Na prodej

Moje sousedka je fakt báječná ženská. Je o pár let starší, ale stejná jako já. Ona jako jediná mi vždycky rozuměla.

Včera jsem s ní ležela v tlustým svetru u bazénu. Popijely jsme víno a parádně se bavily. Tohle bylo to, co mi chybělo. Co jsem tolik potřebovala. Ji. Člověka, který mi opravdu rozumí.

"Hele, ty vždycky když přijedeš, tak otočíš celý město vzhůru nohama." řekla mi a nalila nám další skleničku.
"Prosim tě, dyť už tu ani nikoho neznám."
"No a? Ty je možná už neznáš, a ani se ti nedivím, ale oni tě znají moc dobře."
"Měla byses trochu s tím pitím krotit. Začínáš žvanit nesmysly."
"Ale houby, dyť skoro nepiju. Je to pravda. Dokonce i můj bývalý říkal, a to doslova: podívej se na ni, ta kurva to fakt dokázala."
"Hele tvůj bývalý je kokot a vůbec, co se s ním ještě vůbec bavíš? Udělala jsi dobře, že jsi ho vykopala. Ikdyž mohla jsi s tím ještě počkat než dodělá tu zídku."
"Proč?"
"Tak bys to nemusela poptávat u mýho brášina?"
"Byl to kretén. Musel vypadnout okamžitě. Stejně jako tehdy ten tvůj."
"No jo."
"Slyšela jsem, že jsi to dala tý realitce na rohu."
"Jo jo, přesně."
"Jsou to zloději."
"Přišli mi docela v pohodě. Hlavně to byla jediná realitka, která měla v pátek otevřeno."
"Hm." povzdechla si a ruce si schovala do rukávů.
"Hele já vím, že tě to sere. Ale.."
"Ne, nesere mě to. Je to tvůj barák a vím, že jsi to chtěla udělat už dávno. Jen se o tebe bojim."
"O mě?"
"Že už se nikdy nevrátíš."
"Vrátím se. Neboj."
"Dyť už tu nic nemáš."
"Mám tu tebe. Vrátím se za tebou. Slibuju."
"Hm. Nevěřím ti ani slovo."

Daly jsme si ještě další skleničku a rozloučily se. Má mě prostě dokonale přečtenou. Už se nevrátím. Nikdy. :)