návrat do reality

Měsíc se vytrvale snaží dostat své světlo přes záclony mého pokoje.Vzdávám svůj boj s únavou.Odevzdaně se zahrabu do tepla své peřiny a jen co položím hlavu plnou nesmyslných úvah do měkkého polštáře,automaticky se mi v ní spustí naivní snění,které bohužel nemá šanci stát se realitou...Je to zvláštní chvilka,jen mé sny,tma a neunavné světlo měsíce.Celý můj pokoj se zahalí do krásného růžového oparu mého dokonale vysněného světa.Moje mysl si nepřipouští ani drobeček z drsné reality.Všechno je jednoduché a nádherné.Jen můj růžový svět.Nic víc.S hlavou mnohem dál než v sedmém nebi pomalu spouštím víčka.Přeji si navždy zůstat v těhle snech,v MÉM světě...
Však s každou zapadající hvězdou,s každým paprskem raního slunce,s každým kouskem rozednění se můj svět nemilosrdně rozpadá.Pokoj je laděný do nudné šedi všedních dnů a mně se v zrdcadle směje mé druhé-nenaivní a drsnější já.Do hlavy mi znovu stoupnou ty nesmyslné úvahy a protivné starosti.A ta nechutně bezcitná holka někde uvnitř mě,na mě posměšně volá:"Vítej v realitě!"