem. Starej Klabal začínal mít strach. "Dany přeháníte to fízlové nejsou úplně blbí. Spadne klec a dopadneš jako já, nejlepší roky svého života strávíš po kriminálech". Dany nebral varování starého mukla na lehkou váhu. To, že na bezpečnosti nesedej jenom vypitý hlavy, ale i mozky které mají na pomoc celý bezpečnostní aparát si dobře uvědomoval. Chtěl to vydržet ještě několik měsíců a potom sbohem fízlové! Při hledání překupníků si vzpomněl na druhého manžela své tety. To je předci rozený dobrodruh a kšeftman. Strýc, původem slovák od Liptovského Mikuláše, narukoval začátkem druhé světové války do Tisovy armády nově se rodícího Slovenského státu, vzniklého pod patronátem Hitlera. Po krátkém výcviku byl poslán do bojů proti partizánům na Zakarpatské Ukrajině. Průšvih nastal při hlídce s kamarádem na nákladovém nádraží. Okounějící místní Rusíni, si všimli odstavené vlaku s lihem. Neodolali nabídkám Rusínů a rozprodali půl cisterny lihu. V rusínských vesnicích chlastají všichni. Muži, ženy i děti. Do rána byla z denaturáku půl vesnice mrtvá. Zbytek oslepl. Velení armády by ani nevadilo, že pomřela, nebo oslepla celá rusínská vesnice, v jejich očích to stejně byli budoucí partyzáni, ale krádež ve službě ještě v době stanného práva, to se nedalo přehlédnout. Za to hrozila oběma kulka od popravčí čety. Strýci a jeho kamarádovi zbyla jediná volba. Přejít hranice do Sovětského svazu. Čekisté z NKVD, ale neměli příliš pochopení pro jejich prohlášení jak chtějí budovat komunismus, označili je za špiony oba skončili v gulagu na Sibiři. Strýcův kámoš nepřežil epidemii tyfu, která si v lágrech pravidelně vybírala svou daň Strýcovým osudem zamíchala snaha Svobody vytvořit v Buzuluku Československou jednotku. Společně s dalšími Čechy a Slováky z gulagů mají dvě možnosti. Bod chcípnout v lágru, nebo hrdinně položit život na frontě. Strýc ale nepatři mezi čítankové hrdiny, kteří padli, nebo utrpěli četná zranění v bitvách u Sokolova, nebo v Dukelském průsmyku. Dostal se do štábu Recina, šéfa rodící se vojenské kontrarozvědky. Válku přečkal daleko za frontou v bezpečí důstojnických bunkrů. Do Prahy vjel už z hodností majora a jeho vojenskou blůzu zdobilo víc vyznamenání, než mnohého hrdiny od Dukly. Začal pracovat v Dejvicích na MNO. Na tato léta později vzpomínal jako na roky chlastu, kurev a budování socializmu. Selanku narušil Gottwald, syfilitik dosazený Stalinem, za prezidenta Ve své chorobné podezíravosti a obavě o ztrátu vlivu a moci ve straně vyvolal za pomoci Berijových poradců z Moskvy proces se špičkami KSČ. V procesech Slánský a spol skončil Recin, strýcův nadřízený a chlebodárce na popravišti. Následovala hloubková očista strany od stoupenců Slánského, napojených dle slov vyšetřovatelů na agenty západních rozvědek. V jednom z mnoha dalších procesů skončil i strýc na lavici obžalovaných. Teď už plukovník zbavený hodnosti, vyfasoval od soudu dvacet pět let za velezradu a špionáž. Na převýchovu byl poslán do uranových dolů jáchymovských lágrů. Strýc to nevzdal a pokusil se ještě se dvěma mukly o útěk. Ten je předem určen k nezdaru, protože jeden konfident je práskl za příslib snížení trestu. Bachaři si počkali a ostraha lágru je rozstřílela na drátech. Strýc přežil s průstřelem břicha, jeho dva kamarádi bohužel nepřežili. Bachaři je pro výstrahu nechali tři dny viset na drátech. Když je spoluvězni sundali měli k nepoznání znetvořený obličej bez očí, rozklovaný ostrými zobáky vran, které se hojně slétaly z celého okolí k neobvyklé hostině. Konfident zemřel po pár týdnech za nevyjasněných okolností, rozdrcen mezi dvěma důlními vozíky. Strýce převezli s nášupem pěti let z nemocnice na Slovensko do pevnosti Leopoldov. Zde měl možnost setkat se s Hlinkovci, luďáckými knězi, Šaňo Machem, nejmladším ministrem Tisovy vlády. Společně na celách s nimi byli bývalí partizáni, nepohodlní členové partaje. Z nich je nejznámější Gustav Husák, dnešní generální tajemník strany. Strýc měl pro něj stručné hodnocení. Husák byl kurva líná, namyšlená. Dělali jsme spolu na samotkách kolíčky na prádlo. Na práci byl levej, normu nikdy nesplnil. Tabák, to ale somroval furt. Asi na příkaz z hora ho uklidili do knihovny dělat knihovníka. Všichni byli rádi ani jeho lidi ho neměli rádi. V roce 1962 byl strýc na Novotného amnestii podmínečně propuštěn se zkušební lhůtou sedm let. Krátce po propuštění se seznámil s Danyho čerstvě rozvedenou tetou. Vystřídal několik zaměstnání než zakotvil jako údržbář u RAJ pro Prahu 1. Po čase se mu podařilo ulovit svoji zlatou rybku. Společně s manželkou nastoupili jako prodavači na noční provoz stánku s občerstvením umístěného u zadního východu Slovanského domu. Ideální poloha! Malý zlatý důl. Na pečeného buřta se stahovali flamendři z celého centra Prahy. Stánek nesloužil jenom k prodeji občerstvení, měl i další funkce. Zloději brzy zjistili, kde se dá prodat za rychlý peníze lup z dnešní noci. Fungoval i jako černá směnárna valut. Strýc jako jeden z mála stihl i soudní rehabilitaci a s ní spojené vyplacení finančního odškodnění za léta strávená v kriminálech. Přes TUZEX si koupil poslední model Fiata. Na obědy jezdil zásadně k Tulipánu do Průhonic. K manželce si pořídil mladou studentku, kterou finančné podporoval při
studiu. Ona tam zase v posteli podporovala sexuální apetyt. Prostě přestal živořit a začal pořádně žít. Strýc nebyl příliš nadšen z Danyho návrhu ke spolupráci, ale měl pro Danyho divoký život slabost. Připomínal mu tak trochu jeho vlastní mládí. „Dany, zase kradeš! Dostaneš mámu do blázince a tvůj táta by mě zabil, kdyby se dozvěděl, že tě kreju a ještě od tebe beru zlodějinu do kšeftu". Dany ho ujišťoval, že je to jenom na pár měsíců. "Udělám ještě nějaký peníze a mizím za čáru. Mám tutovej kanál. " Strýc si jenom povzdechl "bejt mladší jdu do toho hned, zvléšt když je teď u moci ten kačer Donald a k tomu Ivani v zádech. Dobře, ale jednám jenom s tebou neposílej sem žádný paznechty, už teď je to tady hotový průchoďák. Sám se musím zbavit těch chodníkovejch zlodějů, nebo mi sem přitáhnou pozornost fízlů Na to tvoje zboží budu mít solidní vodpal. Udělal jsem si slušný známosti mezi vedoucíma hospod a vináren. To víš na pečenýho knaka zajde rád každej". Dany spokojeně seděl na baru U pantáty a popíjel vychlazeného vizoura, když se ve dveřích objevil Pepino "mám kšeft! Včera jsem byl na kartách U Isidora a seděl tam nějakej kořen co jezdí po vesnicích s pojízdnou prodejnou textilu Nalitej byl jak zákon káže a prohrával v plátýnku docela slušný prachy, chytil nerva a začal dělat scény, že je to švindl. Dostal na budku a vyhodili jsme ho ven. Na schodech to nějak nezvlád a sek sebou, personál zavolal záchranku. V tom zmatku jsem mu šlohnul tu jeho buzertašku. Měl v ní klíče malej i velkej techničák od auta. Chlap leží v nemocnici na ARU. Žije sám, nikdo ho neshání. Auťák jsem hodil do stodoly, je plnej zboží. Trička, svetry, všechno možný. Tak co s tím provedeme? "Dany se zamyslel "uděláme si Pepino takový malý výlet. Je léto spojíme příjemné s užitečným. ". V pankrácké věznici těch pér týdnů před propuštěním dělal Dany chodbaře společně s Jirkou Svoboďákem. Lesní dělník z malé vesničky na pomezí rakouské hranice. Na Pankrác se dostal na tři měsíce za rvačku ve Vranovské vinárně U námořníka. Vymlátil zájezd příliš hlučných rakušáků. Z jeho slov Dany pochopil, že občas někoho převed přes zelenou hranici "hele stojí to nějakou pětku, zadarmo to nedělám, ale je to na sto procent". Jenže v krimu se toho hodně napovídá! Muklové se před sebou navzájem vytahují a přehánějí. Dany chtěl zjistit, jestli na slova vyřčené za vězeňskou zdí se dá spolehnout a cestou někde prodat dodávku i se zbožím nebude určitě žádný problém. Lačnov je malá vesnička, kde opravdu dávají lišky dobrou noc. Je to zázrak, ale místní Jednota měla otevřenou hospodu. Dany si poručil pivo Pepino, který řídil dostal už na pohled odpornou, jedovatě žlutou limonádu. Nestačili se ani napít, když k jejich stolu přistoupil chlapík v obnošené lesácké uniformě, zamával nějakým průkazem a zahučel "pomocná pohraniční stráž"vaše občanské průkazy. Tak Pražáci? Co tady děláte? " "Jezdíme prodávat po vesnicích textil. Ve Znojmě je posvícení" Pohotově si Dany všiml vyvěšeného plakátu nad výčepem. "A moje švagrová tady má bratrance, znáte předci Jirku Svoboďáka". Pomocník pokynul hlavou " tak jo! Jirka přijde z lesa po třetí, vždycky se tady staví na jedno". Svoboďák se tomu přivítání jenom zasmál "to víte všichni jsme tady strážci hranice i já. Tady i děti po vesnicích pod patronátem Pohraniční stráže mají své oddíly Mladý strážce hranic. Znáte to pod svícnem bývá největší tma. Ptáš se Dany na podmínky. Za hlavu beru dvacet tisíc. Převést tě můžu kdykoliv v roce, nejmíň vhodný je březen a duben to taje V Alpách sníh z ledovců, je hodně vody a silný proud. Měl jsem teď na jaře takovou rychlovku a nerad na to vzpomínám. Dva dederony. Manželský pár. Spěchali doma po nich šla STASI, to je něco jako naše STB. Byl silnej proud a němku to strhlo. Vyplavala na rakouský straně. Bohužel mrtvá. Tak to je všechno, abys věděl do čeho jdeš. Nemusíš mít strach, ne jedu v tom sám. Na čáře i pohraničníci za prachy přivřou oči. Co se týče auťáku mám zájem. Zkuste na pouti ve Znojmě prodat co se dá a pak se dohodnem". Dany s Pepinem nasadili na zboží na pouti pouze symbolické ceny a tak měli kolem poledne prakticky vyprodáno. Z počítání tržby je vyrušil vzrušený Svoboďák. "Vyserte se na to! V Praze i Brně je povstání proti rudejm kůžím. Pojďte do hospody. Výčepák má naladěný rakušáky. Můžou sledovat davy v ulicích. Převážně mladý lidi křičí hesla Ať žije Dubček, Ivani táhněte domů". Proti nim nastoupily speciální jednotky bezpečnosti, armády a milice, podporované obrněnými transportéry. Davy demonstrantů začaly trhat dlažební kostky, převracet auta, tramvaje. Vyrůstaly první barikády. Večer vystoupil Husák v televizi. Hovořil svojí zkomolenou čechoslovenštinou o tvrdém postupu proti kriminálním živlům, které chtějí za pomoci západu rozvrátit republiku. Dany byl rád, že není v Praze Určitě by se do něčeho připletl. Praštit fízla, nebo milicionáře dlaždičkou do držky by mu udělalo jenom radost. Držel demonstrantům palce. Realita je tvrdá. Klackama a dlažebníma kostkama proti obrněncům je sice šílená odvaha, nemá však naději na úspěch. Po dvou dnech byla revolta v ulicích potlačena. Následovalo hromadné zatýkání. Beztak přeplněné věznice se plnily stovkami zatčených. Ministr vnitra vyhlásil mimořádná bezpečnostní opatření. Policejní vazba bez udání důvodu byla prodloužena ze dvou dnů na tři týdny. Vládnoucí režim je spokojen. Demonstranti v ulicích jenom zdůvodnili následující represivní opatření. Dany s Pepinem nepospíchali s návratem do rozbouřené Prahy. Dodávku i s papírama prodali Svoboďákovi za dvacet pět tisíc. Dalších patnáct tisíc trhli z prodeje textilu na pouti. Ubytovali se ve Vranově v hotelu na náměstí. Večer se v hotelové vinárně seznámili se dvěma kámoškama, prodavačkama z Břeclavi, které trávily dovolenou v nedalekém kempu. Na pokoji jim mrštnými jazýčky, dráždícími se po celém těle předvedly, že nejsou pouhé kamarádky. Na své si přišli i Dany s Pepinem. Po vzájemném prohození partnerek jsou všichni spokojeni. Po čtrnácti dnech vystoupili na Florenci z dálkového autobusu Znojmo-Praha a nebít posílených hlídek bezpečnosti v doprovodu ozbrojených vojáků v ulicích nepoznali by že v Praze došlo k nějakým protivládním protestům. Dany snížil své zlodějské aktivity na minimum. Přes strýce a veksláka Aliho, majícího pod palcem, většinu pěšáků před Tuzexy vyměnil většinu českých korun za valuty. Venku by si mohl s českými korunami, krytými prací dělnické třídy akorát tak vytapetovat hajzl. Silvestra oslavil s Janou V Krkonoších na Luční boudě. Na sjezdovce zlámal lyže a div že se sám nepřerazil. Jinak se ale poslední den v roce vydařil. Při novoročním přípitku Dany bilancoval. Byl to úspěšný rok. Toho příštího Silvestra musí slavit někde pod palmami. Dany dospával ve své garsonce víceméně probdělou noc strávenou u Jany v její vilce na Spořilově. Ze spánku ho vyrušilo zvonění telefonu. Ze sluchátka se ozval strachy se chvějící hlas vedoucího kanálníků. "Byla tady kriminálka, ptali se po tobě. Řekl jsem, že máš náhradní volno za přesčasy. Musel jsem dát tvojí adresu". Dany se snažil zachovat klidný hlas "šéfe dík. To bude v pořádku. Ozvu se". Horečně začal přemýšlet. Co mohlo prasknout? Koho chytili? Kdo začal mluvit? Musel se spojit s Pepinem. Modlil se, když vytáčel číslo kantýnské Čídy, aby byl Pepino v práci. "Jo je tady, chlapi včera brali výplatu. Tak tady hraje plátýnko":Dany stručně informoval Pepina o svém telefonátu. Ani on si nebyl vědom žádného zatčení z jeho okolí. Hele končím! I kdyby ti fízlové při výslechu říkali, že jsem se k něčemu přiznal, nevěř! Žádej konfrontaci! . Každou chvíli je čekám za dveřma". Nemusel čekat příliš dlouho. Po otevření viděl na chodbě dva typické fízly v civilu. "Kriminální služba" představil se jeden z nich a přistrčil Danymu policejní placku před obličej. "oblečte se! Půjdete s námi" a cpou se do bytu. "Máte povolení k domácí prohlídce"? Mladší z fízlů se jenom zašklebí "my ti nejdem dělat domovní prohlídku. Nemáš snad co schovávat. Nenecháš přece i když nezvaný, hosty stát na chodbě. To by nebylo od tebe slušné". Dany rezignoval. "Jo máš to tady pěkný, kdes na to všechno sebral peníze? " Dany se snažil přejít do protiútoku "makám v kanálech, hrabu se ve sračkách. To snad víte. Mám si vzít i kartáček na zuby? "Fízlové se viditelně naserou "hele, mladej pozor! My nejsme žádný blbí revizoři z Dopravních podniků a nevyšetřujeme jestli sis náhodou neodpliv bez dovolení v tramvaji"! Při krátké jízdě policejním moskvičem Dany přemýšlel, jestli neměl raději vybrat prachy a zlato z trezoru na hřbitově a zmizet za pomoci Svoboďáka za čárou. Jenže třeba na tohle právě čekali. Co můžou vědět. Jaké důkazy? Blafujou. Po Praze je spousta lidí co se živí čórkou. Budou to prostě na něj zkoušet. Ve třetím patře městské správy bezpečnosti skončil Dany i se svým doprovodem v kanceláři. Za dlouhým ořechovým stolem seděl sportovně vyhlížející bezpečák s krátkým, prošedivělým ježkem na hlavě. Pobafával z krátké dýmky a prohlížel si Danyho nepříjemně pichlavýma, studenýma očima. Asi nějaký jejich náčelník. Hra je si na komisaře Maigreta, pomyslel si Dany. "Tak copak nám povíte pane Kautský, pročpak si myslíte, že jsme vás předvedli? "Přerušil mlčení. "Nevím, ptejte se, rád posloužím" dodal Dany, tónem hlasu trhovce nabízejícího shnilá jablka. Bezpečák vypálil "on vás přejde humor! Znáte Petra Koštýře? " Tak tady je problém! Před asi čtrnácti dny přišel za Danym frajer. Odvolával se na společné známé. Představil se jako Koštýř, ale všichni mu prý říkají Košík. Pustili ho ze Sabinova, měl na vojně dezerci od útvaru. Sabinov byla pouze vojenská věznice, někde za Prešovem, kousek od Ruské hranice. To Dany věděl. "Potřeboval bych udělat nějaké groše. "Finanční injekci potřeboval, to bylo na něm vidět. Vohoz co měl na sobě, s tím tak mohl poplašit špačky v třešňovém sadě. I jeho hladový pohled na Danyho talíř s obloženým anglickým biftekem nasvědčoval, že jeho žaludek si pochutnával v poslední době pouze na specialitách vězeňského kuchaře. "Hele tady máš litr zálohu, zítra se stav v tuhle dobu řeknu ti víc". Dany vybral pro Košíka dva celkem jednoduché typy. Panelákové byty na Proseckém sídlišti. Podle titulů na jmenovkách jeden doktor, druhý akademický malíř. Jednoduchá fabka, žádné další bezpečnostní zámky. Lehká práce pro začátečníka. Na druhý den předal Košíkovi v igelitové tašce zabalený francouzák se zaostřenými čelistmi, kus ocelové trubky a tenký šroubovák. Provedl krátkou instruktáž "odšroubuj bakelitovej kryt, nasaď francouze na fabku a zlom ji. Kdybys na to neměl sílu přidej na rukojeť trubku páka, to snad znáš z fyziky. Šroubovák vlož do do díry a otoč stavítka a jseš doma. Ber prachy, zlato, starožitnosti. Elektroniku a podobný píčoviny tam nech, na to by nás mohli dostat, prodej zajistím. Beru třicet procent. " Košík se jako bytový lupič moc nevytáhl. U doktorova bytu zlomil fabku, ale věčně poštěkávájící pes ze sousedního bytu a přijíždějící výtah Košíka natolik znervóznil, že z paneláku utekl. U malířova bytu měl větší štěstí. Deset tisíc na hotovosti, vkladní knížka bez hesla na dalších dvacet tisíc. Kupička rodinných zlatých šperků, přibral i pár malířových obrazů, jež později paní Rita ohodnotila jako bezcenné mazanice poplatné režimu, které by nedala ani na toaletu. Košík se projevil jako nemožnej magor. Za pár dní, za pomoci kurev a dobrých kamarádů byl opět bez peněz. Nedbal Danyho varování, nezbavil se použitého zlodějského nářadí a z malířova bytu odcizil foťák a kazetový magnetofon. Nenapadlo ho nic chytřejšího než s taškou se zlodějským nářadím a zatajeným lupem se poflakovat po Hlavním nádraží a nabízet lup stánkařům. Neunikl bystrému zraku ubožáka z železniční policie. Kriminálka, která se případu ujala to měla jednoduché. Podle záručního listu, kde se shoduje číslo kradeného kazeťáku usvědčila Košíka z vloupání do malířova bytu. Při prohlídce jeho lupičského vercajku se museli zasmát. Na čelistech francouzské klíče byly zřetelné zbytky mosazi po zlomených fabkách. Něco jim ale na případu nehrálo. Kde takový primitiv, krátce po propuštění měl čas vytipovat si byty k vloupání, sehnat si potřebné nářadí a zajistit překupníka. Koho kryje? Kdo ho řídil? Košík se zpočátku snažil prosadit svoji verzi o náhodném vloupání vynuceném tíživou finanční situací po propuštění z vojenské garnizony. Kriminálka se ale vyzná, zkusili to na Košíka jinak. "Jak myslíte pane Koštýř, to vaše nářadí jsme dali do laboratoře pod mikroskop a co myslíte, že jsme zjistili? Na trubce jsou zbytky vlasů a krve. Stopy se shodují s bestiálně ubitou důchodkyní, která vyrušila pachatele při vloupání do svého bytu. Tohle už není obyčejné vloupání, za které vyfásnete pár měsíců, tohle je vražda. A za tu můžete dostat i špagát. Tak kápňete božskou". Košík to nervově nevydržel a zhroutil se. Jenom blekotal "Já ne, to já ne, to mi dal a navedl mě Dany Kautský". Dany po vyslovení Koštýřova jména navlékl zamyšlenou masku. "Nevim, rád bych vám pomohl, ale to jméno mi nic neříká. Možná od vidění". "Dobře! Přiveďte ho! " Vydal náčelník pokyn dvěma bezpečákům, kteří zatýkali Danyho. Za chvíli před ním stál Košík, celý pomačkaný po noci strávené v policejní cele. "Tak povídejte, co jste nám uvedl do protokolu". Košík se sklopenou hlavou, viditelně se stydící za svoji výpověď, obvinil Danyho z organizace vloupání. Dany se snažil dát do hlasu co největší pohrdání "já tohohle nemocnýho osla trochu znám, Ve vinárně somroval a obtěžoval hosty. Dal jsem mu pár facek, nakopal ho do prdele a vyhodil ho ven. Asi se mi mstí. Nemám s jeho zlodějnama nic společného. Poctivě makám s lopatou". Dany si věřil. Žádní svědci. Výpověď jednoho propuštěnýho mukla ho nemůže ohrozit. Výpověď proti výpovědi. Nářadí před předáním pečlivě otřel. Jeho otisky prstů nemohli najít, tak blbej neni. Drze ještě dodal "žádám trestní oznámení za křivé obvinění". Byla tady ještě malá pojistka. Dany se pokaždé při předávání podkladů vytipovaného objektu snažil vložit informaci která nemohla ohrozit samotné vloupání, při jejím prozrazení by ale značně svědčila v Danyho prospěch. Kosíkovi nakrmil uši historkou, že na mejdanu v doktorově bytě šukal jeho dceru. A malířův byt, že dobře zná. Kupoval od něj nějaké obrazy. K překvapení a zklamání kriminálky malíř ani doktor Danyho jí. Doktor si chtěl dokonce stěžovat, dceru má, ale jsou jí teprve tři roky Po pěti hodinách úmorného výslechu spojeného s konfrontací musel náčelník uznat, že shromážděné důkazy nestačí na Danyho zatčení. Viditelně rozhořčen řekl "zatím vám to Kautský vyšlo, zdůrazňuji slovo zatím. Myslím, že se nevidíme naposledy? . Dany by mu nejraději řekl "vykuř se ty fízle, nic na mě nemáte", v síti zůstal jenom Košík a to je malá ryba, co věděl, to prásknul. Dany se s chutí rozjel k Pepinovi na jednu orosenou plzeň. Tohle vyšlo! S krytím práce u kanálníků je ale konec. Musí si najít něco, kde se bude muset i nějaký čas zdržovat. Kriminálka mu teď půjde po krku. Ten jejich náčelník vypadal dost nebezpečně. Nečekaně mu pomohla Jana. Svěřil se jí, že potřebuje sehnat nějakou zašívárnu, kde by se moc nepředřel. "Možná bych pro tebe něco měla. Chodí sem na večeře a dvojku bílího chlápek co dělá vedoucího na koupališti. Shání teď na sezónu plavčíky. O penězích by to asi moc nebylo, ale to by ti snad nevadilo. Dany se s vedoucím celkem rychle dohodl. Musel akorát absolvovat dvoudenní kurs v podolském bazénu. Ukázal, že umí plavat, vylovil ze dna bazénu tři hokejové puky a zbytek kurzu proseděl se starým plavčíkem v bufetu u piva. Dany zjisti, že i práce může být zábavou. Koupaliště na přehradní nádrži otevírá v devět hodin. Dost pozdě, aby se celkem solidně vyspal. Každé ráno se taxíkem nechal zavést k přehradní hrázi, zbytek ke vstupní bráně došel pěšky. Nemá cenu na sebe zbytečně upozorňovat. Společně s ním dělají na pláži plavčíka dva študáci, kteří se závodně věnují kulturistice. To dávají na vědomí jejich vypracované postavy. Náplň práce není příliš náročná. Skládá se převážně s poflakování po pláži, oblbování návštěvnic koupaliště, které se rozvalují po pláži a jsou vděčné za každou pozornost plavčíka. Opalování na lehátku a občas protáhnout tělo na lavičce s činkami. Hlavně nezapomenout se nechat promazat opalovacím krémem od ochotného stádečka buchtiček, které šťastné že se mohou vetřít do přízně plavčíků. Dobře říkají Petr s Honzou, Danyho kolegové, kteří dělají plavčíky už třetí sezónu "řeziva tady bylo vždycky mraky, Jenom na to mít holt vocas". Strážní službu na loďkách a můstcích vezmou ochotně puberťáci. Mají radost, že můžou buzerovat neukázněné plavce. Večer po uzavření koupaliště zůstávají na pláži pouze nejbližší známí. Pouští se zakázaný Kryl i poslední rockové hity, na ohni se grilují upytlačené ryby. Pitiva je taky dost. Dany měl své zdroje. V přilehlé dřevěné boudě, které slouží plavčíkům k přespání přibývaly na záchranném kruhu pověšeném na stěně čárky. Co čárka to další dívčí skalp do sbírky. Dany se už ani moc nezdržoval ve své garsonce, vztah s Janou vyšuměl do ztracena. Čekala na přílet manžela z montáže a musela se prezentovat jako věrná, milující manželka, alespoň do příštího odletu. Jen jedna věc kazila Danymu letní pohodu. Na pláž dost Často zajížděl ve služebním autě fízl z místního okrsku. Pod záminkou kontrol před zloději stánků umístěných na pláži. Hlavní důvod byl vnutit se mezi plavčíky a do party utvořené kolem nich. Měl tak možnost zadarmo se nachlastat, oplzlými vtipy a siláckými historkami o střetech s kriminálníky ze kterých vždy vyšel jako vítěz se snažil získat pozornost holek a nějakou sbalit. Marně. K ránu zmožen chlastem, někdy i s poblitou a prochcanou uniformou padl do písku na pláži. Jedna z holek se vyjádřila otevřeně "než dát tomudle zelenýmu kriplovi to bych musela mít na svoji píču pořádnej vztek". Petr, který studoval fráninu k tornu jenom dodal "buďme tolerantní, francouzští králové taky měli své giňoly a bufony, což v překladu znamená kašpary a šašky, my máme k obveselení tohoto příslušníka". Dany měl svoje zdroje informací a věděl co je to za kreténa. Měl dvě přezdívky Kovboj, na tu slyšel rád, získal ji asi podle policejního opasku s pouzdrem na pistoli, který nosil nízko pod pivním mozolem. Rád se předváděl a provokoval ožralej po hospodách. Hřešil na to že má uniformu. Pár frajerů už to nevydrželo dali mu přes držku a skončili díky němu v kriminále. Další přezdívkou, častěji používanou je Pinďa. Tu neměl rád. Výborně se k němu ale hodila. Bylo vůbec záhadou, jak se mohl se svojí psí vejškou dostat k uniformě. Z party holek kroužících okolo plavčíků vynikala krásná černovláska s hustými vlasy do půlky zad, zelenýma kočičíma očima, mandlovou pleti a postavou modelky, kterou také občas dělala. Studovala módní névrhářství a jmenovala se Stáňa. Měla prázdniny a tak ji bylo vidět, na pláži skoro každý den. Točil se okolo ní houf ctitelů, ale žádný se nemohl pochlubit, že by ji dostal do postele. Stáňa se milostým návrhům jen smála. Znala svoji cenu. Dany při rozhovoru s ní musel s údivem uznat, že Stáňa není jenom hezká výkladní skříň, které by se rád dostal do rozkroku. Byl překvapen, jak je sečtělá. Měli si stále co říct. Často po uzavření pláže prokecali celé hodiny. Stranou od ostatních. Poprvé mu vadilo, že na otázku co dělá může akorát říct, že je nedoučený pokrývač, živící se zlodějinami. "Nevzali mě na školu, to víš komouši. Tak se nějak protloukám" snažil se zahrát hovor do ztracena. V pražské galerce zaznamenal Dany nový typ vloupání. Byty, obchody, restaurace, ne že by se přestaly vylupovat, ale novým stále častějším objektem zájmu se stávaly lékárny„Na zlodějskou scénu se dostávali feťáci. Vylupovali špatně zabezpečené, na vloupání nepřipravené lékárny, jak na běžícím pásu. Jejich zájmu se těšili všechny léky s obsahem efedrinu. Další přísun efedrinu do narkomanského prostředí zajišťovali zaměstnanci Roztocké penicilinky. Přilepšovali si tak k hubenému platu a efedrin vynášeli po kilech. To vše sloužilo k výrobě drogy pervitin. Známější spíš pod názvem perník. Pervitin vyvinuli němečtí vědci za druhé světové války. Měl být náhradou za nedostatek morfia pro vojáky na frontě. Dostávali ho před akcí hlavně příslušníci paradesantních speciálních jednotek. Tato nová droga, která potlačovala únavu bolest a nutila tělo k té největší tělesné a duševní aktivitě i koncentraci upadla po válce v zapomnění. Jeho slávu obnovil koncem šedesátých let nedostudovaný chemik, přezdívaný v pražské galerce Racek. Ten za pomoci efedrinu, solutanu, jodu a dalších, celkem dostupných přísad, vytvořil ve své laboratoři, zbudované ve starém, zahradním altánu, špičkový pervitin, té největší kvality. Chemici v nacistických laboratořích by mu mohli závidět! Racek začal perník nabízet mezi pražskými máničkami a študáky. Svoje prodejní místo měl v hospodě U zpěváčků. Za perník si nechal dobře zaplatit, případně žádal sex. Ne však od žen, Racek byl totiž homosexuál. Pervitin je droga, které si svého příjemce brzy naprosto podmaní. Závisláky se najdříve stali študáci, kteří měli k drogám vždy dost blízko. Léčili si tím stres z náročného studia a zkoušek. Dřív jim stačila tuba fermetrazinu, dnes je tady pervitin, český konkurent těžko dostupného západního heroinu. Perník není také zrovna levná droga. Feťáci tak začínali krást a šlapat ulice. Kriminály a psychiatrické léčebny se plnili troskami, jedoucími ve feťáckém rauši. Objevovali se první případy, kdy feťák narkoman skončil svůj život zlatou ránou s jehlou v žíle. Zatčení Racka nic nezmněnilo. Zmizel za zdmi Bohnické léčebny. Semeno však zasel a to vyklíčilo. Řady feťáků, vařičů i dealerů se nezadržitelně rozrůstali, tak jak se zvyšovala poptávka. Už to nebyla módní droga pro pár vyvolených intelektuálů, už to byl velký kšeft. Pepino se snažil Danyho přemluvit, aby se také zapojili do obchodu s perníkem. "Točej se v tom dobrý prachy, mám jednoho křapíka, vrátil se zrovna z pakárny, kde byl