Balkonovka

Páteční večer jako každý jiný a my znovu sedíme u Marka na balkoně, jen my dva, pár piv, nenápadné dalekohledy a životy lidí, které jsou v tuto chvíli rozhodně zajímavější než ty naše. Obyčejný lid plebejský vysedává po hospodách ve snaze zblbnout alkoholem natolik, aby je netížila jejich zbytková inteligence a oni se spokojeně zařadili do bezproblémového života primitiva. Ten zbytek, ještě stále uvědomělých lidí tráví svůj čas všelijak, hlavně smysluplně. A pak jsme tu my dva, piva tak akorát aby nedošlo k opilosti, jen navození příjemné nálady a hromada času. Páteční večer je chvíle kdy vypouštíme vlastní životy a bavíme se, zkoumáme, pozorujeme životy ostatních.

Všechno to začalo, když tenkrát Marek zapíjel již svého čtvrtého narozeného potomka, hlučná to domácnost, a ze vší té radosti a alkoholu spadl ze schodů, Marek, ne ten potomek. Tříštivá zlomenina bérce mu znemožnila chůzi pět měsíců a neměl ani dostatečnou fyzičku, aby pobíhal s berlemi, takže dřepěl doma. Mě ho bylo líto a jednoho pátečního večera jsem přinesl pivo a dalekohledy, že prý mají padat Perseidy. Já mám totiž tyto úkazy rád, ale tohle byl už třetí rok za sebou, co počasí nepřálo, takže se naše zraky neuchýlily k obloze ale protějšímu domu. Bydleli jste už někdy naproti panelovému domu? Je to jako výstavní skříň lidskosti, světla a slabé záclony prozradí o člověku víc než co by neřekl ani své matce, partnerovi a psychologovi dohromady.

To bychom mohli vyprávět, ukázkový vzorník lidských povah když si myslí, že se nikdo nedívá. Děti co si pouští porno jakmile rodiče usnou a rodiče co souloží, když spí děti. Dospělým již očividně nestačí sledovat reprodukovaný záznam a jsou poháněni už jinými silami než zvědavostí. Tedy alespoň většinu z nich, jeden chlap, nejspíš v krizi středního věku, si vodil pokaždé jinou ženu, očividně neměl tu svojí, jedinečnou ženu, protože ty jednorázovky si přiváděl bez skrupulí hlavním vchodem. No a tenhle člověk, bytem čtvrté patro úplně vpravo, si při přítomnosti dotyčných zatáhl žaluzie, nebylo vidět vskutku nic, ale otevřené okno propustilo do světa zvukovou stránku jeho počínání. To vám povídám, to co dělal s těmi ženami, bych neudělal ani svému nejhoršímu nepříteli, ale jim se to líbilo a většinou to dávali řádně najevo, někdy však ani nemohli. Dobrý roubík se pozná, když slyšíte rány bičem ale žádný křik, ten chlap musel být ale pořádně zvědavý.

Jednou jsme byli i svědky domácího násilí, žena tam bila svojí dceru, silně, dlouho a bez špetky sebekontroly, možná byla také zvědavá ale jiným způsobem. Mě to bylo v celku jedno, nemám moc lidi rád, ale v Markovi se to tlouklo. Má své děti, takže si to bral osobně, ale nakonec vyhrála jeho pohodlnost, zkuste to vysvětlovat policii, že dva chlapíci sedí na balkoně a šmírují, to zavání deviací, když se to špatně interpretuje. Že je to pokrytectví? Nejspíš ano, pohodlnost? Určitě, sadistickém potěšení diváka? Ani trochu, teda ne u Marka, ten z toho měl špatné sny ještě 3 týdny, já se v duchu i trochu bavil a skandoval, jen krůček od toho aby se ze mě stala nefalšovaná lidská zrůda. Ten kdo jest bez viny… Dívka však netrpěla dlouho, matka jí vystrčila z okna, podle očitých svědků, mezi nimiž jsme já ani Marek nebyli, spíš vyhodila, jako pytel odpadků, blond copy vlály celých šest pater, pršelo, hrudník praskl, byl čtvrtek, dcera zemřela a matku zavřeli. Žádný happy end se nekoná.

