pes

„Jak se asi cítí ten malý pejsek , co sedí uprostřed louky tak sám a strašně moc na něj prší?“ pomyslí si když vykoukne ven. Sedí tam malý černý pes. Promočený až na kost a s čumákem skloněným dolů. Prší. Stále prší. A on tam stále sedí. Přeci tam nebude sedět celý den. Vezme si plášťenku a rychle seběhne dolů. Míhá se mezi kapkami deště jenom aby mohla vzít pejska domů. Už je jen pár kroků od něj. Zpomaluje kroky. Najednou se pes otočí a postaví se na všechny čtyři. „Pojď sem ke mně! Pojď se zahřát!“ Jeho velké oči , které se na ni podívali, jakoby měl v očích slzy. Nejisté kroky, ale přijde k ní a očuchá ji. Vidí že mu neublíží. Vezme ho do náruče a utíká domů. Postaví ho před dveře svého bytu a zuje si boty. „Tak pojď, neboj se.“ Vejde dovnitř a nevinně se rozhlíží po chodbě. Dívka honem vezme starý ručník a položí ho na teplé místo. Vezme dvě misky, jednu naplní vodou a druhou jídlem. Postaví je k ručníku. Sedne si ke stolu a sleduje co pes bude dělat. Když si konečně zvolí správné místo na ručníku , lehne si. Zavře oči a spí. Tak teplo mu dlouho nebylo. Vychutnává si tuto chvíli. Kdykoli se může stát že se venku objeví zas. Bez jídla, bez piti, bez tepla a bez lásky. Usne. Nic se mu nezdá. Jen je už konečně v klidu. Konečně ho nic netrápí. Když se vzbudí, vidí plné misky. Oči se mu rozzáří štěstím. Najednou přišla dívka, zalezl do kouta. Bojí se. Přijde k němu blíž a pohladí ho. Zahřálo ho to po celém těle. Začal se lísat. Takový pocit už dlouho nezažil. Nechce jít pryč, ale bude to moci zůstat? Nechají ho tu? Co s ním bude dál? Nechce zpátky do deště. Najednou se na něj dívka podívá, „neboj, budeš tu moci zůstat.“ Spokojeně si položí hlavu dívce do klína a znovu usne. Do nového života.