Když sbalíte nejhezčího kluka na škole

Rychle jsem naházela mobil, klíče, voňavku do mé oblíbené kabelky a mohla vyrazit na zastávku. Byl pátek podvečer a já měla sraz s holkami v 19:00 na nádraží. Slušelo mi to, dnes jsem si dala hodně záležet, abych vypadala dobře. Však jsem taky strávila skoro hodinu nad účesem, ale práce stála za to! Na tenhle den se těší celé Uherskobrodsko, protože je tu pouť. Plná optimismem jsem dorazila na místo určení, kde už na mě čekaly holky. Byly jsme šťastné! Všechny tři jsme byly zvědavé, co se dnes večer stane. Co se přihodí? A to nejdůležitější, poznáme někoho nového?

Šly jsme první do kauflandu koupit nějaké alko a na housku. Nestačila jsem se divit, kolik lidí bylo v sekci s alkoholem. Snad každý šel pro chlast, nešlo tudy ani projít. Když jsme zaplatily, vyšly jsme směrem k centru a na jedné lavečce mixovaly naši oblíbenou kombinaci, vodka – shock. Lavičky kolem nás se rychle zaplňovaly a davy lidí stále a stále proudily do města. Zapálily jsme si slimkovou cigaretu a připily si na dnešní noc! Když už jsme uznaly, že je načase prozkoumat tu divočinu, vydaly jsme se do centra. Byla jsem tak moc zvědavá, jaké to bude a koho potkám…už u kulturáku bylo všude plno stánků a stejně tak i o ulici výš. V horní části nad muzeem byly kolotoče. Hudba hrála naplno, světla nás ozařovala a mnou procházely neskutečné adrenalinové pocity. Pokračovaly jsme dál kolem řetízkáče a autíček a hledaly někoho povědomého, až Mischel ukázala na kolečko kluků u cukrové vaty. Byli to kluci z gymplu, se kterými se dobře známe. Když jsme k nim došly, rozhlédla jsem se a se všemi pozdravila. Píchlo mě kdesi u srdce, byl tam i on! Honza! Byla jsem tak ráda, že ho vidím a že jsme šly zrovna za nimi. Na úvod padlo několik vtípků a já, posilněna vodkou, se s Honzou dala hned do řeči. Bylo to super, rýpali jsme do sebe a já byla v sedmém nebi.

Když jsem vzdala veškerou komunikaci s Honzou, protože se bavil s Míšou, holky náhle zavelely odchod a začaly se loučit. „Mně se ale vůbec nechce“ pomyslela jsem si. Podívala jsem se na Honzu, který se z ničeho nic zeptal, jestli nechci jít s nimi. Jako by mě někdo opařil. Samozřejmě jsem hned souhlasila a s holkami si dala sraz za 20 minut u katapultu. Bylo to naprosto skvělé, Honza se mi věnoval, byl pořád u mě a vyprávěl mi o prázdninách. Kluci si chtěli jít někam sednout, tak jsme se domluvili a šli si sednout ke Karlovi – venkovnímu posezení na lavičkách. Honza si sedl vedle mě a přemlouval mě, abych si připila jejich domácí pálenkou. Říkám mu: „a na co si připijeme?“ „Připijeme si na to, že dnes nebudeme rozumní“ odpověděl a zadíval se mi do očí. Usmíval se a nepatrně, velice lehce mě pohladil bříšky prstů po ruce. Srdce mi bušilo tak nahlas, až jsem si říkala, že to musí slyšet. Pořád se díval a hypnotizoval mě svým pohledem, když tu, došel Radim a pozdravil mě. Tak nějak nás to probudilo a dostalo zpátky do reality. Měla jsem chuť Radima zabít!

Celou dobu, co jsme seděli na lavičce, mě Honza stále provokoval a šťouchal do mě. Dostal mě, když mě z ničeho nic přede všemi objal a chytil za ruku. Byla to pohádka! Veškerá má pozornost směřovala jenom k němu, vůbec nevím, kdo kolem mě prošel ze známých. Takový pocit štěstí jsem nikdy nepocítila, „je to vůbec možné, že je se mnou tenhle krásný kluk?“ dumala jsem si pro sebe v duchu, když kdosi navrhl, abychom zašli na autíčka a my souhlasili! Honza koupil lístky a my se usadili. Řeknu vám, tolik srandy jsem si dlouho neužila, vráželi jsme do sebe a křičeli. Byl to sen, stále nemůžu uvěřit, že se to stalo. Po autíčkách jsme našli ostatní a Honza mě ZASE objal!! U srdce mně hřálo.

Přiblížil se ke mně, aby mi něco pošeptal do ucha, ale pak….přede všemi mě políbil!! To se snad ani nedá popsat, jak jsem se v tu chvíli cítila, bylo to tak krásné! Kamarádi se na nás culili a chválili nás, jak nám to spolu sluší, prý vypadáme jako bychom spolu už dávno chodili. Takové řeči lahodily mému uchu a já se musela pořád usmívat. Vodili jsme se za ruce a stále se líbali, pusinkoval mě všude. Na čele a na tvářích, až mě děsilo, jak moc se mi to líbí. Po hodince jsme se odtrhli od party a Honza mě vedl k lavičce, kde jsme měli soukromí. Ani nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale byla to prostě bomba! Přehodil mi nohy přes jeho klín a dobýval se k mému krku. Jeho plné hebké rty mě paralyzovaly, líbal mě na krku tak vášnivě, až jsem měla husí kůži. Posléze si mě přehoupl na klín úplně a pořád mě líbal! „Že to není jenom sen“ vydechla jsem nahlas. „Ne, není to sen a mohl by klidně pokračovat“ odpověděl a já ho musela zahrnout dalšími polibky. Myslela jsem si, že večer už nemůže být krásnější. Rozhodli jsme se pro nějaké nealko a zamířili si to ke stánku. Koupili jsme si kofču a sedli se na lavečku opodál.

Bylo velmi pozdě a já začala zívat. Pohladil mě po tváři a řekl, že už půjdeme pomalu domů. Samozřejmě mě doprovodil až před dům, kde jsme se od sebe nemohli odtrhnout! Bylo to tak pěkné, nemohla jsem uvěřit, že to je skutečnost.

Až když jsem ulehla do postele a četla si nově příchozí SMS od Honzy, teprve pak jsem věděla, že to je skutečnost! Že to není sen.