Jednou takhle v pátek večer

Povídka: Takhle jednou v pátek večer

           

Horký letní páteční podvečer. Slunce ještě silně opírá své červencové paprsky do oken, zatažených roletou. Prázdninový letní víkend před námi a člověk neví, kde večer skončí. Jelikož je doba dovolených a prázdnin, půlka lidí je mimo realitu a druhá půlka pod tvrdým pantoflem. Zapínám si proto jednu akční „onlajnovku,“ a za chvíli likviduji nácky za pomoci svých virtuálních vojínů. Když mám na mušce samotného obergruppenführera, zarachotí mě na stole mobil, že se leknu a zastřelím svého spolubojovníka. „Aaa, kamarádi už se vrátili z vody a asi si chtějí nad pivkem poklábosit, co na víkend,“ napadá mě, když vidím blikat jméno volajícího. Ovšem jsem rychle vyveden z omylu: „Vole co děláš? Zvedni zadek, vypni ty prasárny a za půl hodiny jsme u tebe a jde se do Boletic na zábavu.“ Sice zahučím něco o nekulturních hovadech, když to splácají takhle narychlo o půl osmé večer, ale samozřejmě takový návrh se nedá odmítnout, takže souhlasím. Hmm, Boletice. Tamní zábavy jsou vyhlášený jak olomoucký syrečky. Pěkný vejletiště, dobrý pivo a občas taky pár rozbitých tlam. Boletické holky, mají velké vdolky, praví jedno místní přísloví. Ale nyní v létě, tam kromě chtivých boleťaček budou i přespolní a kamarádky na prázdninách a dovolených. Pokládám nohy na stůl, hezky se zapřu v křesle a rozjímám dále, nevnímaje okolí. Jelikož nedaleko odsud v Kropenicích probíhá něco jako pseudopunkovometalový festival, doprovázený závody krosek, bude většina ochmelků, zevlů a bojechtivých idiotů tam. S němi se tam stáhnou také okolní rozhoďnožky a panákové vyhulbrčky. Takže do Boletic se sjede za prvé méně konkurence v podobě chlapů, za druhé více holek, které ještě maminky a tety nepustí na akci do Kropek, ale jsou už dost velké, že je pustí na zábavku do Boletic. Z příjemného snění jsem náhle probuzen křeslem, které se díky mé poloze rozhodlo mi podjet a já sem si málem rozbil tlamu o stůl. Naštěstí to končí jen lehkou naraženinou určitých partií a rozbitým půllitrem, který jsem při pádu vzal sebou, jak Titanic své pasažéry. Už ani nevím, v jaké hospodě jsem ho ukradl. No nic, sklo do koše, nadávky do křesla a jde se chystat, protože ti jelimani tu budou za chvíli pod okny remcat, že mě to trvá, jak frigidě orgasmus. Rychlá sprcha, decentní oblečení. Teď už jen vybrat parfém. Na jedné straně jemné drahé vůně pro barbínky, vhodné spíš pro městský diskotéky, na druhé ostré vůně pro svádění dravých žen. Volím zlatou střední cestu a v duchu si říkám, že je dobře, že vyšla ta dnešní rychlo-zábava a nebude parný letní večer strávený u fotbalu, jelikož stejně hraje Slávia s Baníkem, což je stejný požitek, asi jako koukání na metrosexuální gey porno.

Ještě peníze a „latexové žvýkačky“ do peněženky a už se pod okny ozývají hlasy kamarádů, ať si negeluju hlavu a radši už padám. Vylezu tedy na balkon, pokynu jim prostředníčkem, jak papež na Vánoce s dodatkem, že za pět minut sem dole i s municí na pití. Vezmu něco teplejšího na sebe na zpáteční chladnou cestu a z mrazáku pěkně omraženou flašku finský, jelikož ti vejpitci mají zase nejspíš rum nebo zelenou, což je ideální pití maximálně pro „tureckou“ cestu, alias šavle sem, šavle tam.

Vylezu ven a vidím, že s námi půjde i Peťulka Ostřížová, sympatická baculka s kouzelným úsměvem a nebezpečnýma čtyřkama, který dokážou chlapa pěkně profackovat. A že sem před půl rokem byl pěkně příjemně profackován. Ale dost snění. Kluci už očima hltají moji vodku, tak ji hážu pěkně Peťovi do batohu, jelikož jako největší hromotluk z nás, nosí pravidelně všechna břemena lépe, než nepálskej šerpa. Do Boletic to jsou nějaké 3 kilometry, ovšem nejnáročnější je první kilometr, než se dojde k lavičce u dvou starých lip, kde se zaparkuje a začne tankovat alkoholové palivo.

