Trrrm (4)

Kdyby nebyla zahrada o tolik prázdnější a hudba utlumenější, hádala bych se, že jsem nespala. Vzhledem k tomu, že už i začíná svítat musím to sama sobě přiznat. Neudivuje mě ani tolik to, že jsem spala jako to, že bezesně a v klidu. Zatřesu s krabičkou a zjistím, že je už prázdná. Pootočím hlavou, která se mi zatočí natolik, že se ani nemusím ujišťovat, že je vodka taky pryč.Snažím se upnout pohled na jeden kamínek v trávě, ale nedaří se mi. Všechno se mi točí tak jako nikdy. Netroufám si stoupnout, moc dobře znám svůj žaludek a vsadila bych se, že teď v domě nebude jediný volný záchod.
Zapřemýšlím nad tím, jestli jsem vůbec za dobu, co mám ty sny měla takhle pohodovou „noc“. Nenapadá mě ani jedno ráno, kdy bych se probudila v pohodě. Nejspíš jsem byla úplně mimo když jsem usínala, ani nevím, že jsem to všechno dopila. Kouknu vedle sebe a zjistím, že vedle mě leží ještě jeden polštářek z křesla v altánku. Vím, že jsem si brala jeden pro sebe, ale jak se tu ocitnul ten druhý fakt netuším. Nemám ale energii to teď řešit a tak si ho posunu o kousek dál a pokusím se znovu usnout. Chvilku cítím, jak se se mnou všechno točí a musím sama sebe přemlouvat, že mi není zle. Povede se.
Ucuknu tolik, že si dám hlavou o altánek a jsem si jistá, že mě vzbudila až ta rána. Nechci vědět jak dlouho jsem musela ječet, cukat sebou, neovládat se. Znovu mě dostává ten pocit, vím že je všechno špatně. Cítím jak se mi klepou nohy i ruce a já to nedokážu zastavit. Pomalu otvírám oči a asi metr před sebou narazím na osobu. Vyděsí mě natolik, že si dám další ránu.
„Hej si v pohodě?“ Promluví na mě cizí kluk. Jen přikývnu a natlačím se víc na zeď. Potřebuju se dostat z mezi spánku. Pořád mě doprovází strach a nervozita. Pořád nejsem sama sebou.
„Nechceš pomoct aspoň dovnitř? Není už zrovna nejtepleji na to, abys tu seděla jen ve spodním prádle,“ usměje a popojde o krok blíž.
„Nene, to je dobrý,“ snažím se zachovat klid a nedat na sobě vědět, že vůbec netuším co se včera stalo. Nepamatuju si, že bych se svlíkala. „Zvládnu to, věř mi,“ věnuju mu taky jeden úsměv a pokusím se vstát. Sotva se postavím zamotá se mi hlava a mám co dělat abych neskončila znovu na zemi. Nakonec tam stejně skončím.
Zmateně koukám po pokoji, tentokrát už naprosto přesně vím jak jsem se sem dostala. Je mi trapně, ale pravděpodobnost, že toho kluka ještě někdy uvidím je nulová. Vytáhnu ze skříně něco na sebe, protože poslední co mám teď v plánu je promenádovat se po domě jen ve spodním prádle, pochybuju o tom, že by se už vyprázdnil úplně. Rychle přeběhnu přes chodbu do koupelny a je skoro zázrak, že na nikoho nenarazím. Zalezu do vany, snažím se tam vydržet co nejdýl, tak strašně se těším až uvidím Johna, až mi zase zvedne náladu, ale moc dobře vím, jak špatně je mě, takže předpokládám, že bude k použití nejdříve večer. Horká voda znovu probudí bolest hlavy, takže můj plán se znovu bortí jako domeček z karet. Chci aby to už skončilo, chci aby mi bylo dobře, chci abych věděla že jsou táta, John i Jake v pohodě. Jsem ale už moc probuzená na to, abych mohla začít vyšilovat a běhat v domě od pokoje k pokoji a hledat jednoho z nich, čehož bych byla normálně schopná.
Nakonec usoudím, že jsem v tu doma víc než všichni ostatní a tak se jen zabalím do ručního a zamířím si to po schodech dolů do kuchyně. V domě je ticho, dost lidí se povaluje na zemi a spokojeně oddychuje, jsem ráda že se s nikým nemusím vybavovat. Jsem opět zklamaná, když v kuchyni najdu jen jablko. Znechuceně ho popadnu, opláchnu ho odpochoduju zase nahoru. Těsně před tím, než zalezu k sobě do pokoje, vyjde z toho Johnova docela pěkná, vysoká blondýnka. Jen se na mě usměje, sklopí pohled na podlahu a rychle zmizí. Počkám si až se dole zabouchnou dveře a pootevřu dveře do jeho pokoje, chci vyzvídat. Nakonec mě ale nepřekvapuje, že se spokojeně rozvaluje přes celou postel a spokojeně oddychuje. Potichu zavřu, dokoušu jablko a znovu se pokosím usnout, tentokrát už bez úspěchu. Otráveně koukám na televizi, znovu se mi udělá zle, když přijde sms od táty, že se do večera vrátí, ať dáme domek zase do původního stavu. Vzhledem k tomu, že se blížila šestá hodina a John nevypadal na to, že bych chtěl vstávat mám co dělat.
Umírám už po první půlce zahrady, ale musím uznat, že mi to alespoň pomohlo dostat zbytek alkoholu z krve. Nakonec odpadnu tak brzo, že ani nevím, kdy táta dorazil…