na léčen Je to machr, super vařič. Sehnat místo a vybavit laboratoř není žádnej problém. " Danymu se do kšeftu s drogami moc nechtělo. Neměl k feťákům důvěru. Feťák je kus hadru. Stačí, když ho fízlové hoděj do cely, dva dny nechaj uležet a v absťáku "na sebe řekne i kdy si naposled honil péro. Dany vůbec nechápal přehnaný zájem o léčbu narkomanů. Je to přece přirozená selekce, jak se příroda zbavuje nekvalitních jedinců, kteří drogu nezvládnou a podlehnou ji. V přírodě taky smečka vlků neopatruje prašivého, chromého vlka, ale zbaví se ho! Dany měl pro Pepina jiný návrh. Náhodou vyslechl hovor studentek, na pláži si stěžovaly na prázdninovou brigádu v nedalekém zahradnictví "za pár korun jsem se tam rochnila špinavá jak prase na slunci. Hlínu jsem měla i v kalhotkách. Přitom, když mě účetní vyplácela, otevřela trezor a ten byl narvanej prachama! "Dany se zašel do zahradnictví podívat. Spatřil dlouhé řady skleníků a rozparcelovaných ploch polí, zavlažovaných z nedalekého Botiče. U vchodu se řadila dlouhá kolona aut trhovců a zelinářů, kteří plnili své dodávky a náklaďáky bednami se zeleninou a vědry čerstvě nařezanými růžemi. Vlezl i do kanceláře vedoucího a předstíral, že chce objednat květiny pro podnikovou slavnost. Do očí ho okamžitě praštil trezor v rohu místnosti. Odychl si. Žádné nová věc. Na pohled masivní trezor je stará Weismanka, která pamatuje staré dobré časy Rakousko-Uherského mocnářství. Pro svoji výplň mezi stěnami jí přezdívali Popelka. V oknech kanceláře byly silné mříže, zapuštěné šrouby do shnilého dřevěného okenního rámu. Pepino s vloupáním souhlasil a Dany doufal, že ho přejde chuť zaplést se s feťáky. Od překupníka Klabala, starého kasaře si nechají nakreslit kasařské nářadí a vysvětlit základní postup při párání trezoru. Do akce přibral ještě Baryho. Znali se z několika vloupaček. Výhodou Baryho je vyučení černému řemeslu. Než zjistil, že je výhodnější dělat nočního zámečníka, makal v hostivařském Tosu, jako strojník zámečník. Stále tam měl dost známých a nebyl pro něj problém udělat podle Klabatových nákresů kasařské náčiní. Pro vloupání vybrali noc ze čtvrtka na pátek. Nechtěli riskovat, že v pátek večer odvezou tržbu z trezoru na poštu. Na Smíchově v Pragocaru si půjčili nenápadnou škodovku. Zaparkovali u záběhlického kostelíka. Pákovými kleštěmi přestřihli zámek, který svazoval řetěz příjezdové brány. Zahradnictví bylo ponořeno do naprosté je zaskočil přibíhající vlčák. Pepino se už připravoval, že přetáhne psisko pákovkama po hlavě. Vlčák ale vesele vrtěl ocasem a poskakoval. Viditelně byl nečekanou návštěvou potěšen. "Tobě je tu smutno, chtěl by sis hrát! Pronesl Pepino a místo rány kleštěma ho podrbal za ušima. Vyndat mříž a vyříznout okenní tabulku je dílem okamžiku. Než v kanceláři rozsvítili, zatáhli závěsy. Dany pro jistotu ještě zkontroloval, zda ven neprosvítá ani trochu světla, které by na ně mohlo upozornit. Teď už nic nebránilo tomu, aby se pustli do práce. Bary zapnul elektrickou vrtačku a snažil se do stěny kasy vyvrtat tři díry ve tvaru trojúhelníku. Zlomil při tom dva vidlové vrtáky. Po čtvrthodině se na ně šklebili tři otvory. Nasadili trhák vyrobený podle Klabalova nákresu. Danymu připadal jako velký otvírák na konzervy. Snažili se s tím za pomoci nasazené trubky znásobit vynaloženou sílu a rozšířit vyvrtané otvory tak, aby se tam daly vložit čelisti speciálně upraveného hasáku. Byla to dřina! Pot z nich jenom lil. Konečně, první pancéřový plát ohnuli tak, aby se dostali k již tenčí druhé stěně trezoru, kde postup opakovali. Podlaha byla plná vyházeného šamotového prachu a popela. Kolem druhé hodiny ranní padla poslední překážka. Nedočkavě cpali ruce do vzniklého otvoru. Museli ho ještě trochu rozšířit, než se jim podařilo vyndat z trezoru příruční kovovou kasu. A teď to rychle zabalit. V létě jsou noci krátké, na obzoru již svítá. Podrbali a pohladili na ne skákajícího vlčáka "ráno tě páníček moc nepochválí". U zdi kostela kryli zaparkovanou škodovku. Strhali ze sebe navlečené montérky, nacpali je do připraveného igelitového pytle, opláchli si vodou z plastového kanystru zpocené "od prachu černé obličeje. Zajeli na blízkou skládku, aby se přesvědčili, zda se dřina dnešní noci vyplatila. Vypáčit příruční trezor už byla hračka. Byli spokojeni. Noční lup v zahradnictví jim vynesl sto dvacet tisíc. Dany by nikdy nevěřil, že za nějaké zelí a květák se dá utržit tolik peněz. Na skládce se zbavili pytle s montérkami i vypečené příruční kasy, kde zanechali akorát svazek odborářských legitimací. To vše skončilo na dně jámy plné kalné vody. Dopoledne jí zavezou hlínou desítky náklaďáků přijíždějící sem s vybagrovanou zeminou z nedaleké stavby rodícího se sídliště. Dany využil zatažené oblohy a deštivého počasí, kdy na koupališti není ani noha. Volný čas trávil se Stáňou, která tento týden slavila sedmnácté narozeniny. Dohodli se, že je oslaví společně. Dany vybral stylovou vinárnu na Starém městě. Prostory středověkých sklepů vyhovovali navozené atmosféře. Ze své skrýše na hřbitově vybral prsten z dvojitého zlata se zasazeným červeným rubínem. Stáňa byla z dárku překvapená "to si nemůžu vzít muselo to stát spoustu peněz" "neboj, rodinná památka, bude ti slušet". Po půlnoci chtěl Dany jako novodobý rytíř zavést Stáňu taxíkem domů a být vděčný za pár polibků, ale Stáňa sama rozhodla, že dnešní noc bude mít jiný scénář, "půjdem k ségře, má tady kousek takový kumbál. Říká tomu ateliér. Skládá tam texty písniček pro manželovu hudební skupinu a já si tam někdy i něco namaluju". Aťas je půdní místnost pár kroků od Staromáku. Velkým proskleným oknem je vidět část Týnského chrámu. Ateliéru vévodí klavír a velké letiště na spaní, ze kterého na Danyho kouká velký plyšový medvěd. Milování se Stáňou předčí všechny Danyho představy. S úsměvem ji pozoroval jak nahá, po milování vysprchovaná se pokouší hrát na klavír, Dany cítí, že se stalo to co nikdy nechtěl. Zamiloval se! Nasedl do vlaku ze kterého se těžko vystupuje a on ani nechtěl vystoupit. Chtěl pryč a nebude to dlouho trvat a odejde z téhle země navždycky. Dovedl by si představit vedle sebe Stáňu, někde hodně daleko, kde se dá život prožít, ne jenom živořit pod hesly budování socialismu k lepším zítřkům;. Neriskoval by s ní přechod přes Dyji do Rakouska. Pro nikdy netrestanou majitelku cestovního pasu snad nebude problém vycestovat s Čedokem, nebo CKM, či získat devizový příslib. Za peníze je v téhle zemi, kde i prodavač koberců si za kus kovralu řekne o úplatek možné všechno. Musí s ní o tom co nejdříve promluvit. Tady nemá stejně žádnou budoucnost. Dany ještě nevěděl, že k tomu nebude mít nikdy příležitost. Slunce deroucí se za okny ateliéru a deštěm se lesknoucí prejzové střechy dávají tušit, že dnes bude hezký, slunečný letní den. "Půjdem se podívat do práce! " zavelel Dany, plesknutím po rozkošném zadečku vyhnal Stáňu z postele. Na pláži přivítají Petr s Honzou, Danyho se Stáňou významným, uznalým pomrkáváním. "Je tady něco k jídlu? Dali by sme něco na vidličku, než se hodím do pracovního" zasmál se Dany. "Co ty tady chtějí takhle po ránu? " Řekne Petr, když servíruje před Danyho a Stáňu talíře s pečenou šunkou. Dany se otočil k příjezdové betonce. S kopce sjížděli dva policejní moskviči. Prudce zabrzdili a vyskočila z nich šestice fízlů. V jejich  čele se řítil na svých krátkých nožkách fízl Pinďa. V ruce výhružně mával služební pistolí. "Kautský, jménem zákona pracky nahoru. Ke zdi! Roztáhni nohy! " Zacvaknul pouta na Danyho zápěstích a bezpečáci ho narvali do jednoho z moskvičů. Stačil ještě zahlédnout udivené pohledy plavčíků a slzami zalitý obličej Stáňi. Na okrsku místní národní bezpečnosti připoutali Danymu každou ruku zvlášť k trubkám ústředního topení. "Mluv, ty hajzle, všechno víme! Kde je ta zlodějina co sis nakrad, kde to máš schovaný? Chceme jména všech. Celé party". Dany pochopil, že někde něco ulítlo. Nevěděl ale co. Fízlové nemluvili nijak konkrétně. Jenom Pinďa vykřikoval na celou služebnu "já to, soudruzi, věděl. Já už po tom grázlovi zlodějským jdu dlouho": Dany na všechny otázky odpovídal mlčením. Pouze požádal o advokáta. Fízly to rozzuřilo "my ti déme advokáta". Kopance do holeních kostí a rány obuškem se snesly na Danyho hlavu. Pinďa hystericky řval "přiznej se ty svině zasraná". A vztekle praštil Danyho pěstí do obličeje. "Ten buzerat mi asi zlomil nos" sikl Dany když plival chuchvalce krve na Pinďovi sešlapané hnědé služební polobotky. "Víš co, Pinďo, vyhoň si ho". Bezpečáci přes protesty Pinďi, nechají Danyho v klidu. Přinutí je k tomu hlavně telefonát z městské správy bezpečnost" která si vyžádala Danyho převoz na ústředí do Bartolomějské ulice. Dany zase skončil ve stejné kanceláři třetího patra hospodářské kriminálky na Bartáka odkud na jaře tak vítězně vyšel. Na dveřích si ještě stačil přečíst jmenovku fízla, který vedl vyšetřování kapitán JUDr Knebort. Ten ho s úsměvem přivítal jako starého známého. "Vidíte Kautský, že jsme se sešli a netrvalo to ani tak dlouho. Ti vás ale zřídili. " Projevil hranou falešnou účast nad Danyho rozbitým obličejem. "Dáte si kávu? Kouříte? "přisrtčil před Danyho načatý balíček Camelek. Aha budeme si hrát na hodný a zlý policajty pochopil Dany. Měl ale možnost se dozvědět z čeho je vlastně obviněn. Nevypadalo to pro něj zrovna moc dobře. Začátkem léta se seznámil Danyho strýc s chlápkem co měl pod palcem zásobování pár hospod a hotelů, v rekreační oblasti na jevansku. Projevil zájem hlavně o tvrdé sparty a lepší chlast. Pepino, který byl už motorizovaný koupil v bazaru starší dodávku. Zavážel zboží z vyloupených obchodů společně se svými komplici Žokym a Torésem rovnou na jeho haciendu ukrytou v lesích nedaleko obce Kozojedy. V garáži vzniknul tajný meziskad. Odtud zboží putovalo rovnou na provozovny RaJ. Průser nastal, když si synáček bez otcova vědomí půjčil klíče od chaty. Rovnou z diskotéky s partou kamarádů a holčiček sotva odrostlých školním lavicím se těšili na pořádnou chlastačku a šukačku. Objev otcova skladu dal mejdanu ty správné grády. Mejdlo nevydržela důchodkyně ze sousední chaty. Přijela si z Prahy uklidnit nervy a její trpělivost přetekla když k ránu spatřila dvě holky opilecky napodobovat zpěvačku Pilarovou a vyřvávat mrholí a to vlhko padá a při tom nahé stály a močily do bazénu. Důchodkyně věděla, že už stejně neusne, tak se dobelhala do vesnice, odkud z telefonní budky u pošty vytočila číslo bezpečnosti. Soudruzi pomozte a vylíčila jim tu Sodomu - Gomoru. Hlídka vyslaná na uklidnění mejdanu jen tak ze zvědavosti prošla chatou a v garáži objevila sklad cigaret a lihovin. I když to jsou jednoduší vesniční chlapci, kteří si místo, aby zaváželi traktorem hnůj oblékli uniformu, pochopí že tento majetek neslouží pro osobní potřebu. Překupník se na kriminálce ani moc nesnažil zapírat a Danyho prásknu Udal i popis Pepina a jeho společníků. Vyšetřovatelé věřili, že když je k ostatním pachatelům nedovede Danyho výpověď, že překupník pozná některé z nich z předložených fotografií z kartotéky zločinců. Intenzivně také prošetřovali evidenci motorových vozidel, při pátrání po dodávce používané k vloupáním. Výslech Danyho byl zatím veden stylem, že kriminalisty ani nezajímají jména jeho kompliců, chtěli jenom znát, adresy jeho přátel. S kým a kam chodí na pivo S kým spí. Chtěli znát co nejvíce jmen. Nemusí to být ani žádní zločinci, každý svědek má svoji hodnotu a i z drobných náznaků, přeřeknutí, na půl vyřčených vět někde v hospodě se dá složit celá skládačka. Danyho jednoslabičné odpověď bezpečáky příliš netěší. "Žádný kamarády nemám, na pivo nechodím, nechutná mi. Jsem samotář. Doma si čtu", "ženskou snad nějakou máš, nebo si teplej? Provokují vyšetřovatele. "Náhodný známosti, neptám se v posteli na adresu. Vy snad jo? " Do výslechu zasáhl kapitán Knebort "podívej Kautský, nemá cenu zapírat. Spadla klec. Udělej spontání doznání. Podepiš nám přislib spolupráce. V galerce máš spoustu známých. Dá se to slušně vytěžit. My ti na oplátku "zařídíme podmínku, nebo při nejhorším pár měsíců ve fajnovým lapáku. Hloupým zapíráním skončíš na hezkých pár let za mřížemi, kde budeš svírat půlky, aby ti tam někdo nevrazil vocac". Dany odmítavě vrtěl hlavou. "Nemám co bych řek, svoje jsem si odseděl. Jsou to všechno intriky. Odmítám vypovídat. Žádám obhájce. Knebort se jizlivě usmál"moc se díváš na americký filmy, všechno má svůj čas. I toho advokáta budeš mít. Nehraj si na ukřivděnýho. Jenom ta tvoje kožená bunda, na ní by si jako plavčík musel dělat nejmíň půl roku. Nechám tě trochu uležet ve vazbě. Ty změkneš. Položili to jinčí frajeři než ty. A co tyhle taky neznáš? " Z desek vytáhl a po stole rozložil vějíř fotografií. Dany na sucho polknul. Z neretušovaných fotografií se na něj díval Pepino, Žoky a Tores. "Poznal je ten váš překupník. Je chytřejší než ty. Chrání si svoji kůži. Ten vás krýt nebude. Partička se nám začíná hezky rýsovat. Co ty znáš je? " "Ale jo, chodili jsme na stejnou školu. Nestýkám se s nima. Nemůžu potvrdit, ani vyvrátit, jestli v něčem jedou. Nemám s nima nic společnýho". "Jak myslíš my máme čas a dost a myslím, že časem budeme mít na tebe víc materiálu". Dany byl obviněn z návodu a podílnictví z rozkrádání socialistického majetku. Obvinění datloval vyšetřovatel do psacího stroje na růžových arších kancelářského. papíru. Růžová barva protokolu, neklamný znak prokurátorovi na návrh uvalení vazby. K ránu za Danym zabouchly dveře policejní cely v Konviktské ulici. Neměl nervy na to, aby si chvíli zdřímnul. Dopoledne mu znovu vzali otisky prstů. S dlaněmi špinavými od tiskařské černě byl vyfotografován do archivu bezpečno Musel se vysvléknout a projít kontrolou, zda mu na těle nepřibylo tetování a jizvy vše, co by mohlo přispět k rozpoznání jeho identity. Kolem poledne byl předveden před čekatele prokuratury, jen o pár let staršího, než byl sám. Vyslechl rozhodnutí obvodního prokurátora dle § 67 písmena a, b, c, . Byla na něj uvalena vyšetřovací vazba. Dany věděl, že písmena znamenají důvody vazby. Pokračování v trestné činnosti, ovlivňování svědků, vyhýbání se trestnímu stíhání. Na dotaz koho z rodiny chce informovat o svém zatčení odpověděl Dany stručně "nikoho". Je to jeho problém. Zklamal rodiče i sebe. Co by měl asi tak psát. Říkat. Styděl se. Prohrál. Skončil zase v kriminále. Čeká ho vazba, vyšetřování, soud. Co bude na konci je otázka. Anton na převoz do Ruzyně už čekal. Z noci vzpomínek probdělé a prochozené na příjimací samotce vazební věznice Danyho vysvobodil ječák sirény. Utichl cinkot ešusů chodbaře rozvážejících ranní šlichtu a bachař režimák vyvezl Danyho výtahem do třetího patra. Odemkl mřížový katr a Dany vešel do čerstvě napastované, lesknoucí se chodby, lemované po obou stranách řadami cel. Dostal pokyn zastavit před celou číslo 347. Bachař univerzálním klíčem otevřel dveře cely. Na Danyho se vyvalil těžký, nevětraný vzduch, prosycený laciným tabákem. Pod oknem se do pozoru postavili dva muklové, navlečení do vytahaných hnědých teplákových souprav. Jeden z nich podal hlášen "Pane strážmistře cela číslo 347 stav dva obvinění". Dany mohl jenom vzpomínat na prostornou celu na oddělení pro mladistvé při svém prvním zatčení. Valba je po srpnových demonstracích, i když od nich uplynul téměř rok, stále přeplněná. "Z cel byly vystěhovány postele a nahradily je proleželé matrace, které zabírají méně místa. Cela určené původně pro dva obviněné musela po srpnové revoltě, kdy byla prodloužena policejní vazba, pojmout až šest obviněných. Společnost na cele dělal Danymu smolař Čenda. Odpykal si dva roky za krádeže aut, nabytou svobodu oslavoval s kamarády v malešické hospůdce. Kámoši brzy zjistili, že je už bez peněz a ponechali ho osudu, který si s ním ošklivě zahrál. Čenda opile vrávoral ulicí, přesto si všiml zaparkované škodovky. Jeho oblíbená značka. Vymáčkl boční okýnko, vytrhl kabely ze spínací skříňky. Nastartovat už nebyl pro Čendu žádný problém. Horší to už bylo s jízdou. Při té zrušil jak škodovku, tak pět aut zaparkovaných v ulici. Z rukou rozzuřených majitelů aut ho zachránila hlídka bezpečtnosti. Ráno snídal na Pankráci a večer už byl zase v cele předběžného zadržení s návrhem na vazbu. Na konci svého vyprávění Čenda lítostivě dodal "ani jsem si nestačil zapíchat"'. Eda byl uhlíř z Košíř. Taky moc štěstí nepobral. Po šichtě si zašel na pár piv, musel přeci spláchnout ten věčný uhelný prach. Cestu k domovu si chtěl zkrátit okolo veřejných záchodků přes park. Pocítil nutkání vypustit přebytečnou tekutinu. Věřejné záchodky v Kinského sadech však nesloužili jen k vyprazdňování. Fungovaly jako seznamka teploušů. Edovy od uhlířských puten vypracované postavy si všiml jeden z buzíků postávajících u laviček v parku. Vešel za Edou na záchodky. "Máš krásný péro nechceš jít ke mě? " Víc nestačil říct. Rána pěstí po které vyplivnul zuby mu vysvětlila, že je na Špatné adrese. Teplouš ležel v ucpaném odtokovém kanálku a tahavě naříkal. Eda mu přidal kopanec do hlavy. Z kapsy saka mu vyndal peněženku a na památku mu stáhl ze zápěstí hodinky. Z buzeranta se vyklubal baleťák z Národního divadla a zároveň předseda obvodní partaje. Eda mohl být v klidu. Buzny postávající před záchodkem se po křiku baleťáka rozprchly jako hejno vyplašených slepic. Neměly zájem svědčit, aby se dostaly do evidence bezpečnosti. Málokterý měl tak čisté svědomí, že neochutnal mladé, ještě nezletilé masíčko. Bohužel Eda udělal chybu. Nabídl uloupené hodinky do frcu pinglovi v hospodě U váhy což je sestra putyky na protějším vltavském břehu, kde se říká U Kalendy. I zde je k dostání v pět hodin ráno teplá polévka, pivo a laciná kořalka. Po ránu je tady vidět flamendry, kteří uklidňují prvním frťanem rumu roztřesenou ruku, aby mohli pokračovat v další pijácké jízdě. Na sváču sem rádi zajdou popeláři , metaři a i pro uhlíře je to oblíbená zastávka. Pingl od váhy je známý tím, že mu nedělá problém vylepšit si rozpočet prodejem zlodějiny. Méně se už vědělo, že je to konfident kriminálky. Přihmuřují oči nad jeho překupnickou činností, ale musí jim pustit tu a tam nějakou rybu. Na dotaz zda někdo nenabídl k prodeji švýcarské Doxy a že takových hodinek zase po Praze moc neběhá, si pingl vylepšil kádrový profil a Edu jim přihrál. Vyšetřovatel zhodnotil Edovu záchodovou milostnou romanci paragrafem loupeže ve druhém odstavci s těžkým ublížením na těle. Trestní sazba od pěti do dvanácti let. Baleťák si lásky hned tak neužije. Má zdrátovanou sanici a přeražené obě lícní kosti. V budoucnu si bude vybírat milence jinde než na veřejných záchodcích. Dany trávil na vazbě už druhý měsíc. V jeho případu se nic nedělo. Vyšetřovatel si ho chtěl, jak bylo vidět, nechat uzrát. Navštívila ho ale přidělená obhájkyně. Na Danyho tahle ženská s kostnatou postavou bez prsou a s vrásčitou tváří moc dobře nezapůsobila. Připomínala mu vysušenou tresku. Stále dokola omílala, že doznání je polehčující okolnost. Ale nejvíce Danyho štvala svým skloňováním Stále mluvila v množném čísle. Věty jako proces prohrajem ho donutily říct "paní doktorko, když ho prohrajem tak půlku za mě odsedíte. Doznání je polehčující okolnost, ale i větší trest". Ze slov tresky, tak si ji Dany pojmenoval, vyrozuměl že ve vazbě je i Pepino. Žoky a Tores jsou vyšetřováni na svobodě. Nastoupili vojenskou prezenční službu. Dany by se rád s Pepinem spojil. Nechtěl riskovat moták přes chodbaře. Mohl by skončit v rukách vyšetřovatele. z cely je možné spojit se s ostatními celami pomocí takzvaného telefonu. Napojit se na vězeňský telefon není příliš složité. Hadrem na podlahu se vyždímá voda z odpadní trubky tureckého záchodku. Totéž udělá i spoluvězeň v patře pod ním a spojení je navázáno. Pepino bude nejspíš na jiném bloku. Nikdo ani z okolních cel o něm nevěděl. Dany měl smůlu i v tom, že okno cely nevedlo na vycházkový dvůr. Nemohl na něj ani zavolat. Zase měl ale výhled na svobodu. Pod okny za zdí byl kravín státního statku odkud se ozývalo bučení věčně hladových krav. V dálce je, vidět i kus ruzyňských kasáren a budovu nádraží. Léto pomalu předávalo vládu podzimu. V teletníkách na vycházkovém dvoře honil vítr barevné spadané listí. Dany trpce vzpomínal na krásné léto, Stáňu, plavčíky Petra s Karlem a vůbec celou letní partu. Co asi teď všichni dělají? Režim ve věznici stále přituhoval. Za sebemenší prohřešek, pohled z okna, opření se o složené matrace čímž se uleví zmoženému tělu po celodenním sezení na stoličce, následuje vypsaný kázeňský lístek zakončený zpravidla pobytem na samotce. Bachaři provádí neustálé kontroly cel. Říkali tomu letecký den. Po jejich odchodu to opravdu vypadá, že cela zažila letecký nálet. V komandě bachařů je vždycky také jeden, vězni mu říkají Varhaník, kovovou tyčí mlátí do mříží cel a podle zvuku zjistí zda mříž není napilovaná. Dany jak měl možnost se u ranního raportu hlásil k lékaři. Ne že by se cítil nemocen, ale každé opuštění stísněného prostoru cely je přijemné. Tajně doufal, že by mohl mít při převáděčce štěstí a potkat se s Pepinem. Zatím se mu však štěstí vyhýbalo. Akorát měl možnost vidět v čekárně u doktora velmistra v šachu Pachmana, který zde byl za odsuzování vpádu sovětských vojsk. V západním tisku. Byl obviněn z pobuřování a rozvraceni republiky. Pochman na protest proti svému zatčení držel hladovku. Už se ani neudržel na nohou. Bachaři ho přiváželi na kolečkovém křesle. Po třiceti dnech Pochman hladovku ukončil. Husákův režim by ho klidně nechal zemřít. Byl odsouzen na dva a půl roku. Po propuštění byl přinucen k emigraci do Západního Německa. Celu ruzyňské věznice s ním nějaký čas sdílel i reprezentant a vítěz z olympiády v Helsinkách Emil Zátopek. Husák mu nemohl zapomenout jeho projevy k davům lidí na Václavském náměstí, ani podporu Vaculíkových dva tisíce slov. Po čase byl na nátlak mezinárodního olympijského výboru propuštěn. Byl zbaven vojenské hodnosti a jeden čas se živil jako popelář. Na Danyho si vzpomněl i jeho vyšetřovatel. Jeho návštěva mu však radost neudělala. Ve vyšetřovací místnosti před něj položil dva protokoly. "Přečtěte si to, abychom se zbytečně nezdržovali". Danyho po přečtení polil ledový pot. Před ním leželo zaprotokolované doznání Baryho a Pepina k vyloupenému trezoru v záběhlickém zahradnictví. Jak na nás mohli přijít. Proč se proboha přiznali, kde sehnali fízlové důkazy? Vyšetření vyloupeného trezoru nahrála, jako ve většině případů kriminálce náhoda. Bary vyrazil na noční tah Prahou. zakotvil na Vinohradech v Dynakord klubu provozovaného pod záštitou SSM. Klub byl znám spíše jako Déčko a nad svazáky brzy získali převahu veksláci, lepší šlapky a šmelináři. Bary díky slušnému balíku, který měl u sebe se stal v D jedničkou a miláčkem večera. Jeho návrh udělat si kubánskou noc byl přijat s nadšením a jásotem. Bílý a hnědý kubánský rum tekl proudem, Bary světácky pokuřoval tlusté doutníky z Fidelova ostrova svobody. Trochu to ale přehnal vytáhl stokorunu a začal si s ní k pobavení společnosti u stolu připalovat věčně zhasínající doutník. To nevydejchal jeden z přítomných svazáků, který celý večer mačkal v kapse upocenou padesátikorunu a opatrně upíjel teplou kofolu, aby co nejdéle vydržela. Na tohle se dívat nebude a zajde do kuchyně k telefonu a zavolá bezpečnost. Bary byl už ožralý jak zákon káže. Přivolanou hlídku přivítal popěvkem piráta Flinta "jo ho teče rum nad tou černou rakví, chlastejte vy kluci zelený, všechno platím. A ty kuř" vrazil jednomu z fízlů do huby tlusté havano. Dneska musí být veselo. Dost veselo je napřed na záchytce u apolináře kam Baryho přes protesty hostů odvezou. Překvapení je čekalo při jeho osobní prohlídce. Našli u něj přes třicet tisíc na hotovosti. Na vysvětlení čekala kriminálka. Hlavně jí zajímalo, kde zaměstnanec pražských komunikací s pracovním zařazením metař, který má víc absencí než odpracovaných směn a jeho průměrný výdělek je osmset korun měsíčně přišel k takovým penězům. Bary nebyl žádné béčko. Měl taky něco za sebou a rozhodně nepadnul před fízly na hubu. Stáhl se do své ulity a jenom opakoval "vyhrál jsem v kartách. Poctivá výhra to snad není trestný". Při domovní prohlídce v Baryho bytě je přítomná i jeho novopečená manželka. Kriminálka si všimne žárlivých otázek s kým její manžel pil a utrácel peníze. Zkusili vsadit kartu na její žárlivost. Zincenují falešné setkání. Použijí pohlednou mladou poručici z oddělení trestné činnosti nezletilých. Při konfrontaci s Baryho manželkou prohlásila poručice, že je jeho milenka. Čeká s ním dítě a Bary jí slíbil, že se s tou svou tlustou škatuli rozvede. Víc nemusela říkat. Bary doplatil na svoji chlubivost. Opět se potvrdilo staré zlodějské přísloví "Dva je rada tři a ženské je zrada". Stíhačka v návalu žárlivosti udala na Baryho všechno co věděla. Nezapomněla se zmínit o těch dvou šmejdech co ho stále naváděli a tahali z baráku. Kamínek se utrhl a lavina strhla i Danyho. Zdrcený Bary se pod tíhou manželčiny výpovědi doznal v celém rozsahu. Potvrdil i spolupachatelství Danyho a Pepina. Nebyl zase takový frajer aby vzal celou vinnu na sebe. Ze zanechaných stop v kanceláři měla bezpečnost stejně potvrzené tři pachatele. Scházelo jenom doplnit jména. Pepinovi stačilo předložit Baryho výpověď a k tomu jen tak prohodit "Kautský se už taky přiznal". vedle to s ním sepisujou. Nepřitěžujte si zbytečným hloupým zapíráním". Dany odsunul protokoly, pohlédl do tváře vyšetřovatele, snesl jeho vyčkávavý slizký pohled. "Blbost, nevím co na mě hrajete o žádným trezoru nevím". "Dobře Kautský, když myslíte, že si zapíráním pomůžete, prosím. Tohle si můžete vzít na celu" podal Danymu předem připravený protokol o rozšíření trestního stíhání. Vzhledem k výši způsobené škody sazba trestu od tří do osmi let. Na cele si Dany shrnul svoji nijak dobrou situaci. Byl obviněn z návodu a podílnictví z vloupání do skladů a prodejen. V tomto případě on i Pepino svoji vinu popírají. Usvědčuje je překupník společně s Žokym a Toresem, kteří doznali i některé staré vloupačky, kdy byl Dany ještě mladiství. Nejhorší je tady to vloupání do trezoru. Usvědčuje ho Bary i Pepino. Tohle na zproštění viny u soudu opravdu nevypadá. Dany při listování v trestním zákoníku, kdy si ověřoval svoje trestní sazby zpozorněl při četbě paragrafu dvanáct a třicet dva. První z nich hovořil o naprosté nepříčetnosti pachatele kterému je zastaveno trestní stíhání, třicet dvojka mluvila o částečné nepříčetnosti pachatele, kdy se ukládá trest v dolní hranici trestní sazby. Vše záleží na posudcích a vyjádření znalců. Dany už měl nějaké zkušenosti s psychiatry. První měl možnost získat ve čtrnácti letech na základce. Na pracovním vyučování nutila učitelka žáky plít a ošetřovat školní pole a skleníky se zeleninou. Pro žáky při tom platil přísný zákaz konzumace vypěstované zeleniny a ovoce. Všechno rozkradli učitelé a zaměstnanci školní jídelny. Dany na pokyn učitelky, aby se pustil do plení, ji poslal do prdele. Učitelka se pokusila neztratit autoritu a chtěla dát Danymu pro výstrahu pár facek. Dany se však ohnal vyfasovanou motykou a učitelka to odnesla tržnou ránou na lýtku s dvanácti štychy. Učitelský sbor, když neuspěl s žádostí na umístění Danyho do pasťáku za jeho zlodějiny, podal návrh na jeho vyšetření u psychiatra. Doufali, že se toho magora zbaví a on