Život s ní

Nikdy bych nevěřila, že mi zrovna ona poleze tolik na nervy. Nikdy mi nepřišla jako otravnej člověk. Nikdy mi nedělalo problém s ní vycházet. Jasně, tolik dní strávený s jedním člověkem nikdy nedělá dobrotu…ale co si o sobě sakra poslední dobou myslí?
Pomatuju si jí jako malou, plachou holku, která poměrně dost přemýšlela nad každou pitomostí, než vůbec něco udělala. A teď? Teď se v klidu chodí opíjet pokaždý, kdy se jí naskytne příležitost. Na tom by možná nebylo nic až tak špatnýho. Ale proč si ten zatracenej chlast aspoň nekoupí sama? Proč se o ní furt někdo musí starat jako o malý děcko? Proč jí pořád musí někdo obskakovat? … To není schopná dojít k baru, stoupnout si na špičky a objednat si? Co je na tom tak těžkýho? A pak jsou na ní všichni milý… Protože se přece bojí lidí, tak je to hrozne úspěch, když se s někým baví. Proč sakra? O co jim jde? O osobní výhru, jedinečnost? K čemu ta hnusná přetvářka?... Přetvářka… když už to kvůli ní dělají ostatní, proč toho není schopná ona? Proč od sebe pořád odstrkuje lidi, kteří se jí snaží pochopit? A proč naopak dává šanci lidem, kteří se k ní nechovají dvakrát pěkně? Proč se vlastně nebaví s ostatníma? To jí tolik baví bejt zajímavá? To za těch jejích dvacet let nenašla lepší způsob, jak na sebe upoutat pozornost? Sedět v koutě a dělat chudinku, to by jí šlo. Ale když už si jí někdo všimne, tak radši zaboří pohled do stolu a dělá, že neexistuje… a pak bude vyčítat ostatním… že si užívali…a že jí nechali v koutě… a kdyby náhodou ne… kdyby se náhodou bavila a s někým si užila, tak je to zase chyba ostatních, protože jí nehlídali a protože oni vědí, jak naivní je, že ano?...
Uh…No… Taky ze sebe někdy máte ponorkovou nemoc?