Co slyším když zavřu oči - upgrade

Ptala jsem se blízkých co slyší. Kamarádka slyší tlukot srdce, kamarád hučení počítače, máma klávesy počítače, táta motor a sestra mě poslala někam. Ale co slyším já? Zavřela jsem oči a poslouchala. Uslyšela jsem hudbu - metal, ale že bych měla v srdci jenom metal? Poslouchala jsem dál. Z metalu jsem slyšela jen zvuk elektrické kytary, která vybrnkávala Starway to heaven. A pak ticho. Ponořila jsem se hloub a uslyšela jsem to. Nebyla to hudba, byl to lidský smích. Upřímný, od srdce jdoucí lidský smích mých přátel a rodiny. Smáli se všichni, byli šťastní. A já teď vím, že oni jsou to co vidím a slyším když zavřu oči. Na nich záleží, na jejich štěstí. I když mě někdo nenávidí, pořád pro mě bude důležitý. Ať je kdekoliv.

Smích odplavila voda a já slyšela jako posledně vodu. Pramen jak bublá. Říčku co si hledá cestu lesem. Potok, který obemele kamení. Řeku v peřeji. Mohutný vodopád, lesknoucí se sluncem. Deltu, vlévající se do moře a to moře plné vln, pěny, mušlí a života.

Otevřela jsem oči a usmála se. Mé srdce i nadále vedou vlny v moři.