zvíře

Najednou se otočil. Ale nic tam nebylo. Nechtěl nad tím přemýšlet, tak raději pokračoval v běhu dál. Cesta houstla. Tma ho začínala objímal kolem dokola. Už neviděl ani před sebe, když vtom něco zahlédl. Prudce se zastavil. Malé světlo v dálce. Co to může být? Zaostřil. Nic nepoznal. Vyšel. Pomalu ale jistě zrychloval své kroky. Slyšel různé zvuky, ale stále nevěděl, co by to mohlo být. Ale byl si jistý, že to musí zjistit. Jeho kroky stále zrychlovaly. Najednou se zastavil. Před očima mu prolétla světluška. A další. Bylo jich stále víc. Bloudil mezi nimi. Neviděl nic. Kvůli nim neviděl ani na cestu, obklopovaly ho ze všech stran. Mával rukama a bloudil mezi nimi. Najednou během pouhopouhé vteřiny se všechny vypařily. Stál tam a mžoural očima, aby se zbavil mžitek. Co to? Stojí na osvětleném palouku. Nikde nic, jen on tam stojí. Je tu světlo. Hodně světla. Kolem dokola je černočerný les. Najednou něco zahlédl v dáli, někdo nebo něco se blíží. Nejde poznat co, nebo kdo by to mohl být. Ale co tu dělá? V této tmě. Vždyť nemůže nic vidět! Že by nějaké lesní zvíře? Člověk by jen těžko mohl jít v takové tmě a ani jednou neklopýtnout. Ale přeci jen! Je to nějaká osoba! Cizí osoba! Vidí ji poprvé v životě. Z dálky poznal, že je to žena. Podle postavy. Jemná postava v hedvábné košilce. Konečně ji vidí, když vyšla na onen palouček. Avšak nemohl jí pohlédnout do tváře. Má dlouhé světlé vlasy. Na sobě bílou průsvitnou košilku. A stále kouká do země. Kdo by to mohl být? Proč jí nemohu pohlédnout do obličeje? Proč se na mě nepodívá? Proč mi nevěnuje alespoň jediný pohled. Abych ji mohl vidět! Najednou se její tvář začne zvedat. Vlasy jí padají dozadu z obličeje pryč. Za malou chvíli uvidí její oči! Ale co to? Nemohl jí pohlédnout do očí. Něco uvnitř ho nutilo sklonit hlavu, bránilo mu podívat se jí do očí….. co to může být? Co to? Něco ho shodilo na zem, něco ho nutilo si před ní kleknout a sklonit hlavu. Co to je? Co je to za mocné síly? A proč on? Najednou se dívka otočila a on mohl konečně vstát. Pomalými kroky ho dívka opouštěla. On jen stál a dlouze se za ní díval, dokud nezmizela v černém lese. Najednou padl na zem. Oči se mu začaly zavírat, přes všechnu sílu ho to zdolalo a oči zavřel. Od té chvíle si nic nepamatoval. Celý svět se s ním zatočil. Celý jeho život mu přelétl před očima. Vzpomněl si na vše. Na to, jak pro něj bylo těžké, když mu zemřel otec, i když je už dost starý, aby si uměl zařídit život po svém, práci měl, ne moc dlouho, ale měl. Už mu zbývala jen dívka. Měl dívku, ještě včera byl s ní a byly to pro něj nezapomenutelné chvíle. Ale proč mu to udělala? Proč ho opustila? Nechápal to. Proto taky skončil tady. Chtěl skončit se svým nynějším životem, proto odjel do lesa. Auto nechal stát těsně před branami onoho hustého lesa, chtěl utéci, hodně daleko od civilizace, od lidí, ona byla všechno, co pro něj mělo smysl. Teď, když už ho tu nic nedrželo, chtěl pryč. Odjet od všech, spíš od všeho, co mělo alespoň něco málo spojené s civilizací. Chtěl žít jako zvíře. Nevzal si s sebou nic, spoléhal sám na sebe a kdyby se něco stalo, tak zemře a co s tím? Každý musí zemřít. Ať dřív nebo později, přeci nebude takový zbabělec, aby utíkal! Najednou otevřel oči. Konečně se vzbudil. Stále mu zvonilo v uších. Nějaká známá hudba. Ale nemohl se soustředit, takže nepoznal, co to je. Jen věděl, že ji zná. Pomalu se vzpamatovával. Když konečně byl při smyslech, zaposlouchal se do hudby. Ano, je to ona. Připomínala mu jeho dívku. Poslouchali ji spolu, byla to jejich oblíbená. Tu kterou poslouchali pořád a všude. A teď už ji nemá rád. Má z ní jenom deprese. Proč ji má zase poslouchat? Nechce ji slyšet. Chce ji vytěsnit ze své paměti, je to přece jen požitek moderní doby. Počkat. A kde vůbec je? Toto místo nezná. Kde to je? A proč tu je? Neví. Co se to s ním děje? Bože! Chytil se za hlavu. Chce pryč. Honem rychle! Zvedl se, utíkal. Kam? To neví. Prostě pryč tady odsud. Kamkoliv. Hlavně pryč. Najednou vyběhl z lesa přesně do uprostřed silnice. Tuuuuuuuuuu. Pozor! Auto! Málem ho to přejelo. Celý vystresovaný a vystrašený stojí uprostřed té silnice. To vyděšení, nemůže udělat ani jeden krok. Pouze tam stojí s otevřenou pusou a kouká do neznáma. Není schopen cokoliv udělat. Ale alespoň konečně je někde a může něco dělat. Uvědomil si, že si nebude ničit život kvůli nějaký krávě. Na světě je přeci tolik dívek. Určitě si jinou najde. Bylo to to auto, co ho probralo z depresí a jen díky němu si uvědomil, proč tu je. Přeci tu má matku, která ho miluje. To by jí nemohl udělat. A přátele. Tolik přátel, nikdy dřív si neuvědomil, že jich má tolik. To by jim nemohl udělat.