Třetí dopis Princezně

Nevím, kolikrát jsem tě viděl vedle sebe usínat, ale teď už vím, že to bylo dostatečně k tomu, aby se mi výraz tvé uvolněné a lehce zasněné tváře vryl do paměti natolik, že jej znovu vidím pokaždé, když jsem sám těsně před usnutím ve svém podkrovním bytě v čísle 17. V poslední době vidím tvé oči pokaždé, když začnu popisovat ve své knížce cokoliv ohledně Elen. To je ta hlavní postava o které jsem ti už psal. Je ti s každou stránkou čím dál více podobná.. Začínám mít obavy, že až celou knihu dopíši stane se prostě tebou.
Má kniha se rozrůstá. Stále jsem jí ještě nevymyslel název, který by ji vystihoval a který by se mi líbil. Mám napsáno už skoro čtrnáct kapitol. Netuším, zda-li to bude mé vrcholné dílo, po jehož prvním vydání se jenom zapráší, nebo to naopak bude zklamání mé i okolí a kniha bude zavrhnuta. Ať to dopadne jakkoliv, bude to pro mě knížka bližší, než jsou ostatní má díla. A to všechno kvůli tobě. V té knížce je spousta paralel s našimi skutečnými osudy. Nevím, jestli to poznají lidé, co nás znají, nebo jestli by jsi to poznala ty sama, ale já je vidím za každou větou toho díla.
Chybíš mi. S každým dnem, kdy se naše společná minulost oddaluje si uvědomuji, že mi chybíš stále víc. V tomhle městě skoro pořád prší. Jsem tu sám. Jenom já a moje psaní. Tudíž mám velmi mnoho času vzpomínat na to, kdy ty a já jsme ještě byli my. Stačí mi, abych se na chvilku ponořil do střípků minulosti ve své hlavě a opět začnu cítit vůni tvého parfému. Zasním se a zavzpomínám na ty krásné časy.
Bylo léto. Noc s hvězdami. My pod širým nebem přitisknutí ve spacáku co nejvíc k sobě. Strašně jsme se na tu noc těšili. Měla to být nepřekonatelná romantika. Místo toho jsme byli rádi, že jsme se vůbec dožili rána. Byla strašná zima. Vybrali jsme špatnou noc pro takové plány. Objímali jsme se, aby nám bylo aspoň trochu teplo. Ty jsi pak nad ránem usnula. Já ne. Neměl jsem důvod odcházet za sny, když jsem svůj sen měl v objetí tak blízko sobě, jak jenom je to možné. Bylo mi nádherně. Hřály mě city k tobě.
Chybí mi všechno. I to co jsem neměl rád. Například bych strašně rád opět slyšel to tvé křupání kloubů, které mě tak vytáčelo. Nebo bych se podivil tvým z nervozity okousaným nehtům.
Prosím přijeď za mnou. Kde teď bydlím víš. Není to pro tebe tolik daleko. Nic není daleko. Na ničem nezáleží, když se chce. Přijeď a pomož mi dokončit knížku. Během psaní tohoto dopisu mě začínají napadat slova patnácté kapitoly. Nechávám postavám otevřené osudy. Nechci, aby dopadly jako my dva. Přeji jim jen to nejlepší. Rozmýšlím se stále, jak knihu ukončím. Pravděpodobně mi došla odvaha na špatné konce. Prosím přijeď a pomož mi s inspirací k posledním kapitolám. Už jsem se díky tobě dostal až sem. Tak mi pomož, abych se díky tobě dostal i dál.