Modré mraky

Zastavil jsem se, modrá budova na mě hledí, láká, navádí, skoro až vzlykavě pobízí. Mám strach, to že jsem posera, vím již dávno, však má zubařka by mohla vyprávět. Ze dveří zakníká pronikaví tón. Má inteligence mě nenechala na pochybách, elegantním spektrem zajímavých pohybů vstupuji na území nového působiště mých profesních veletočů. Spanile rozverná dáma na recepci se usměje jako kolibřík při své elegantní tancovačce nad právě zívající květinou, která našla přivítání v krásném jitřím přívalu slunečních paprsků. Strach se zapomněl v očích dámy za pultíkem, která rázem při vyslovení mého jména vykouzlila slečnu s úsměvem jak od Moneta. Už teď to tu miluji, vyskočila myšlenka z mé hlavy ještě dříve, nežli má noha stoupla na první schod. Pozadí slečny mého života na schodišti jsem se snažil mapovat do nejmenších detailů, skvělé, prostředí pro práci jako stvořené. Myslím profesní, samozřejmě. Byl jsem uveden do oázy tichého společenství, které oplývá atmosférou právě poznaného pocitu z prožitku emočně vykresleného z krás stavů nepoznaných. Snažím se uvelebit v místnosti pro podobné události, kterou právě procházím já. Tajemně si prohlížím úspěchy, které přivolávají pohledy mých očí a hladí mě při jakémkoliv pohledu. Je klid a pohoda, umět zpívat, snad tu hodím pár rýmovaček od Káji Gottů. Někdo vstupuje, hádám, že již přichází slečna kterou jsem si během těch pár velmi silných okamžiku tak toužebně zamiloval. Ne. Studený pot mnou projel jak kopí od železného krále. Co je to za figurku, co tady dělá tento podezřele čumící medvěd. Ať na mě tak nevejrá, jsem snad piksla v samoobsluze s tajemným obalem? Atmosféra houstne, soudruh na opačném konci na mě čučí jako žena toužící po souloži. Už aby přišla, princezna s úsměvem v očích a slastným, nepopsatelně hřejivým vánkem vůně své jemné osoby. Náhle jak z neznámé pohádky vycházím za královnou jitřních zítřků, ten pacient se šourá někde za mnou, alespoň že tak. Naštěstí se té obludy zbavujeme a tančíme budovou jen já a ona, opět studuji objekt, který mě zaujal již na schodišti. Již od malička jsem samouk a studuji velice rád. Bylo mi prozrazeno malé tajemství, mé pracoviště je v jakémsi centru pro nějaké klimata, jsem zmaten, byl jsem vyhnán z tohoto ráje slastných okamžiků, silných prožitků a libret jak z Prodané nevěsty. Smutně maluji pohledem po oknech autobusu, který mě unáší před budovu nazvanou Klimacentrum, jak mi bylo vysvětleno. Vypadl jsem z funící houseny přímo pod nohy hrůzné boudy nesoucí již zmiňovaný název Klimacentrum. Můj ty bože, tak to bude boj, má duše úpí, vzlyká, nešťastně zadrhává ve svém breku smutně zjištěného zmaru a ztracených vyhlídek na krásné zítřky, na recepci je totiž místo kouzelné krásky chlap, můj ty bože. Trapně stojím před svým představeným. Líbezně se na mě usmívá, buzna, zaznělo mi v uších, udělám jemný úkrok vzad a mapuji si únikovou cestu. Buzna se naštěstí nepotvrdila, šlo jen o planý, ale užitečný poplach. Ještě před mým emocionálně vypjatým loučením s mojí královnou jsem převzal informaci o své ubikaci. Tři dny jsem se dobýval do tohoto neznámého chlívu, který důmyslně zabezpečil jakýsi podezřelí maník s jménem romantického tvora jenž má tu čest být výsostným nositelem míru. Ach jo, snad to nebude buzna. Čtvrtý den, stojím před budovou a čekám na toho úchyla který má snad v pečlivém zamykání dveří jakou si duševní zvrhlost. Přichází, mrknem na sebe, dělám jakože vše OK, ale nejraději bych ho nakopal do zadnice. Vniknu do prostor které jsem měl za chlív, úžasný, hrajou mi v očích slova zdejších zdí. Kolega a zároveň i spolubydlící je taky tak nějak super a já si každý den mého prvého týdnu užívám jak to jen jde. Zazvoní zvonek, dělám jako že nic. Náhle se rozrazí vstupní dveře a já slyším hlasy, dělám jako že nic. A sakra, studený pot mi ohlásil, že přízrak se navrátil, medvěd je zpět. A já jsem za pár chvilek začal tušit, že medvěd byl omyl mého trapného myšlení, ale že poznávám nejenže vyjímečné a skutečné přátelé, ale i nepopsatelnou epochu přicházejících okamžiků. Okamžiků nejkrásnějších časů mého života, života modrých mraků, které přinášejí harmonii modravého světa, který tkví nad nimi.