Týden

PONDĚLÍ
Prší. Beru deštník a spěchám na autobus, abych stihla školu. Už aby byl víkend.

ÚTERÝ
Po škole se vracím domů. Všichni se tváří strašně vážně. Na můj dotaz, zda se něco stalo, mi máma mezi slzami a vzlyky odpoví, že táta se naboural v autě. Nepřežil to.

STŘEDA
Nikam nejdu, zůstávám doma. Stále tomu nevěřím. Máma celý den brečí a strejda, který přijel už včera, sice nebrečí, zato do sebe klopí jednoho panáka vodky za druhým. A to je teprve půl desátý.

ČTVRTEK
Odcházím do školy. Ségra zůstává s mámou doma. Chápu to, je malá. Když vybíhám ze dveří, míjím klimbajícího strýčka s cigaretou v ruce a panákem vedle židle. Později odpoledne mi pak hasiči sdělují, že právě tohle mohlo být příčinou požáru v našem domě. Nikdo nepřežil.

PÁTEK
Znovu nejdu do školy. Stěhuju se k nějaké neznámé tetě, kterou jsem nikdy neviděla. Ale je mi to jedno. Stále jsem v šoku.

SOBOTA
Nemám už nikoho. Teta není vůbec nadšená, že mě tu má a já to cítím stejně. Jediné, co chci, je být zase se svou rodinou.

NEDĚLE
Je krásný jarní den. Slunce se mi opírá do zad, zatímco mířím k jedinému stromu v zahradě. Vylezu na něj a na větev, která vypadá pevně, uvážu jeden konec provazu. Druhý konec si utáhnu kolem krku. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. Někde z dálky slyším křičet tetu, abych to nedělala, ale už je pozdě. Skáču.