Po formálních pozdravech a narážkách na navoněný buzny vyrážíme směr Boletice. Sestava je to opravdu k pohledání, že se divím tomu, že na nás Zeus nesešle žádný blesk. Tak se tedy seznamte. Dámy mají přednost, a proto začneme Pepou Pechanem, malej, drobnej, pihatej, zrzavej klučina, kterej na první pohled vypadá, že holku viděl maximálně z rychlíku. Opak je však pravdou. Pepanovi se ne nadarmo říká Casanova. Nevím, jak to ten satan dělá, ale on je schopnej za večer sbalit dvě holky a se třetí při tom flirtovat. Takového kluka je nebezpečný brát sebou na akce, protože máte jistotu, že bud vám vyhlídnutou holku přebere, nebo kvůli jeho ženským dostanete všichni po hubě od jejich přítelů a manželů. Naštěstí Pepan neleze do zelí kamarádům a hlavně jeho typem jsou dlouhovlasé blondýnky, nejlépe postavou modelky a myšlením barbínky. Sice je záhadou, co na něm vidí, když při jeho vzrůstu nemůže mít v kalhotách afrického náčelníka, ale zřejmě má něco jako auru, protože ty holky se k němu i rády vracejí. Dalším do party je Peťan Nováků. Chlap jak hora, který v batohu nese náklad našeho alkoholu. Je jak kopie Marshalla Ericksona z populárního seriálu HIMYM. Dobrák od kosti, ale když by někoho praštil, sbírají ho po okolí ještě za týden. Navíc taky studuje práva, a to dokonce s výborným prospěchem a nikoli v Plzni, ale na Karlovce. Člověk by ho na to netipoval, když se po vsi prohání v jejich starém Zetoru, vypadá jak poctivej jezeďák z Hoštic. Dnes navíc s nagelovanou hlavou, což nebývá zvykem, a tak působí trochu komicky. Jediné co na něm nikdo nechápe, je jeho přítelkyně. Po něm se lepí každá kost, co má ráda udělaný chlapy, ale on už rok a půl chodí s vychrtlou, vyschlou mumií, která nosí ohromně nevkusné brýle, skoro se nemaluje, a když jo, tak je to ještě horší než bez líčidel. Navíc vypadá jako královna Batikového království. Prostě typická studentka fildy, která si o nás, jako jeho nejlepších kamarádech myslí, že ho jedině kazíme a svádíme na cestu hříchu. Naštěstí je nyní na nějaké psychopaticko ekologické seanci na Šumavě a Peťan tudíž může s klidem razit s námi, aniž by ho stíhala jak Messerscherschmitt britskej bombardér. S Peťanem někam jít, znamená nejen fajn pokec a srandu, ale také jistotu, že když dojde k bitce, můžeme jít s klidem na panáka a Peťan za námi za chvilku dojde a ani se nezpotí. A kdyby bylo nejhůř, stačí zavolat jeho třem kamarádům, se kterýma trénuje asi čtvero bojových sportů a ta partička společně se nemusí bát ani bandy skinů s řetězy.

Třetím kolegou je Vlastík Petráků. Na první pohled šamponek jak dělo, co se oblíká podle módních časáků. Na druhý pohled skvělý pařmen, dobrý hráč pokeru, a taky věrný kluk. Nebo aspoň do té doby, než mu jeho blonďatá vicemisska začala zas zahýbat se svým bývalým, a tak se i Vlastík začal poohlížet jinam. Nyní, jak nám vždy tvrdí, je zase věrný, jelikož ve skladě, kde pracuje se seznámil s pohlednou vdanou skladnicí Šárkou. No a nakonec zbývám já. Průměrně hezký, nadprůměrně vybavený (vtipem :-D) a snad inteligentní student, budoucí ekonom a naděj národa s momentálně podprůměrným příjmem brigádníka v sámošce. Tedy eliminace zlatokopek a avon fiflen zaručena a šance pro hezké normální micinky otevřena.

No a samozřejmě dnes partu chlapů „kazící“ Peťulka. Vysoce inteligentní  premiantka prestižního gymnázia, rebelka a nymfomanka, která nezkazí žádnou srandu, ale kterou není radno naštvat, protože to pak chlapa dlouho bolí a dlouho nechodí rovně. Tedy sestava, kterou by jeden pohledal.

