Mé zničené mládí úvod

Sedím na koupališti a koukám se po lidech. Je jich tady tak moc a přesto si připadám že jsem sama.. Sama na celém světě. Kolem mě pobíhají malé děti a já se utápím v jejích smíchu, který mi připomíná, že někdo se má dobře, zatím co já musím trpět. A přesto se to zdálo, že už to bylo o něco lepší. Ale nebylo, a asi nikdy nebude. Musím se smířit s tím že jsem si to podělala sama. Raději si půjdu sednou jinam. Nejen že mě utápí ta dětská radost, taky kolem sebe hodně cákají a to mě trochu štve.
Přemýšlet se dá přece i jinde, ale přesto na koupališti je to asi nejlepší. Baví mě pozorovat lidi, i když si potom připadám ještě ve větším srabu než jsem, ale i tak… Je jich strašně hodně a i když se zdají všichni stejní, každý má jinou osobnost. Mám takovou menší teorii:

Na světě existuje spousta druhu lidí. Většina se snaží držet v davu a nějak na sebe neupozorňovat. Své názory spolknou a nechaj je plavat kvůli strachu z toho, že jejich názor bude odlišný od ostatních a tím se stanou vyvrhely. Dále tady máme skupinu „rebelů“ ti pořád plujou proti proudu. Kdyby ostatní začali nosit tmavě modré tričko budou oni „vyvrhelové“ ti se snaží zapadnout do skupiny, která plave s proudem , tričko nosí tmavě modré a své názory neprojevujou. I navzdory tomu jsou neoblíbení a vyvržení. Kromě těchto tří skupin je tu spousta jiných. Například zloději, vrahouni, díleři a podobně. Poslední skupinu tvoří samostatný člověk. Člověk, který nepluje s proudem ani proti proudu. Dokonce ani nestojí na místě. Nenosí ani tmavě modré triko, ani křiklavě červené ani žádné jiné. Ne že by chodil nahatý, je to myšleno metaforicky. Asi si řeknete, takový člověk nemůže existovat, ale on existuje. Tím člověkem jsem já. Skromná dívenka z malého městečka. Můj příběh začíná právě tady v městečku jménem Sestřives. Divné na něm není jenom jméno, ale i lidí co v něm žijí.(teda aspoň pro mě) Člověk má někdy pocit, že se tady těží uran. No a právě tady v „Uranové Lhotě“ (výstižná přezdívka co?) jsem žila. Moje dětství nebylo nějak úspěšné. Vyrůstala jsem pouze s matkou a se sestrou-dvojčetem. Tátu jsem nikdy neviděla. Párkrát jsem se na něj ptala mámy, jednou dokonce i babičky, ale ani jedna z nich mi nebyla schopná odpovědět. A právě kolem táty se točí celý tenhle příběh…..

Kdyby jste porovnali mě a mojí sestru velký rozdíl byste poznali i přesto že jsme dvojčata. Zatím co Jessika (má sestra) se snažila vypadat co nejlíp, oblékat se co nejlíp a nepoužívat za žádných okolností mozek, já byla pravý opak.
Taky byl velký rozdíl v oblíbenosti. Jess byla nejoblíbenější holka na škole já byla oblíbená asi jako černoch ve skupině nacistů. U nás doma to vypadalo jako na bitevním poli. Neuplynul jediný den bez hádky, malé nebo větší rvačky či snad aspoň hlasité výměně názorů. Na našich hádkách mě nejvíc štvala máma. Vždycky se do nich začala montovat a nikdy by se nestalo, že by byla na straně někoho jiného než té holky co je oblíbenější než Hannah Montana.
Tak jako většina holek sní o tom že si pro ně přijede princ na bílé koni já snila o tom, že si pro mě přijede táta v červeném Ferrari nebo v jakémkoliv jiném autě a osvobodí mě z tohohle vězení ve kterém vládne žena, která se nazývá mou matkou. Jenže táta ne a ne přijít

Jak už jsem říkala, ve škole jsem nebyla nijak oblíbená. A tak vám aspoň povím o pár lidech kolem kterých se můj život točí. Jane, Julie a Jennifer, kámošky moji sestry. Kámošky? Leda tehdy pokud byste slovo kamarád definovali jako neuvěřitelný patolízal, který vám pochlebují ať uděláte cokoliv,řeknete cokoliv nebo si cokoliv obléknete. Ty tři by prdelkovaly za mou sestrou a říkali by jaké je to super i kdyby běhala nahá v dešti ve stádu krav a zpívala si při tom písničky od Hany Zagorové nebo Helenky Vondráčkové. Tyhle holky jsem si kvůli tomuhle patolízání naučila nenávidět už v první třídě. Další z lidí kolem kterých se točí můj život je Lukas. Neuvěřitelný vlezlý chlápek. Nejen že běhá za mou sestrou jako pejsek za vámi když v ruce držíte kousek masa, dokonce pro ní udělá všechno. Snad by ji i umyl nohy kdyby si usmyslela. Na rozdíl od tří sestřiných kamarádek není u nás často jako hostující celebrity v seriálu Simpsonovi.
Myslím, že rozebírat celý sestřin fanklub by asi bylo zbytečné. Tam patří tolik lidí, že byste je bez dobré matematické dovednosti spočítat nedokázali. Jenže vy se ptáte na moje přátele? No pár jsem jich také měla, ale o tom později…..