skončí někde v kleci ústavu pro duševně choré. Týden docházel s matkou na dětskou psychiatrii. Podrobil se spoustě testů a pohovorů. Vypracovaný posudek byl poslán do školy a vedení školy vůbec nepotěšil. Žádná duševní choroba ani porucha nebyla shledána. Doporučili individuální výchovný přístup a podobné nesmysly. Později jako mladistvý delikvent se dostal do rukou soudních znalců. Od nich dostal do posudku Psychopatická osobnost se sklony k páchání trestné činnosti, neuznává žádné společenské a morální hodnoty. Nic polehčujícího, spíše naopak, Motivaci k získání nepříčetnosti vnesl do cely její nový obyvatel. Čendovi vyšetřovatel uzavřel spisy a byl převezen do soudní vazby na Pankrác, kde bude čekat na soud. Nový příchozí se představil jako Petr a i ve vězeňském mundůru nezapřel vizáží, chováním i gesty zkušeného podvodníka. V atmosféře socialismu a blížícího se komunismu jehož příchod signalizují prázdné regály v obchodech a věčné fronty byl jako ryba ve vodě. Nešetřil sliby sehnat byt, bony nebo auto bez pořadníku. Důvěřivé kavky mu jenom snášely své zlaté vejce do jeho hnízda. Za sliby, které nikdy nesplnil měl ve čtyřiceti letech za sebou šestnáct let po kriminálech a blázincích celé republiky. Petrova diagnóza byla těžký alkoholik. Zdi věznic a uzavřených pavilonů psychiatrie mu prodlužovaly život. Jinak, jak sám říkal by se už dávno uchlastal a skončil na krchově. Petr s Danym rozebíral jeho možnost získat alespoň částečnou sníženou příčetnost. "Podívej, moc šancí ti nedávám, seš tady za čorky, i když za zkoušku nic nedáš. To víš mít nějaký mravnostní delikt, pořádnou uchylárnu, abys jim mohl vyprávět jak tě šukala vlastní máma nebo zneužíval fotr. Hodila by se i nějaká vraždička ze žárlivosti, to by bylo jiný kafe. To maj psychouši rádi, protože jsou to sami magoři. Taky ale pozor, můžeš sice utéct prokoušovi z lopaty, ale od soudu máš jasný, kdy z toho lochu vylezeš. To v pakárně nečekej. Všechno záleží na doktorech. Můžeš tam bejt půl roku, ale taky zbytek života. Počítej, že v rámci takzvaný léčby do tebe budou srát kdejaký neprověřený svinstvo. Seš zbavenej svéprávnost, pro ně seš pokusnej králík na kterym, zkoušej nový léky. Klidně z tebe toho magora můžou udělat. Má to jenom jednu výhodu. Z cvokhauzu i z uzavřenýho oddělení se dá celkem snadno utéct". To rozhodlo. Jde do toho! Teď ještě vytipovat tu správnou diagnózu. Schodnou se na paranoe. Bude se cítit neustále pronásledován hlasy, které mu přikazují co má dělat. Nejlepší to bude zabalit do náboženského poblouznění a hovor proložit citáty z bible. Dany nechtěl hru na magora zbytečně odkládat. Hned při raním raportu požádal referenta o bibli a o možnost se vyzpovídat. Bachař vztekle vyprsknul "pučuju akorát trestní zákoník a vyzpovídat se můžete u vyšetřovatele". Dany za vydatné pomoci Petra poukazoval na paragraf svobody vyznání, který má zaručen ústavou. Nakonec Dany dorazil zmateného bachaře přáním zda by nemohl v pátek dostat postní jídlo. Uvítal by pstruha na másle. Během dne pocítil zvýšenou aktivitu za dveřmi cely. Rybí oko otevřené špehírky sledovalo Danyho divadýlko Dlouho strnule hleděl do zdi a se sepjatýma rukama mumlal otčenáš. Večer na rozestlaných matracích za modravého svitu žárovky, která bude svítit celou noc, poklekl do kouta cely a předstíral modlitbu. Po třech dnech byl předveden před vyšetřovatele. Ve vyšetřovací místnosti s ním seděla i treska, jeho obhájkyně. Dany doprovázen bachařem vešel s kamenou tváří a hlasitě pozdravil "pochválen buď Ježíš Kristus". Treska se neudržela a odpověděla "až na věky". Nezapomněla, že byla vychována za tatíčka Masaryka, nejspíš někde v penzionáte ve Švýcarsku. Vyšetřovatel vesele zahlaholil "slyšel jsem Kautský, že jste se dal na modlení a chcete se vyzpovídat. Dám vám prostor". Dany rozevřel do široka oči a přejel vyšetřovatele nepřítomným pohledem. "i nevinný Kristus pán si nesl, tak jako já svůj kříž na horu Golgotu. Jsem ochoten vypít kalých hořkého pelyňku až do dna". Vyšetřovatel zrudnul ve tváři a na chvilku ztratil řeč. Pak opět nasadil svůj úřednický tón "přestaňte Kautský simulovat, že jste magor a raději mluvte o své trestné činnosti". "Došli mi izolační prášky. Mefisto, černý Mefisto ďábel našeptáváč trhá můj ochranný obal. Chci na ochranu před ním izolační prášky". V závěru už Dany věří pomalu sám sobě a hystericky řval "Mefisto ďábel, já ho cítím" vyčerpaně klesl do židle a jenom tupě zíral před sebe. Víc z něj vyšetřovatel ani treska nedostali. Dany přežil ještě jednu návštěvu vyšetřovatele. Na jeho otázky k trestné činnost dostane odpověď "mé vězení je zbytečné chci se nechat vyhostit na pustý ostrov, kde nebude můj našeptávač". Na ironickou otázku, kde by si ten ostrov představoval, odpověděl„"To je jedno, hlavně ať je tam pitná voda". Vyšetřovatel vztekle prásknul se spisy o stůl a nechal Danyho odvést zpátky do cely. Teď zbývalo už Jen čekat. Za týden od poslední návštěvy vyšetřovatele se dočkal. Od referenta rozvážejícího poštu převzal usnesení prokurátora, kde se nařizovalo přezkoumání jeho duševního stavu, na uzavřeném oddělení v Praze 8 Bohnicích. Za tři dny opouštěl v houkající sanitce přikurtován k sedadlu bránu věznice. Dany se hltavě rozhlížel mezerou vyškrabanou v bíle natřeném skle. Za pár týdnů budou vánoce. Upozorňovaly na to chudě vyzdobené výlohy. Lidé v ulicích se brodili břečkou tajícího sněhu. Na prkenných ohradách sloužících k vylepování plakátů se snažil postřehnout poslední novinky v kinech. Sanitka opouštěla městskou zástavbu a pohled z okna se měnil. Činžáky vystřídaly pole a chapadla jeřábů na rozestavěném sídlišti. Řidič sanitky vypnul houkačku a vjel do areálu Bohnické psychiatrické léčebny. Zastavil před pavilonem číslo sedmnáct, který byl jako jediný obehnán vysokou betonovou zdí. Sedmnáctka měla své výsadní Dostavení v celé republice. Pacienty tohoto pavilonu byli pouze vězni. Zde byli zkoumáni znalci z oboru psychiatrie, psychologie a sexuologie nejtěžší trestné Činy včetně hrdelních zločinů, jako je obávaná dvěstě devatenáctka, Vražda. Na posudcích těchto znalců převážně záleželo, zda se zadrhne oprátka na krku odsouzence v popravčí místnosti na Pankráci. Na návrh vyšetřovatele jsou sem převáženi obvinění u kterých je podezření z duševní choroby, nebo se jejím předstíráním snaží vyhnout trestnímu stíhání. Další sortou vězňů na pozorování jsou už odsouzení vězni, většinou z těch nejtěžších věznic jako je Mírov a Valdice. U nich bylo třeba určit zda u odsouzeného nepropukla duševní choroba, nebo se jedná o simulanta narušujícího výkon trestu. Přechod na sedmnáctku byl pro Danyho příjemným překvapením. Po dlouhé době se mohl v klidu vysprchovat v horké vodě, nebyl rušen věčným křikem bachaře "pohyb, namydlit a spláchnout". Vězeňské tepláky vyměnil za nemocniční pyžamo a dlouhý župan. Dozorce s bílým pláštěm přehozeným přes uniformu otevřel jednu z cel v přízemí. I ta po přeplněném ruzyňském králičím kotci zvedla Danymu náladu. Dvě bílé povlečené postele, stolek a stoličky, vše napevno přišroubované k podlaze. Největší radost mu udělal normální klozet. Pod jednou z dek ležel na posteli chlapík s vyholenou hlavou. Převalil se na bok a na přivítanou vypustil hlasitou sérii prdů. Jak myslíš magore, kámoše v tobě nehledám. Z hromádky časopisů na stole si vybral Svět v obrazech a spokojeně se rozvalil na postel. Před polednem se tlouštík probral ze své otupělosti, sundal si kalhoty od pyžama a začal před Danym a okem skrytým za pancéřovým sklem ve dveřích masturbovat! Hlasitě u toho hekal a vykřikoval ano, lásko moje miluju tě. Danyho to nijak nerozházelo, ať si ten trotl svýho ptáka třeba urve, je přece v pakárně. Oběd také splnil Danyho očekávání. Nemocniční strava se jak chuti tak množstvím nedá srovnávat s vězeňským žrádlem. Plešatý tlusťoch si přestal hrát se svým ptákem a začal se hltavě a mlaskavě cpát. Dany ještě neskončil s obědem a vypasený magor usedl na toaletní mísu. "Splachuj ty blbe „ neudržel se Dany. Tlusťoch se naopak s vystrčeným Špinavým zadkem začal hrabat ve vlastních výkalech. Namočeným prstem začal malovat na bílé dlaždičky hnědé kosočtverce. Na závěr si začal olizovat potřísněné prsty a mazat si hovna po obličeji. Tohle už Dany nesnesl. Vyskočil od nedojedeného oběda a zmáčkl signální tlačit zabudované ve zdi. Doprovázel to kopanci do dveří cely. Ty se otevřely prakticky okamžitě. "Dejte to hovno do prdele nebo ho rozkopu". Bachaři vyvlekli řvoucího vzpouzejícího se plešouna ven z cely. Tam už čekala zdravotní sestra a vrazila mu do chlupatého, špinavého zadku injekci. Odpor magora zhasl jako sfouknuté svíčka. Bachař při zavírání cely přikázal Danymu "uklidťe ten bordel tady tomu vrahounovi nepomaže ani kdyby ty hovna denně žral, špagát má jistej". Zbytek dne strávil Dany na cele sám. Nevadilo mu to, byl spokojený. Knížky, časopisy, teplo, čisto i slušný jídlo. Co víc si mohl v krimu přát? Ráno po snídani ho předvedli do ordinace k hubené doktorce s vysoko vyčesaným šedivým drdolem. Své otázky směřovala hluboko do Danyho dětství. Těžko ale mohl odpovědět do kolika let ho matka kojila, nebo kdy přestal nosit pleny. Dostali se i k počtu jeho sexuálních partnerek, dotazy se zaměřovaly zda souložil s mužem, vdanou ženou, nebo s někým z rodiny. Dany si vzpomněl na Petrovo varování. Psychiatři to jsou samí magoři a úchyláci. Lékařku asi přestalo bavit zjišťovat jak Danymu stojí péro a začala dotazy směřovat k jeho inteligenci. Kam jenom zařadit taky otázky typu kdo je Božena Němcová, jaký je rozdíl mezi kamenem a cihlou nebo jezerem a rybníkem. Dany usoudil, že mu nijak nepomůže dělat ze sebe debila a cvičenou opici a bez větších problémů otázky zvládnul. Následoval písemný test. Rozeznat schodné obrazce. Ke konci už si nebyl jistý jak dopadl. Psychiatrička nijak nekomentovala jeho výsledky, přivolala bachaře a nechala Danyho odvést zpátky do cely. Cestou mohl jenom přemýšlet jaký dojem udělal a jak z těch blbostí na co se ptala pozná jestli je pako nebo ne. Hra na blázna nebude asi žádná jednoduchá záležitost. Na cele se od stolu ztěžka zvedl viditelně kulhající asi třicetiletý chlápek. "říkájí mi vidlička". Dany se podivil jeho nezvyklé přezdívce, Ten jenom mávnul rukou " to souvisí s tím proč jsem tady. Čekám, nejspíš provaz. Mém na krku dvojnásobný mord" řekl klidným hlasem, jako kdyby oznamoval, že k večeři bude krupicová kaše. Jeho příběh byl více než tragický. Vidlička byl normální dělňas, dříč, jaké mají rudé kůže rádi. Někdo na ně předci dělat musí. Makal na Chomutovsku v elektrárně na buldozeru. Oženil se, dostal podnikový byt, krátce po svatbě se mu narodil kluk. Vidlička honil prachy, bral dvanáctky i šestnáctky. Kurvil normy na buldozeru. Oblibu v kolektivu si tím určitě nezískal. Při jedné hádce nad rozdíly ve výplatách mu vmetli do tváře to co věděli všichni, jenom on ne. "Tady hrabeš škváru, ale že doma máš parohy jak jelen v říji to nevidíš". Žárlivý vidlička víc nepotřeboval slyšet. Sedl do svého otlučeného embasa a řítil se k domovu. Vyběhl do čtvrtého patra paneláku. Potichu otevřel dveře svého bytu. Do nesu ho praštila vůně pečínky. Z kuchyně se ozýval neznámý mužský hlas. To co uviděl ho přesvědčilo, že chlapi v práci nelhali. V kuchyni se u stolu rozvaloval frajer a v klidu popíjel lahváče. Vidlička si ještě stačil všimnout, že na sobě měl jeho pyžamo. Jeho stará jenom v kalhotkách zrovna vyndala kachnu z trouby, aby ji podlila vodou. "Ty kurvo, ty děvko zasraná" řval vidlička na celý barák"to mám za všechno, jak se dřu a starám. Všem jsem v práci pro smích". Milenec využil manželské hádky, pochopil, že dneska pro něj kachnička nebude a rychle se pakoval z kvartýru. Manželka jenom přilila olej do ohně "jaký mám s tebou život, furt jsi v prdeli, rozvedu se s tebou". "ne ty, ale já se s tebou rozvedu a kluka si nechám, nebude ho vychovávat taková dorota". Ta jenom opovržlivě ohnula rty a procedila "stejně není tvoje ty impotente". Tím si podepsala rozsudek smrti. Vidlička začal vidět rudě. Popadnul na sporáku, vedle pekáče s kachnou, položenou vidličku a zasadil manželce, jak později uvedl primář Studený ze soudního, do pitevní zprávy, třicet pět bodných ran do oblasti hrudníku. Z dětské postýlky popadnul to vylekané kukaččí mládě a vyhodil ho ze čtvrtého patra na betonový chodník. Tělo batolete nestačilo ani dopadnout a vidlička se vrhnul z balkonu za ním. Nechtěl žít, život pro něj ztratil smysl. Syn pád nepřežil a vidlička strávil skoro rok ve vězeňské nemocnici. Vězenští lékaři mu dali dohromady jeho rozstříštěné klouby a rozdrcenou pánev, byl zachráněn, aby mohl být obžalován z dvojnásobné vraždy. Prokurátor žádal trest smrti. Ten si vidlička vyslechl jak od předsedy Krajského, tak i Nejvyššího soudu. Dva měsíce strávil na cele smrti. Každým dnem čekal na příchod kata a jeho pomocníků, kteří by ho vyprovodili na jeho poslední cestě. Prezidium nejvyššího soudu ale nakonec rozhodlo jinak. Po přezkoumání celého trestního spisu, s přihlédnutím k posudkům psychiatrů mu byl trest změněn na patnáct let se zařazením do třetí nápravné skupiny, zostřený dvěma roky samovazby. Proč taky věšet chlapa, který bude léta dřít pro režim za pár šupů. Dany prošel ještě několika pohovor Doktorku vystřídal věčně se usmívající kolega tak kolem padesátky. Došlo i na Danyho představy a bludy, jež ho pronásledovaly. Dany se snažil své náboženské poblouznění začlenit naprosto nenuceně do vedeného dialogu. Moc nadějí si nedával. Měl proti sobě studované, tvrdé a zkušené protivníky. V ordinaci před ním seděli na této židli jistě stovky vězňů. Jejich jediná snaha byla vyhnout se trestu. Kolika se to asi povedlo? Prošel si i vyšetřením na elektrickém křesle, jak pacienti pojmenovali zařízení, kdy jim jsou na hlavu přiloženy vodivé destičky s kabely vedoucí k monitoru, kde je možné sledovat křivky jejich mozkových pochodů. Než usedl do křesla pečlivě mu propláchli ústní dutinu. Tím se chtěl personál vyvarovat opakování nedávného fiaska. Při zkoumání jednoho mukla z Mírova, který si před vyšetřením vložil do úst kuličku z alobalu, občas jí skousl mezi stoličkami. Vodivý hliník začal na obrazovce nekontrolovaně reagovat. Mukl to ale přehnal s tím kousáním, chtěl mít jistotu, výsledek jeho grafu se dal srovnat se slintajícím idiotem, který pravidelně obléká slušivou svěrací kazajku na zklidnění. Trestanec místo pobytu v blázinci dostal po návratu do věznice akorát dvacet dní samovazby. Po dvou týdnech na pozorování byl Dany převezen zpátky na vazbu do Ruzyně. Už se nevrátil zpátky na svoji celu ve třetím patře, ale zavřely se za ním dveře cely ve druhém patře s černým číslem dvěstěpadesátjedna. Její obyvatelé nebyli zrovna Danyho krevní skupina. Vyšetřovanec Lůda byl tranďák. Říkal si Renata. Na dveřích
svého podkrovního bytu na Malé straně, měl dokonce mosaznou vizitku Renata Filiči členka
N. D. Dany by nikdy nevěřil, že tento nevzhledný polomuž se pohyboval převlečený a nalíčený za atraktivní ženu ve vyhlášených interhotelích ve společnosti těch nejdražších prostitutek. Společná klientela. Cizinci s tučným kontem se v Renatě jenom viděli. Bohatý Holanďan se dokonce do Renaty tak zamiloval, že se rozhodl vyvést jí za hranice schovanou v kufru svého bavoráka. Celníci dostali na Holanďana hlášku z kriminálky, že si přivydělává nákupem a vyvážením kradených starožitností. Po otevření zavazadlového prostoru BMV byla Renata takovým bonusem navíc, ke dvěma originálům obrazů malířů Zrzavého a Slavíčka, pocházejících z jedné vyloupené jihočeské zámecké galerie. Renatu obvinili z nezákonného opuštění republiky a příživnictví. Jen ztěžka dokazoval, že nevěděl o kradených obrazech. Holandský překupník byl ale zamilovaný galantní muž a do případu Renatu nijak nezatahoval. Druhý obviněný byl Danymu svým chováním od začátku nesympatický. V civilu dělal ředitele nábytkářského družstva. Měl nějaké machinace s přidruženou výrobou. Neohlášená hloubková inventura mu našla manko za statisíce korun. Měl rozkrádačku ve třetím odstavci, kde horní sazba je až patnáct let. Neustále mlel hubou "jsem nevinný, strana mě podpoří, předci mě v tom nemůžou nechat. Rodina se taky postará, má známosti na těch nejvyšších mis těch". Pravda byla taková, že si moc fandil. Komouši ho z partaje vykopli pro ztrátu důvěry a rodině nestál ani za napsání dopisu. Pár dní před vánocemi byl Dany předveden před vyšetřovatele. Stále pokračoval ve své hře na náboženského blouznivce. Po dohodě s prokurátorem se vyšetřovatel rozhodl vyjmout ze spisu trestné činy spáchané Danym, Žokym a Toresem jako mladiství a soudit je samostatně. Dany tak měl možnost seznámit se s částí trestného spisu. Nebylo to pro něj příjemné čtení. Žoky a Tores trvali na svých výpovědích a obviňovali ho, že je naváděl ke krádežím a bral od nich kradené zboží k prodeji. Danyho nejvíc zajímal posudek psychiatrů. Vyšetřovatel si všiml jeho chvatného listování ve spise. "Už mě nemusíte, Kautský oslňovat znalostmi z Bible. Hru na blázna můžete ukončit. Nemá to cenu". Měl pravdu posudek mu u soudu moc nepomůže. Soudní znalci se v něm vyjádřili, jako o citově otupělém psychopatovi s pokleslíma morálníma hodnotama, využívájícího své inteligence k páchání trestné činnosti. Nevylučuji recidivu a ztíženou nápravu Poukazují také na kult své vlastí osobnosti. K jeho náboženským projevům se stručně vyjádřili, že druh a způsob spáchané trestné činnosti vylučuje duševní chorobu. Dobře to říkal Petr "když budeš venku prcat malý děti máš u cvokařů šanci, ale jako zloděj ne". Dany přidal svůj podpis vedla tresky, která se také účastnila uzavření části spisu. Zažádal akorát aby uvedli, že se necítí vinen a přiložil žádost o propuštění z vazby. To byla ale taková jeho drzá tečka na závěr, kterou stejně nikdo nebral vážně. Vyšetřovatel se chvíli rozmýšlel a pak mu podal dopis, ze kterého vypadly na stůl dvě fotografie. Dany ihned poznal fotky Stáni, když se fotili v létě na koupališti. Vyšetřovatel s otcovským tónem dodal "tady máte dopis od slečny". Hezká, škoda pro vás Kautský svátky by jste měl trávit raději s ní, než tady". Dany už znal dopis označený v záhlaví červeným razítkem "cenzurováno" nazpaměť. Stále si ale pročítal stránky popsané hustým drobným písmem. Z dopisu na něj dýchnul civilní svět, který byl napohled tak blízko a přece tak daleko. Nebyla v něm žádná silné, falešná slova o lásce a o věrnosti. Tomu Dany rozuměl, venku běží život úplně jinak, než za mřížemi. Žádat o věrnost, aby krásná sedmnáctiletá dívka strávila nejlepší léta svého mládí psaním dopisů a návštěvami věznice, tomu může věřit jenom naprostý blázen. Dany věděl, že být na svobodě, našli by k sobě cestu, to dobře poznal z dopisu. Dlouho skládal slova odpovědi. Dopis půjde přes cenzuru vyšetřovatele a Danymu bylo jasné, že to tlusté prase si myslí, že našlo jeho citlivé místo, které by mohlo využít ve prospěch vyšetřování. Ano je to jeho slabina, zároveň je to však výzva, aby to nevzdal a dostal se odsud co nejdříve. Nesmí udělat fízlům radost a myslet, že přiznáním něčeho dosáhne. Ničeho! Snad jen nabídnuté cigarety a vítězného úsměvu vyšetřovatele. Nic víc! Vánoční svátky mají být dny pohody a míru. Možná na svobodě a ne v ruzy
Držením těla nezapřel bývalého vojáka. Karel šeptem pronesl“major Hagara, náčelník výchovy, pozor na něj. Jedna z největších sviní na lágru. Na vojně sloužil u pohraniční stráže v hodnosti kapitána. Na hranicích měl trochu malér, nechal na drátech zastřelit dva kopečkáře. Za odměnu mu dali frčku navíc a přeřadili ho k bachařům. “Hagara se zastavil před řadou nastoupených vězňů. Mlčky si je prohlížel, jeho chladný hadí pohled se protnul s Danym. Pohrdavě ohrnul masité rty a procedil od kdy zde máme mateřskou školku, že nám posílají takové výrostky ". Nebude to trvat moc dlouho a změní na Danyho názor slovy "takového gaunera jsme tady už dlouho neměli". Bachaři vyštěkli povel a vězni prošli dvojitou železnou branou tunelem v budově velitelství, kterému muklové neřeknou jinak než Pentagon. Dostali se na druhé největší nádvoří. Z jedné strany v bývalých konírnách mají své pobočky civilní provozy závody Armatura a radiátory. Za pražského jara, kdy pronikly na veřejnost zvěrstva zdejších dozorců odmítli spolupracovat s věznicí. Dnes je už vše při starém, normalizační smyčka se pevně utáhla a firmy rádi zaměstnají levnou pracovní sílu, která jim pomáhá plnit plán pětiletky stanovený na sjezdu rudých bratrů. Z druhé strany nádvoří byla v prvním patře vězeňská marodka odkud vykukovaly vystříhané hlavy nemocných muklů. V přízemí podle linoucích se výparů byla kuchyně, sklady a prádelna. Tam nahnali dozorci celou skupinu. Neodpustili si tradiční uvítací filcunk. Dany měl hned možnost seznámit se s bodrým hanáckým strýcem, tlouštík s páchnoucím dechem mu roztrhal dopisy od rodiny. Povolen je jen poslední dopis. Nad fotografiemi Stáni pronesl "zabavuje se, foto povoleno za odměnu". Dany zatnul zuby, ty bachařská vyžraná filcko s jakou chutí bych tě praštil pěstí do toho tvého nařvaného ksichtu. Přestože nebyl ještě pravomocně odsouzen za přípravu k útěku měl již ve své kartě označení zvlášť nebezpečného vězně. Karta měla v rohu výrazný fialový pruh s černými písmeny 2N, vyfasoval proto stejně jako Karel černé hadry útěkáře. Klenutým průjezdem se dvěma mřížovými katry se procházek na poslední, třetí, nejmenší hradní nádvoří. S obytnými bloky zde měly své dílny pracoviště Kovohutě Břidličná a navijárna motorů MEZ Mohylnice. Mírovské cely nezapřou, že mírovská káznice je středověký hrad. Kobky se zdmi tlustými více jak dva metry. Klenby vysokých stropů s místy zabílenými barevnými freskami. V celách byli vězni namačkáni po třiceti, aby se všichni vešli na tak malou plochu, byly vojenské postele sestaveny ve trojáky. Uprostřed cimry byl dlouhý stůl a dvě lavice, vše z hrubě tesaných fošen natřených šedivou barvou. V koutě cely obezděná kadibudka a jedno umyvadlo pro všechny vězně na cele, ale pozor marně by jste čekali že z kohoutku poteče voda. Vodovod se buduje už ale pátý rok. Ještě do roku 1945 měl hrad funkční studnu s pitnou vodou na druhém hradním nádvoří. Základní věc středověku při obléhání hradu v nesčetných válkách. V květnových dnech osvobození, sešli z hor partyzáni, ke kterým se hojně přidávali další, dosud tajní odbojáři, formující se v revolučních gardách, známé spíše jako rabovací gardy. Začal hon na kolaboranty, příslušníky SS a gestapa. Úlovky sváželi na Mírov. Popravy se prováděly rychle a bez soudu, převážně na druhém nádvoří. Jednu vypitou revoluční hlavu napadlo, že pro větší efekt budou zajatce střílet a házet je rovnou do studny. Vešlo se jich tam dost. Pro mrtvolný hnilobný puch, který zamořil celé nádvoří museli brzy skončit a zalít je betonem. Tak se hrad připravil o jediný zdroj pitné vody. Pro věznici jí teď zajišťuje cisterna, přijíždějící do mírovské pevnosti dvakrát denně. Bachař do mikrofonu ústavního rozhlasu zařve "nástup na vodu". Pokyn pro mukly vybíhající s vyřazenými mlékařskými konve mi, vědry, nebo jenom ešusy a nastával boj. Starší a slabší vězni museli čekat, jestli na ně zbyde nějaká ta kapka vody z vyždímané cisterny. Že se to s nějakou hygienou moc nepřehánělo, ni toho nepřekvapí. Jednou týdně bylo koupání celého ústavu, jestli se to dá tak nazvat. Bachaři nacpali do betonové kobky i v létě studené tolik vězňů, kolik se jich tam vešlo. Ze stropů vyselo pár funkčních růžic sprch. Celá místnost nápadně připomínala záběry z týdeníků válečných zpravodajů o plynových komorách v Osvětimi. Kotelník v prádelně na několik minut pustil proud vlažné vody. Pouze budova Pentagonu, ošetřovny a kuchyně byla napojena na centrální vodovod. I rozvod ústředního topení. Jen pár jedincům se podařilo využít bachařské průpovídky namydlit a spláchnout. Dost muklů koupel předem vzdává, což dávalo zelenou různým ekzémům, hnisavým bolákům a vředům. Je třeba přiznat, že někteří odsouzení si své kožní problémy pěstovali, ve snaze se dostat na marodku. Nebylo to nijak snadné, nezáleželo ani tak na rozhodnutí lékaře. Hlavní slovo měla vrchní sestra, známá jako Mata Hari. Ten kdo jí vymyslel tuhle přezdívku vysloveně urazil krásnou německou špionku popravenou francouzi během první světové války. Hodila by se na ní spíš přezdívka Dlouhé bydlo, kočičí pracka z Foglarových Rychlých šípů. Říká se že každá žena je svým způsobem krásná, to neviděli Matu Hari. Vyhublá, ošklivá jako čert, čapí nohy, prsa po tátovi, sexuálně neukojená, neustále ječící hysterka s hodností praporčice neomezeně vládla na mírovské ošetřovně. Dany byl zařazen na šesté oddělení v posledním patře hradní věže se speciálním režimem a zvýšenou ostrahou. Odsouzení zde měli nárok na návštěvu ne jednou za půl roku, ale jednou za osm měsíců. Balíček o váze 2 kg byl povolen pouze ve výjimečných případech. Přeloženo buď někoho prásknout nebo soustavně bláznivě překračovat normy. Kapesné bylo sníženo o polovinu. Dany jako pražák s četnými známostmi v pražské galerce měl štěstí, že v každém kriminále najde známé. Na šestce se sešel s Hanzem, pravou rukou Aliho, šéfa party veksláků od které bral baky a mařeny. Hans točil sedmičku za těžké ublížení na zdraví v takzvané jogurtové válce. Sejmul ve rvačce jednoho Jugoše, rozpáral mu čůrem břicho přímo pod Staroměstským orlojem. Cizinci zapomněli fotit pražské památky , někteří se rozutekli a v koutě náměstí zvraceli, jiní ti otrlejší cvakali spouštěmi foťáků na jogurta, který se marně snažil nacpat krvavá střeva zpátky do bachoru. Vyvrcholil tak dlouhý boj o vliv na území pro veksl v centru Prahy. Jugoslávcům už nestačil kšeft s pašovanými auťáky a textilem. Snažili se dostat do výnosného kšeftu s valutami. Jogurti začli přepadat pěšáky prodávající bony před tuzexem. Snažili se vnutit i do přízně fízlů úplatky ať už penězi nebo nabídkou kvalitních hotelových kurev, které Ali pomocí úplatků a drobných dárků držel pevně na uzdě. Navíc jogurti kazili obchod, nabízeli cizincům lepší, výhodnější kurz na směnu valut. Vše vyvrcholilo krvavou řeží na staromáku. Jugoše převezli do nemocnice Na Františku. Tři dny byl jeho stav kritický. Umřít, měl by Hans na krku vraždu. Měl ale tvrdý kořínek. Přežil a na památku mu zůstala třicet centimetrů dlouhá, rudá jizva. Hanze zatkla kriminálka v bytě jeho přítelkyně, která se neopatrně pochlubila své kámošce, kdo stojí za těma krvavýma jatkama pod orlojem. Přítelkyně, ťapina z hotelu Alcron chtěla dostat svého pasáka z vazby a Hanze položila. Moc si nepolepšila, kuplíře dostala na svobodu, ale on o ní neměl zájem, ztratila pro něj cenu. Krátce po jeho propuštění jí neznámý pachatel stříkl do obličeje kyselinu solnou. Byla ráda, že ve znetvořeném obličeji viděla alespoň na jedno oko. Hans se pokusil ještě o útěk z fízlárny. Při výslechu hodil na vyšetřovatele psací stroj a proskočil zavřeným oknem, nešťastně dopadl z druhého patra na chodník a zlomil si nohu v kotníku. Seznámil Danyho se svým kolchozníkem Lysounem, liberečákem, odborníkem na otevírání zámků planžetou. Vzali Danyho do kolchozu. Povinnosti kolchozníka byly jednoduché, shánět žrádlo, tabák a fet do společné kasy. Všichni tři pracovali na pracovišti Kovohutě Břidličná. Honza s Lysounem, staří mazáci, už měli svůj šolich, kde se dala lépe splnit pracovní