Leda kulový!!!!

Při gruntování, které vzala nějak víc z gruntu, našla pečlivě uschovávanou krabici. A sakra řekla si a píchla do ní nejdříve smetákem, pak rukou v gumové rukavici. Tys mi tu chyběla. Pak se jí snažila ignorovat a dál drhla vše ve svém okolí. Ale stejně věděla, že ji otevře. Bylo to přeci tak dávno co jí viděla naposled. Třeba Pandořino kouzlo odeznělo, tak jako vyprchá vůně laciného osvěžovače vzduchu. Uklidila kbelík, hadry a čistící prostředky, prohrábla si mastné vlasy a narovnala bolavý kříž. Opatrně položila krabici na stůl, uvařila kafe do otlučeného pucláku, pořádně ho osladila teprve potom si sedla ke krabici.
Venku se zrovna stmívalo, pomalu a s deštěm. Z vedlejší místnosti se ozýval hlas jakéhosi sportovního komentátora, velebícího úspěchy našich hochů a to vše podbarvené chrápáním. Nedbala této kulisy (ostatně tak známé a neměnné), labužnicky přiváněla ke kávě a už, už sahala po víku. Ještě chvilinku váhala a pak s povzdechem konečně krabici otevřela. Nebylo v ní nic jiného než fotky. V krásné mladé nevěstě by nikdo nehledal tuhle rezignovanou, strhanou paní. Po unavené tváři jí sklouzlo pár slz. Nechala je stéci až na ubrus, při prohlížení své svatební fotografie. Ještě si matně vzpomínala na tuhle cizinku, pro kterou bylo tenkrát všechno tak jasné a barevné a plné touhy.
Jak si tenkrát s láskou zařizovali manželské bydlení, jak vybírali nábytek, záclony, kastroly a pánve. Bože a jak ráda vařila a stokrát přestýlala provoněnou postel. A pak, jak bývala pořád častěji sama doma, i to smiřování ztrácelo na sladkosti. Pomalu si zvykala na pozdní návraty z hospody a věčné sliby. Potom i na ty ostatní (jistě chápavější) ženy, přece nerozbijeme dětem rodinu, že. Po čase, když děti vylétly z hnízda, zůstali sami, asi ze zvyku, co je železná košile a okovy.
Letošní fotky neúprosně ukazují každou vrásku, i otoky pod očima, i vlasy, co ve skrytu nejhlubších kořínků touží po laskavé péči kadeřnice. Vzpomněla si, jak ji chtěly kolegyně vzít do salonu krásy. Což o to, peníze měla nějaké ušetřené, možná i na nové hadříky by jí zbylo a mohla by být zase k světu, zasnila se. Hoď mi sem pivko, ozvalo se odvedle. Vytrhla se z myšlenek, vzala z lednice pivo a odnesla mu ho. Válel se na gauči, strniště nejmíň čtyřdenní a škrabal se v trenkách. Kouká na něj, ustoupí mu z obrazu a náhle se v ní vzedme žluč. Nepůjdu do žádného salonu, prevíte, nezasloužíš si koukat na něco pěkného. Tohle jsi ze mě udělal, tak se kochej. Říká si v duchu. A zničeho nic zařvala na nechápajícího manžela

– Víš ty co? LEDA KULOVÝ!!!