Rybaření

Jednou mě otec vzbudil s rozzářenýma očima ,že má prý výborný nápad.Mě se ty oči rozzařovaly trochu déle ,vzhledem k tomu ,že bylo pět hodin ráno.
,,Pojedeme na ryby,vzpomněl jsem si na jedno úžasný místo.´´
Jeho nadšení jsem sice nesdílel ,ale jelikož jsem taky kdysi propadl oné úchylce,nechal jsem se zlákat.Inu ,sbalil jsem narychlo všechny potřebné i nepotřebné věci a vyrazili jsme do mlhavého rána.Jeli jsme pro mě neznámou krajinou, což mě v tu chvili vubec netrápilo,dokud ovšem nezačala býti neznámá i pro mého otce.Nicméně po asi půlhodinovém bloudění v Polabí, jsme dorazili do onoho ráje.Když jsem se rozkoukal a vylezl z auta ,nevěřil jsem vlastním očím.Táta sice doma tvrdil ,že je to ráj rybářů,ale zapomněl mi říct ,že tam byl naposledy v sedmdesátých letech.Stál jsem na břehu řeky přímo u výpustě jakési kanalizace z níž se táhla odpudivá břečka ,ale hlavně naprosto příšerný smrad.Všude kolem bylo rákosí plné odpadků.
,,Tohle je ten ráj ,jo?´´: řekl jsem nevrle.
Otce to evidentně rozzlobilo a jelikož nechtěl přiznat porážku,zavelel ,že když jsme jeli tak daleko ,tak si zachytáme a hotovo.
Pesimisticky jsem začal rozbalovat načiní a na otce vrhal ty nejhorší pohledy co jsem uměl.Postavil jsem si stoličku na rozbahněný břeh a posadil se.ROzhlížel jsem se po tom ,,ráji,, a litoval toho ,že jsem opustil svůj teplý pelíšek.To je naposledy co jsem s ním někam jel.
Po chvilce jsem zavětřil něco velice nechutného.SPíš než něco, to bylo hovno ,a ne ledajaké ,nýbrž lidské.Jal jsem ho hledat, a co nejrychleji odstranit ,protože se v tom smradu nedalo vydržet.To jsem však netušil ,že je jeho autor tak mazaný ,že ho důkladně schoval.Přímo pod igelitku na níž jsem měl položený bágl s výbavičkou.To jsem zjistil až na odchodu,tudíž jsem se výparů nadýchal dosyta.Táta mi v hledání pomáhal.I když bych to spíš nazval prohrabováním odpadků poházených po břehu.Díky své zvídavosti si nakonec odnesl domů slušivou vyrážku a rozřízlý palec na ruce.
Konečně se začala mlha rozpouštět po okolí a já jsem začal zjišťovat ,že ten ráj rybářů není tak hrozný ,jak jsem myslel.Byl totiž mnohem horší.Asi dvacet metrů od nás byl mostík,což by nebylo samo o sobě nic hrozného.Jenže po tom mostíku začalo chodit spousta lidí ,pro které jsem byl evidentně největší atrakcí za poslední rok.Začalo se jich rojit čím dál víc a začali mě bombardovat svými vtipnými bonmoty.Začínal jsem otce proklínat.
Po pár hodinách jsem si na zájem místních domorodců zvykl a sundal jsem si mikinu z hlavy.To už bylo slunce nad hlavou ,takže jsem bystře poznamenal ,že bude čas na oběd.Otec mě kupodivu vyslyšel a já jsem sbalil pruty v rekordním čase.
Cestou domů nikdo z nás nepromluvil.Oba jsme věděli ,že to nebyl povedený výlet.Doma nás vítala maminka s úsměvem.,,Tak co kluci ,co jste chytili?´´ Napadlo mě připomenou tatíkovu vyrážku ,ale nechtěl jsem ho už dráždit.
Zkrátka, někdy je lepší si nechat hezkou vzpomínku na mládí a nepokoušet se opakovat staré zážitky.Může to dopadnout tak smutně, jako pro mého tátu.