norma. Vysekávali na mašině tácky z alobalu pro rychlé stánkové občerstvení. Danyho jako nováčka zařadili na ruční výrobu plašítek na ptáky a motání vánočních střapců. Vysoká norma, stěží se dá splnit a pro těch pár halířů kapesného to stejně nemá cenu. Dany cítil, že se v kolchozu jenom veze na úkor Hanze a Lysouna. "Chlapi, chce to najít kontakt na civila. Venku mám dobrej zdroj přísunu všeho co potřebujem, aby sme si tu pakárnu tady trochu vylepšili" Hans se netvářil moc povzbudivě "už jsme to zkoušeli, Ali by mě taky nenechal ve štychu. Tohle je Mírov, k civilistovi se prakticky nedostaneš. Všichni jsou těžce prokádrovaný a ještě musíš dávat pozor na bonzáky. Uvidíme, mám rozpracovanýho jednoho mukla. Jezdí s ještěrkou vyváží palety s cívkama na druhé nádvoří. Sem tím průjezdem žádný náklaďák neprojede. Jasně to zní dobře, slib mu hromadu fetu a všechno co bude chtít". Dany se seznámil i s tolik obávaným oddělením kázeňských trestů. Za soustavné neplnění normy skončil dvakrát po dvaceti dnech v mírovské samovazbě. Holá betonová kobka měla hned dvoje dveře a v malém okně troje mříže. I ted', začátkem léta se na vlhkých zdech sráželi a tekli kapky vody. V rohu cely špinavý záchod napůl ucpaný starými páchnoucími fekáliemi a konev vody, sloužící na umytí i na splachování. Jídelníček na samotce, tohle by si ty kurvy měli nechat patentovat. Spousta lidí venku trpí nadváhou a neúspěšně drží různé diety. Stačí pár dní samotky v mírovském hradu a Dudou štíhlí jako proutek. Menu mírovské samovazby. K snídani několik hltů studené vodové melty a k tomu krajíček chleba. Dany podezíral bachaře, že ho řezal žiletkou. Oběd, pod dozorem bachaře nalil kuchtík do ešusu polévku. Jedna naběračka litá přes síto, aby náhodou neměl vězeň v polévce kus shnilé mrkve nebo zelí. Hlavní chod dva knedlíky polité kávovou lžičkou omáčky. Večere dvě tři lžíce rozvařených těstovin nebo rýže. Na noc se musel vězeň vysvléknout do spodního prádla, ústavní hadry složit do komínku a položit před dveře cely. Z chodby si donést dřevěnou pryčnu a jednu deku. Dlouhý den v betonové kleci začínal v pět hodin runo a končil v devět večer. Může se strávit pochoďákem po cele, nebo cvičením, pokud k tomu je dost sil a hlavně v sobě budovat stále větší nenávist. Povolání bachaře patří na společenském žebříčku k jednomu z nejnižších. Ve středověku uznávali lidé potřebu kata vykonávajícího krvavou práci soudců, nebo pohodného, který sbíral v ulicích měst mršiny uhynulých zvířat. K jednomu stolu v hospodě by si s nimi nesedli ani ruku by jim nepodali. Nějak podobně se na dozorce ve věznicích dívá i dnešní společnost. Celkem právem. Velká část bachařů trpí komplexy méněcenosti, alkoholismem, duševními poruchami, které by žádali pobyt na uzavřených odděleních psychiatrie. Snad se to s nimi táhne už od útlého dětství, kdy nemohou zapomenout, jak jim sousedovic Pepíček boural bábovičky na pískovišti. Ani na školní docházku nemají moc dobré vzpomínky, o školních přestávkách býval často terčem dětské šikany. U učitelů pro své užalované chování a pomalé myšlení nejsou příliš oblíbení. S odřenýma ušima končí školní docházku a nastoupí do učení na nějaké nepříliš náročné povolání. Zde se jim dostane poprvé pomocné ruky, nabídka do vstupu ČSM, později SSM, kde nachází stejně postižené jedince, kteří věří, že slepou oddaností vládnoucí straně přeskočí v budování své kariéry ty chytřejší a oblíbenější a úspěšnější. Velká příležitost pro budoucí bachaře čeká na vojně. Vojenští politruci mají už dávno v evidenci podobné brance. Na jejich popud brzy získají povýšení. Dočkal se, může teď vrátit všem co ho celá léta přehlíželi a ponižovali. Má hodnost, má moc. Může poroučet a buzerovat. Od toho je krůček podepsat vstup do řad vězeňské služby. Nenáročná práce dle hesla otvor zatvor. V přípravných kurzech se naučí zacházet s velkým katrákem a otvírat a zavírat dveře cel. Důležilou součástí školení je používání obušku. Je to paráda, konečně se dočkal, někdo z něj má strach. Bezstarostně bije, kope ponižuje a ještě je za to od státu placen. Žije jenom pro službu ve věznici a chlast. Pokud má náhodou rodinu vyžaduje hlášení o rodinném rozpočtu, kontroluje manželce i dětem složené komínky ve skříních. Rád se poslouchá a zdůrazňuje důležitost své funkce pro společnost. Věkem se prohlubuje jeho sadismus a závislost na alkoholu. Do důchodu odchází ve věku kdy velká část národa šroubuje aby udržela potápějící se loď socialismu. V důchodu spokojeně pochlastává, má své koníčky, nejraději se hrabe v hlíně na zahradě, kde pěstuje květiny nebo králíky, to jsou jeho chlupatí mazlíčci a vzpomíná na ty zlaté časy, kdy byl pánem nad osudy stovek lidí. Ano jsou i světlé výjimky, najdou se i dobří bachaři, většinou se jedná o bývalé sportovce, kteří berou službu v kriminále i vztah k vězňům s nadhledem. Nechali se nalákat na peníze, byt a spoustu dalších výhod, jako je dodatková dovolená lázně. To vše nabízelo ministerstvo spravedlnosti jen aby posílilo své útvary. Tohle neplatí pro mírovskou věznici. Zde je hradní smečka sadistů, primitivů, úchyláků a alkoholiků. Snad by se ani nic nezměnilo, kdyby si vězni s dozorci občas vyměnili úlohy. Představa, že tahle sbírka hradních idiotů má někoho převychovávat, zní jak špatný vtip ze socialistického týdeníku Dikobraz. Jeden z nejodpornějších mírovských bachařů sloužil často na kázeňských trestech. Odpudivé, přes metrák tlusté prase s oteklou zlou tváří zalitou tukem, občanským jménem praporčík Jáně. Mírovští muklové mu neřeknou jinak než Bandalír nebo Bandaska. Využíval každé příležitosti, kdy může odsouzeného zkopat svými naleštěnými kanadami nebo zmlátit obuškem. Na samotkách se dosyta vyřádil ve své perverzitě. Odsouzený se musí před nástupem do kázeňského trestu podrobit osobní prohlídce zda nepasuje nějaké zakázané předměty hlavně tabák. Nahý musel dělat dřepy a roztahoval půlky a bachař mu zvědavě zavrtal obuškem v konečníku jestli nevykukuje z řitního otvoru zakázaný předmět. Bandaska měl svůj zlepšovák, za který dostal i od náčelníka Hagory zvýšené prémie a pochvalu. "Jsem rád, že takového příslušníka máme v našich řadách". Jáně s viditelným vzrušením pohlédl na nahého vězně a požitkářsky mu zasunul svůj prst co nejhlouběji do konečníku. Slastně u toho přihmuřoval prasečí očka, tlumil zrychlený dech. V rozkroku uniformy měl viditelnou erekci. Ještě chvíli prodloužil svou rozkoš a kopanci zahnal mukla na celu. Spokojeně se vrátil do kanceláře, zapil těžkou službu jedním lahváčem a hladově se pustil do prorostlého bůčku. V polovině roku vstoupila v platnost dlouho očekávaná novelizace Trestního zákona a vězeňského řádu. Zpřísnili se sazby u většiny majetkových a násilných trestních činů. Hranice patnácti let odnětí svobody se posunula na dvacetpět let. Trest smrti zůstal jako výjimečným zachován. Husák měl na sjezdu soudců a prokurátorů plamenný projev z tribuny "soudruzi soudci se snad bojí dávat přísné tresty rozkradačům socialistického majetku a recidivistům". Obžalovaní brzy poznali, že se nebojí. Úprava vězeňského řádu nepřinesla pro odsouzené nic pozitivního. Kázeňské tresty byly zvýšeny, například samovazba až na dva měsíce. Sebepoškozování, odmítání práce, neplnění výkonných norem se staly trestnými činy maření úředního rozhodnutí se sazbou do pěti let Dalším bičem na propuštěného vězně bylo ustanovení ochranného dohledu. Zákon povoloval policii vstup do bytu v kteroukoliv denní i noční dobu a provádět domovní prohlídky bez souhlasu od prokurátora. Opuštění místa trvalého bydliště bez povolení zacházelo i do takových absurdit jako vy nezení teritoria do zaměstnání. Povinnost být do 22 hodiny na určené adrese. Zákaz návštěv restaurací, kde se údajně schází závadná společnost, předkládat výplatní pásky od zaměstnavatele, nejméně jednou týdně, ale také každý den se hlásit na místním oddělení VB. Tahle soudem povolená buzerace trvá od jednoho roku do tří let. Její porušení je trestný čin a okamžitě se trestá vězením. Hodně propuštěných vězňů to předem vzdává a nejde si vyzvednout občanský průkaz do kterého dostanou na přivítanou razítko na celou stránku Ochranný dohled, aby i při náhodné kontrole poznal každý fízl koho má před sebou. Dost často dohnala kriminálka svojí buzerací a šikanou propuštěného vězně, který jde na svobodu s dobrými úmysly, zpátky k trestné činnosti. Někdy to skončí pro obě strany tragicky. Z mírovské věznice odchází po odpykání tří let za krádeže Richtr, drobný, hubený blonďák. Nedávno oslavil za mřížemi své narozeniny. Vracel se do své rodné Chrastavy na liberecku. Ani na něj soud nezapomněl s ochranným dohledem. Se zpětnou platností mu okresní soud v Šumperku šoupnul dva roky. Policajta, který nad ním vykonává ochranný dohled znal od dětských let, když jej honil v chatových oblastech při jeho útěcích z pasťáku. Richtr chtěl udělat za minulostí tlustou čáru, zpátky na Mírov se mu nechtělo. Našel si práci na místní pile a dal se dohromady se svojí bývalou láskou a poctivě se snažil dodržovat nepříjemné podmínky ochraného dohledu. Kapitán Goldstejn, který ho měl na starost mu nevěřil. Přeci jej zná, notorický zloděj, nebezpečný recidivista, kterého musí uklidit co nejrychleji za katr, nikam jinam nepatří. Společně se svým týmem z kriminálky po Richterovi tvrdě šel. Noční kontroly, prohlídky, výslechy byly na denním pořádku. Předvolání na oddělení bezpečnosti dostávají spolupracovníci z pily i rodina jeho přítelkyně. Netrvalo dlouho a Richtra vyhodili z práce, na nátlak rodičů se s ním rozešla jeho láska. Neměl nic všechno ztratil. Dobře věděl, kdo za to může nejvíc, ta fízlácká krysa Goldstein. Hodil všechno za hlavu a zmizel v okolních lesích. Vykrádal a přespával v chatách. Goldstein slavil vítězství "soudruzi, zde máte jasný příklad kam patří takový recidivista je nenapravitelný, znám ho přece od dětství". V jedné z vykradených chat našel Richtr loveckou kulovnici s krabicí nábojů. Po nahlášení krádeže majitelem vyhlásil Goldstein pohotovost. Pozval na pomoc vojáky z místní posádky. Ozbrojený bandita se mu nebude potulovat po rajonu. Nasadí psovoda a pes je dovedl k opuštěnému mlýnu. Richtr byl obklíčen. Goldstein křičel do megafonu "vzdej to, nemá to cenu, děláš si to jenom horší" jeho odpověď "jděte do hajzlu fízlové zasraný" doprovází několik výstřelů do vzduchu "nábojů mám dost pro vás i pro sebe". Goldstein si nešťastně zahrál na psychologa a hrdinu podle vzoru z amerických akčních filmů. Vstal ze svého úkrytu za polorozbořenou zídkou a vydal se po zarostlé mýtině ke zbořeništi. "Neblázni, odhoď zbraň a vyjdi z rukama nad hlavou, promluvíme si jako chlapi, tak to přece zahoď". Richtr zařval "Stůj, nepřibližuj se fízle, stejně je to všechno tvoje vina. Budu střílet! " Goldstein neposlechl. První kulku dostal do plic, druhou do krku. Rozpoutala se zuřivá střelba. Richtra zasáhla dávka ze samopalu, rozdrtila mu pánev a stehenní kost. Přivolané sanitky odváželi dva těžce zraněné pacienty do liberecké nemocnice. Na operačních sálech bojovali o jejich životy. Přežil pouze jeden, ten, který o to vůbec nesál, Richtr. Dobře věděl co ho čeká za vraždu policisty. Z kapitána Goldsteina se stal národní hrdina. Obyčejný, průměrný policista se stal díky sdělovacím prostředkům špičkovým specialistou na boj se zločinem. Ministr vnitra ho povýšil in memoriál na majora. Normalizační zpěvák sbírající oceněn jedině z festivalu politické písně v Sokolově nebo vojenského palcátu v Táboře složil pohotově protest song "Tys hrdina byl zákeřnou rukou vraha jsi zhynul". Richtr byl převezen do vojenské nemocnice na Pankráci. Lékaři mu zachránili život, aby mohl vyslechnout rozsudek předem napsaný a schválený - Trest smrti provazem. Nechtěl se ani odvolat, věděl, že by to bylo zbytečné. Chtěl mít tu soudní frašku co nejrychleji za sebou. Odvolání k nejvyššímu soudu podal obhájce společně s matkou. Rozsudek byl potvrzen. Když měl být odveden ze společné cely na samotku, kde bude čekat na příchod kata, s klidem se zeptal bachařů "mám zde rozehranou partii šachu, mohu ji dohrát? "Nemohl, dohrál i partii o svém životě. Matka s obhájcem zkusili poslední možnost, milost prezidenta republiky. Senilní kašpárek Svoboda hrající si na prezidenta, poslušná loutka v rukách Husákova režimu milost vrahům policistů nedává. Den po vánočních svátcích zveřejnil tisk zprávu "Vrah majora Goldsteina Richtr byl popraven". Dle svědectví pankráckých chodbařů šel na smrt statečně. V den zveřejnění jeho popravy pouštěli mírovští bachaři z ústavního rozhlasu neustále píseň tys hrdina byl zákeřnou rukou vraha jsi zahynul. Hansemu se podařilo přes ještěrkáře navázat spojení s řidičem vozícím palety navilých elektromotorů do blízké Mohelnice s Alim a Danyho strýcem. Mukl jezdící s ještěrkou nakonec neodolal lákavé nabídce fetu. Drogy a tabák, nejlepší platidla výměnného obchodu v kriminále. Na Mírově fetoval skoro každý trestanec. Prášky ve vězeňském hantesu klepky měli svůj stupeň kvality. Nejcenější a nejžádanější byly léky na astma iastil, felzol, nebo kapky solutan i různá analgetika meprobamat, dynyl, neuralgen, byla vysoce ceněna. Nejnižší hodnotu měly spavky. prášky na spaní. Používali se do různých zaručených koktejlů a povzbuzováků. Někteří zoufalci pojídali i čípky proti bolesti a s chutí si na chleba rozetřeli i čípek proti hemoroidům. Nejotrlejší feťáci byli čichači toulenu a trichloru, který se používal na pracovišti Armaturka k odmontování součástek. Poznali se podle rozežraných nosních dírek. Hrad byl plný šikovných zlodějů, kteří si v civilu dovedli poradit s každým zámkem. Dost často se stávalo, že Mata Hari měla důvod k hysterickému záchvatu, když stála před vyloupenou lékárnou na ošetřovně. Cena drogy prudce klesla, jak akcie na londýnské burze a hrad zahlcený fetem žil pár hodin v blaženém rauši zapomnění. Z první várky propašovaného zboží podplatil Dany brigadýra, aby mu přidělili nějakou lepší práci. Dostal se ke stroji na navíjení alobalu používaného v domáctnostech k balení potravin, nebo grilování. Dany s Hansem i Lysounem se schodli, že by to chtělo rozjet ve věznici nějaký pořádný kšeft. Pořádali turnaje v hazardu buď v kostkách, nebo kartách. Slušně jim vynášel i obchod s lihem se kterým šmelili pod názvem fafrštok. Na pracovišti břidličná se přidával při míchání barev utrejch, který by porazil i sibiřského mužika. Líh se škodlivých příměsí zbavil jednoduchou cestou. Zapálil se apak se čekalo. Plameny šlehaly všemi barvami, až se objeví pouze modrá barva, lihovina se uhasí a tím je připravená ke konzumaci. Nejlépe chutná s troškou malinové šťávy. Dany přišel s nápadem "hele, je to tady samej buzerant, chtělo by to nějak podchytit, zorganizovat, dělat jim pasáka, něco jako venku. Mít prostě svoje šlapky, který nám budou vydělávat. Spousta chlapů si ráda zapíchá do análu, nebo se nechá vykouřit, stydí se to přiznat, neví jak buznu oslovit, dohodnout se. Budeme fungovat něco jako seznamovací kancelář". Ve věznicích panuje podivný zvrácený názor nad kterým by se jistě s údivem pozastavil každý sexuolog. Teplouš je ten co kouří péro a nechá se klátit do zadku kdo mu to dělá je v normě, prostě kohout a slepice. Uznali, že jim budou stačit tři ústavní holky, aby v tom neměli chaos. Po dlouhém přemýšlení a výběru oslovili Pavlínu, modrookého cherubína s ženskou tváří i pohyby, to bude jejich zlatá a nejdražší karta. Pavlína se i v civilu živil prostitucí. Vybíral si bohaté západní klienty, kterým nezapomněl při odchodu vybílit hotelový pokoj. Začátek trestu nastoupil do Vinaříc kde byl po několika měsících příčinou několika žárlivých rvaček na nože. Vězeňská správa se ho raději zbavila převozem na Mírov. Michalka, brýlatý hubený pingl z Teplic nebyl žádný krasavec, seděl za zpronevěru. V posteli měl pověst vášnivého draka a miloval skupinový sex, ten ho dostal i na Mírov. Seděl původně na Bytízu, kde fáral v uranových dolech. Neměl problémy s plněním norem, patřil mezi nejlepší pracovníky, než si civilní štajgr všimnul fronty muklů. Nestačil se divit, o důlní vozík v předklonu stál Michaela s vystrčeným nahým zadkem, do kterého se postupně ukájeli vězni spořádaně stojící v řadě. Náčelník věznice se snažil protestovat proti nátlaku civilního vedení šachty, aby Michala Bylíz opustil. Nepomohla mu ani jeho oblíbená věta "soudruzi, ať se mrdaj, hlavně když dělaj". Třetí, nejlacinější děvkou byl Beran, snad ani nebyl homosexuál. Vyrůstal po pasťácích. V osmi letech ho zneužil ředitel dětského domova, uznávaný pedagog a autor několika knih o výchově problematické mládeže. Následovali chovanci, kterým sloužil k vybití sexuálního přetlaku. Přišly kriminály, už si zvykl, že je kusem špinavého hadru, který musí ostatním posloužit. Prostituti moc neprotestovali. Stačilo jim naznačit, že by nemuseli ve zdraví opustit brány věznice. Budou prostě kouřit a píchat organizovaně a na své si taky přijdou. Obchody se rozběhli nad očekávání dobře. Museli dokonce zavést pořadník, aby své ovečky úplně nestrhli. Dany to doprovodil upraveným citátem z bible "Bůh stvořil ovce, aby dávali vlnu a my jsme pastýři, aby jsme tu vlnu stříhali". Potíže měli akorát s kurvičkou Beranem. Sexuální nabídky chtěl využít mukl Mrak, byl tu ale problém, který Mraka dostal i do kriminálu. Jeho péro ve ztopořeném stavu má velikost poníka. Mrak pochlastával v nuselském pivovaru a koukal jestli se mu nepodaří sbalit nějakou dorotu. Nebyla to žádná sláva s tím jeho pérem, jak by si někdo mohl myslet. Šukat mohl jenom opatrně a na krajíček a ještě u toho každá řvala, samozřejmě ne rozkoší. Mrakovi se k večeru podařilo ulovit jednu nadrženou rozvedenou paničku. Dokrmil jí opičku několika panáky rumu a odtáhl jí do své nory nedaleko michelské pekárny. V poste i se ženská trochu zmátořila a šáhla Mrakoví mezi nohy, aby se přesvědčila, že nebude zklamaná z nějakého neduživého koženého trpaslíka. Tohle trpaslík opravdu nebyl. Okamžitě vystřízlivěla a ze strachu, že by jí tenhle obřík měl obrátit vnitřnosti v těle vyskočila z okna. Zapomněla při tom, že šlapala po schodech do druhého patra. Skončila polámaná na střeše parkujícího trabanta. Neukojený Mrak vše ještě zkomplikoval, když zkopal zasahující hlídku VB a aby toho nebylo málo, když přivolané policejní posily Mraka spoutali a naložili do antonu, našli v jeho bytě skladiště elektroniky z prodejny elektra naproti přes ulici. Panička určitě po dobré radě vyšetřovatele obvinila Mraka z pokusu o znásilnění. Celkem si zadělal na devět let v útulném mírovském hradu. Mrak měl chuť na Pavlínu, dostalo se mu ale rezolutního odmítnutí "na to zapomeň, nenecháme si tím tvým vocasem natrhnout nejlepší děvku". Mrak ho nakonec ukecal a spokojil se s Beranem. K obvyklé ceně musel přihodit ještě půl kartonu startek a jednu vepřovou konzervu. "Kluci nebojte, pěkně si ho promažu indulonou, bude se mu to líbit. Mrak asi mazal málo, Beran sotva lezl a bolesti v natrženém konečníku jej přinutily nahlásit se na ošetřovnu. Své zranění zdůvodnil, že šlápl na násadu od koštěte. Uřadující Mata Hari ho přivítala svým typickým slovníkem "vy buzerante zase jste se nechal prcat do prdele. Nemůžete dělat, deset dní samovazby vám musí na zotavenou stačit". Uplynul víc než rok od Danyho pokusu o útěk z Libkovic. Dany se už pomalu začal domnívat, že snad bude mít trochu toho štěstí a prokurátor celý případ odloží do odpadkového koše. Z omylu ho vyvedla návštěva šumperského vyšetřovatele, kam spis doputoval z archivu mostecké prokuratury. Měl za úkol Danyho seznámit s výsledky vyšetřování a případ uzavřít. Dany si zběžně přečetl výpovědi udavačů Stárka a Hoška. Znal je nazpaměť, stále stejná nebezpečná pohádka. Před svůj podpis napsal - necítím se vinen. Do měsíce mu přišla obžaloba s návrhem a datem soudního přelíčení. Čekala ho eskorta do Litoměřické vazební věznice. Smutně si pomyslel, pojede se nejdřív na Pankrác, uvidím Prahu, ale za jakou cenu. V mírovském skladu si svlékl černé hadry útěkáře, které vězeňská správa rušila a vyfasoval kopřiváky, které měli na rameni blůzy a přes koleno kalhot našitý široký světlezelený pruh. Nové celorepublikové označení zvlášť nebezpečných vězňů. Budova mosteckého soudu osamoceně trčela jako maják mezi hromadami sutin. Starý Most se boural, našla se pod ním ložiska hnědého uhlí. O pár kilometrů dál rostl nový, panelákový Most. Budova okresního soudu ještě nebyla dokončena a tak soudci soudili, jako za války a vynášeli rozsudky doprovázené detonacemi střelmistrů demoličních čet. V antonu vezoucí obžalované k soudnímu přelíčení seděla šestice cikánů, kteří byli nejčastějšími zákazníky mosteckého trestního soudu. Danyho komplic Petr, kterého přivezli z plzeňských Borů a podívejme se kdo zamračeně seděl u okna Jidáš Stárek, moc si svobody neužil. Hošek tady nebyl, je chytřejší, bylo vidět že si užívá svobody a k soudu přijde v civilu jako svědek obžaloby. Stárek neměl po propuštění kde bydlet, rodina s ním již dávno přerušila veškerý kontakt. Pomoc našel u kamaráda, vedoucího hospody. Nabídl mu práci pomocného pingla, i to že u něj může pár dní přespat, než si něco sežene. Stárek mu místo vděčnosti vykradl byt a na rozloučenou mu sebral kasírtašku s tržbou. Kriminálka neměla moc co vyšetřovat, za pár dní zatkla hlídka bezpečnosti při náhodné kontrole ožralého Stárka v pajzlu v Duchcově. U soudu dostal i nedodrženou podmínku čtyři a půl roku. Převozu se dočkal do fajnového nově postaveného kriminálu v Rynovicích, který vznikl úplně náhodně a neplánovaně. Automobilka Liaz Jablonec rozšiřovala výrobu a postavila novou halu a hned vedle ubytovnu hotelového typu. Přes všechny sliby náborářů ale nemohli sehnat dostatek pracovníků na zajištění třísměnného provozu. Ředitel závodu dostal spásný nápad, jak neohrozit výrobu a stanovený plán z pražského ministerstva průmyslu. Obrátil se o pomoc na ministerstvo spravedlnosti. Dobře udělal, ubytovna se oplotila korydory ostnatého drátu, postavily se strážní věže, do oken se daly mříže, na chodby katry a bylo zase o jeden kriminál víc. o dělníky už nebyla nouze, vězeňská správa jich měla víc než dost. Danyho a Petra v doprovodu eskorťáků (oslovila na chodbě před dveřmi jednací síně drobná, mladě vyhlížející černovláska s velkou látkovou kabelou přehozenou přes rameno. Představila se jako jejich společná obhájkyně určená soudem ex offo. No tě pic, s tebou to holka vyhrajem, pomyslel si Dany. "Obhajobu máte doktorko jednoduchou, oba jsme nevinný, ty dva hajzlové společně s bachařem to na nás nahráli". Senát složený jako obyčejně ze dvou ospalých důchodců. Dva tučňáci v taláru s třemi bradami to brali jako slušný přívýdělek k důchodu. Soudu předsedala soudkyně jen o něco málo starší než jejich advokátka. Mužskou část zastupoval prokurátor. Musel dost chlastat, vrásčité ruce i obličej měl samou hnědou jaterní skvrnu. Po přečtení obžaloby dostali možnost se vyjádřit Dany s Petrem. Oba popřeli svoji vinu kladenou jim prokurátorem. Svědci se četli ze spisu, jednalo se o výpovědi vychovatelů a dozorců z pohotovosti. Soudkyně chtěla přečíst i výpověď Hoška. Dany s Petrem oba svorně protestovali "žádám konfrontaci". Předsedkyně zalistovala v papírech a začala číst "bohužel se musíme spokojit pouze s výpovědí učiněnou svědkem v NYU Libkovice. Jaroslav Hošek krátce po podmínečném propuštění odcizil motorové vozidlo značky škoda a pod vlivem alkoholu havaroval do stromu. Z hořícího automobilu se ho přivolaným hasičům nepodařilo zachránit. Dany po vyslechnutí zprávy začal věřit, že existuje bůh na nebesích, něco jako prst boží spravedlnosti. Doufám, že ta svině se pekla a umírala pěkně dlouho a teď se smaží v pekle. Korunním svědkem obžaloby byl Stárek a svoji naučenou roli zvládl za oba. Snažil se přesvědčivě líčit že jen díky jejich včasnému oznámení nedošlo k mnohem závažnějšímu trestnému činu. Pro kurátor ve své závěrečné řeči žádal o nepodmínečný trest. Spokojí se z dolní hranicí trestní sazby vzhledem k tomu, že se jedná pouze o přípravu k maření úředního rozhodnutí. Obhájkyně požadovala zproštění a překvapivě se pustila do pozadí celého případu od začátku monitorovaného ochrankou věznice. Poslední slovo měli obžalovaní. Nebylo o čem mluvit, vše se řeklo během procesu. Oba krátce pronesli "necítím se vinen, žádám zproštění viny". Stačilo patnáct minut porady a byl vynesen rozsudek. Petr čtrnáct, Dany deset měsíců nepodmíněně. Další skoro rok navíc, bez dvou měsíců sedm let, tři roky má odsezené, před sebou ještě další čtyři. Oba se odvolali ke krajskému soudu v Ústí nad Labem. Zbytečně, během pěti minut jednání byl rozsudek potvrzen. Zvláštní skupinou odsouzených byli sebepoškozovači. Přestože po novelizaci trestního zákona bylo poškozování vlastního zdraví trestním činem, vězně to neodradilo, spíše ve svém jednání přitvrdili. Obyčejné polykání lžíce to byl slabý čajíček, takový se na Mírově nepil. Polykali se až třicet centimetrů dlouhé svařovací dráty, kusy olova z vytrhaných vodovodních trubek, do kterého někteří vtipálci před polykáním vyryli "Doktore vrátit do NVU Mírov, státní majetek. "Podle vzoru japonských samurajů páchali harakiri. Dýkou si rozřízli břicho a s namotanými střevy na rukou a rukojetí nože klesali na hradním nádvoří. Oblíbeným mírovským nápojem se stal louh. S rozežraným jícnem a vnitřnostmi byli převáženi na vězeňské oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně, kde mnozí v krutých bolestech umírali. Otrlý personál ošetřovny překvapil mukl, který se dožadoval přijetí na marodku. V krku měl zabodnuté nůžky a při mluvení se mu rukojeti rozevíraly. Další trestanec při pokusu vyhodit ho z ordinace doktora a nedat mu žádný fet si před užaslým lékařem zarazil pěstí stovku hřebík do plic až po hlavičku. Vyplivl krvavý hlen na svoji zdravotní kartu a oslovil doktora "tak co dáte mi něco proti bolesti hlavy. " Danymu se do paměti vrylo jedno obzvlášť drsné sebepoškození. U řezačky alobalu makal mukl proslavený neustálými nadávkami na režim "já na ty svině rudý celý život dělat nebudu". Nikdo ho nebral moc vážně. Nakonec jak řekl tak udělal. O polední pauze zapnul řezačku a místo role alobalu tam vrazil obě svoje ruce. Chvíli stál s useknutými zápěstími, rány ani moc nekrvácely. Na druhé straně místo nařezaného alobalu vyjely jeho dvě krvavé dlaně, lehce se cukali, jak čerstvě zabitý vánoční kapr. Co říkal to splnil, na komunisty již dělat nemusel. Přitom mírovská ošetřovna nebyla žádná havaj. Náčelník věznice vydal nařízení pro snížení stavu nemocných, že na posteli se nikdo přes den válet nebude. Vězeň mohl být v deliriu těžké horečky, po bíle povlečené posteli mohl jenom pokukovat. Za porušení nemocničního řádu byl pacient přeřazen na doléčení do samovazby. Zoufalé činy vězňů si vynutil ne jen jejich duševní stav, ale hlavně podmínky výkonu trestu v mírovské věznici. Přeplněné cely, nulová hygiena, otupující, špatně placená práce v kombinaci s tupými dozorci pro které byla jedinou zábavou šikana, buzerace a skupinové mlácení vězňů. S oblibou si vybírali za cíl sebepoškozovače, duševně zaostalé nebo staré a nemocné vězně. Intelekt většiny bachařů se pohyboval na úrovni cvičené opice. Hlavní vinu v tom měl alkohol. Určitě už jako batolata, aby nezlobili dostávali od rodičů k pití odvar z makovic s kapkou