Mé zničené mládí 4

4.Babička je skvělá žena
Pomalu se začaly blížit vánoce, které pro mě nikdy nebyly nějaký zvláštní svátek. Letos to, ale mělo být trochu jinak. Našla jsem způsob jak si trochu vystřelit z mámy, z babičky, a taky jsem tímto způsobem docela dost uškodila sestře. Prostě jsem zašla do obchodu a koupila tričko, nejlepší babička, vtip byl ale v tom, že jsem ten dárek nedala babičce, ale mámě. Samo sebou jsem nezapomněla nachystat foťák, protože ten pohled bude stát za to!
Moje rodina, oproti mě, svátky doslova žrala. Matka otravovala s úklidem už od září a neustále kontrolovala každý kout, zda je vše v pořádku. Nikdy nesmělo být ani smítko prachu. Na vánočním úklidu bylo nejlepší to, že jsem já i Jess musely uklízet obě stejně, takže si dokážete představit jak Jessika trpěla. Teď, když nad tím trochu více pouvažuji, matce se ani nedivím. Musela mít celý byt dokonalý právě kvůli babičce, která k nám každý na štědrý den zavítala.
Moje babička, byla doslova a do písmene ďábel. Neznám žádného člověka, co by byl zlejší než ona.(přitom je to křesťanka). Šla z ní cítit hrůza, jako vodka z bezdomovců na nádraží. Cokoliv jste udělali, bylo špatně, cokoliv jste řekli, bylo drzé a cokoliv jste si vzali na sebe, v tom jste vypadali jako idiot. Vždy chtěla být středem pozornosti, vždy chtěla mít pravdu a vždy záleželo jen na tom, co si myslí ona. Jeden velký dar měla, uměla ovládat lidi. Vždy si prosadila svou.
U nás v rodině, se moc často naštěstí neobjevovala. Jen, když jsme měly já a Jess narozeniny, když byly vánoce, a také když byla matka nemocná, to měla zvláštní pocit, že se o ní musela starat a tak se k nám vždy nastěhovala.
Každý rok na vánoce, kromě úklidu, musíme se sestrou také pomáhat s pečením cukroví. I to letos probíhalo docela hladce. A to díky Amy. Amy neuvěřitelně bavilo péct cukroví, a hlavně ho zdobit. A protože doma nikdy nepekli(všechno měli kupované) rozhodla se, že mi bude pomáhat. A rázem nám to šlo (mě ani ne) od ruky. Nejen, že jsme to zvládly rychle, dokonce to cukroví vypadalo docela pěkně. Hlavně perníčky, ty Amy nazdobila tak úžasně, že když to matka viděla, vyhrkly ji do očí slzy.
Štědrý den nastal a babička dorazila opět svým skvělým stylem. Několikrát přejela prstem po nábytku v obýváku. Prst pak celou půl hodinu zkoumala, přičemž matce řekla:
„No, bejvával tu větší pořádek,“ přitom kroutila hlavou div si nezlomila obratle „moc se tady o to nestaráš“
Matka otevřela pusu, jakoby chtěla něco říct, pak ji ale raděj zavřela a jen sklopila hlavu.
Babička zamířila k tácu s cukrovím, a jedno z nich si vzala.
„No chuťově to není špatné“ oznámila „ale proč je to tak kýčovitě nazdobeno.“ Pokračovala dál obchůzkou po bytě. Nahlídla k nám do pokoje. Stejným pohybem prstu po nábytku zkontrolovala množství prachu. Pak pohledem spočinula na svůj prst.
„Hej Jess!!“ zavolala jsem „dones babičce mikroskop, lepe se ji ten neviditelný prach bude hledat.“
„Já to slyšela!!!“ křikla na mě babička
„no však to bylo dost na hlas.“ Babička se obrátila na mámu.
„Vidíš to, zase je drzá“ spustila a zběsila na mě ukazovala prstem „to je ta tvoje výchova… měla by ses…“
„To není výchovou“ odvětila jsem já „to je tím, že jen přijdeš začneš tady…“
Dokončit jsem větu nemohla, protože se na mě vrhla máma a rukou mi zacpala pusu. Než jsem si stačila ze sevření vyprostit, už jsem byla z pokoje venku zpátky v obýváku.
„Meily, stačí, nevyvolávej zbytečně hádky“ opřela se do mě, a než jsem stačila cokoliv říct, už byla z obýváku venku.
Babička pokrčovala dál bytem. Teď začala kontrolovat kuchyň. U toho jsem už být nechtěla. Sedla jsem si do křesla a pustila na chvílí telku.
Babička za celej den nepřestala buzerovat. I při mamčiným vaření neustále říkala co dělá špatně a co všechno zkritizovala. Konečně byla večeře hotová, a my usedly ke štědrovečernímu stolu.
Servírovali jsme naprostou klasiku vánoc. Hrachovou polívku, bramborový sálat a kapra. Jessika a já jsme ale měli v tomhle typickém menu jednu výjimku. Já nejedla bramborový salát, Jessika nejedla Kapra. Po připití nějakou divnou tekutinou (nealkoholickou samozřejmě, to by byl průser kdyby nám nalili víno) jsme si popřáli dobrou chuť a mlčky se pustili do polívky. Tu jsme snědli bez jediného promluvení. U druhého jídla začal ale cirkus.
