Prázdniny

Každý den byl krásný, ale tenhle byl něčím vyjímečný.Konečně nastalo to vytoužené volno na které čekala celý rok. Ten pocit, že nemusí vstávat brzy ráno do školy a mačkat se v hromadné dopravě s lidmi kteří ji šlapou na boty byl překrásný. Jen tak si mohla ležet ve své vyhřáté posteli bez toho aniž by ji probudil vysoký tón budíku ohlašující blížící se čas nechtěného vstávání. Chvíli se jen tak převalovala ze strany na stranu a potom se zvedla z proleželé matrace a začala si urovnávat peřinu a polštář. Když byla oblečená otevřela dveře a vyšla na zahradu kde na ní čekal její pes se kterým chodila pravidelně každé ráno a večer běhat. Když ho pohladila a nasadila mu obojek s vodítkem, vydala se směrem k polní cestě. Ale, protože bydlela blízko poli , uviděla zajíce přímo před nimi. V tu chvíli pevně svírala vodítko ale marně. Tušila, že nemá šanci psa udržet na místě. Nic jí nezbývalo než spolu s ním běžet a doufat v zázrak. Ale až po půl kilometru nepřetržitého běhu se její přání vyplnilo. Zajíc zmizel a ona si mohla konečně odpočinout. Když si sedla na trávu a dlouhou chvíli odpočívala, najednou však uslyšela z nedalekého křoví podivné praskání větví. Se zkamenělou tváří pomalu otáčela hlavu, směrem k místu kde uslyšela vycházející zvuk. Z nataženého vodítka poznala, že asi ten záhadný zvuk dělá zvíře. Opět to nastalo, pes ji táhnul za sebou. Bohužel se nestihla rychle zvednout. A tak vše co bylo v tu chvíli v cestě brala sebou.Naštěstí po pár metrech se uklidnil a ona se konečně mohla zvednout a oprášit si znečišťěné věci od hlíny a větviček.Když zjistila co má Punťa v puse nemohla uvěřit svým očím. Byl to ten zajíc za kterým původně běželi. I , když se na psa zlobila za to jak vypadala, potěšilo ji, že aspoň přinesla domů pořádnou večeři.