něčeho ostřejšího. Mírovští bachaři, to byla jedna velká familie. Nebylo žádnou vyjímkou, že na hradě pracovala celá rodina. Manželka v kanceláři, otec se synem jako dozorci a jejich vnouček u6 netrpělivě čekal až bude velký, aby mohl podle vzoru dědečka a tatínka mlátit pendrekem ty vzpupné vězně. Zatím alespoň řezal kozu klackem na pastvě. Ideální stav jak všechny problémy a maléry držet pod pokličkou. Někteří příslušníci by se uživili i jako komici. Jedním z nich byl major Pepa Vodorovný. Rád používal cizí slova. Význam a správnost mu pokaždé utekl. Jeho nejoblíbenější věta byla "Člověče jak to stojíte, postavte se vodorovně". Utrpením bylo, když tenhle trotl měl službu velitele směny. Při sčítáku se nikdy nemohl dopočítat. Vděčnou postavičkou mírovského kabaretu byl bachař Astil. Bylo zábavné jak si tento notorik mluvil sám se sebou, nebo s vypnutou vysílačkou. Astil byl již úplně mimo nejen zásluhou alkoholu, ale ještě rád fetoval a nebyl sám. Mezi bachaři bylo dost těch, kteří si do piva hodili klepku. S Astilem zažil humornou zkušenost Honza. Ten jej chytil při šmelině na jiném oddělení. Za to byl kázeňský lístek. "Jméno"zakoulel Astil krví podlitýma očima. Honza to na toho blba zkusil "Vladimír Iljič Lenin" Astil se zhrozil a div nespolkl propisovačku, kterou s oblibou ohryzával. "Vidíte, takového významného a slušného otce máte a vy tady, tak běžte ať vás tu už nevidím. "Bachaři se dělili do těchto kategoriím nejnižší režimák, otvor-zatvor zároveň dohlíželi na výkonost odsouzených. Druhou skupinou byli vychovatelé, museli projít důkladným politickým školením a před zasedající komisí vyjmenovat nejméně tři sovětská města. Když uspěli, získali titul vychovatele, který se zaměřoval na převýchovu odsouzených. Spočívala hlavně v rozdávání cenzurované pošty a udělování kázeňských trestů. Na šestém oddělení dělal vychouše bachař, kterému muklové pro jeho lenost říkali Lenochod. Hodila by se na něj spíš přezdívka Tchoř. Lenochod věčně umaštěný tlouštík, vysloveně smrděl jeho pach připomínal starou myšinu. Dobře by zapadl i do vězeňského kolektivu teplých bratrů. To že je homosexuál se vědělo i mezi ostatními bachaři a nebylo žádné tajemství, že si do kanceláře zve mladé vybrané vězně se kterými má pohlavní styk. Odměnou těm co nastavili konečník byla třeba mimořádná návštěva snoubenky nebo zýšené kapesné. Nejvyšší kastou byli mírovští náčelníci. Na Mírově jich bylo jak na indiánském potlachu. Náčelník ostrahy, výchovy, skladu proviantu, vnitřní bezpečnosti. I psy měli svého náčelníka psince. Psům spousta odsouzených záviděla, když je pozorovali jak se v hradním příkopu rvou o čerstvou krvavou flákotu masa. Čoklové měli i své hodnosti, mnohdy vyšší než jejich pánové psovodi. Možná se i do služby museli hlásit "soudruhu nadporučíku Bojare rotný Tydlitát hlásí příchod. "I mezi pravověrmými zaměstnanci věznice se občas našla shnilá brambora. Jedna taková brambora se postarala o veselí v celém kriminále a jeho širokém okolí. Zdravotní sestra, čerstvá novomanželka bachaře s výstižným jménem Kašpar. Dcera jednoho z dévéťáků krpatého rumunského cikána. Po válce přijel s jedním koníkem a formanským vozíkem hledat štěstí v pohraničí. Práce těmhle kočovníkům nikdy moc nevoněla. Než orat, syt a sklízet, raději řezal obuchem a kopal politické odpůrce režimu. Dotáhl to až na nadporučíka, přestože se stěží podepsal. Dcera v sobě nezapřela divokou krev, když v krátké sukýnce, která víc ukazovala než skrývala, vyzývavě cvakajících podpatcích lodiček si vykračovala každé ráno po hradním nádvoří k ošetřovně. Stala se určitě příčinou mnoha erotických tužeb a snů řady vězňů. Lola, šéf ostravského podsvětí odpykávající si svůj desetiletý trest za vyloupené klenotnictví na ni měl svůj recept. Potřebuje vyšukat mozek z hlavy potom dostat pořádně pře s držku, tohle opakovat nejmíň pětkrát denně a bude šlapat jak dobře seřízené Švýcary. Všechno začalo přijetím mukla Chodba na ošetřovnu. Nebyl to žádný Alan Delon, ve vytahaných špinavých muklovských hadrech, vystříhanou hlavou a nezdravou barvou obličeje z nedostatku s unce a špatné stravy, by i tento slavný francouzský herec připomínal spíš pařížského, hlochura. Měl jeden vzácný dar, uměl mluvit. Zatloukat někomu klíny do hlavy nato byl odborník. Dostalo ho to i několikrát za mříže s označením recidivista za podvody. Brzy se obratně vnutil do přízně zdravotních sester, získal si i důvěru obávané Mata Hari, bylo mu povoleno se volně pohybovat po ošetřovně a být na výpomoc s úklidem a výdejem stravy lapiduchovi. Každý týden měla některá ze sester prodlouženou službu do šesti hodin večer pro možnost nějaké mimořádné zdravotní události a o ty nebyla na Mírově nikdy nouze. Chob využil osamocené nudící se Kašparky a zaujal její pozornost vyprávěním o nočním životě na vysoké noze v nočních podnicích hlavního města. Nezapomněl zdůraznit, jaká je škoda, že tak krásná žena trčí takové vesnické díře, kde nikdo nemůže ocenit její krásu a jak rád by jí po svém propuštění takový život nabídl. Jen tak okrajově se jí svěřil, kolik si ulil valut a korun. Kašpárka nebyla žádná vědátorka. Svátkem pro ni bylo když se dostala na nákupy do Olomouce. Prahu viděla jednou jako třináctiletá holka na školním výletu. Manžel se o její lačnou vlhkou brázdu moc nestaral, větší starost a péči věnoval pašíkovi v chlívku, aby mu chutnalo a hezky přibíral na váze. Chob jí nemusel ani moc přemlouvat a skončili v milostném objetí na vyšetřovacím lůžku v ordinaci. Vztah nabíral na intenzitě a vězeňští milenci přestali dbát na opatrnost. Lapiduch, pověřený konfident bezpečáků začal něco tušit. Neváhal a vědom si své povinnosti donašeče upozornil na podezřelý vztah vězně a zdravotní sestry. Bezpečáci Vomáčka a Stejskal v doprovodu Mata Hari se po předstíraném odchodu personálu pustili na lov. Úlovek je šokoval. Na stole ležela nahá Kašparka nohy do praku, Chob s vystrčeným bílím zadkem do toho bušil jak hluchý do vrat. Kašparka sténala a křičela. Nebylo to strachy ani hrůzou, že je znásilňována chlípným vilným vězněm, ale blahem z prožívané rozkoše. Chob byl odvlečen na samotku, kde ho dozorci zmlátili do bezvědomí. Paroháč Kašpar ho chtěl pověsit na mříže a předstírat sebevraždu. Zabránili mu v tom ostatní dozorci. Bohužel nebyla padesátá léta a mohly by z toho být i nějaké kázeňské tresty, třeba snížené prémie. Chob s pořádným bubeníkem na rozloučenou byl urychleně převezen do třetí nápravné skupiny ve Valdicích. Kašpárka na nic nečekala a ještě v noci odjela do vysněné Prahy. Nastoupila do vojenské nemocnice ve Střešovicích. S manželem se rozvedla určitě se jí podařilo během nočních služeb svést celou řádku lékařů. Kašpar získal pověst jednoho z nejhorších bachařů. Běhal po hradě jako vzteklý jelen bez samice a mlátil vězně na potkání. Dokonce musel zasáhnout náčelník a přeřadil ho do strážní služby na hradby, kde si mohl v klidu na špačkárně hrát s ústavním i svým obuškem. S velkou slávou byl konečně na Mírově uveden do provozu vodovod. Ne že by se tím nějak zvlášť zlepšila hygiena ve věznici, voda stejně ve vyšších patrech tekla z kohoutku jenom občas, ale odpadlo to věčné tahání konví z nádvoří do pater. Bylo to už nutné, hrad byl přecpán vězni na doraz a přesto se na cely přidávali další trojáky. Mezi odsouzenými byly rvačky na denním pořádku pro sebemenší maličkost. Na desátém oddělení utloukl mukl druhého spoluvězně jen pro to, že mu při výdeji chleba odepřel dát čerstvou křupavou patku. Chuť na patku ho přišla na sedm let navíc za zabití. Krátce po jejich příjezdu na Mírov našli jednoho mukla mrtvého v šachtě schodiště. Mrtvola měla viditelné znaky, že jí někdo ke skoku pomohl. Pachatele nikdy nezjistili. Oběť měla snad před léty položit útěk v Leopoldově, žádná škoda ho proto nebyla. Dany Honí a a Lysoun zažili nejeden výslech bezpečáků v kanceláři pentagonu. Konfidenti neustále upozorňovali na jejich kšefty. Nic se jim nepodařilo dokázat i přes četné nečekané fílcunky. Mírovský hrad byl plný vhodných skrýší, kde i při sebevětší snaze režimáků toho moc nenajdou. Museli chránit své zájmy i před ostatními mukly. Dany neváhal přibodnout neplatiči dluhů dlaň k desce stolu a Hans klidně jednoho dlužníka připíchl čůrem vraženým do stehna ke slamníku postele. Být chytřejší, tvrdší, bezohlednější než ostatní, tím jediným je možné si udržet v kriminále autoritu. Bezpečákům brzy přibyly mnohem závažnější starosti s bezpečností hradu než nějaká rvačky a kšefty mezi mukly. Západoněmecký Stern otiskl na titulní straně politického vězně Škutinu. Stál před kuchyní v muklovském oblečku a s ešusem vězeňské šlichty v ruce. Vyvolalo to poprask v celé věznici. Že by nějaký vězeň vlastnil foťák s teleobjektivem a měl spojení se západním tiskem, vyloučili i ti největší idioti. . Kdo tedy, neradi si to přiznávali, byl to jeden z nich, který soudruh, pravověrný komunista se nechal zlákat špinavými markami prohnilých západních novinářů. Nikdy svoji kukačku v hnízdě neodhalili. Přitom Škutinu všichni bachaři upřímně nenáviděli. Strach z tištěného slova byl pro tyto primitivy v uniformách obrovský Škutina, byl znám svojí knihou Prezidentův vězeň, kdy popisoval jak seděl ve Valdicích za urážky hlavy státu, když prohlásil v hospodě "prezident Tonda Novotný je korunovaný vůl". To byla ale hotová procházka rajskou zahradou oproti tomu co zažíval na Mírově. Být to o dvacet let dříve dávno by už Škutinu dozorci umlátili a rodině zaslali zprávu, že zemřel na srdeční slabost. Komunisté se chtěli prezentovat před světem jako stát, kde se dodržují lidská práva. Nemohli si dovolit, aby jim západ uzavřel trhy a skončili v obchodní isolaci. To by znamenalo konec už tak skomírajícího normalizačního hospodářství. Jejich manželkám a milenkám se už nestačilo válet se na Krymu a chlastat vodku, žrát kaviár a nechat se šukat příslušníky sovětské NKVD. Toužili po Paříži, Londýnu navštěvovat módní přehlídky, nakupovat v buticích to nejluxusnější zboží a procházet se ve společnosti opáleného černovlasého gigola po Riviéře, proto Škutina stále žil, mlácen, ponižován na samotkách. Na celu mu dali údajně politické vězně, odsouzené za pokus o únos civilního letadla na trase Praha-Ostrava. Havelku a spol. Všichni tři okamžitě podepsali spolupráci s vnitřní ochranou věznice. Na Škutinu intrikovali, donášeli smyšlené historky ve snaze se zalíbit a Škutinovi zajistit nějaký ten rok navíc. Škutina se nakonec dočkal svobody. S podlomeným zdravím ho STB přinutila k emigraci do Švýcarska. Jen trochu utuchla aféra Škutina, která způsobila žlučovito )u hořkost soudruhům na ÚV KSČ, zasáhla Mírov další aféra, která ukázala bachařům, že může nastat doba odplaty. Mukl vycení zuby a má je hezky ostré. Dany stál v pozoru v přísně seřazených pěticích na ranním sčítáku. Druhé hradní nádvoří bylo plné muklů a režimáků. To to trvalo bengo honácký, valibuk sečetl nastoupené mukly a setřel pot z oroseného čela. Je to záhul, hned takhle po ránu, hlava pěkně bolí z domácí pálenice. Hotovo! Rozchod na pracoviště! Ohlušující výbuch otřásl celým hradem. Danyho tlaková vlna odmrštila do průjezdu na třetí nádvoří. Pro vířící prach téměř nebylo vidět vzduchem létající kusy plechu a zdiva. Na pracovišti radiátory, kde se používaly ke svařování kyslíkové bomby neznámý pachatel otevřel ventily tlakových lahví. Stačilo po sčítáku vejít se zapálenou cigaretou. Bylo dojemné vidět svorně vedle sebe ležet ve špíně dlažby dozorce a trestance chránící si rukama hlavu před padajícími kusy radiátorů cihel a kamení. Výbuch roztrhl až pětimetrové hradební zdi a naprosto zdemoloval pracoviště radiátory, Jen zázrakem nedošlo k žádnému úmrtí. Pět vězňů bylo vážněji zraněno, převažovaly úrazy hlavy. I dozorci si vybrali svůj díl , tři z nich skončili na chirurgii šumperské nemocnice. Sabotáž, tohle slovo šlo celou věznicí. Kdo za ní stojí? Bezpečáci lítali po hradě jako splašené fretky konfidenti měli pohotovost. Během dvou hodin přistál na nádvoří vrtulník. Vystoupila z něj pražská vyšetřovací komise s jediným úkolem, zjistit pachatele tohoto drzého, záškodnického činu. Po dvou dnech odlétli s nepořízenou, pachatele se nepodařilo nikdy odhalit. Zjistili něco daleko závažnějšího, výbuch na pracovišti radiátory, to byla pouhá generální zkouška. Hlavní akcí mělo být vyhození budovy pentagonu s celým velitelstvím mírovské věznice. Experti z komise objevili navrtaný přívod, do ústředního topení místo páry měl jít výbušný plyn. Tohle se podařit mohli si pozůstalí zažádat o rozšíření mírovského hřbitova a Husák rozdávat na Hradčanech medaile za statečnost. Mírovská pevnost pro svoji pověst nejlépe střežená věznice v republice byla plná útěkářů z jiných věznic. Jeden z posledních z příbramského Bytízu zesměšnil celou lágrovou ostrahu. Odsouzený Kuzmič dostal dopis od rodičů, že manželka, kterou opustil v jiném stavu má problémy před porodem a leží v nemocnici na rizikovém těhotenství. Kuzmič požádal o předvedení k náčelníkovi. Žádal o jednodenní přerušení trestu z rodinných důvodů. Zamítnuto! Odchod! Kuzmič se příliš dlouho nerozmýšlel a přímo z kanceláře náčelníka se rozběhl proti koridoru ostnatého pletiva a strážních věží. Hrál vabank hru o svůj život. Překvapení strážní stříleli jak při honu na zajíce. Snad anděl strážný držel nad Kuzmičem svá ochranná křídla. Nezraněn během několika vteřin překonal drátěné zátarasy a zmizel. Za dva dny byl zatčen v areálu nemocnice. Viděl svoji ženu, chce vydržet do porodu, chce vidět svého potomka, určitě to bude syn. Kuzmiče převezli zpátky na Bytíz, uložili mu kázeňský trest dvacet dní samovazby. Po odpykání kázeňáku čekal převoz na Mírov. Kuzmič vyšel ze samotky, dostal zadržené dopisy od manželky. Dozvěděl se že má syna. Chtěl ho vidět a neměl moc času, zítra ráno převoz na Pankrác a potom dál na Mírov. Dlouho nad tím nepřemýšlel, věřil ve svoji šťastnou hvězdu a rozběhl se proti drátům dělícím jej od svobod. Zuřící bachaři ho zasypali dávkou střel s jediným cílem zabít tu kurvu útěkářskou. Zázrak se opakoval, Kuzmičův anděl strážný nespal a znovu kryl jeho útěk. Bez jediného škrábnutí byl na svobodě. Viděl a pochoval si v náruči svého syna, dobrovolně v doprovodu manželky se přihlásil na místním oddělení VB. Předseda okresního soudu v Příbrami řekl Kuzmičovi při vynášení rozsudku "tohle kdyby jste udělal za války na frontě dostal by jste vyznamenání za hrdinství, takhle vám musím bohužel dát osmnáct měsíců nepodmíněně". Byl celkem výjimečně lidský Kuzmič mohl dostat až pět let. Režimáci na Mírově ve strachu, že mu snad narostou křídla kontrolovali Kuzmiče třikrát za noc, jestli jim ptáček neuletěl z hradní klece. Dany se zakousl do pátého roku svého trestu v čím dál větších depresích, které ještě zvýšil odchod Lysouna do civilu. Přestával pomalu věřit, že se někdy dostane na svobodu. Role namotaného alobalu ho pronásledovaly i ve snu. Přestávalo ho bavit vidět kolem sebe stále stejné ksichty, poslouchat většinou vymyšlené historky, kdy každý žil jako král, spal v nejdražších hotelech a souložil se známými popovými zpěvačkami. Pravda byla daleko tvrdší, po propuštění s pár stokorunami v kapse, které prolili hrdlem v nádražním bufetu zjistili, že jsou společnosti na obtíž se svými problémy. Rodina už s nimi dávno nepočítá, spali někde pod mostem nebo ve vykradené chatě a se zpěvačkami mohli šukat tak ve své fantazii nad vytrženými fotkami z časáku. Makat někde jako pomocný dělník s cejchem kriminálníka s razítkem ochranného dohledu v občance, hromadou nesplacených dluhů a jedinou jistotou  exekuce na plat přiznaným životním minimem pětset padesát korun za měsíc. Tohle vydržely opravdu jenom silné nátury. Z depky ho trochu vytrhnul Hans. Sehnal mu ke čtení tajně kolující salátové vydáni Motýlka. Příběhy slavného útěkáře mu vlily novou chuť do života. Co je to nějaký zasraný hrad Mírov proti Ďábelským ostrovům. Po propuštění Lysouna přijali do kolchozu nového člena. Hrušouna eskortovali z věznice Horní Slavkov z trestu za nedovolený styk s civilní osobou. Jezdil v komandu na stavbu do Karlových Varů a benga u něj při filcunku našli zakázaný fet. Dobře se znal i s Danyho komplicem Pepinem. Bydleli spolu na jednom baráku. Pepino už stříhal metr měl to za pár. V Praze na Těšnově došlo k ozbrojenému přepadení pošty. Loupež zamíchala i Danyho dalším vězeňským osudem. Lupič vtrhl v pravé poledne do haly pošty, pod pohrůžkou namíření zbraně si odnesl necelých padesát tisíc. Spuštěného alarmu poplašného zařízení a prchajícího lupiče si všiml nedaleko hlídkující strážník. Projevil nevšední odvahu a pustil se sám do pronásledování. V ulici se rozpoutala honička a přestřelka jak z Chikága třicátých let za vlády AI Capona. Prchající bandita kryt popelnicí vyměnil zásobník a opětoval střelbu zasahujícího příslušníka. Jedna z kulek zasáhla policistu do srdce. Na místě zůstal ležet mrtev na chodníku. Pachateli se podařilo ztratit v pražských ulicích. Mordparta nasadila všechny síly k objasnění případu. Vražda kolegy nebo dítěte to jsou trestné činy na kterých se pracuje s největším nasazením. Prověřili a vyslechli stovky podezřelých. Případ se ale dostal do slepé uličky. Pachatel stále unikal. Kriminálka z evidence zločinců vytipovala známé firmy z pražské galérky, kteří byli ve výkonu trestu a mohli by mít k pachateli přepadení a vraždy nějaké informace, které by mohly pomoci k jeho dopadení. Požádali o spolupráci bezpečáky ve věznicích, neměli šetřit sliby za pomoc v pátrání. Na Mírově přivedli k výslechu Danyho i Hanse. Stejskal a Vomáčka dva bezpečáci z vnitřní ochrany věznice, vypasení pavouci spřádali své sítě intrik. Vládli široké pavučině mírovských udavačů. Při výslechu nabídli Danymu kávu a cigarety "prosím, jen si poslužte". Brzy vychladli. Na jejich otázky ohledně přepadem a vraždy mohl dát jedině pravdivou odpověď "nic o tom nevím". Podobně dopadl i Hans. Na cele se vše Danymu rozleželo v hlavě. Kdo tohle udělal nebyl žádný jeliman, musel vědět co ho čeká. Za vraždu policajta byl jediný trest - oprátka. Není to tak dlouho co skončil v popravčí komoře Richtr. Snad nebude tak hloupý, aby se svěřil ve slabé chvilce nějaké šlapce, nebo se začal chlubit kámošům po hospodách a nápadně utrácet. Tenhle křapík bude z jiného těsta. Jde mu o krk, nebude strkat fízlům hlavu do smyčky. Dany překvapil Hanse a Hrušouna "chlapi pudete mě prásknout bezpečákům" "cože? Jebe ti v hlavě? Proč by sme tě měli chodit udávat? "Dany je seznámil se svým plánem "ty dva čuráci se celý třesou, aby něco vyšetřili a mohli se v Praze blýsknout, jak jsou chytrý. Využijem toho, získáme růzré výhody a já si potom přihřeju svojí polívčičku". Hrušoun s Hansem se nahlásili bezpečákům a začli jim vyprávět Danym vymyšlenou pohádku. "Víme co je naše povinnost a chceme oznámit, že Koutský se nám svěřil, že zná pachatele vraždy na Těšnově. Má to být nějaký frajer, říká si Achmedjeho parta se specializuje hlavně na krádeže starožitností. Přepadení pošty na Těšnově plánovali dlouho. Chodí hlavně do podniků na Václaváku 5P, Astra, Coricca. " Stejskal s Vomáčkou jásali, ukážou těm namyšleným pražákům, že tady na Hané nejsou žádní volové. Pověřili Hanse s Hrušounem, aby se snažili z Koutského dostat co nejvíce podrobností. Všechny tři přeřadili do režie ve skladu výdejny materiálu. Nemohou se přece zatěžovat nějakou pracovní normou, potřebují čas a prostor dostat z Koutského potřebné informace. Za odměnu spolupráce si odnášeli kartony cigaret, balíčky čaje i pikslu na Mírově zakázané kávy. Deset dní doplňovali Hans s Hrušounem pohádku o stále nové podrobnosti. Bezpečáci vše předávali do Prahy. Z federální ústředny přichází stále stejné odpovědi - Veškeré skutečnosti prověřeny, zatím nevedou k objasnění případu, žádáme o upřesnění. Stejskal s Vomáčkou se rozhodli dle svých úvah o tah králem na šachovnici případu. Předvedli Danyho na Pentagon. "Podívejte Koutský, odkryjem karty, nejsme žádní hlupáci, máme mezi vámi dost svých informátorů. Dobře víme, že o případu Těšnov víte víc, než jste nám řekl naposledy. Mluvte. Dohodneme se". Dany dělal ještě chvíli drahoty "dobrý vzdávám to, ale mám svoje podmínky. Cítím se odsouzen na základě zmanipulovaných rozsudků, žádám o obnovu soudního řízení a přerušení výkonu trestu do soudu. Na svobodě se zavazuji ke spolupráci a na základě svých kontaktů pomůžu kriminálce dostat pachatele vraždy ". Stejskal s Vomáčkou koukali jak vyorané myši "Dobře, uznáte, že tohle nemůžeme rozhodnout sami. Předáme všechno do Prahy. Záleží na jejich rozhodnutí ". Dany rozehrál velkou hru. Doufal, že fízlové spolknou návnadu ve snaze objasnit vraždu jednoho z nich. Dany neměl obavy, že by se jim na svobodě nedokázal ztratit, vybrat skrýš na hřbitově a za pomoci Svoboďáka zmizet za čáru. Sebelepší plán může mít své trhliny a zhatit jej může hlavně lidská blbost. Blbcem jedním z největších se projevil Hrušák. Trojici už dlouho pozoroval cikánský konfident Kotlár, bylo mu divné jak si lebedili v režii, ustavičně chlastaj trojáky čajky a pokuřujou kulatý. Nabídl Hrušákovi kvalitní fet a začal z něj tahat rozumy. "Řekni mi jak vy bílí to děláte, my černý hákujem, jak blbý, vy se válíte v režii a báníte spartičky. Poraď chci se taky stát chytrým gadžou. " Zfetovaný Hrušák neudržel jazyk za zuby a vyklopil Kotlářovi, jak tahají bezpečáky za fusekli a dělají z nich kokoty. Kotlár hned běžel všechno za tepla vyklopit na Pentagon. Stejskal s Vomáčkou byli pro smích celému kriminálu. Pražské ústředí si jenom potvrdilo, že ty hanáčtí vyžraný debilové sežerou muklům každou píčovinu. Dany sice trval na svém, že má informace, které by mohly, kdyby byl propuštěn vést k pachateli Těšnovské vraždy, ale u bezpečáků ztratil všechnu důvěru a získal v nich mstivé nepřátele. Případ vraždy policisty a vyloupení pošty na Těšnově nebyl nikdy objasněn. Následky celé provokace na sebe nenechali dlouho čekat. Z režie celou trojici pochopitelně vyhodili a Danymu se bezpečáci navíc postarali , že brigadýr na Břidličné měl příkaz ho přeřadit tam, kde začínal, na ruční výrobu plašítek na ptáky do ovocných sadů. Hrušák se ustavičně omlouval "kluci vím, že jsem debil a tý černý svini jsem to sežral i s navijákem". Dany mu nic nevyčítal, bylo to zbytečné, jenom si znovu potvrdil, že nejlepší je spoléhat se pouze na sebe. Kotlářovi nezůstali nic dlužní. Před filcunkem mu do slamníku podstrčili pilník a kus lana s kotvou. Bonzák strávil měsíc v samovazbě s obviněním z pokusu o útěk, než se mu podařilo přesvědčit vyšetřovatele, že to byla msta ze strany spoluvězňů. Dany přemýšlel jak dál, musel něco vymyslet. Nemůže přeci denně roky navlíkat kousky alobalu na plašení špačků. Rozhodl se pro krajní řešení, vyhlášení hladovky. Nejtěžší a nejzoufalejší vězeňská forma protestu. Hans s Hrušákem se ho snažili přesvědčit, aby to nedělal "víš kolik chlapů na to doplatilo, ochrnuly, ledviny jim vypověděli službu, někteří i na následky hladovky zemřeli. Dany věřil, že tak daleko to snad nedojde "budu žádat vyšetřovatele z Prahy, nabídnu spolupráci při vyšetřování' toho mordu a povolení obnovy soudního řízení ". Ráno po sčítáku před nástupem do zaměstnání odevzdal pracovnímu režimákovi stravenku "nebudu jí potřebovat, vyhlašuji hladovku". Bachař otrávený z práce navíc přivedl Danyho k Lenochodovi, který s ním sepsal protokol o důvodech hladovky a Dany skončil v cele samovazby na pivním oddělení. Na chodbě měl na dveřích cely zavěšenou ceduli Koutský 7670 hladovka zahájena 23/7. Při obědě mu dal bachař ešus s obzvlášť velkou porcí, kterou položil na betonovou podlahu. Dozorce Čára se smál "až vám vyhládne, pusťte se do toho, ať vám to nevystydne. Tipuju vás na dva dny, dýl nevydržíte. Nejhorší jsou právě tyhle dva dny. Dany se vyprázdnil a žaludek mu zpíval hladovou píseň. Snažil se co nejvíc pít po rzi páchnoucí vodu z konve. Našli se mezi mukli i takový tvrďáci co dokázali držet suchou hladovku a přestali i pít. Po pár dnech nastala ledvinová kolika a pokud nepřišla rychlá lékařská pomoc hladovkář v bolestech umíral. Po týdnu hladovění se Dany necítil zase tak nejhůř , trochu malátný, hlady by sežral mříže na oknech, v moči se mu určitě tvoří páchnoucí, nebezpečný aceton, kterým bylo nasáklé celé jeho tělo. Po deseti dnech viděli bachaři, že to myslí s hladovkou vážně předvedou ho na ošetřovnu. Vyslechl kecy Mata Hary o sebepoškozování a že když chce chcípnout tak ať chcípne. "O nic se neprosím, žádám jenom spravedlnost". Podrobil se odběru krve, moče nechal se zvážit. Doktor se díval na výsledky rozboru, moc se mu nelíbily křížky acetonu, které nebezpečně stoupaly. Snažil se Danyho přesvědči, aby začal jíst a hladovku zrušil "nic tím nedokážete, jenom si zničíte zdraví". Dany ale trval na svých požadavcích. "Musíme vás v zájmu vašeho zdraví nakrmit, třeba i násilím". Danyho připoutali k pojízdnému invalidnímu vozíku. Bachař mu přidržel hlavu a doktor mu zavedl do krku dlouhou gumovou hadici. Danymu se zvedal žaludek, ale neměl co zvracet. Lapiduch na konec hadice nasadil trychtýř a pomalu lil litr rozmixovaného mléka s tvarohem a vajíčkem Dany už věděl, že vyhlášení hladovky byla chyba, vězeňské správě byl jeho osud lhostejný, klidně by ho odtud mohli vynést nohama napřed. Myšlenky se mu zúžily pouze na jídlo. V představách měl barevné vidiny pečených kuřat, nebo do zlatova vypečených škvarků. U dveří leželo pokušení, ešus vězeňského žrádla. Nikdy by nevěříi, že muklovská šlichta může tak lahodně lákavě vonět. Nejraději by hladovku ukončil jenom vztek z porážky a hrdost mu v tom zabránili. Cesta ze slepé uličky do které se svojí hloupostí vehnal se přece jenom našla. Bezpečáci nechtěli nic nechat náhodě, co kdyby ten Koutský něco o té vraždě věděl a podali hlášení do Prahy. Po patnácti dnech hladovky předvedli Danyho rovnou z díry k vyšetřovateli z Hlavní správy. "Vy teda vypadáte" když spatřil hubeného, páchnoucího, špinavého vězně. Zaprotokoloval Danyho výpověď i návrh na spolupráci. "nebojte se, hlavně zrušte tu hladovku. Do vánoc jste doma" Dany mu nevěřil ani slovo. Jo na vánoce, ale na které. Dostal možnost neztratit tvář a vycouvat z hladovky. Přijel ho vyslechnout vyšetřovatel z Prahy, to si přál. Na samotkách měl službu, to úchylné prase Bandaska. "Ukončuji hladovku"oznámil Dany "mé podmínky byly splněny". Už se těšil jak se na baráku nadlábne, kolchozníci určitě seženou něco na zub. Bandaska nafoukl svoji vepřovou tlamu "Koutský já seru na to, že jste ukončil hladovku, máte tady dva kázeňské lístky jeden za vyhlášení hladovky a druhý za odmítnutí práce. Dohromady šedesát dní samovazby s nástupem ihned.
