Katana - očarovaný II.

"Dnes je překrásný den." říkal si Katana.
A den opravdu krásný byl. Slunce se ukázalo v největší kráse. Vše bylo dokonalé. Jen nepatrný větřík, který si hrál se stromy, chvílemi to vypadalo, jakoby je zval k tanci. Větve se pohybovaly na jednu, poté na druhou stranu. Katana byl očarovaný.
"Vše je nádherné..." poznamenal Katana.
"Ale i to nádherné má chyby." řekl mistr Hiroshi.
"Tomu nevěřím, mistře. Vždyť se kolem sebe podívejte. Je to nádhera." vedl si svou Katana.
Mistr se na něho jen podíval a šel směrem k rýžovému poli.
"Je čas sázet rýži." poznamenal mistr a svého žáka tak upozornil, že snít může jindy.

...
Při sázení rýže byl Katana roztržitý. Svou práci nedělal správně a stále se jen díval kolem sebe. Myslel na tu krásu, která ho před chvílí tak oslnila. Mistr si jeho roztržitosti všiml.
"Soustřeď se." řekl mistr s klidem v hlase.
"Nemohu, stále jen myslím na tu krásu."
"Soustřeď se na práci."
Katana pochopil, že to mistr myslí vážně a tak se snažil dělat svou práci. Ano, je pravda že se Katana snažil, ale jeho mysl byla stále jen zaměřena na krásný obraz přírody, které bylo všude tolik, že na ní Katana nemohl zapomenout.

...
Druhý den se šel Katana projít. Bylo mu tak krásně. Připadal si jako v ráji. Jestli tohle měl být dokonalý svět, pak on byl jeho součástí...přesně tak se cítil. Chvíli se jen díval na květiny a vzpoměl si na mistrova slova:"Toto je smysl života." Najednou si připadal, jakoby chápal ta slova, která ještě nedavno vyšla z úst jeho mistra. Potok byl tak křišťálově čistý. Rychle k němu přišel a koukal se na sebe. Usmál se. "Vyrostl jsem do krásy..." říkal si pro sebe. Najednou se zarazil. "Je pozdě, dnes jsem měl pomoci mistrovi." Rychle utíkal, byla tma a on neviděl na cestu. Několikrát zakopl, ale to mu nevadilo...jen utíkal a utíkal a snažil se nezklamat mistra, i když v duchu tušil, že právě to čeho se obával, udělal.

...
"Mistře promiňte." začal se Katana omlouvat.
Mistr se na něho jen podíval a pokračoval v meditaci.
"Je mi moc líto, zapoměl jsem, že dnes chcete sázet rýži." omlouval se dál Katana.
"Soustřeď se a uvolni mysl." toto byla jediná slova, která mistr řekl. V tu chvíli se zvedl a šel spát.
Katana se zamyslel nad tím, co mu mistr řekl a šel také ulehnout.

...
Další den šel žák s mistrem sázet rýži. Když už bylo vše hotové, odebrali se a odcházeli po cestě domů. Katana byl pět očarovaný. Jedna květina krásnější, než druhá. Ach, ty stromy. Tak překrásné, tak vysoké a silné. Přesně takový chtěl Katana být. Silný a veliký a nepřemožitelný. Přestože sluníčko už zacházelo Katana stále viděl tu nádheru a bok po boku se mistr a jeho žák vraceli domů.
"Pozor!" zakřičel mistr na svého žáka.
Ten ale nevnímal. Poté ucítil ránu. Někdo ho uhodil do zad. Katana se svalil na zem. Cítil bolest. Když se zvedl, uviděl dva silné muže, jenž se snaží uhodit i mistra. Ten se ale nedal. Hiroshi byl nejlepší v bojových umění. To ale útočníci nevěděli. Bili se hlava nehlava, až je nakonec Hiroshi přepral, útočníci utekli a Hiroshi šel za svým žákem, který jen stál a nemohl se vzpamatovat.

...
"Nic není bechybné." řekl z ničehož nic Hiroshi.
Katana se na něj podíval, tak tázavě, jako nikdy předtím.
"Ale, proč mistře?" otázal se ho Katana.
"Vše má své klady a zápory...i ty."
"Já také?"
"Však jsi se nechal unést a nevěnoval pozornost...byl jsi očarovaný tou krásou. Nevnímal si mé volání a zapoměl na práci."
Katana přikývl.
Hiroshi se na svého žáka usmál. A jeho žák mu úsměv vrátil.

Jak lehké je být očarován a nevnímat ostatní.