„Nechápu, proč nejíš bramborový salát“ pustila se do mě klasicky babička „dyť tam není nic špatného jen samé dobré věci. Podívej se na Jessiku jak ji hezky chutná.“
Největším základem jakékoliv konverzace s babičkou bylo mlčet, pokud jste nemlčeli, bylo to pak ještě mnohem horší.|
„A proč sis nevzala ty hezké šaty co jsem ti dala loni“ pokračovala dál „koukej jak Jessice sluší, to je všechno tou tvojí výchovou“ obrátila se na matku „je vidět, že nemáš pevnou ruku a kdybych ti nepomohla, tak bys byla úplně bezmocná“
„Tak proč jsi ji nepomohlo s mojí výchovou když je tak neschopná?“ nadzvedla jsem obočí, a hned nato zasípala bolestí , protože mě matka kopnula pod stolem.
„ A ještě ke všemu je drzá, a tak to bylo vždycky, už odmala jsi byla nezvladatelná, zatímco Jessika byla naprosto v pohodě ty jsi…“
„Jessiko, nebolí tě hlava?“ otočila jsem se na Jessiku
„Nebolí proč?“
„Já jen jestli tě netlačí svatozář?“ dostalo se mě znova kopnutí pod stolem od mé matky.
Babička obrátila oči v sloup, už pomalu otevírala pusu, když ji Jessika přerušila nějakou svou otázkou. Nepamatuji si, o čem se bavili, jen si pamatuji, kam po chvíli rozhovor zase směřoval.
„Vidíš, Jessika se aspoň snaží bavit s lidma, ne jako někdo“ a pohledem spočinula na mě „kdyby si o sebe víc pečovala, třeba by jsi taky byla tak oblíbená jako Jess.“
„No, je pravda“ zapletla se do rozhovoru matka „ že Jess má sice víc kamarádu, ale Meily zase nosí skvělé známky, to se taky počítá.“
Nemůžu tomu uvěřit, ona se matka skutečně zastala to je snad poprvé v životě.
„O známky nejde“ mávla babička rukou „každý se to zvládne našprtat, ale Jess umí více komunikovat s lidmi a je…
„TAK SI JI ADOPTUJ JAKO DCERU A MĚ DEJ TŘEBA DO DĚCÁKU!!“ vylítla jsem na babičku.
Tehdy mi vážně ruply nervy, dál jsem to už nemohla snášet,
„PO KOM SI MYSLÍŠ, ŽE ŘVEŠ??“ zvýšila na mě hlas zase ona. Její hlas byl asi třikrát tak silnější než můj a celý byt se po něm rozezněl.
„TY NEMÁŠ PRÁVO SI TADY OTVÍRAT NA MĚ HUBU!!“
„tak tu taky nemusím bejt…“ vyskočila jsem ze stolu rychlostí blesku
„Meily, v pohodě sedni si“ uklidňovala mě máma, snažila se vypadat v pohodě, ale poznala jsem na ní, že je nervózní.
„Nic není v pohodě, je drzá neupravená a neumí se chovat!!“ osočovala mě babička
„To říkáš ty mě?“ usmála jsem se, teď už s naprostým klidem „jen co si přišla tak si nám tady všechno zkritizovala, ani jednou si nás nepochválila, a pak se celou večeři do mě navážíš. Nebaví mě dokola poslouchat ty tvoje pitomý řeči!“
„A divíš se mi? Nic neuděláte pořádně, a ty jsi neustále drzá, a evidentně ti nezáleží na rodinné situaci protože si se oblíkla jako hastroš! Jsi prostě….“
„Nepůjdeme už rozdávat dárky?“ zeptala se Jessika. Já bych ji teďka nejraději obejmula, protože díky tomu zachránila situaci, která by nejspíš končila totálním serváním mě a babičky. Ale nejsem si jistá jestli to bylo účelem, nebo jen chtěla svoje dárky. Každopádně se toho chytla máma, odněkud vytáhla zvoneček a začala sním běhat po kuchyni, zvonit a přitom křičet: „Ježíšek je tady, Ježíšek je tady“ Bylo to neuvěřitelně komické.Pod stromečkem mě nečekalo žádné překvapení. Jessika od babičky dostala jako každý rok spousty dárky a já zase tričko, na kterém byl Ježíš Kristus, a které nosit nikdy nebudu. Dále jsem dostala nějaké sprchové gely a ponožky, jako každý rok a tím bych se seznamem svých dárku skončila.
Kdybych měla napsat seznam Jessiky, zabralo by to mnohem delší dobu, vypisovat ho nebudu, ale při každém dárku měla naprosto rozjařené oči.
Pokud se ptáte jak dopadl můj dárek pro mámu (triko s nápisem nejlepší babička) vtípek se nějak nepovedl, protože máma si myslela, že si to špatně přečetla a podala triko babičce. Ta jej zkritizovala a řekla, že tak hnusné triko by si na sebe nikdy nevzala. Když jsem stejnou větu použila na triko co jsem dostala od ní, byla jsem zase ta nejhorší.
Ten večer jsem nemohla vůbec spát. Neustále jsem se převalovala ze strany na stranu a myslela na tátu. Kéž by tady byl a zachránil mě ze spáru mé milované babičky.