Máme začátek srpna do října máte o byt postaráno". Tohle nemůžu přežít, po patnácti dnech hladovky dva měsíce o minimálních dávkách, možná bude lepší tohle všechno skončit, podříznout si kouskem skleněného střepu z rozbitého okna žíly , nebo si z roztrhaných hadrů uplést oprátku a pověsit se na mříže. Vydrž, na tohle ty kurvy čekají. Vzpomněl si co museli vydržet vězni v německých koncentračních táborech, političtí v bunkrech Jáchymova i jeho oblíbený hrdina Motýlek. Chodit šestnáct hodin denně, čekat na tu trochu jídla a říkat si jednou přijde den a já vám to vrátím i s úroky. Blok kázeňských trestů byl přeplněn, dozorci porušili pravidla samovazby a dali k Danymu dalšího potrestaného vězně. Pumprle byl olomoučák, seděl za rozkrádání při rozvozu mléka a měl deset dní za naplnění normy. Moc nemluvil, celý den stál v koutě cely a vejral do zdi, prostě mírovské mačo, dylina. Proti Danymu měl jednu velkou výhodu, byl dietář, měl snad něco se slinivkou. Musel i v kázeňském trestu dostávat na kriminál kvalitní jídlo. Maso, vajíčka, máslo, rohlíky. Na Mírově bylo vězněno dost muklů, kteří měli nějakou dietu, ať už byli cukrovkáři, srdcaři, nebo žlučníkáři. Vězeňská správa si nemohla dovolit krmit je stejnou šlichtou nebo jim snižovat dávky jídla, jako ostatním vězňům. To by funebráci s pohřebákem zajížděli do věznice jako pravidelná linka autobusu. Dany zhltnul u snídaně ten ubohý skrojek chleba a hladově pozoroval Pumprleho jak si prstem mazal máslo na rohlík. "Rohlík by nezbyl? "Pumprle sevřel misku "sám mám málo". Tohle bylo i na Danyho moc. "Já ti dám málo, ty kurvo hladová, máš posraných deset dní a já tady chcípám druhý měsíc. Teď budeš mít dietu, tu ti naordinuju já, redukční. " Jedna rána pěstí a už se cpal Pumprleho přídělem. Neměl žádné výčitky, musel nabrat sílu, přežít. Co je mi do toho hladového zmrda, těch pár dní o hladu přežije. Pumprle vydržel nucenou hladovku dva dny. Při výdeji oběda vyběhl z cely a ječel na celou chodbu "pane veliteli, mlátí mě, bere mi jídlo, já tam zpátky nejdu". Režimák ho přetáhl pro zklidnění párkrát obuchem přes záda. Dany do toho v obraně řval "musel jsem se bránit, dejte toho teplouše pryč, chtěl mě prcat do prdele". Bachař, aby celou situaci zklidni přeřadil Pumprleho na vedlejší samotku. Jen jednou se Dany během samotky dosyta najedl z nudy, aby na chvíli opustil celu samotky se nahlásil k lékaři. Čekárna byla prázdná, režimák zapadl do ordinace odkud byl slyšet pištivý smích zdravotních sester. Dany zaregistroval u dveří vyrovnané várnice po rozvozu oběda na marodce. Neváhal a jednu otevřel. Balada, várnice byla do třetiny plná zbytkem rizota. Jak nepříčetný si rukama cpal mazlavou rýži do úst. Nádhera. Nemohl se udržet a přestat i když mu rozum říkal, že mu bude určitě zle po tak dlouhé době hladovění. Ještě jednu hrst, naposledy. Z nezřízené žranice ho vyrušily hlasy na schodišti, jinak by snad snědl rizoto i s tou várnicí. Následky se brzy dostavily, bricho se mu nafouklo jako balon, měl ho těžké, jako by se místo rýží cpal kameny. Dva dny strávil v průjmech a křečích na záchodové míse. To si teda pomohl, nemůže bez bolesti sníst ani tu mininální dávku, jenom pil a seděl na hajzlu a proklínal svoji žravost. Vše má svůj konec, po sedmdesátipěti dnech skončil i Danyho pobyt na samotce. Nastupoval na hladovku koncem horkého červěnce a vylezl začátkem října. V Jeseníkách prý už napadl první sníh. Hladovka dala Danymu pořádně zabrat, celkově zhubl o 18 kilogramů. Jednu pozitivní věc to ale přeci jen mělo. Odnaučil se kouřit a neměl ani chuť se k tomuto zlozvyku vracet. Zajímalo ho hlavně jídlo, aby nabral zpátky ztracenou váhu. Musí se z toho prokletého hradu nějak alespoň na chvíli dostat. Pomalu začínal chápat sebepoškozovače, kteří pro pár dní klidu v čistě povlečené posteli riskují vlastní zdraví a další roky kriminálu navíc. Svůj plán postavil na tom, že měl v kartě zaevidovaný pokus o sebevraždu a pobyt v Bohnicích. Zkusím to zahrát na pakárnu, ve cvokhausu to by byl nádherný odpočinek. V civilu se jezdí na dovolenou na Sázavu nebo do Bulharska k moři, tak on si taky zajistí svoji dovču. Na pracovišti MEZ Mohylnice sehnal půllitr letovací kyseliny. Na cele o jeho plánu věděl pouze Hans. Udělal silného magoráka a čajem zapil hrst vajglů. Po pár minutách cítil, jak mu srdce tluče jako zvon, ještě okamžik a bude zvracet. Tohle byla ta správná chvíle. Celý bledý a zpocený zapadl s lahvičkou kyseliny na záchod, přelil ji do ešusu, nadechl se a vypláchl si odporně pálící tekutinou ústa. Dál už nemusel nic předstírat, začal zvracet vypadl ze dveří kadibudky. Smrad z rozlité kyseliny zasáhl celu. Hans hned běžel k ležícímu Danymu a křičel "vypil kyselinu, volejte režimáka, rychle doktora". Danyho odtáhli na Pentagon, kde ho nechali ležet. Vedle něj položili ešus se zbytkem kyseliny, pro případný rozbor. Dany čekal na převoz do Šumperské nemocnice. Bachaři s jeho převozem nijak nespěchali, nevšímavě se dívali na ležícího mukla. Jeden z nich zvedl ešus a čichnul k němu. "Ten má dost, škoda cesty, podívej, jak to svinstvo rozežralo dno. Franta, co má dneska službu na záchrance, kdo ví kdy přijede, prý' mu jde dole v hospodě docela slušná karta". Bachař, řidič sanitky byl viditelně nalitej a nasranej, že teď v noci musí jet s nějakým kriplem, kterej stejně chcípne do nemocnice. Konečně dorazil na bránu. Bachaři Danyho postavili, nasadil medvěda a naložili ho do sanitky. Na pohotovosti nařídil doktor výplach žaludku. S černým lékařským humorem se díval na zvracejícího Danyho "vida hrách, typické vězeňské jídlo", když si prohlížel jeho zvratky v přistaveném kýblu. Sestra mu změřila tlak a lékař prohlédl ústní dutinu. Konstatoval viditelné spáleniny rtů a patra, jícen se nezdál zasažen, tlak zvýšený. Doporučuji umístění na ošetřovnu v případě zhoršení zdravotního stavu převoz do vaší vězeňské nemocnice. Ráno se Dany probudil na Mírovské marodce. Mata Hari přivítala noční přírůstek svým ječákem, vězeňský lékař mu udělal základní vyšetření. Dany se snažil simulovat ze všech sil, stěžoval si na bolesti žaludku, zmateně odpovídal na otázky. Na dotaz proč to vypil "Černý mefisto mi to nařídil". Jeho snaha vyšla naprázdno, ještě před obědem stál v kanceláři náčelníka výchovy Hagory. "Dvacet dní samovazby Koutský, aby vás přešly ty vaše bludy a pokusy o sebevraždu. Na samotce si polil celé tělo studenou vodou, aby se zbavil noční kocoviny. Hlavně měl ale po problité noci hrozný hlad. Zase dvacet dní nucené diety , opravdu perfektní dovolená. Jediné zdravotní následky jeho fingované sebevraždy byly, že se mu sloupla popálená kůže na rtech vypadla mu jedna zubní plomba. Při listování v časopisu Květy zaujal Danyho článek o používám fridexu, kapaliny, která se v zimně přidává do chladiče aut. Pisatel varoval před nebezpečím záměny třeba s limonádou hlavně u dětí. Vyvolává trvalé následky, hlavně v játrech podobných infekční žloutence. Sehnat fridex od známého ještěrkáře nebyl žádný velký problém. Jako svého pokusného králíka vybral Dany spoluvězně Soukupa, zoufalce známého polykače s břichem plným jizev. Viděl jenom na jedno oko, druhé měl potažené blankou zákalu, následek nasypané inkoustové tužky do očí, což byl oblíbený druh sebepoškozování mezi vězni. Soukup se moc nerozmýšlel, žloutenka je vysněná nemoc, na některé těžší formy se pouštělo i na přerušení trestu. Když nic jiného, tác lékařem doporučena lehká práce a dietní strava. Na Mírově a ve Valdicích se jeden čas rozmohla móda chytat krysy a jíst jejich syrová játra. Krysí nemoc přežil ale málokdo. Tohle zatím byla nevyzkoušená novinka. Soukup si dal napřed na rozjezd ráno po snídani polévkovou lžíci fridexu. Dany pozoroval svého králíka "tak co, bolí tě něco? Když chčiješ jakou má barvu tvoje moč? " Při žloutence má pacient výrazně tmavou moč. Soukup byl v pohodě "nic, dobrý". Večer se rozhodl, že si dá ještě dvě dávky. Ani ne za hodinu zvracel zhroucený bolestí si svíral břicho a moč měl tmavou jako inkoust. Dany přivolal dozorce "máme tady asi žloutenku". Soukupa přes noc izolovali na infekčním pokoji na ošetřovně. Na tohle Dany čekal, snažil se vyvolat mezi vězni paniku "je to jasný, nakažený můžem bejt všichni, jsou to následky ze žrádla a té špíny všude kolem. Chtějte lékařské prohlídky, očkování vitamíny, lepší jídlo, zlepšit ubytování. Nemáme co ztratit, musíme bránit svoje práva". Ráno po sčítáku vystoupil Dany jako mluvčí odsouzených. "Odmítáme nastoupit do zaměstnání, na oddělení vypukla infekční žloutenka, chceme do karantény. Hodně z nás dělá pro potravinářský průmysl, hlavně na Břidličné. Chráníme tím i vás, ale hlavně civilní obyvatelstvo". Bachaři byli zaskočení, nevěděli, co mají dělat. Vyhrožovali "tohle je vzpoura" "žádná vzpoura, to je ochrana zdraví naše i vaše. " Režimáci mlčky zavřeli katr a během dopoledne na něj zavěsili kus kartonu s nápisem Karanténa. Celý Mírov byl nakažen odporem. Šestka odmítla nastoupit do práce. Bachaři vzali karanténu vážně. Nepustili vězně ani k výdeji oběda. Kuchaři přinesly várnice s jídlem na oddělení, každý mukl musel napřed opláchnout ešus v dezinfekčním roztoku, než dostal plnou porci bez rozdílu stravenek. Vedení věznice mělo poradu, muklům nevěřili, zvlášť když žloutenka vypukla na treštňáku u notorického sebepoškozovače a kde má na oddělení hlavní slovo Koutský, který jim už pěkně začínal pít krev. Bezpečák Vomáčka zašel za Soukupem na marodku, vyzvídal co kde snědl, aby dostal žloutenku. Soukup odmítavě vrtěl hlavou, že nic. "Dobře si to rozmyslete, pokud nevíme co jste snědl, nemůže vám lékař pomoci a se vší pravděpodobností zemřete. Mluvte, je to vaše jediná spása, aby jste si zachránil život". Soukup ten tlak nevydržel a ze strach přiznal, že mu dal Dany fridex. Karanténa byla okamžitě zrušena a muklové nahnáni do práce. Dany byl předveden k výslechu, kterému byl přítomen i nadporučík Hagora. Dany všechno zapřel "mluví z horečky, o žádném fridexu nic nevím". Hagora řval na celou kancelář "tohle vás bude Koutský stát nejméně pět let navíc za těžký ublížení na zdraví. Nepotřebujeme žádné vaše doznání, vzorky krve a moče jsme poslali do soudní laboratoře v Olomouci, to vás usvědčí! ". Danyho izolovali na samotce. Po třech dnech bez jediného slova vysvětlení byl nečekaně propuštěn na oddělení. Až tam se dozvěděl, že výsledky z laboratoře přišly negativní. Asi byly vzorky příliš staré a tělo fridex před odběrem vyloučilo. Soukup odvolal svoji výpověď. Učinil jí prý pod nátlakem, že mu bylo odpíráno lékařské ošetření. Dany slavil své malé vítězství. Soukupa se podařilo vyléčit, měl i předepsanou svoji vysněnou dietu. Dlouho si ji ale neužil. Píchl si do plíce zbroušeným hrotem propisovačky směs louhu zředěného slinami. Umřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci na hnilobnou flegmonu. Mírovská trestnice byla prošpikována konfidenty. Mezi jedny z nejhorších patřil mukl Karel Maslák. Jeho zásluhou skončily desítky odsouzených v korekci, nebo u Šumperského soudu, kde pravidelně vystupoval jako svědek obžaloby. Přitom měl Maslák ze začátku velkou šanci zařadit se mezi vězeňskou šlechtu. Dostal deset let. V hádce zabil jedinou ranou pěstí policajta, ještě před rozsudkem srazil dva dozorce a pokusil se utéct z vězeňské nemocnice v Brně. Po dvou hodinách byl sice zatčen, ale s tímhle kádrovým posudkem měl Mírov zajištěn. Zde si ho vzali do práce bezpečáci. Sliboval i přeřazení do 1 nápravné skupiny, snížení trestu, dobrou práci. Výsledkem byli sami překvapeni. Maslák se sta jejich nejvýkonnějším konfidentem. V touze po svobodě se neštítil ničeho. Zároveň se u něj plně rozvinula jeho potlačovaná homosexualita. Mezi mukly měl přezdívku práskač Karlička. Tuhle hradní veš nasadili bezpečáci na Danyho. Pod záminkou nového velitele světnice měli tu kurvu na cele. Dany starý provokatér, si neodpustil před Maslákem vést hovory na téma těžké a nebezpečné služby dozorců, vzorné lékařské péče a ta strava! "Na dnešním gulášku jsem si opravdu pochutnal, takový nevařili ani u Banketů". Maslák se zatím moc neprojevoval, na celu si přivedl svého paďocha, se kterým se po nocích ukájel. Karlička hrál ve vztahu mamku a na svého zajíce pěkně žárlil, pral mu fusekle a ze všech sil se snažil, aby svého milence uspokojil. Dany věděl, že potřebuje změnu. Bezpečáci po něm šli jak myslivci po posledním vlkovi v revíru. Chtěl docílit převozu na jiný lágr, třeba na Pankrác, to by byla nádhera nevidět ty hanácký držky. Pevná věznice, ale v Praze. Spojil se se Švábíkem, pražákem z Letné, bývalým boxerem Uhelných skladů. Dany mu dal adresu rodičů, bydleli teď někde na sídlišti. Měl předat ústní vzkaz, aby se otec se svými známostmi pokusil docílit přeložení do jiné věznice. Švábík měl také jeden problém, před nástupem do samovazby se odmítl podrobit ponižující proceduře strkání prstu do konečníku od prasečí hlavy Jáněho. Přivolaná posila Švábíka zmlátila do zadku se mu ale Bandaska nepodíval. Na cele si Švábík nevšiml Masláka a komentoval celou příhodu slovy "úchylný prase, buzerant Bandaska", nic co by nebylo pravda, jen by u toho nesměl být tenhle práskač. Švábík měl jít za týden do civilu, ale Maslák se mu postaral, že šel do civilu na základě jeho udání s návrhem zahájit trestní stíhání za urážku veřejného činitele. Dany mu slíbil pomoc udavače zastrašit. Beze svědků řekl Maslákovi "ty buzerantská kurvo, dlouho si koleduješ, aby tě někdo sejmul. Odvoláš výpověď proti Švábíkovi jinak se ve zdraví civilu nedožiješ". Maslák se nenechal zastrašit "jen si něco zkus, rozbiju ti držku, já se tě nebojím a nezapomeň, že za mnou stojí bezpečáci, jestli chceš nášup, budeš ho mít". Bylo vidět, že udavačská kurva potřebuje lekci. Dany ubalil válec z alobalu, který naplnil krémem na boty promíchaným s fafrštokem. Na konec téhle podomácku vytvořené zápalné bomby zasunul v krému namočený kus provazu. Počkal až na cele všichni usnou a potichu se připlížil k Maslákově posteli. Ležel dole na trojáku, spokojeně pochrupoval. Počkej ty svině, trochu tě připeču. Zapálil konec zápalné šňůry a rychle do pelechu. Směs měla účinky podobné napalmu, plameny se rozutekly po celém lůžku. Maslák řval bolestí a snažil se vymotat z hořící deky. Vězni na cele vyrušení ze spánku se snažili uhasit požár ešusy vody. Začínala hořet dřevěná podlaha. Někteří muklové propadli panice a křičeli "uhoříme zaživa". V dusivém kouři se podařilo procpat mezi mřížemi hořící deku, hlavní zdroj požáru. Padala z hradní věže, jak plápolající pochodeň na nádvoří. Zburcovalo to strážné na špačkárnách i pohotovost na bráně. Požár byl uhašen, cela vyvětrána, Masláka převezli na ošetření do nemocnice. Měl popáleniny v obličeji a po celém těle. Zase nic tak vážného. Celý ofačovaný si poležel tři týdny na ošetřovně. Za pachatele útoku označil Danyho. Důkazy na to neměl žádné. Bezpečák Vomáčka při výslechu Danyho div nechytl tropický amok. Na otázku příčiny požáru dostal odpověď "možná mu došla indulona, když se nechal píchat od toho svého zajocha, použili krém na boty a to víte třením vzniká teplo". Kruh se okolo Danyho se nenápadně stahoval. Vešel na celu s obědem, měl společně s Hansem a Hrušounem zabrané místo u malého stolku v mezeře ve zdi u okna. Spoluvězni to respektovali a nikdo jim do jejich kouta nelezl. Dany si myslel, že má vidiny, u jejich stolu se cpal Hampachr, hnusák se špičatou hlavou a výrazem idiota. Dostal sedm let za znásilnění devítileté školačky. "Vystřel ty filcko". Hampacher se zakřenil. "Můžu snad v klidu dojíst". Těch pár muklů co bylo už na cele s obědem ztichlo a čekali co Dany udělá. Taková drzost prcačkáře musí být potrestána. Dany popadl ten opiči ksicht a odvlekl Hampachera na záchod. "Tady je tvoje místo, ty máš jediné právo, žrát hovna a pít chcanky". Ponořil Hampacherovi hlavu do toaletní mísy. Poloutopený prcačkář chlemtal vodu smíchanou s močí. "to snad stačí" odhodil Hampachera jak hadrovou loutku na stěnu. Na druhý den seděl Dany ve sklepní dílně a motal svoji denní dávku vánočních střapců. Vešli dva režimáci s pouty v rukou, přistoupili k Danymu a oznámili mu "Koutský jste zatčen". "To si děláte prdel, zatčený jsem už pět let". Přes jeho protesty ho spoutali a odvlekli na Pentagon. Bezpečáci mu přečetli obvinění. Sehnali co sedalo. Obžalovali ho z vydírání, že bral Pumprlemu jídlo, topil Hampachera, z nebezpečného vyhrožování Maslákovi. Zatím bude umístěn do ochranné vazby, aby nemohl ovlivňovat a zastrašovat svědky. Zítra bude zasedat komise, která rozhodne o jeho přeložení do 3 NVU ve Valdicích. Přeřa2ení do Valdic bylo víc než jasné. Nemožnost převýchovy, páchání trestné činnosti během výkonu trestu i s obviněním se spěchalo. Vyšetřovatel Šumperské prokuratury zahájil vyšetřování trestného činu § 235 vydírání a § 197 nebezpečné vyhrožování. Na svědectvích Masláka, Hampachera a Pomprleho se přiživili i další udavači, hlavně z vězeňské samosprávy. Vypovídali do protokolu, jak Koutský terorizoval celé šesté oddělení a zesměšňoval jejich snahu o výchovné působení na ostatní odsouzené. Odjížděl z Mírova, ale cena byla vysoká. Další trestní stíhání, vypadá to že z kriminálu už nevyleze. Na převoz do Kartouz čekal v cele samotky. Za dva dny se vrací pražská eskorta ze Slovenska v Olomouci si ho přeberou a v Pardubicích předají do Valdického transportu. Danyho z polospánku na tvrdé dřevěné pryčně probudily výstřely na hradbách a záře z reflektorů. Napřed si myslel, že ožrali strážní ve špačkárnách si krátili dlouhou chvíli služby pytlačením. Jejich oblíbeným sportem bylo oslepit světlomety stádo pasoucích se srnek na stráni a potom je rozstřílet dávkami ze samopalu Tuhle noc se ale lovila jiná než vysoká. Lovili se útěkáři z mírovského hradu. O odvaze a promyšlené přípravě útěku psal dokonce zahraniční tisk a hovořilo rádio svobodná evropa. Byla prolomena pověst, že z nejlépe střežené věznice v republice nelze uprchnout. Až mnohem později ve Valdicích se dozvěděl všechny podrobnosti odvážného útěku. Olda žil v malém městě nedaleko polských hranic, nijak nevybočoval z průměru, jako většina národa ukradl co viděl a nebylo to přibité. Měl rád ženský a ony měly rády jeho. To mu nepřineslo moc štěstí, svým ocasem zabrousil do hájeného území manžela, náčelníka kriminálky a předsedy místní partaje. Oba paroháči mu přísahali pomstu. Nasadili na něj místní dorotu, fízl jí slíbil" zahladit její škraloupy a partaják dekret na byt. Olda měl něco upito, přestal být vybíravý a skončil z vlezlou kurvou na hotelu. Šlápota si roztrhala spodní prádlo, trochu se podrápala a Olda šel k soudu za znásilnění. Odcházel s pěti lety na tvrdo. Svůj trest si měl odpykat na uranové šachtě na Bytýzu. Olda se rozhodnul vyrovnat si svůj účet se všema fízlama a komoušema. Začal hned na šachtě. Ani pro mukla nebyl velký problém dostat se ke střelivu používanému na odstřel horniny. Olda několik měsíců prováděl dokonalé sabotáže a vyhazoval do povětří důlní chodby. Ochromil provoz celé šachty. Civilisté i muklové se báli fárat, nikdo nevěděl kdy a kde dojde k výbuchu. O pachateli se hovořilo na nejvyšších místech. Soudruzi z Moskvy měli starost co se děje, zda bude dodržená stanovená kvóta těžby. Sabotér musel být odhalen za každou cenu v nejkratší možné době. STB sáhla k nestandardnímu způsobu vyšetřování. Z vězeňského autobusu na Bytýzu v nové várce nováčků vystoupili tři mladí, vystříhaní muklové. Snažili se nijak nevybočit, společně s ostatními nadávali na režim, žrádlo a bachaře. Balili si cigarety z hrubě řezaného tabáku Taras bulba, popíjeli černý magorák a vyprávěli na cimře historky ze zlodějského života. Po třech dnech báňského školení sfárali s ostatními vězni do šachty. Jednalo se o jedny z nejlepších speciálně vyškolených agentů STB. Po měsíci slídění slavili úspěch. Chytili Oldu přímo při činu, když se chystal odpálit šachetní kolejiště. Prokurátor ho obvinil ze záškodnictví a terorizmu s trestní sazbou do patnácti let. Jirka pár let v kriminálu již strávil, jeho velkým vzorem byl starší bratr. Nedávno se vrátil po osmi letech z Valdic. Ve svých čtyřiceti má za sebou jednadvacet let po kriminálech. Společně naplánovali ozbrojenou loupež pošty. V maskách mikuláše a čerta vtrhli na poštu. V rukou svírali anglický samopal Sten gum a německou pistol parabelu. Zákazníkům a personálu poručili lehnout si na zem, jen vedoucí pošty dostala pokyn naházet do pytle obsah trezoru. Skočili do předem ukradeného fiata a snažili se co nejrychleji ujet z místa činu. Personál pošty našel odvahu a zapnul poplašné zařízení. Kvičící siréna upozornila projíždějící hlídkový vůz bezpečnosti na ujíždějící fiat. Do honičky se zapojili ještě další tři vysílačkou přivolané policejní žigulíky. Jirkův brácha nezvládl s prostřelenou pneumatikou řízení a auťák skončil převrácený v příkopu. Ten vytáhl samopal, strčil si hlaveň do úst "sbohem brácho, promiň posrali jsme to. Zpátky se nevrátím ". Zazněla krátká dávka a Jirka se díval na kusy krvavé kaše rozstříklé na kapotě auta, které zbyly z bráchovy hlavy. V ruce křečovitě svíral spoušť paraboly, nenašel ale odvahu jí zmáčknout. U krajského soudu mu přitížilo, že jeden ze zákazníků se z podlahy pošty nikdy nezvednul. Zemřel strachy na selhání srdce. Velká škoda to nebyla, našlo tady uplatnění přísloví na každé prase se vaří voda. V padesátých letech to byl aktivní komunista, dělal předsedu zemědělské komise zakládající po vesnicích násilně JZD. Měl na svědomí nešťastné rodiny sedláků, označené za kulaky. Zabavoval majetky, nařizoval nucené vystěhování, na podkladech jeho udání posílalo STB nepohodlné a vzpurné sedláky na převýchovu do Jáchymovského lágru. Za ozbrojenou loupež a ublížení na zdraví s následkem smrti byl vynesen rozsudek třináct a půl roku. Honza měl před sebou skvělou kariéru u kriminálky. Ve třiceti letech hodnost kapitána, byl uznávaným odborníkem při odhalování pachatelů vykrádaných hradů, kostelů a zámků. Trestná činnost, která se v posledních letech rozmohla v nebývalém množství. Dlouho nikdo netušil, že Honza má dvě tváře. Tou druhou bylo organizování milovaných loupeží starožitností. Jeho skvěle organizovaná banda za sebou nechávala vyloupené historické objekty z těch nejznámějších hrad Bítov, Orlík, zámky Kačina, Vranov. Honza zajišťoval razítko, že přes hranice šly národní památky jako starožitné suvenýry. Když spadla klec soud vystavil Honzovi účet na dvanáct let. Tahle povedená trojka se sešla na nástupním oddělení na Mírově. kde Honza díky své minulosti kriminalisty získal důvěru vedení věznice a dělal brigadýra. Nikdo z nich neměl chuť sedět dlouhá léta svých trestů. Honza už měl svůj plán útěku, který společně s Jirkou a Oldou ještě řádně vybrousili. Od kuchaře sehnali pěkný kus vepřové krkovice. Sehnat klepky špačky nepředstavovalo žádný problém. Honza jako brigadýr mě samostatnou celu i volný pohyb po chodbě přibyláku. Už přepilovanou mříž a pod podlahou. ukryté z prostěradel upletené lano s kotvou, kterou mu za krabičku cigaret vyrobil mukl na Armaturce. V určený den obalili maso ve směsi strouhanky a rozdrcených prášků na spaní. Tohle by porazilo i vola a ne ty dva vlčáky co běhali v určené části korydoru. Po půlnoci vylomil i mříž a seskočili do hradního příkopu. Psiska ležela natažená u boudy a nechávali si zdát sladké psí sny. Roztočenou kotvu s lanem zasekli o zábradlí. Všichni tři leželi na ochozu hradby, připraveni spustit se dolů na svobodu. Snad cinkot kotvy, nebo vrozená podezíravost přinutily jednoho z dozorců ve strážní věži zapnout světlomet. Tři ležící postavy nemohl přehlédnout. Okamžitě začal střílet ze samopalu. Vzápětí se k němu přidal i bachař z protější věže. Po hradbách začali přibíhat další benga. Všichni tři byli v křížové palbě. Jedna z prvních dávek přeřízla Honzu prakticky vejpůl. Jirka s Oldou měli jen dvě možnosti. Nechat se zastřelit, nebo skočit do černé hloubky pod nimi. Volili druhou možnost. Volným pádem se vrhli do patnácti metrové hloubky. Olda měl víc štěstí než Jirka. Jeho pád ztlumila kupka shrabaného listí. Jirka na tom byl hůř, dopadl na holou skálu. "Utíkej Oldo já nemůžu, necítím nohy". Olda se řítil po svahu zarostlém smrky a borovicemi. Bachaři stříleli v dlouhých dávkách. Kulky lámaly větve a ze zasažených kmenů odletovaly obrovské třísky. Jedna z nich se mu zarazila do předloktí jako rozžhavený nůž. Vytrhl ten kus dřeva. Ruka příšerně bolela a z rány se valil proud krve. Vběhl do potoka Mírováček, aby setřásl ze stop;' nasazené štěkající psy. Chtěl se držet původního plánu, dostat se lesem na hlavní silnici, předstírat oběť dopravní nehody a zmocnit se auťáku. Ztráta krve byla příliš veliká, na okamžik omdlel. Probrali ho kopance a rány pažbami samopalů. "No tak utíkej, máš možnost, ať tě můžem na místě odprásknout". Olda s Jirkou skončili v nemocnici u Svaté Anny. Jirka na tom byl dost špatně, měl zlomené obě nohy a přeraženou páteř. Naštěstí nebyla poškozená mícha. Bude to chvíli trvat, ale bude chodit. Jako příčinu Honzovi smrti označili dozorci pád z hradby, stříleli prý jenom pro výstrahu. Soudní znalci kvalifikovali pokus o útěk jako sebevraždu ve stavu nepříčetnosti. Normální člověk nemůže přeci skočit z patnáctimetrové výšky. Přes protesty náčelníka Mírova se soud s útěkáři nekonal. Při jejich trestech to zase tikový význam nemělo. Po vyléčení je čekal převoz na uzavřené oddělení do Valdic. Rakouská monarchie ze vlády císaře Josefa 11 snižovala moc a vliv církve. Rušila svými dekrety majetky farností, zřizovali z nich vojenská kasárna, nemocnice a věznice. Jednou z nejznámějších se stává kartouziánský klášter žebravých mnichů nedaleko Jičína v obci Valdice. Po svých původních obyvatelých získala název káznice Kartouzy. Z celého mocnářství byli přiváženi 1i nejtěžší vězni s nejdelšími tresty. Jedním z prvních se stal legendární lupič Babinský, po pokusu o útěk z kasemat brněnského hradu Špilberk. Za první republiky si zde odpykával svůj trest vrah ministra Rašína Soukup. Během protektorátu část věznice využívala služebna jičínského gestapa. Po roce 1948 se do cel vrátili zpátky kněží, ne jako duchovní, ale jako vězni komunistického režimu. V sedmdesátých letech se trestnice s označením 111 nápravná skupina stala izolací pro vrahy, nebezpečné recidivisty a nepřizpůsobivé vězně, odmítající v jiných lágrech soustavně práci, chronické útěkáře a odsouzené ohrožující svým chováním dozorce i spoluvězně. Zde se nemluvilo o převýchově, bylo by to zbytečné, zde se odsouzení pouze izolují od společnosti. Valdice na Danyho nezapůsobili tak impozantně jako Mírovská pevnost. Jistě, nebylo to žádné rekreační zařízení ROH. Celému kriminálu dominovala hned u brány vysoká strážní věž se zabudovaným kulometným hnízdem, odkud bylo možné pokrýt střelbou celou plochu věznice, pětimetrová zeď, korydory ostnatého drátu, špačkárny, dobrmani, vlčáci, vše co patří k ostře střeženému vězení. Celkově působila valdická káznice jako jedna velká továrna. Řady výrobních hal, kde měla své pobočky jablonecká bižuterie, elektropraga, agro Jičínmačkárna skla, brusírna Bohemia. Unikátním pracovištěm byla mechanika, kam měli zakázaný přístup i řadoví dozorci. Pod dohledem STE tu muklové vyráběli špionážní techniku pro potřeby agentů nasazených v nepřátelském kapitalistickém světě. Provozy jely na tři směny. Říkalo se že valdická věznice má větší finanční obrat než bývalá škodovka dnes Leninovy závody v Plzni. Dany vyfasoval štruksaky s nezbytným našitým zeleným pruhem a bylo mu přiděleno číslo 47123yl si vědom, že je to jeho poslední evidenční číslo. Z Valdic vedou jen dvě cesty. Nějak přežít a dočkat se svobody, nebo ustavičnými přídavky k současným trestům skončit nakonec na vězeňském hřbitově. Čtrnáct dní nástupního oddělení. Čekají ho pohovory s psychologem a psychiatrem. Snažil se zapůsobit co nejlépe, protože na jeho přístupu záleželo, na jaké pracoviště bude zařazen. Na přibyláku vyráběli vězňové skleněné vánoční ozdoby. Pracoviště skleňenka