Konečně se ale lípy vynořují za zatáčkou a my pomalu usedáme na lavičku a zem kolem nich. Dneska se kluci plácli přes kapsu. Krom oblíbeného rumu totiž vytahují flašku tequily a vodku. „Hoši, dneska to bude velká akce,“ chválím jejich výběr a rozlejvám do jednorázových kelímků vodku a džus, zatímco Peťan už míchá rum s colou. Peťulka nepohrdne tequilou a já si neodpustím poznámku, že si ji rezervuji, pro případ, že nevyjde lov a hned mě přistane jedna facka. Ovšem podle intenzity, umístění facky, a také díky jejímu pohledu vidím, že mám dnes vrátka otevřena. Tak si tak pomalu popíjíme, klábosíme a probíráme život a novinky. Není stejně kam spěchat, jelikož do boletické hospody U Smrčka nesmíme od doby, kdy loni Pepan během letních prázdnin sbalil a dostal do postele obě hospodského dcery a nakonec i jeho ženu. Samozřejmě na vesnici se neutají ani to, co není pravda, natož takováhle věc. A hostinský Smrček jasně prohlásil, že jestli někdo z nás vkročí do jeho hospody, nevyjde po svých, což bychom mu při jeho postavě a vlastněné brokovnici i věřili, tak nač riskovat.

Dvě hodinky klábosení utekly a obsahy lahví krky protekly. Je čas na zbývající dva kilometry do boletického kulturáku za kapelou Rockové koule, která nám dnes večer bude hrát všechny naše hity. Cestou mě napadá myšlenka, zda v Boleticích bude zas ta blondýnka, která tam jezdí k sestřence každé prázdniny, a se kterou sem měl loni menší „nevinný“ románek. Bohužel jsem v záchvatu amoku slíbil, že jí zavolám, ale pak sem číslo smazal. Určitě už zapomněla, doufám. Ale již jsme zde, první opilec u cesty nám ukazuje, že dnes bude asi veselo. Peťan si neodpustí rejpnutí, do naší ženské společnice: „Péťo, tvojím úkolem dnes je sbalit nějakého prachatého borca, co nás bude zvát všecky. A kdyby prudil, tak si to s ním vyřídím.“ Za to schytá od Peťulky plácnutí přes zadek, což se asi líbilo oběma. Navíc s dodatkem, že dnes by raději, kdyby tam byl ten pořadatel z minula, co byl u vstupu a moc se jí líbil. Dnes by přešla do útoku, jelikož on se moc neměl k činu.

