Opravdu vydařený večer

Jiří se svojí ženou Jitkou si užívali spokojeného života. Blížilo se výročí svatby a Jiří přemýšlel, jak nejlépe tento významný den s manželkou oslaví. Byl dlouhou dobu nezaměstnaný, manželka na mateřské dovolené, roční syn také nemohl být o nic ošizen. Peněz se moc nedostávalo. Sociální podpora vystačila jen na nejdůležitější náklady domácnosti. Jitka sice nepatřila k náročným ženám, ale nechat tak důležitou životní událost bez povšimnutí, to Jirka nechtěl.

"Co dělá v sobotu babička?", zeptal se Jitky, když se malý Lukáš, tak jako každé ráno, hlasitě dožadoval své snídaně.
"Nemohla by nám Lukáška pohlídat?"
"My někam půjdeme?" podivila se Jitka. Blesklo jí hlavou, že vlastně od doby jejího těhotenství nikde s manželem nebyla.¨
"Ty nevíš, co bude v sobotu?", opáčil Jirka.
"Ty snad myslíš výročí svatby?", nesměle se zeptala Jitka. Dobře věděla, že manželé si obvykle takovéto datumy moc nepamatují. Ale zmýlila se.
"Co jiného! Už dlouho jsem tě nikam neytáhl, tak půjdeme na dóbrou večeři´!", rozhodl Jirka.
"A na to máme?", pokračovala jitka v rozhovoru.
"Nestarej se, zařídím to", uslyšela Jirku cestou do koupelny.

V sobotu bylo krásné jarní počasí, s oblohou bez mráčku. "Hlídací babička" moc práce kolem vnoučka neměla. Společně si užívali sluníčka v parku a báboviček na pískovišti. Před večerem přivedla Lukáška domů. "Buď tady hodný a nezlob babičku", políbila Jitka Lukáška na tvář, když s Jiřím odcházela.

V luxusní retauraci, kam Jirka svoji manželku pozval, bylo příjemné intimní osvětlení. U rezervovaného stolu dvě pohodlná křesílka. Ještě, než oba stačili usednout, ozval se tichý číšníkův hlas: "Pár bude jistě večeřet, že?". Jirka otevřel nabídnutý jídelní a nápojový lístek. Nabídka zde byla různorodá. Jen některým názvům jídel občas Jiří nerozuměl. Očima zabrousil i na poslední kolonku v nabídce. Žádná z cen nebyla jen dvojciferná a začínala nejméně číslicí 6. Jitce trochu zatrnulo, když vybírala večeři a dobré víno. Ale když ji Jiří ujistil, že o výši útraty se nemá starat, vzdala to.

Večer příjemně ubíhal. Nálada byla skvělá. Oba manželé zavzpomínali na dobu, kdy se seznámili a připomněli si společně prožité životní příběhy. Kolem druhé hodiny ráno Jiří požádal obsluhujícího číšníka o účtenku. Přinesl ji obratem, na pozlaceném tácku, přikrytou ubrouskem. Diplomaticky se vzdálil. Jitka poodhrnula ŕůžek ubrousku a z konečné cifry se jí zatmělo před očima. 3629,50 - to byly číslice, které jitce připadaly jako malé nestvůrky, z nichž každá vybízela k otázce:"Máš na mě?"

Jirka však zůstával v klidu. "Počkej tady, dojdu ještě k baru, dáme si panáka na závěr našeho úspěšného večera, co říkáš? Zaplatíme pak všechno najednou!".

Bar byl mimo místnost, kde manželé seděli. Jiří to už dobře věděl. Několikrát předtím se tu byl jen podívat, aby "obhlídl sittuaci". Vše bylo tak, jako jindy. Intimní přítmí, poblíže baru několik popíjejících hostů. Za barem tác a na něm bez ladu a skladu poházeny drobné mince a papírové bankovky. Barman byl za pultem sám.
"Je třeba vyplatit vý´hru na automatu!", ozvalo se ve chvíli, kdy barman chtěl Jiřímu nalít objednanou whisky, z místnosti, sousedící s barem.
"Promiňte, hned se vrátím", zaregistroval Jiří barmanovu omluvu.
Na ten okamžik právě čekal. Odpadla mu starost, jak číšníka od baru šikovně odlákat. Z kapsy košile vytáhl předmět, na první pohled připomínající propisovací tužku. Kdyby se někdo z přítomných hostů v tu chvíli po něm podíval, musel by žasnout. Tužka se začala prodlužovat.....
Ulovit za pomoci tohoto telelskopického prutu, opatřeného na konci silným magnetem, z tácku za barem peníze, nebylo žádným problémem. Jirka měl už dávno vyzkoušené, že pokud budou pod papírovýými bankovkami kovové mince, zachytí magnet i tyto bankovky. Pětitisícovku s několika drobnými se mu tak podařilo získat během několika málo vteřin. Když se k baru vracel číšník, aby nalil objednaného "panáka", už dávno stříbrná tužka zdobila náprsní kapsu Jirkovy košile. Společně s Jitkou v klidu dopili a Jirka zaplatil útratu. Nikdo jeho "úspěšný lov" nezpozoroval.

Jitka se nikdy nedozvěděla, kde vzal manžel peníze na útratu. Vlastně po tom ani nepátrala. Vždyť večer se natolik vydařil, že uvěřila jeho tvrzení, že poctivě a potají po korunce našetřil, aby se mohli společně pobavit. Vše to přece dělal z lásky k ní!

A Jirka? Nikomu neprozradil, jak získal peníze. Stříbrná tužka však v náprsní kapse jeho košile zůstala...