zaměstnávalo i staré a invalidní vězně. Jejich cela byla na stejné chodbě. Danyho nejvíc udivil mukl, bez nohou na invalidním vozíku. Co mohl udělat, že skončil až tady. Dostalo se mu vysvětlení, seděl patnáctku za bestiální vraždu sedmileté školačky. Zajížděl do parku, pozoroval malé holčičky, pod přehozenou dekou onanoval. Když byla vhodná příležitost oslovil dítě "děvenko, buď tak hodná, nezatlačila bys mi vozík kousek do stínu? ". Děvčátko vychované školou pomáhat starým a nemocným ochotně pomohlo. Perverzní invalidní stařík toho využil k osahávání. Jednou už neudržel svůj zvrácený chtíč a rozkousal děvčeti pohlavní orgány. Na následky četných vnitřních zranění školačka zemřela. A potom pomáhej starým a nemocným. Po zvážení Danyho schopností a díky trestu byl zařazen na pracoviště elektropraga, opracovna druhé oddělení. Bývalá klášterní cela překvapila Danyho hlavně svými vysokým stropy. Ani z trojáku postele se nedalo dostat k oknu. V kobkách bylo neustále šero, z důvodu navařeného plátu plechu před oknem. Mezi třiceti mukly na cele seděla víc než polovina podle § 219, pokus, nebo dokonaného trestního činu vraždy. Jednal o se převážně o pachatele domácích zabijaček, vrahů ze žárlivosti. Našlo se tam i pár vrahounů, kteří svými případy vzrušily veřejnost. Stránský, jediný z trojice vrahů, kterým byl trest smrti změněn na patnáct let, společně se svými komplici přepadl na Slovensku nedaleko Senice dodávku vezoucí výplaty. Zmocnili se půl milionu a na místě loupeže zastřelili řidiče i pokladní, která byla v pátém měsíci těhotenství. Černík se svým komplicem vyslechl třikrát od krajského soudu rozsudek smrti. Než je s konečnou platností Nejvyšší soud poslal na patnáct let do Valdic. Rozřezali na kusy prostitutku Gitu, která jim vyhrožovala, že práskne jejich zlodějiny. Mukl přezdívaný Prdel podle svého trestného činu dostal dvanáct let. Ze žárlivosti utloukl kladivem svého homosexuálního milence. Nevěděl co s mrtvolou, nakonec jí rozřezal pilkou na železo. Porce masa hodil do batohu a házel je z Bránického mostu do Vltavy. Největší problém měl s kusem pánve. Nosil jí po Praze dva dny v tlumoku, než se mu podařilo najít klidné místo u řeky beze svědků. Pracoviště opracovna byla moderní nedávno postavená tovární hala. V přízemí lisovna plastových elektrosoučástek. V prvním patře se výlisky brousily a prováděla se celková kompletace. Dany měl tři dny na zaučení na úseku venkovních zásuvek. Práce na vězeňské poměry celkem slušná se mu zamlouvala. Nebýt trestního stíhání z Mírova celkově si převozem do Valdic polepšil. Strava v kartouzích se nedala s Mírovem vůbec srovnat. V ešusu měl jídlo a ne žrádlo pro prasata. Důvod byl prostý, vysoké tresty a větší produktivita práce. Ve Valdicích bylo vše podřízeno plnění a překračování pracovních norem, které byly nejméně o 100% zvýšeny proti normám civilním. Neplnění po dobu víc jak šest měsíců bylo trestným činem maření úředního rozhodnutí. I bachaři na Danyho jako celek působili lépe. Určitě se našlo pár magorů, kteří si rádi praštili obuškem a věčně buzerovali, na tu rodinnou partu vypitých úchyláků na Mírově měli ale co dohánět. Možná na to měl vliv režim ve třetí nápravné skupině. Po práci dozorci mukly zamkli na cely. Dveře se otevřely na krátkou vycházku spojenou s rozcvičkou, nástup na výdej stravy a povinné sledování televizních zpráv. Jinak byli vězni ponecháni svému osudu. Dozorci si byli vědomi, že cely jsou plné magorů a psychopatů, kterým na nějakém roku za napadení benga vůbec nezáleží, ale hlavně přehnanou buzerací by klesla pracovní výkonnost vězňů a tím i jejich prémie. Dany věděl co zde sedí za pakáž. Základní pravidlo, nikomu nevěřit, když vám někdo nabídne přátelství buď vás chce ojet do zadku nebo udělat tunel, ale nejspíš obojí. Již z Mírova s ním šla pověst agresivního psychopata, přesto jeho věk lákal teplouše k navázání kontaktu. Napřed našel pod polštářem několik dopisů plných sladkého milostného vyznání, to ho spíš pobavilo, když mu ale jeden z mordů začal ráno při snídani pod stolem jezdit rukou po stehně, vylil teplému mordýři horký kafe do ksichtu a omlátil mu ešus o hlavu. Tím dal jasně najevo teplýmu bratrstvu, že se netouží stát jeho členem. Přišlo to čeho se bál a na co se snažil nemyslet. Obžaloba Šumperského soudu. Podepsán prokurátor Jiří Dosoudil a soudkyně Alena Nováková Známá dvojka sekerníků zpracovávající žaloby mírovských bezpečáků s rychlostí německého stanného soudu. V Olomoucké věznici čekal na převoz k šumperskému soudu na vazebním oddělení vyhrazeném pro zvlášť nebezpečné vězně. Na cele se setkal s obviněným Tapťuchem se kterým se znal už z Mírova. Tomu po propuštění našli doktoři otevřené TBC. Poslali ho na Prosečnici, sanatoria pro tuberáky, kde mu tuberu zaléčili. Tapťuch věděl, že mu zbývá pár let života. Nebude je trávit prací v továrně nebo na stavbě. Pořádně si život vychutná! Kradl, loupil, přepadal. V Uničovských strojírnách se v laboratoři zmocnil dózy s ciankáli. Teď měl možnost se po vloupání do vodojemu, kam chtěl vysypat celou dávku uloupeného ciankáli. Do protokolu prohlásil "vy svině bolševický, zničili jste mi zdraví, jediné čeho lituji, že se mi to nepovedlo dotáhnout do konce". Dany se od Tapťucha dozvěděl i čerstvou novinku z mírovské věznice, kam byl převezen jeho známý, práskač Stárek, který se mu postaral o deset měsíců navíc. Stárek figuroval, jako provokatér při hromadné protestní hladovce v Rýnovicích, kterou dozorci kvalifikovali jako vzpouru. Stárka v zájmu ochrany jeho osoby převezli na Mírov. Ani zde nezůstal v klidu, potřeboval na sebe upozornit, vypracovat se mezi špičky bonzáků. Na pracovišti armaturka našel stejného blbce jako byl Dany a Petr. . Nabídl mu pomoc při útěku. Mukl se ukryl v sudu, ve kterém se vyvážel železný odpad do Kovošrotu. Stárek víko jen lehce přivařil, aby se dalo vyrazit. Útěk by měl možná šanci na úspěch, nebýt od začátku pod kontrolou mírovské ostrahy, která na bráně uprchlého vytáhla ze sudu, jak králíka z klobouku. Stárek většinu produktivního života strávil po kriminálech, tuctový zloděj s nálepkou recidivisty. Dvakrát ho v krimu nakrmili nožem, kurvy mají štěstí, přežil to. Na vězení si zvykl a bylo mu tam lépe než na svobodě. Vždycky si našel nějakého milence kterému mohl vykouřit ptáka a nabínout k ukojení svůj análně otvor. U bezpečáků byl zapsaný jako vzorný udavač a čerpal z toho plynoucí výhody. Olomoucká eskorta neponechala při převozu Danyho k trestnímu soudu nic náhodě. Šestice dozorců doprovázela Danyho do jednací síně. Ponechali mu pouta s medvědem. Dva se posadili společně s ním na lavici obžalovaných. Zbytek se rozestavil podél stěn. Vedení mírovské věznice upozornilo, že je nebezpečí, že obžalovaný může fyzicky napadnout svědky. Předsedkyně soudu Nováková byla i v taláru soudce hezká ženská. Byla si toho vědoma a milence střídala jako kalhotky. Již na studiích bylo známo, že se prošukala až k červenému diplomu. S mírovskými dozorci byla ve velmi přátelském vztahu. Ráda zajížděla na pitky a žranice pořádané na hradě společně s důstojníky z blízké ruské posádky. Po pár sklenkách vodky neváhala vyskočit na stůl a za doprovodu garmošky zatancovat a ukázat svoji chlupatici, za nadšeného řevu "Anči tobě ta píča krásně tančí ". Prokurátor Dosoudil připomínal starou vrásčitou želvu. Svoje si už vypil, zbyla mu jediná líbůstka. Před rodinou hlásil časté služební cesty do Prahy, kde byl štědrým hostem v T klubu a smíchovské vinárně U Petra Voka, , známé útočiště lepší bohatší sorty pražských buzíků. Nováková držela proces pevně v rukou. Svědci obhajoby se nepřipouští, jedná se o zprostředkované svědectví. Důvěru měli pouze svědci obžaloby. Danymu se chtělo smát, když vypovídal šéf vězeňské samosprávy Drtina. Potetovaný grázl sedící už desátý rok za loupež, se marně snažil zakrýt upnutým knoflíkem košile vytetovanou nacistickou orlici. Dojemně popisoval svoji snahu o převýchovu odsouzených, kterou Koutský svým násilným postojem bojkotoval a zesměšňoval. Trochu oživení vneslo svědectví od Masláka. Popřel, že by mu Dany vyhrožoval. Tohle prokurátora probralo z polospánku a uraženě zavolal "ale pane Maslák, copak nám to děláte? ", Maslák trval na své výpovědi. Vypadalo to že má strach aby někdo nedokončil pečení jeho kůžičky. Proces rychle běžel do finále. Obhájce, kterého Dany spatřil poprvé u soudu zamumlal něco v tom smyslu, že vina není prokázána. Dosoudil požadoval trest v horní hranici trestní sazby. Soud si neodpustil oběd po kterém byl vynesen rozsudek. Nováková zprostila Danyho paragrafu nebezpečného vyhrožování, založeného na výpovědi Masláka. Rozsudek zněl za trestný čin vydírání. Dvacet jedna měsíců z toho šest měsíců v zostřené izolaci. Za dva měsíce rozsudek potvrdil krajský soud v Ostravě. Konfídenty vystupující v Danyho procesu nepotkal žádný dobrý osud. Maslák se dočkal převozu do jiné věznice. Dostal se do Minkovic s reklamou bonzáka a buzeranta. Nevydržel a vězeňská mlýnice ho semlela. Oběsil se na umývárně. Hampacher po svém propuštění spáchal sérii znásilnění dětí, pohlaví si nevybíral. Psychiatři u něj doporučili po odpykání devítiletého trestu kastraci a léčbu na uzavřeném oddělení. O kastraci se mu postarali muklové ve Valdicích, když mu při procházce na vězeňském dvoře koule ukopli. Pumprle se po propuštění stal aktivním konfidentem bezpečnosti. Jednoho rána ho našel náhodný chodec ležet mrtvého ve slepém rameni potoka. Kriminálka konstatovala smrt utopením v důsledku požitého alkoholu. Zajímavé bylo, že v potoce bylo vody po kotníky a při pitvě se nezjistilo žádné promile alkoholu. Třetí oddělení, kriminál v kriminále. Nejobávanější blok ve Valdicích. Dvoupatrová budova ohraničená zdí za železnou bránou jiný svět. Suterén a přízemí cely kázeňských trestů. První patro nejnebezpečnější vězni v zemi, říkalo se mu za plechy. Muklové měli pro kobky název konzervy. Železným plechem bylo okno naprosto zavařeno, na rozdíl od ostatních cel, kde byl plech navařen na držácích a jenom ztěžoval výhled z okna. V konzervě se proto muselo neustále svítit. Vězeň má povoleno pracovat celý den, mohl navlékat korále, aby si vydělal na pár paklíků tabáku. Celu ať na krátkou vycházku, nebo k lékaři opouští jedině v poutech. O umístění a délce pobytu rozhodoval náčelník věznice. Zde, odděleni od spoluvězňů seděli muklové, vůdcové vězeňských vzpour, přepadení eskort, organizátoři násilných útěků s pokusem brát rukojmí, psychopat napadající spoluvězně i dozorce. Mnozí z nich měli na svědomí vraždu spoluvězně. Už roky seděli za mřížemi a další jim přibývaly neustálým trestním stíháním za útoky na dozorce a vyřizování si účtů mezi sebou na vycházkovém dvoře. Těmto šelmám vypuštěným z klece nezabránila v útoku ani nasazená pouta. Byli v dobré fyzické kondici, což byla nutnost pro přežití. . Na celách neustále cvičili a posilovali. Nohy byly jejich nebezpečná zbraň. Horší to bylo s duševním zdravím. Umístění na uzavřené oddělení civilního blázince nepřipadalo v úvahu. Detenční ústavy, mezičlánek mezi kriminálem a ústavem pro duševně choré, například podle vzoru USA neexistovaly. Izolace v konzervě mohla trvat rok, pět, deset let nebo i zbytek života. Druhé patro třetího oddělení, zde byly cely určené pro výkon trestu zostřené izolace. Na rozdíl od konzerv do nich mohl být umístěn odsouzený pouze rozsudkem soudu. Tento výjimečný trest udělovaly soudy hlavně pachatelům vraždy, kdy se trest pohyboval mezi patnácti a odnětí svobody. Dalšími kandidáty byli odsouzení, kteří svým chováním narušovali výkon trestu a kázeňské tresty nesplňovaly svůj výchovný účinek. Výše trestu je od šesti měsíců do dvou let. Danymu v přízemí v kanceláři dozorců na třetím oddělení znovu přečetli rozsudek šumperského soudu. "Jste odsouzen na šest měsíců zostřené izolace. Dnes je 15. října 1976, trest vám skončí v dubnu roku 1977. Ve výkonu trestu zostřené izolace je zakázáno pracovat, kouřit, číst a vyvolávat hluk. Porušení řádu se trestá samovazbou s tvrdým lůžkem a sníženým přídělem stravy. Trest se vykonává odděleně, případně ve dvou. " Režimák vedoucí ho na patro izolace jej cestou povzbuzoval"šest měsíců, to vám uteče jako voda. Máte pěknou celu, nechali jsme jí čerstvě vymalovat. Jsou to tři dny co se tam podřezala jedna 219, měl dvacítku. Zabil tchýni i s manželkou. Když ho vynášeli, vypadalo to tam jak na jatkách". Cela zostřené izolace se nijak zvlášť nelišila od vazby. Dany si stoupl na stoličku a mezerou mezi zdí a plechem viděl kopec Zebín a střechy valdické vesnice. Na prkenné podlaze byla velká tmavá skvrna, asi zaschlá krev, kterou byli chodbaři líní vydrhnout. Půl roku musí nějak vydržet. Byl rád že se v mírovských samotkách odnaučil kouřit. Zákaz kouření byl pro vězně v izolaci největší trest. Měl čas zpytovat svědomí, kdyby nebyl vůl a nešel hlavou proti zdi mohl být dva měsíce na svobodě. Teď má před sebou ještě skoro dva a půl roku a z toho šest metra v téhle díře. Snažil si udělat denní program. Hodně cvičit, chodit a myslet pozitivně, co je to těch pár měsíců na Valdice. Na vycházkovém dvoře neměl nikdo z trestanců trest pod patnáct let. Zákaz práce i té jednotvárné jako je navlékání korálků nebo přišívání knoflíků na karton byl trest který pochopí jen ten kdo to prožil. Můžete chodit, sedět na stoličce, koukat do zdi nebo cvičit. Denně dělal stovky dřepů a kliků. Lehnout si přes den na postel se kázeňsky trestalo. Hodně odsouzených to nevydrželo a pokusy o sebevraždu a sebepoškozování nejsou ničím neobvyklým. Hodně jela kotvička, jednoduchý recept na převoz do nemocnice. Ohnul se zavírací špendlík do tvaru kotvy, hroty se svázaly a obalily chlebem a polknou. Žaludeční šťávy rozleptají nit a kotva v žaludku vystřelí. Někteří borci pro větší účinnost polykali kotvu i s kusem nitě, který jim kouká z úst nechají ji zavěšenou v jícnu a potom zaseknou jak rybář kapra na udici. Jeden z muklů dostal sáček hypermanganu, aby si dezinfekcí omýval plíseň z nohou. Místo toho si nasypal krystalky do očí. Zbyla mu z nich rosolka, kterou už mohl oční lékař pouze vydlabat lžičkou. Při výdeji oběda Danyho potěšil režimák "těstě se Koutský na společnost. Z Prahy nám posílají větší várku vrahů, tak vás některé dáme po dvou". Ivan měl potvrzený rozsudek na 23 let a 18 měsíců zostřené izolace. Na patře měl i komplice, ten vyfásl plnou sazbu 25 let a dva roky izolace. Oba byli prostituti a v Praze Podolí bestiálně ubili a oloupili společného milence inžinýra projektanta v jeho bytě. Od kata je zachránil jejich věk, necelých devatenáct let v době spáchání vraždy. Oba vyzáží připomínali nedospělé školáky. Dany mu říkal "ty vole vzít si školní brašnu na záda a pytlík se cvičkami na přezutí tak vás nikdy nechytli a né prodávat zlodějinu na Hlaváku! " Příchod obou děvčat s koulemi vyvolal na třetím oddělení pozdvižení, jaké by snad mohla vyvolat americká filmová sexbomba mezi vojáky ve Vietnamu. Milostné dopisy vyzdobené srdíčky, přenášené chodbaři, různé dárečky. Dany se po dvou měsících dostal k novinám, nic nového. Ten kokot Husák byl stále u vesla. Obyvatelé z okolních bytovek si museli myslet, že na třetím oddělení vězní nějakou ženu. Večer se z oken ozývaly výkřiky a vzkazy "Ivanko miluju tě! Líbám tě na dobrou noc tam kam to máš nejradši, spinkám s tebou, myslím na tvoji prcinu! " Spousta muklů Danymu záviděla, mysleli si, že s Ivanou prožívá líbánky plné rozkoše. Ten z toho měl akorát srandu. Propašovanou propiskou pomáhal Ivaně v odpovědích na milostná vyznání. "Hlavně koukej z těch nadržených blbců vytáhnout co se dá. Žrádlo, něco ke čtení a pro tebe nějaká cigára". To by ale nesměl být mezi největšími magory v Kartouzích. Jedině kdy vězni opouštěli izolaci bez pout byl den koupání. Nosili jen ručníky s kusem mýdla s jelenem a po třech celách šli do sprch. Dany přivřel oči pod proudem vody a štiplavého mýdla tekoucího mu z oholené hlavy. Bolest v rameni ho přinutila otevřít oči. Vrahoun ze sousední cely se ho snažil bodnout zbroušeným drátem z držadla ešusu do krku. Jen mokré kluzké podlážky zachránili Danyho, že první rána nešla přímo do krku. "Ivanu miluju, bude jenom moje! ". Bachař sledující špehýrkou vězně měl osvědčený způsob na zklidnění podobných situací. Vypnul studenou vodu. Ze sprch se valil vařící proud vody a pára. Všichni ze strachu před opařením se cpali ke stěnám koupelny. Přivolaná pohotovost vytáhla útočníka z koupelny. Nešetřili při tom ránami s obušky ani kopanci. Nahého milovníka odvlekli pro zklidnění do samovazby. Bezpečáci vyslíchali Danyho i ostatní spoluvězně po příčinách útoku. "Je to uchyl zamiloval se do toho buzíka. Dejte ho pryč, nechci aby mě tady nějaký cvok ze žárlivosti nakrmil. " Bezpečáci případ uzavřeli kázeňským trestem třiceti dnů samovazby. Ivanu vyměnili dozorci za Romana. Dostal dvacet pět let. Ne že by si je nezasloužil, ale dostal je hlavně díky své blbosti. Ožraly přepadnul v pražských Modřanech dělnici vracející se z Orionky. Zatáhl jí pod most a snažil se jí znásilnit. Ptáka nepostavil a tak holku ze vzteku nad svou neschopností rozbodal čtyřiceti ranami loveckého nože. Roman byl vášnivý sázkař na koníčky a pravidelný návštěvník koňských dostihů v Chuchli. Na své sázky sháněl peníze vylupováním bytů. Po odhalení ho kriminálka poslala do ruzyňské vazby. Roman se nudil a tak napsal vyšetřovateli, že zná pachatele modřanské vraždy. Ze začátku mu moc nevěřili a tak přidává další podrobnosti. Mordparta ho brala na výlety po Praze, na celu se vracel s cigaretami, šiškou salámu a zážitky. "dneska jsme byli na pivu U Fleků". Zkušení muklove si říkali, že to bude drahé pivko. Měli pravdu. Roman se jen tak mezi řečí doznal novým kámošům k vraždě, která už vypadala na nehezký pomníček. S novým mordem byla docela nuda Neustále otravoval Danyho historkami o koních a jaké jsou kurzy sázek. "Drž hubu, výstup máš v roce 2000, před sebou 24 járů, ty koně co budou běhat závody se ještě nenarodili a mám vážné pochybnosti, že se toho dožiješ. Když to odsedíš bude ti šedesát osm let. " Roman se uraženě stáhl do kouta, půjčil si propisovačku, která zůstala na cele po Ivaně a celý večer něco smolil na proužky toaleťáku. Ráno probudilo Danyho bušení bachaře na dveře a křik "vstávejte Koutský, zvedněte mu nohy! " Přiběhl velitel směny, který měl jako jediný přes noc klíče od cel. Romanovi již nic nepomohlo. Z prostěradla a ručníku si upletl smyčku a pověsil se na mříže. Vypadal dost nechutně, fialový obličej, hlavu na stranu, vyplazený jazyk a pěkně smrděl. Vypadalo to že se i posral. Tak dneska mi snídaně asi moc chutnat nebude. "Tohle včera psal, nejspíš závěť" a Dany podal jednomu z bachařů, kteří odvážili tělo, popsané svitky hajzlpapíru. Zbytek trestu zostřené izolace strávil sám. Někdy si připadal, že se mu napětím rozskočí hlava. Z nudy dokonce počítal i štětiny na smetáčku, kterým zametal celu. Zajímavé bylo, že se nikdy nedopočítal stejného výsledku. Patnáctý duben, konec jeho izolace mu připadal pomalu jako výstup do civilu. Krátce po jeho propuštění ze samotky si ho předvolal vychovatel do kanceláře. Měl dotaz koho z rodiny napsat na povolenku k návštěvě. Ve lll. nápravné byla jednou za rok společně s kilovým balíkem. Nemusel se dlouho rozmýšlet. Z dopisů věděl, že otec je na montáži v Indii, brácha tankista poslední rok na vojně, tak se mohl těšit na návštěvu matky. Vychovatel listoval v jeho papírech "Koutský, měl bych pro vás návrh" Dany ho přerušil "jestli chcete abych dělal konfidenta, tak s tím nepočítejte. Normu plním a těch 22 měsíců co mi zbývají chci v klidu dosedět". "Donašeče nepotřebuju, těch mám dost. Čtu tady vaše posudky, organizační, silový typ s velkým vlivem na kolektiv. Potřebujem takové odsouzené. Nechcete dělat brigadýra na té lince, kde teď pracujete? Závod má požadavek na zýšení výroby. Škodný by jste nebyl". Při návštěvě matka nemohla pro slzy vůbec mluvit "vždyť jsi měl být dávno doma". "Neboj mami" snažil se ji uklidnit "trochu se to zamotalo, ale tohle datum výstupu se již nezmění. " Celá rodina ti pomůžem, máš se kam vrátit, když nás zbourali dostali jsme dva byty. Dekret na 2+1 je psaný na tebe. A představ si ta holka co jste spolu chodili a psala ti do vazby se vdala a má už i dítě. Nebudeš věřit koho si vzala. Tvého slavného nejlepšího kamaráda Vyskočila. Bydlí teď na Vinohradech. Stejně jen díky jemu jsi takhle skončil". Svatba Pepina a Stáni ho opravdu překvapila. Nemohl říct, že by nějak žárlil. Po sedmi letech v lapáku zůstali jenom vybledlé vzpomínky. Hlavně nevěděl, jak dva tak rozdílné typy se mohly vzít. Stáňa krásná vzdělaná holka se zájmy o literaturu, film a divadlo. Pepino četl snad jen sportovní rubriku novin, chlastal první ligu a bavilo jej hrát voko a plátýnko. Asi jí dobře píchal, postelí se dá hodně srovnat, ukončil Dany neplodné myšlenky. Jednou z nejvýraznějších postav druhého oddělení byl jeho nekorunovaný král Uhelka. Dvoumetrový zkérovaný macek s postavou kulturisty, jenom jeho biceps měřil 65 cm, Ve svých pětatřiceti letech měl za sebou sedmnáct let kriminálu. Převažovaly trestné činný těžkého ublížení na zdraví a napadení veřejného činitele. Místo trvalého pobytu měl Liberec, zdejší policajti nemají na jeho zatýkám dobré vzpomínky. Převržená hlídková auta, zlomené sanice, žebra, klíční kosti, rozkopané hlavy, přetržená pouta, umlácená těla policejních psů. Na dvojce dělal hlavní kápo. Do výstupu měl pár týdnů. Kurátor mu v Liberci sehnal ubytování a místo závozníka na rozvozu zeleniny. Uhelka prohlašoval "už mě tady neuvidíte". Dva měsíce po jeho propuštění uveřejnil severočeský deník článek recidivista zabil nožem mladého člověka. Na studentském večírku mu vrazil nůž přímo do srdce. Při zatčení nekladl odpor. Nikdo nemohl moc pochopit proč použil nůž, když mohl v klidu celý mejdan vymlátit. Mluvilo se o vraždě ze žárlivosti. nejspíš nemohl pochopit že už není uznávaný valdický king a může dostat od holky kopačky. Uhelka o sobě dal ještě vědět. Byl převezen na pozorování do bohnické sedmnáctky. Na vycházce se za pomoci spoluvězně a využití mezer ve ve vydrolené zdi a z pavilonu uprchl. Hned na parkovišti srazil pěstí řidiče zamykajícího si svoji škodovku. Než se stačila bezpečnost vzpamatovat a postavit na silnicích zátarasy, po Uhelkovi ani ukradené škodovce se nenašla nejmenší stopa. Po nebezpečném vraždícím recidivistovi bylo vyhlášeno celostátní pátrání, zesílila se ostraha státní hranice. Po dvou dnech nabralo pátrání jiný spád. Na opuštěné lesní cestě nedaleko Liberce byla nalezena ukradená škodovka. Liberec zachvátil strach. Vrah se vrátil, může být ozbrojený, chcete se mstít. Svědci dostali policejní ochranu. Nad okolními lesy létal vrtulník s termovizí. Do města byla povolána speciální jednotka MV červených baretů. Uhelka byl již pátý den na útěkář až dvojice důchodců na procházce se psem v jinak opuštěné sněhem zaváté zahrádkářské kolonii si všimli slabého proužku dýmu stoupajícího z jedné chatičky. Bezpečnost neponechala nic náhodě. Prostor byl neprodyšně uzavřen. Do útoku nastoupily červené barety, použily oslepující granáty se slzným plynem. Uhelka byl zneškodněn. Veřejnost se uklidni a, strach vystřídala touha po pomstě. Podepisovali se petice, které žádali vrahovu smrt. Oko za oko zub za zub! Uhelka byl držen na samotce v řetězech, které mu dozorci nesundali ani na noc. Krajský soud pod tlakem veřejnosti vynesl rozsudek trestu smrti provazem. Nejvyšší soud změnil výrok o trestu smrti na 25 let. Uhelka skončil ve valdické konzervě na 111 oddělení. Dany byl návrhem vychovatele překvapený. Vlastně proč ne? Určitě bude lepší být tím kocourem co organizuje a honí myši do práce než být tou honěnou myší. Celou linku výroby přeorganizoval, odstranil veškeré prostoje a výpadky při pásové výrobě. Vybral si základní sestavu muklů, kterým přidělil nejlépe placenou práci. To byla jeho základní pracovní opora. