Drink

v zapadlé hospodě, sedíce u baru,
čumím si z okna a chlemtám beera,
kouřím si cigáro, pojídám oříšky,
tuším, že arašídy, možná pistácie,
a nebo mandle, těžko říct,
jsou odporné, navlhlé a málo solené,
některé nahnědlé a jiné plesnivé,
ale k pivu se hodí,
pingl na mě čumí, jako by mě viděl prvně,
protivný mladý čurák, znuděný každodenní rutinou,
cucák, který se pomalu začíná stávat mazákem,
"dáš si ještě jedno, Vobšouste?" ptá se žužlaje párátko,
"jo, ještě jedno si dám" odpovídám a těšíc se na další rundu dopíjím tu předchozí břečku,
jinak se snad ani ten hnus nazvat nedá,
žádný zlatavý mok v orosené sklenici s bílou čepicí tu ani čekat nejde,
zkurvená doba plná zmrdů a ojebů, kde se z národního drinku stala kalná břečka s náznakem něčeho jako pěna bez bublinek
dřív by to člověka snad dokázalo i rozčílit, ba přímo nasrat,
ale dnes? kdy člověk musí děkovat i za to málo, je mu něco takového u řiti,
hlavně, že se z toho dá ožrat
"dáš mi sem tu sračku, nebo si s tím hodláš ještě hrát?" tážu se toho šaška, snažícího se koncem pípy našlehat hladinu té parodie na zlatavý mok
"dočkej času jako husa klasu, Vobšouste"odvětí mi ten píčus a dál točí zbytečně sklenicí,
zapaluji si další cígo,
po pár potáhnutích, odklepávám popel do něčeho, co se snaží napodobovat kočičí hlavu,
hloupý pokus o vtípek a další z mnoha nevhodných výzdob téhle putyky,
jakoby polámané parohy na stěnách a polorozpadlý kostlivec fungující jako věšák nestačily,
"tak jsem tak přemýšlel, že bych se zabil" pronáším směrem ke svému pivu, spíš tak sám pro sebe, než pro něj, co by mi taky tak to pivo mohlo asi odpovědět? nejspíš nic, ale za pokus to stálo,
"neblbni vole, proč bys to dělal?" táže se hlupák za pultem, jež dosud nepochopil, že opilci občas mívají své filosofické chvilky a že při nich, je lepší je nerušit, páč je to rozruší a ten krásný okamžik kdy je svět tak prostý a jednoduchý, se rozplyne jako obláček cigaretového kouře v silné vichřici,
"a proč ne?" odpovídám a dopíjím svůj drink,
platím a odcházím domů,
"a proč ne?" opakuju si ve dveřích a zapaluju si další cígo,
venku chčije a já nemám deštník,
zkurvená doba