Zapadneme tedy dovnitř jak škodovka do bahna, vyhodíme patnáctiletý výrostky od našeho oblíbeného stolu. (Slovy vyhodíme rozumějme to, že Peťan přišel, podíval se na tu školku a řekl laxně: „Tady sedíme my“). Jediné mínus má dnešní zábava, a to, že to není výlet, ale vnitřní akce, jelikož v Boleticích byste vejletiště hledali marně, asi tak, jako demokracii v KLDR. Naštěstí točené pivko mají, panáky se taky koupit dají a zábava se rozjíždí. Peťulka poznamenává, že by měly dojet kamarádky z gymplu, což znamená protivná a uřvaná feministka Barča a sympatická, ale bohužel věrně zadaná Míša. Když utrousíme poznámku, že to teda se nepřetrhla s výběrem společnosti, probodne nás Petra vražedným pohledem a s vítězným úsměvem suše dodá: „No pánové, letos tu je i Broňka. Ona je u nás na gymplu nová, přistěhovali se z Pardubic. A až ji uvidíte, tak vám spadne brada až na zem a budete slintat jak psi.“ A jelikož naše přiopilé úšklebky a poznámky ji ještě víc vytočí, tak dodá: „No jen se smějte. Já sem se s ní na exkurzi v chatce vykousla a nebýt toho, že došly další holky, kdoví, co by bylo...“ Na ta slova nám fakt huby spadnou, pač všichni víme, že Peťula je sice věčně při chuti, ale zapřísáhlá heteračka. A zároveň, že v tomto nekecá, protože tón jejího hlasu, je rázný a přesvědčivý. Radši si naklopím piva z kelímku, abych zahnal hříšný myšlenky na Peťulu a její záhadnou spolužačku, když v tom do mě drbne Vlastík: „Ty vole, ona fakt nekecala.“ Otočím se pomalu ke vchodu a v ten moment sem střízlivej jak Budha. Krom dvou zmíněných a nám známých Peťuliných spolužaček se k našemu stolu blíží také menší černovláska v mini sukýnce a s krásně uplým černým tričkem, které skýtá provokující dekolt. A sexy botky na podpatku. Na další prohlížení už není čas, jelikož jsou u nás a Peťula nás představuje a vrhá na nás pohledy vražednýho psa, jelikož jsme jí před tím nevěřili, a teď slintáme jak doga. Rychlé představení, seznamovací pusa na tvář a já sem paf víc, než na koncertu Lady Gaga. Holky si jdou zatím pro pití a Peťula toho využije a jasně a vážně dodá: „Pánové, jestli někdo z vás Broňu oblbne a sbalí na jednu noc a odkopne, tak mu urvu koule a dám je slepicím.“ První sebere odvahu náš „Casanova“ Pepan: „Koule si urvat nedám. A navíc sem tu zahlídl matku Smrčkovou se starší dcerou, tak zkusím aspoň u jedný z nich zabodovat.“ Pomyslím si: „První out.“ Jelikož dodržujeme pravidlo, když nějaký kamarád začne svádět, nebo si právo volby řekne, tak ostatní kamarádi se mu do cesty nepletou. Bohužel dnes jsem na řadě až jako poslední, jelikož minulem na disce v Přeslicích sem si rezervoval krásnou brunetku jako první. Bohužel sem dopadl jak Sedláci u Chlumce a dnes jsem až nakonec. Druhej mluví Peťan, a na něm je vidět, že ho ta holka dostala, takže si říkám, že je konec. Ovšem Peťanův zasněný pohled zřejmě ve své křišťálové kouli viděla i jeho Vydra, momentálně na Šumavě vymýšlející nový návrh zákona na ochranu lidských práv menšin, nebo páchající hromadnou sebevraždu v lodi Aštara Šerana. Každopádně Peťovi zapípal mobil a jeho láska mu psala, copak dělá a jak se má její medvídek. A díky tomu pohasl i jeho chtivý pohled. Uff, druhý out. A nyní poslední pálkař – Vlastík. Tady bohužel vím, že jeho vdaná skladnice Šárka je krásná prsatá černovláska, a že bohužel nemám šanci. Jenže jak jsem říkal, Vlasta není jen borec z časopisů pro ženy, ale taky dobrej kámoš, kterej navíc seděl naproti mě a viděl, jak sem koukal zasněně, jak Kate Winslet v Titanicu. Nahodil šibalskej úsměv, mrkl na mě na znamení, že to bude za flašku tuzemáka a prohodil od piva: „Já jsem momentálně věrnej Šárce. Kdyby to byla bloncka, jdu do toho. Ale sou si dost podobný a to jí neudělám.“ Ouuu strikeout. Nyní už jen zbývá přísná rozhodčí Petra Ostřížová. Takže zcela vážně řeknu: „Neboj se Peťulo, máš moje slovo, že dneska maximálně tanec, nějaký drink a když bude mít zájem, zítra ji vezmu do města na pizzerky a do kina, pokud ještě promítá.“ Peťule po mě hodí tajemný vyčítavě-nedůvěřivý pohled a utrousí: „Dám si na Broňku bacha, je to moja kočka rozmilá. A jestli nedodržíš slovo, víš, co tě čeká. Takže se drž dál, kanče.“

Moje další myšlení je jasný. Jestliže se tedy chci dnes seznamovat, musím použít svoji tajnou zbraň: Fernet citrus. Po něm prostě Peťulka získá rozvernou náladu a hlavně po pátým panáku odpadne. Ovšem na to nyní není čas, jelikož přestali vybírat právě vstupné a Peťule se začala motat kolem jednoho místního pořadatele, o kterém řekla, když jsme prošli vstupem: „Toho dnes chci.“ Kupuju teda tři panáky citrusa a zvu, jak Peťulu, tak jejího ctitele. Pak si ji na chvilku vypůjčím a jdeme na bar na další. Když dává asi čtvrtého a já furt srkám druhého, tak na mě hodí ten její nebezpečný pohled a prohodí: „Dobře vím, o co ti jde, ale věřím ti. Jo a Broňka ráda kirsche, tak ji pozvi.“ Dopije panáka a jde za svým pořadatelem, který ji už nedočkavě vyhlíží.
Beru rundu kirsche a jdu pozvat náš stůl. Samozřejmě nenápadně sedám vedle Broni a poznamenám: „Peťula říkala, že máš ráda kirsch, tak poděkuj jí.“