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Již takhle našponovaná vězeňská norma byla překračována o sto i více procent. Dany používal metodu biče a cukru. Nebyl problém sehnat od pracovního režimáka nebo civilních mistrů čaj, tabák a tolik žádaný fet pro zvýšení výkonu vězňů. Kdo z muklů protestoval, že mu stačí plnit normu na sto procent tvrdě narazil. Dany věděl co se od něj čeká. "Zavři tlamu buzno a makej, jestli se ti to nelíbí můžeš dostat na umývárně nakládačku gumovou hadicí, nebo tě přeřadím na práci kde nikdy nesplníš. Skončíš v samovazbě s nášupem od soudu"Pracovní i mistři byli spokojeni, za korunové investice se jim vracely tisícové prémie. Za překročený plán výroby se Dany také dočkal nejvyšší příděly jídla, povolenky na balíčky, možnost si objednat časopisy, dostal se do výběru na sledování televize, ale hlavně měl klid od bachařu. Věděli, že je jejich koník. K většině muklů ve Valdicích cítil pohrdání, banda teploušů a vrahounů, když to nebudu já budete vy šlapat I po mých zádech. Seru na vás za podobné kretény jsem vyfásl skoro trojku navíc. Dany se přes výměnu knih sblížil s postarším muklem, který podobně jako on se stranil ostatních spoluvězňů. Pro svá tetování měl přezdívku Legionář. Pravé rameno mu zdobil už dost vybledlý znak francouzské legie. Zato na zádech měl kérku, kterou mu závidělo celé oddělení. V barvách přes celá záda legionář v jedné ruce držel pušku ve druhé za cop uřízlou hlavu vietnamce. V pozadí hoří kulaté bambusové chýše. Vše dokresloval nápis Raději být mrtvý než být rudý. Jeho životní příběh by vydal na tlustou dobrodružnou knihu. Za okupace mu nacisté v kobyliské střelnici popravili otce, četnického nadstrážmistra, člena národní obrody, ilegální organizace bojující proti okupantům a podporovaná exilovou vládou v Londýně. Matka se po válce vrátila z koncentračního tábora, krátce na to ele zemřela na následky nelidského vězení. Legionář se přihlásil na vysoké učení technické, jeho snem bylo stavět mosty. Po únoru 1948 byl kádrovou komisí svazáků vyloučen. Nelíbil se jim otcův odboj, uznáván byl pouze ten podporovaný Moskvou. Legionáře v čechách nic nedrželo, hravě přešel ještě děravou hranicí do západního Německa. Pokračoval vlakem dál do Francie, města Lyonu, kde vyhledal náborové středisko francouzské cizinecké legie. Francie měla problém s osvobozeneckým hnutím v koloniích. Vítá v legii každého, kdo byl ochoten bojovat za její zájmy. Na minulost se nikdo neptal a tak byla legie útočištěm bývalých vojáků německé armády, ustašovců, vlasovců, hlinkovců, srbských četníků, všech kterým hořela doma půda pod nohama. Legionář byl nasazen do Vietnamu, kde probíhal v tropické džungli nelítostný vražedný boj s Hočiminovými partyzány. Zařadili ho do jednotky Kurta Bauera, bývalého majora SS, měl zkušenosti z bojů s partyzány na Ukrajině i Titovými vojáky v horách Jugoslávie. Francouzi Němci pohrdali, nasazovali je do těch nejhorších akcí. Dobře ale věděli, že Němci jsou nejlepší a nejtvrdší vojáci legie, neznající slitováni s nepřítelem. Neschopností francouzských politiků došlo k obklíčení a masakru legie u Dien Phu. Poručík Bauer jako jeden z mála se probil se svou jednotkou z obklíčení. Ironií osudu bylo, že bývalý esesák zachránil Legionáři život. Zraněného ho nesl na zádech džunglí, pronásledovám malými žlutými ďábly. Prostříleli se do Thajska a odtud pokračovali francouzskou válečnou fregatou na Korsiku. Po krátkém odpočinku se vylodili v Alžíru. Africký kontinent bublal jak přetopený parní kotel. Všechny národy Afriky toužily zbavit se nadvlády bílých kolonizátorů. Ve své snaze byli podporováni rudými komisaři a zbraněmi z Moskvy. To ještě nevěděli že po získání nezávislosti je čeká bratrovražedná válce v boji o moc fanatických kmenových náčelníků, kteří se prohlašovali za spasitelského národa. V Alžírsku to bylo mnohem složitější, stal se domovem tisíců francouzských osadníků, kteří považovali Alžírsko za svoji vlast. Legionář byl zařazen do speciální protiteroristické jednotky. O válce v Alžírsku se mu nechtělo moc mluvit. Byla to zlá, hnusná válka. Věřit si nemohl nikomu. Hodil jsi ušmudlanému arabskému klukovi hrst bonbonů ani oplátku ti on hodil do teréního vozidla odjištěný granát. Uhranula tě krásná, přátelsky se usmívající arabka, ráno tě našli vykuchanýho s uřízlým pérem v hubě. Musel jsi uznávat jediné pravidlo. Zabij dřív než zabijou tebe a nepřemýšlej jestli je to dítě nebo ženská. Pod nátlakem světové veřejnosti podepsal francouzský prezident De Goull pro mnohé francouze potupný mír. Hlavně pro francouzské kolonisty, kteří museli Alžír opustit. Legionář šel do výsluhy, vzal si za manželku buclatou černookou francouzsku a za léta služby ušetřil franky a koupil si malý bar v marsilském přístavu, získal francouzské občanství, bar prosperoval, manželka čekala již druhého potomka. Minulost však nespí a klepe na dveře baru. Z bývalých francouzských osadníků a legionářů se vytvořila teroristická organizace, jejíž hlavním cílem byl atentát na prezidenta De Goulla, kterého vinili ze ztráty cti na válečném poli, ale hlavně majetku, který museli v kolonii zanechat. Jedním z útočišť teroristů se stal Legionářův bar. Na přípravu atentátu byly potřeba peníze. Po Francii začala ozbrojená komanda přepadat banky. V Toullose se zúčastnil i Legionář. Lupiči se dostali do přestřelky s francouzskou policií. Na schodech banky zůstal ležet zastřelený policista. Surité i tajná služba byly Legienářovi na stopě. Za ozbrojenou loupež a vraždu policajta mu hrozila gilotina, nebo léta na galejích. Prchal přes půl Evropy zpátky do socialistického Československa. Využil udělené amnestie pro kopečkáře. STB ho dvakrát pozvala k výslechu, měla jej pod dohledem Jinak si navrátilce nevšímala. Legionář si našel místo řidiče na stavbě přehrady. Půl roku byl klid, než Francouzi zjistili, kde se hledaný terorista skrývá. Požádali o jeho vydání. Bylo zamítnuto! Francouzi to vyřešili jinak, předali České straně dokumenty o jeho činnosti v legii, kterou před STB zatajil. Okamžitě byl zatčen a odsouzen za genocidu, zločiny proti lidskosti a službu v cizí armádě k patnácti letům vězení. Legionář trpce povzdechnul, měl jsem zůstat ve Francii. Sekyře by se snad vyhnul i kdyby stále lepší než zaživa umírat tady. Všichni zatčení a odsouzení teroristi dostali dávno milost, odseděli si jen pár let. Mohl jsem ve svém baru popíjet preso, chroupat croisant a zapíjet to calvadosem. Snad se dočkám, ještě tři roky a potom jako francouzský občan pryč z téhle komunistické blešárny. Nějaký soudní čekatel oprášil staré soudní spisy v archivu a mezi pavučinami našel založenou Danyho a Pepinovu žádost o obnovu soudního řízení. Soudní moloch se pustil do práce a Dany dostal obsílku k soudu. Naděje na otevření případu nulová. Trest si stejně odpykal a soudce se nebude vrtat v uzavřeném případu a dokonce přiznávat nové okolnosti, které by obnovu soudního řízení připustily. Jediné k čemu to bude dobré, že se podívá s eskortou do Prahy. U soudu uvidí Pepina, možná se přijde podívat i jeho manželka Stáňa. Za osm měsíců bude i on na svobodě a společně oslaví propuštění. Na chodbě obvodního soudu se dočkal prvního překvapení, prázdné lavice, nikde žádná známá tvář a v soudní síni druhého, mnohem tvrdšího. Předseda senátu přečetl krátké usnesení, obnova řízení se zamítá, odůvodnění - spoluobžalovaný Josef Vyskočil odvolal svoji žádost. Celou výpověď učinil pod nátlakem Daniela Koutského. Svoji vinu nepopírá a s původním rozsudkem souhlasí. Proč to udělal? Vždyť o nic nešlo. Žádné riziko, soudce by žádost stejně zamítl. Hajzl jeden, pociťoval to jako plivanec na dávné kamarádství. Vzpomínal na jeho útěky z pasťáku, kdy ho schovával před bezpečností. Svým mlčením před vyšetřovatelem ho zachránil před ústavní výchovou do zletilosti. Jestli dosud v sobě měl kousek výry v nějakou solidaritu, přátelství mezi zločinci tak ho dnešním výrokem soudce ztratil. Ten kterého od dětství považoval za svého nejlepšího přítele jej naprosto hloupě zradil. Důvody Pepinovy zrady se daly označit za vším hledej ženu. Po svém propuštění získal složitými výměnami velký byt na Vinohradech kousek pod vinárnou Demínka. Byl to rozdíl po dvou místnostech ve statku, kde podlahu tvořila udusaná hlína. Z naloupených pěněz, které stačil před kriminálkou schovat si koupil poslední model renaulta. Nezapomněl vyhledat Stáňu a na první pohled se do ní šíleně zamiloval. Pozval jí na večeři, vyprávěl historky o Danym a jak mu pomůže na svobodu. Skončili v posteli. Stáňa to považovala za jednorázový úlet, Pepino opravdu nebyl její typ. Ten na to měl ale jiný názor a Stáňu neustále pronásledoval. Nahrálo mu když Stáňa řekla "nedostala jsem to, jdu na potrat. " "to nedovolím, u komise prohlásím, že si tě chci vzít". Stáňa byla zahnaná do kouta interupční komise by jí prohlásila za krkavčí matku a potrat by nepovolila, když otec dítěte byl ochoten vytvořit rodinu. Svatba ani narození dcery nic nevyřešilo. Projevila se pravá Pepinova povaha - hysterický, žárlivý alkoholik. Žárlil snad i na svůj vlastní stín. Nejvíc se obával Danyho návratu. Trhal na kousky Stáňou schované dopisy a fotografie. K soudu poslal své vyjádření o zrušení žádosti obnovy soudního řízení. Stáňa hrozila rozvodem. Pepini hrál divadlo, vyhrožoval sebevraždou, strkal hlavu do plynové trouby, vázal oprátku na lustr. Hrál na city "nemůžeš mě opustit, doktor mi našel rakovinu ". Měl záchvaty dělení majetku a zuřivě řezal koberec v obýváku na půlku. Nacucaný chlastem jak mořská houba se ho pokoušela při dopravní kontrole zastavit hlídka dopraváků. Ze strachu, že přijde o papíry najel na jednoho z nich a snažil se ujet. Podařilo se mu ještě dojet domů a zabarikádovat se v koupelně. Fízlové vyrazili dveře. Pepino si stačil demonstrativně podřezat žíly a na skle zrcadla nechat krví napsaný vzkaz Miluju tě Stáňo. U soudu dostal tři roky a mohl se vrátit mezi staré známé na Bytýz. Stáňa za pomoci advokátky a sociální pracovnice se s Pepinem rozvedla. Šikovně ho připravila o byt i celý majetek. Zbylo mu akorát placení výživného. Krátce po rozvodu se opět vdala za známého rokového kytaristu. Pepina se po odpykání trestu ujal kurátor. Na Smíchově v baráku na spadnutí plném cikánů mu našel jednu místnost čtvrté kategorie se společným záchodem na pavlači. Z jeho dcery se stala narkomanka, která fotra znali jen když potřebovala prachy na dávku pervitinu. Na pankrácké eskortní cele byl s Danym valdičák Erik. Měl za sebou také neúspěšnou obnovu soudního řízení. Pokusil se zvrátit výrok soudu, který jej označil za jednoho z iniciátorů minkovické vzpoury a nadělil mu podle § 172 pět let navíc. Minkovická věznice patřila mezi ty lágry, kdy zrovna vězni nejásali, když je ta vězeňský anton vysadil. Zaměřená na výrobu šatonů, kamínků do pouťové bižuterie. Export směřoval hlavně do Afriky. Od dob cestovatele Holuba se moc nezměnilo, černoušci milovali stále lesklá sklíčka. Vysoké pracovní normy, vypatlaní dozorci a prasečí žrádlo to byly Minkovice. Vzpoury, odmítání práce, protestní hladovky byly dost častým jevem v minkovické z největších vzpour začla zmlácením vězněna samotce. Posilnění chlastem se bachaři na celu vrátil, aby si ještě s muklíkem užili. Zjistili, že to přehnali, mukl byl mrtev. Snažili se ho oživit pálením zapalovače do chodidel. Nakonec z ručníku upletli oprátku a odsouzeného pověsili na mříže. Sebevražda to se přece stává! Nálada mezi vězni ten večer byla dost napjatá, tento týden již podruhé byly k večeři nudle s mákem maštěné vodou. Signal ke vzpouře vyvolal příjezd pohřebního furgonu do lágru. "Vrazi, svině bachařský" na buzerák létaly první ešusy a zapálené slamníky. Bachaři ve strachu z odplaty prchali s hnědou čárkou na trenýrkách. Část muklů vyrazila primitivními beranidly z postelí mřížové katry a vyrabovali kantýnu a ošetřovnu. Některé baráky začaly hořet. Trestanci se bránili a útočili železnými tyčemi a zápalnými bombami. Snaha vzít rukojmí z řad dozorců ztroskotala, všem se podařilo utéct. Po šesti hodinách bojů s přivolanou posilou armády , bezpečnosti a požárníků byla vzpoura potlačena. Soudy vynášely tvrdé tresty pro výstrahu. Hlavní organizátoři byli převezeni na Mírov a do Valdic. Třetího do mariáše dělal Danymu a Erkovi bývalý ředitel potravinářského závodu. Na svobodě určitě patřil mezi ty spořádané občany, kteří se při čtení černé kroniky v Rudém právu třásli rozhořčením a odporem a nejradši by zločincům i za drobnou krádež sekali ruce na náměstí. Teď seděl na Pankráci a čekal na převoz do Kartouz, jež budou jeho domovem po třináct let, které dostal za vraždu. K úspěšnému řediteli patří milenka. Pohledná sekretářka nijak neprotestovala, za pár měsíců ale začla toužit sdílet s říďou nejen postel. Chtěla se ujmout i rodinné kasy, tlačila na rozvod. Po jedné hádce v hostivařském lesoparku, kam si zajeli původně zasouložit, vrazil milence pořádnou facku. Jenom hekla a vzala druhou o zmrzlou zem a neměla se k tomu aby vstala. S hrůzou zjistil, že je mrtvá. Pozdější pitevní zpráva uvedla jako příčinu smrti krvácení do mozku způsobené pádem, nebo úderem. Zavolat doktora, přiznat milenecký poměr, mohl z toho s pomocí šikovného obhájce vybruslit a uhrát to na neúmyslné ublížení na zdraví. Zazmatkoval, viděl ohroženou kariéru, nevěra, rozvod, alimenty, dělení majetku. Odtáhl sekretářku do křoví a naházel na tělo pár ulomených smrkových větví. Po dvou dnech přivolal štěkot psa hajného k mrtvole. Zjistit totožnost oběti a obvinit podezřelého pachatele bylo otázkou několika hodin. O mileneckém poměru si stejně šuškal celý závod. Ředitel se doznal po prvním zvýšeném tónu hlasu vyšetřovatele, který ho obratně dotlačil k § 219, vražda. Dany s Erikem z něj měli legraci a nešetřili vyprávěním historek o mordech mez vězni a agresivních buzerantech, kteří mu vojedou zadek dřív než si stačí ustlal postel. Nebyli moc daleko od pravdy. Hned na přibyláku si vězni všimli jeho strach a hodili mu do čaje pár spaček a celá cimra se vystřídala v jeho konečníku. Zachránilo ho jen jeho vzdělání. Na výběrové pracovišti mechanika potřebovali zdatného účetního a ekonoma. Netrvalo dlouho a zamiloval se do mladého spoluvězně, který jeho lásku opětoval. Věděl, že se může těšit na výhody, které mu z titulu své funkce zajistí. Násilí, vraždy a pokusy o ně nebyly ve Valdicích zase tak ničím neobvyklým. Vina byla hlavně v prostitutech. Valdická košťata svými intrikami nevěrami a žárlivostí vyvolávali násilné útoky mezi vězni. Zvláštní kapitolou byli agresivní teplouši. V krimu šli za sexem s nožem v ruce. Znásilnili mladého zajíce i starého důchodce nad hrobem. Buzeranty z nich udělala léta kriminálu, svoboda pro ně neměli žádnou cenu. V hospodě u piva je víc vzrušila chlupatá hruď výčepáka, než ceckatá servírka. Někdy se to však nevyplatí. Jedna taková partička si vzala násilím na grupáč mladého vězně Bojsáka. Do Valdic se dostal za pokus vraždy manželky. Ten nemínil nechat své znásilněni bez pomsty. Při obědě řekl tomu největšímu praseti, které se v jeho zadku ukájelo za noc třikrát, "Nažer se ať nemáš v pekle hlad". "neboj puso večer si to rozdáme". Nic si již nerozdal. Polkl poslední sousto oběda a Bojsák mu kusem železa rozmlátil hlavu na kaši. Soud mu zarovnal trest na patnáct let a Bojsák získal jednu jistotu, bez jeho svolení se mu nikdo do zadku nepodívá. Koncem sedmdesátých let se ve Valdicích neúměrně zvýšil počet sebevražd. Stala za nimi skupina muklů. Vyhlédli si nějaké snadno ovlivnitelné vězeňské mačo, které nevynikalo příliš velkou inteligencí. To nebyl žádný problém a začli ho zpracovávat růžovými vidinami blázince, snížení nebo snad dokonce přerušení trestu. Chtělo to jenom najít trochu odvahy a šikovně se podříznout nebo pověsit. Oni včas přivolají dozorce. Bude tak zachráněn, evidovaný pokus o sebevraždu a dovolená v pakárně je zajištěná. Opak byl pravdou. Oběť si sama strčila hlavu do oprátky, nebo otevřela žíly. Žádná pomoc nepřišla. Zachránci se spokojeně přikryli dekou a ponechali magora svému osudu. Ráno měli bachaři o jednoho sebevraha víc a muklové se podělí o jeho majetek. Žádná velká kořist to nebyla. Pár balíčků tabáku a krabiček čaje. Tělo šlo na pitvu, kde soudní lékař nenašel žádní cizí zavinění. Vyšetřování se vleklo několik let, než se podařilo shromáždit dost důkazů a usvědčit jednoho z hlavních pachatelů z vraždy a poslat jej do popravčí komory na Pankrác. Jedna z nejotřesnějších vražd i na valdické poměry vešla ve známost jako upíři z Valdic. Hlavní aktér Jiří Bartoníček se dostal do věznice pro mladistvé na šest let za vraždu taxikáře. Dalších pět let si vysloužil za pokus nacpat brigadýra do hořící pece. Nejen celé tělo, ale i obličej měl potetovaný. Nejvýraznější kérka ještěra, zdobila jeho tvář i bradu. To byla i jeho přezdívka mezi spoluvězni. Na čele měl výstižný nápis inventura. Ve Valdicích si odpykával kázeňský trest šest měsíců trestňaku na třetím oddělení, společně s cikánem Cirokem. Na cele byla volná ještě jedna postel a tak k nim dozorci ještě přidali jednoho mukla. Nebylo to šťastné řešení. Příchozí patřil mezi vězeňský povl, tlustý páchnoucí recidivista prcačkář. Na cele se nedožil rána. Bartoníček s Cirokem jej bestiálně zavraždili, do řezných ran na těle se ukájeli a z bodné rány na krku mu pili krev. Nakonec zmučeného vězně oběsili. I na něco zvyklí bachaři na třetím oddělení pohled na dva trestance s ústy ještě od krve a rozřezaný pověšený mukl, byl drsný pohled. Vrazi byli převezeni do vyšetřovací vazby. Cirok označil za hlavního pachatele Bartoníčka, vše prý dělal ze strachu z jeho osoby. Ten nic nezapíral, naopak přidával další hrůzné podrobnosti. Hrál to na magora, domníval se, že čím větší hrůzu svým činem vzbudí, dostane od soudních znalců rozhřešení. Duševně nemocný, . nezpůsobily pro výkon trestu. Možná to i byla pravda. Rozsudek nemohl znít jinak než trest smrti. Uznat Bartoníčka právně neschopným výkonu trestu a poslat ho na psychiatrii, vyvolalo by to ve Valdicích další sérii ještě hrůznějších vražd. Upír po dvou letech vyšetřování byl justicí vydán do rukou kata. Cirok dostal patnáct let a zavřeli se za ním dveře valdické konzervy pro zvlášť nebezpečné vězně. Valdice nebyly jenom trestnice plná vrahů, úchyláků a lupičů. Našlo se zde i dost ubožáků, kteří svůj život s malými přestávkami strávili za mřížemi. Oběti socialistického zřízení pod hrozbou trestního stíhání za příživnictví posílalo za dráty každého kdo neměl chuť budovat pětiletku. Příživníci, alkoholici, drobní zloději, kteří nedokázali, nebo se nechtěli začlenit do té správné, slušné společnosti. Na ty pamatoval zákon o recidivistech, podle § 41 § 42 trestního zákona mohl recidivista za § 247 soukromá krádež dostat trest od třiceti měsíců do šesti let a dvou měsíců. U rozkrádání socialistického majetku to bylo ještě horší tři roky a sedm měsíců až sedm let čtyři měsíce. Pokud se snad někdo divil při čtení Bídníků od Victora Huga nad tresty, kdy galejníci končili za pouhou krádež chleba na dlouhá léta na galejích, některé rozsudky socialistické justice se od nich moc nelišili. Vilda měl dohromady odkrouceno šestnáct let snad po všech kriminálech republiky. Jeho největší hříchy, vyloupené chaty, kde majiteli vyjedl zásoby a nechuť na svobodě pracovat. Na jedné ze svých potulek zabrousil do chatové osady. Do jeho pozornosti se dostala terasa výstavní haciendy. Všiml si prostřeného stolu, otevřená vepřová konzerva, bochník chleba a lahvička piva. Majitel nikde. Vilda neváhal a přeskočil nízký plůtek a usedl k nečekané snídani. Majitel, který si odběhl k sousedovi pro cigáro zahlédl hodujícího tuláka a přivolal hlídku bezpečnosti. Vilda byl zatčen a prokurátor na něj uvalil vazbu. Čekal na soud dle zákona o recidivistech. U soudního přelíčení se nezhroutil Vilda, ale majitel vepřovky, který vystupoval jako svědek. Když slyšel rozsudek pět let nepodmíněně. Vilda ho uklidňoval "klídek šéfíčku, bůra to se dá sedět, nemáte u sebe nějaký cigára? " Evžen dopadl ještě mnohem hůř. Po propuštění z Kartouz se ohřál na svobodě pouhé čtyři dny. Na svobodu se dostal před vánočními svátky. Chladnou noc proklimbal na tvrdé nádražní lavičce. Ráno celý zkřehlý a hladový vyrazil z Hlaváku na somr do centra města. Dostal se na Havelské tržiště. Hladově sáhl do hromady vystavených kubánských pomerančů. Prodavači se to pochopitelně nelíbilo "stůj vrať to zpátky ty vágusáku". Evžen neměl moc zlodějského štěstí. U vedlejšího stánku nakupoval fízl v civilu z blízkého Barťáku. Evžena zadržel a legitimoval. Velké razítko ochranný dohled mu hned řekne s kým jedná. Normální občan by za krádež pomeranče dostal pokutu nebo pár facek od prodavače. Evžen byl ale propuštěný recidivista a pomeranč je majetkem státního podniku ovoce zelenina. Naplnil skutkovou podstatu rozkrádání socialistického majetku. Za krádež jednoho pomeranče se Evžen vracel do Valdic na šest let. Vysoké tresty nutily mnohé vězně přemýšlet o útěku. Některé pokusy byly dost originální. Na pracovišti mechanika si odsouzení ušili balón, kterým chtěli odletět na svobodu. Při noční směně balón napouštěli teplým vzduchem. Od úspěchu je zradila pozornost hlídkujícího bachaře na strážní věži, který si všiml nezvyklého předmětu vznášejícího se nad věznicí a balón rozstřílel dávkou za škorpiona. Další dva muklové vyzbrojeni noži přepadli ošetřovnu a chtěli vzít zdravotní sestry jako rukojmí. Žádal i přistavení auta a volný průjezd z Valdic na západní hranici. Útěk od začátku neměl šanci na úspěch. Skončil zásahem přepadového komanda na nádvoří věznice. Další šikula na pracovišti agro vyrobil dokonce funkční samopal. Měl v plánu se s sním dostat přes bránu. Všímavý práskač ho udal dřív než mohl něco podniknout. Jedna z možností útěku byla cesta podkopem. Odborná zdlouhavá práce vykopat několik desítek metrů dlouhý tunel. Při trestech, které ve Valdicích jsou zase na nějakém měsíci nezáleželo. Za Danyho pobytu došlo ke dvěma na sobě nezávislých podkopech. První vedl z pracoviště mačkárna skla na něm pracovali vězni přes rok. Tunel se již blížil k vězeňské zdi, ale pod příjezdovou asfaltovou silnicí se do něj probořil plně naložený náklaďák. Na druhém podkopu pracovali tři údržbáři z pracoviště brusírna skla. Dělali na něm dvacet měsíců. Tunel byl opravdu vymakaný. Stojky a výdřeva z rozebraných palet. Čerpadlo na vodu, které vytěženou zeminu odvádělo do kanalizace. Vše měli přesně vyměřeno a spočítáno. Měřil 41 metrů a ústí tři metry za zdí. V den útěku měli naplánováno, aby nevzbudili pozornost, vždy po půlhodině zmizet z pracoviště a vylézt už na svobodě. Stalo se něco nepochopitelného. První z nich zmizel v tunelu a svým dvěma spolupracovníkům znemožnil útěk, když celý tunel zatopil. Na svobodě byl tři měsíce, pohyboval se v chatových oblastech Krkonoš a Jizerek. Policie mu byla na stopě podle otisků prstů, které nechával ve vyloupených chatách. Při jednom zátahu na něj nasadili psy. Aby je setřásl brodil se hodiny ledovým potokem. S omrzlinami v horečkách ho našel majitel chaty, který přijel na kontrolu, jestli mu mráz neroztrhal vodovodní trubky. Po návratu do Valdic nemohl čekat žádné slitování. Komplicové mu za zradu při útěku přesekli obě achylovky. S přeřezanými šlachami na obou nohách skončil na invalidním vozíku. Dlouho to nevydržel a ukončil to sám si žiletkou přeřízl tepnu na krku. Danymu běžel trest do závěrečného finále. Nedočkavě trhal na svém papírovém metru každý den. Za léta vězení pochopil jednu holou pravdu. Není žádný nepolapitelný Arsen Lupin. Dobře to viděl okolo sebe. Vypatlané, zkérované mukly, kteří na sklonku života měli za sebou třicet i více let kriminálu. Ke štěstí jim stačilo mít dost tabáku, stále plnou sklenici čaje magoráku. Vrchol blaha pro ně bylo když mohli mladému paďochovi vykouřit ptáka. Chce to pěkně v klidu, nic nepřehánět. Pokud bude opravdu nejhůř má přechod přes čáru u Svoboďáka zajištěný. Snad za ty roky za zdí se mohla spousta věcí změnit. S potěšením zjistil, že venku kurz marky a dolaru na černém trhu šel pěkně nahoru. Naloupené valuty a zlato dobře ukryté v rodinné hrobce na olšanských hřbitovech, bude dobrá investice do budoucnosti. Rodina také slíbila, že se postará. Vlastní byt, paráda! Už se konečně nebude muset dívat na ty vězeňské tlamy. Dýchat s nimi na cele stejný, vydýchaný, páchnoucí vzduch. A snad se zbaví lety zažraného pod kůži pachu vězení. Ve společných sprchách se přestane vyhýbat chtivým slídivým očím teploušů. Před bachaři se nebude muset přetvařovat a hrát vzorného, pracovitého vězně. Vlastně ani nevěděl ke komu cítí větší nenávist a odpor. Jestli k dozorcům, nebo spoluvězňům. Nebudou to lehké začátky. Od okresního jičínského soudu dostal dárek, dva roky ochranného dohledu. Kriminálka mu určitě půjde pěkně po krku. Dva roky se denně v určenou hodinu hlásit na fízlárně, nesmět bez povolení opustit místo trvalého bydliště, strpět bez protestů návštěvu fízlů spojenou s domácí prohlídkou. Dozorující bezpečak jej bude mít pevně v rukách, nevydržet provokace, jde zpátky do lochu za maření úředního rozhodnutí. Věřil si! Nenechá se zahnat do kouta, v posledních letech se dobře naučil hrát falešnou hru s cinknutými kartami. Co by to bylo za fízly, kteří by se nedali podplatit, aby zbytečně nekalili vodu. Tento stát je přece založený na úplatcích a vzájemných protislužbách. Kritikem je pouze ten, který úplatky musí dávat a sám bohužel žádné nedostává. Měl by se také po propuštění hlásit na vojenské správě. Jít k odvodu a rukovat na vojnu. Z toho mraku ale pršet nebude. Žádná odvodní komise si nedovolí s posudky co má od psychiatrů poslat jej někam k vojenskému útvaru. Modrou knížku s papíry na hlavu měl víc než jistou. Stejně si hned jak za ním zapadne brána Valdic zajde si k psychoušovi. Určitě pro něj bude tučné sousto. Pár týdnů na neschopence mu jenom prospěje. Musí mít také čas sehnat si nějakou dobrou práci. Nejlíp nějaký stánek se zeleninou nebo občerstvením. To jsou zlaté doly. Lopala a krumpáč, koncovka většiny propuštěných muklů ho moc neláká. Strýc je sice v důchodu, ale určitě mu pomůže sehnat nějaký slušný šolich. Zvyknout si bude muset na spoustu nových věcí. Prý už po Praze jezdí metro. Seznámit se s nějakou holkou snad nebude tak těžké. Kriticky si v poloslepém zrcadle na umývárně prohlížel svoji vyzáž. Žádná sláva. Kouká na něj mrtvolně bledá vyhublá tvář s výrazným přeraženým nosem a chladnýma modrýma očima. Ještě že poslední dva měsíce před výstupem má povoleno nechat si růst vlasy. S vyholenou hlavou by hned každý věděl odkud přišel. Horší bude o čem se s holkama bude vůbec bavit. Venku letí úplně jiná móda, hudební skupiny, filmy. Nic nezná! Bude prostě vypadat jako úplný vesnický balík. Dany ve skrytu duše doufal, že se ve svém životě dočká i té opravdové svobody. Hodně odsouzených má toto přání vytetované i na vlastním těle. Latinská věta dum spiro spero, dokud dýchám doufám, to plně vystihuje. Zmizí ty nekonečné kilometry ostnatého drátu, podél státní hranice a vláda rudochů bude jenom krátká stránka v učebnicích dějepisu? Rád by vyrovnal nesplacení účty. Bylo jich dost! Se všemi fízly, soudci, prokurátory, práskači a úchylnými vězeňskými dozorci. Neškodila by v Praze například druhá Budapešť roku 1956. Pouliční lucerny byly moc hezky vyzdobeny těly pověšených konfidentů a bolševiků. Samozřejmně bez toho tragického konce, kdy bylo protikomunistické povstání maďarů rozježděno krvavými pásy sovětských tanků. Komunistická rudá kobyla měla však zatím ještě dost sil. Dokazovala to zoufalým vzteklým kopáním okolo sebe. Okresním soudem pro Prahu západ byla odsouzena a poslána na převýchovu za dráty hudební skupina Plastici. Za údajné protistátní texty ve svých písních. Na protest se odpůrci režimu organizovali v Chartě 77. STB měla na pilno. Kriminály se plnili vězni svědomí. Všichni se ptali, kdy praskne to násilně slepené hliněné vejce, které si říkalo Sovětský svaz a dá svobodu svým satelitům. Poslední tři dny pře i propuštěním nebyl Dany schopen se už plně věnovat organizaci práce na výrobní lince. Myšlenkami už byl na svobodě. Požádal vychovatele "dejte mě na samotku", potřeboval si to všechno srovnat v hlavě. S nikým se neloučil. Legionáře před měsícem přeřadila komise do druhé nápravné skupiny. Snad mu to pomůže a dostane se o pár měsíců dřív zpátky do sladké vysněné Francie. Pracovní režimák, který odváděl Danyho na samovazbu třetího oddělení se s ním loučil slovy "Koutský, jste schopný organizátor, nebojte se , když se" vrátíte, máte u mě flek zajištěný. Hlavně neproveďte nějakou hloupost. Ne aby jste někoho třeba zamordoval, ať mi vás nepověsí! To by byla škoda, jste celkem šikovný chlap. " Dany mu nic nevyvracel. Měl celkem pravdu. Devadesát procent muklů propuštěných z Kartouz se do roka vrací s novým fáborem. Půjde ven s cejchem propuštěného valdického galejníka. Nebezpečného recidivisty, který má u soudu nárok na základní trest deset let. Na samotce nic nejedl, jenom pil vodu. Nejspíš se asi zbláznil. Měl utkvělou představu, že by jídlo mohlo být otrávené. Přemýšlel o prvních okamžicích na svobodě, na co se nejvíc těší? Sen většiny trestanců Orosená plzeňská dvanáctka, řízek přes celý talíř, pořádná kozatá ženská a vana plná horké vody a voňavé pěny. Ano, určitě to všechno. Nejvíc se ale těšil na soukromí. Přestane mít pořád bachaře za prdelí, dveře budou mít kliku z obou stran, nebudou mít špehýrku s věčně pátravým okem dozorce. Poslední noc na cele, celou prochodil. Co když na mě zapomenou? Tak otevřou se ty zkurvený dveře? Otevřou! Naposled šel věznicí v doprovodu bachaře. Sklad civilu. Ještě že džíny a kožená bunda nevyjdou nikdy z módy. Účtárna, kde mu tlamatý tlusťoch vyplatil peníze z jeho konta. Za ty odsezené roky dostal na ruku 960 korun. Pěkná almužna! Venku to byl průměrný měsíční plat uklízečky. Měl chuť říct, to je dobrý vy zmrdi zelený, to si nechte na kafe. Přinutil se držet hubu. Musí se naučit zvykat si neříkat vše co si myslí. Naposledy kontrola propouštěcích papírů dévéťákem majícím službu na bráně. Postarší lehce pajdající dozorce odstranil poslední překážku před svobodou. Otevřel malá šedá dvířka v pancéřové bráně. "Hodně štěstí mladej a už se nevracej ". "Díky budu ho potřebovat". Hluboce se nadechl. Trochu se mu točila hlava. Nejspíš hlady. U červeného žigulíka čekali na jeho propuštění otec, matka a bratr. Ti jediní na něj nezapomněli, podali pomocnou ruku a nepřestali na něj celé ty roky myslet. Rodina. Trvalo mu dlouho než to pochopil. Za pár týdnů mu bude dvacet osm let. Ve vězení strávil téměř devět let. Indické přísloví "Kdo jede na tygru těžko z něj může někdy slézt! "