Z trochu jiného soudku, osmé podlaží, politik na začátku své kariery, při správném úhlu pohledu zároveň i na jejím konci. Trávil celé hodiny tím, že se módil do toho „správného“ obleku a ještě více času věnoval proslovům a gestům do obřího zrcadla co měl v ložnici, myslel si, že audiovizuální stránka získá srdce lidu a umožní kariérní růst, naivka, ale dříč to byl, to mu musím uznat. Půl roku se snažil vštípit si do mozku vystupování a projevy jiných úspěšných osob, do stejného mozku, kterým pak vymaloval strop abstraktním uměním, místo neúspěšného politika se dal na dráhu zvráceného umělce s jediným dílem. My jsme měli to štěstí, že jsme se k tomu dostali v přímém přenosu, nejdříve chtěl totiž skočit a to upoutalo naší pozornost, ale pak zvážil, že je pistol přeci jen vhodnější. No, my měli zážitek a místní galerie fotografie jeho stropu.   

U toho politika, jsme si říkali, jaký to není klaun se takhle pitvořit, a to byste nečekali, osmé podlaží získalo právě jednoho takového komedianta. Není to tak směšné, když se nenachází v cirkusu s atmosférou, tygry a podobnými věcmi okolo. Jednou jsme ho viděli, jak plival z okna malé obláčky ohně, tehdy (a naposled) jsme to trochu přehnali s pivem a skandovali „Hoř! Hoř!“. Zaslechl to a už nebylo žádné představení zdarma, pořídil si závěsy, hazjl, stejně nebyl vtipnej.

Závěsy, tak ty si určitě měli pořídit dva lidé ze třetího, jeden svobodný muž kolem třicítky, který pravidelně zhasínal, ulehal do postele s notebookem a leštil si tam své nádobí. Chudák, myslel si, že když si sníží jas monitoru tak není nic vidět, alespoň se vždy tak podezřívavě koukal z okna, jestli ho někdo nepozoruje, pozoroval, ale to se už nejspíš nedozví. A ten druhý, to byl klučina snad ještě za základní školy, vlastní pokoj, teda to byly onanistické orgie, dodnes nevím, jak utajil před rodiči ten obrovský úbytek kapesníků. Normálně by na tom nebylo nic k pozastavení, občas si dobře udělá snad každý ale, když tihle dva započali své dílo tak se nacházeli velmi nešťastně proti sobě, dělila je jediná zeď, jen kousek od sebe, zdánlivě se dívajíc na sebe, téměř synchronně, snažili se stanovit optimální hladinu hormonů, vidíte v tom tu poetičnost? Já mít na to střevo, tak o nich složím báseň a přibiju jim jí na dveře.

Samozřejmě, jsou tu i spořádané rodiny, páry, jednotlivci, kteří vlastně nedělají nic zvláštního ani zajímavého. V poklidu večeří, dívají se na televizi, ale ty přeci nemá smysl sledovat. Pozorovali byste knihomolku několik hodin při louskání literatury? Určitě ne, a pokud by si během toho čtení dělala dobře? Určitě ano, a ještě byste se snažili zjistit co je to za knihu, jakou stranu čte, a čistě ze zvědavosti se podívali, jestli se nenachází v knihovně. Jakmile přijde na otázky sexu tak se z většiny lidí stává místnost se světlem a nedostatečnými záclonami.

A tak tu sedíme, popíjíme a pozorujeme, hluboce filozofické a smysluplné životy že? Ale co, zábavu a oddech potřebuje každý a proč toho nevyužít, když se lidská povaha ve vší své nevědomosti nabízí na stříbrném podnose. Už by to chtělo stěhování pozorovaných objektů, začíná být nuda.