Večer plyne, ploužáky jsou střídány rockovými peckami a je tu poslední série a konec. Uteklo to jak voda. Jakpak by ne, když jsem měl tak milou společnost a tanečnici, která je nejen hezká, ale jak jsem při hovoru s ní zjistil, i fajn holka s hodně společnými názory. Je čas se rozloučit a jít domů. Holky tu mají odvoz od rodičů, a tak se pomalu loučím. Ale v tom mě docela Broňa zarazí větou: „Ráda bych šla pěšky. Je krásná letní noc. Ale neznám to tady. Škoda, že není nějaký doprovod.“ A přitom na mě zamrká, že je mi hned jasný, že to byla pozvánka na noční procházku, do asi čtyři kilometry vzdálené vesnice Posedly, ve které bydlí její kámošky, se kterýma dnes přišla. Holky ani neprotestují, jen dodají, že klíč jí nechají pod květináčem u dveří. Samozřejmě, že já se okamžitě na doprovod nabídl s tím, zda to klukům a Peťule nevadí, že je opustím. Vlastík s Petrem se jen nasmívají a půjčují mi prachy na taxíka domů, Peťula sedící na klíně kluka od vstupu, který jako správný pořadatel donesl už dříve flašku pro celý náš stůl, jen prohodí: „Dej mi na mou kočenu pozor chlape. Já dneska přespím v Boleticích.“ No a Pepan, ten už ani s námi není. Naposled byl viděn se starší dcerou Smrčkovou, jak odcházejí směrem k návsi. Ale o Pepana se bát nemusíme, on s námi jde domů málokdy, ale vždy dojde živ a zdráv a jen jsme zvědaví, kterápak blondýnka to byla tentokrát.

Hlavou mi sice vrtá, proč moje společnice sama navrhla pěší cestu, ale to přejde, jak vyjdeme. Čtyři kilometry s krásnou slečnou utečou, jak kdyby to byly čtyři metry. Volám si tágo, a než stihnu navrhnout zítřejší kino a pizzerku, tak mi Broňa sama navrhne dát si číslo na mobil a někam si někdy vyrazit. Samozřejmě navrhuju zmíněný plán, ale jsem poněkud překvapen, že to prakticky zas byla ona, kdo navrhl jako první další setkání. Jedna sladká pusa na rozloučenou, která se sice protáhla asi na minutu a nebýt taxikáře co na nás zablikal, asi by byla i delší. Tak rychlé rozloučení a šup do taxíku a domů.

Než stačím urovnat myšlenky na zadním sedadle taxíku, zavrčí mi mobil s roztomilou sms: „Díky za krásný večer a hezké sny. Těším se na zítra. Bronča :* “ No to potěš koště. Já chtěl napsat až z domu, aby to nebylo tak hrr a opět mě překvapila. Dnes už potřetí. Odepíšu a popřeji dobrou noc. Něco mi tu ovšem nehraje, ale alkohol a únava mi berou konstruktivní myšlení. Ovšem rozluštění na sebe nenechá dlouho čekat. Když vystupuji z taxíku, opět zařve mobil. Nechám si to až do postele, abych mohl v klidu přemýšlet. Tentokrát je to Peťula: „Pořadatel mi usnul po dvou číslech, tak se dívám na teleshoping :(. Jo a psala mi Broňka, že jsi byl prý moc milý a fajn společník a velký sympaťák, a že kdyby mi to neslíbila, tak by tě asi hned zatáhla do křoví :D. Tak snad ta reklama co jsem ti udělala, pomohla ;). A doufám, že mi tu moju kočku zítra v pořádku vrátíš z kina. A docela jí i závidím brouku. Muck a dobrou nocku. Peťka :*. P.S: Příště snad pozveš někam nás obě :P“

Ach ty ženy. Pěknou past to na mě ušily. Jak sem si pak Peťulku druhý den odpoledne vyzpovídal (jak jinak než u flašky citrusa), tak mi přiznala, že když viděla jak se mi Broňule líbí a viděla můj upřímný slib, že budu hodný, tak se rozhodla mi udělat očko u kámošky a trochu taky past na mě. A také mi pak zas nezapomněla připomenout: „Jak jsem psala, příště doufám vezmeš na rande nás obě. Rády bychom si po dobrém vínku daly nějaký pěkný film, ale chybí nám nějaký osobní masér.“

 

Ale to je zas úplně jiný příběh...

Nashledanou.

Poděkování za inspiraci patří Českým drahám :-D

 

2011-09-04

® KOUČi