Nácek

Byla zima. Vraceli jsme se s kámošem na pokoj a on tam seděl. Před sebou měl notebook, hrál něákou hru. Běhal v ní týpek kterej do všeho a do všech mlátil. Vypadal jako on, plešatej, malej, namakanej. Možná byl trochu víc agresivní. Zeptal se jestli kouříme. Řekli jsme že jo. Máme u něj plus. Šli jsme zmateně do jiné místnosti a vyměnili si všeříkající pohledy.
„Kdo to je?“
„Netuším, jdeme.?“
„Jdeme!“ Došli jsme do parku já, kámoš a ještě jeden, moc lidí tam nebylo, sem tam něákej fěťák nebo bezdomovec typické odpoledne. A den byl vyčerpávající. Jak jsme si sedli, objevil se před lavičkou. Žluté listí se snášelo do zelené trávy.
„Proč si na nás nezařval, když jdeš za náma“ Smál se kámoš.
„Drž hubu vole.“ Odpověděl mu „Jsem nácek, všichni kdo bydlí v bývalých sudetech jsou ve skutečnosti Němci.
„Ok“ řekl jsem „ Nevadí mě to.“ Myslel jsem to vážně. Zapálil si cigaretu a pokračoval
„Mám to po tátovi. Ten byl jednou v hospodě, hráli Rammsteini a on hajloval na celou hospodu.“ Smál se tak jsem se smál taky. Mezitím mu z cigaretu spadl kotel a já čekal kdy si toho všimne.
„Náš spolubydlící se jmenuje Hanz“ řekl jsem mu.
„Tak to má u mě plus“
Podíval se na cigaretu, zaklel a zahodil jí.
„Jednou jsem přišel domů, vlasy jsem měl už asi tak pět centimetrů odrostlý. Rostou mě rychle. Fotr mě řekl ať mu nelezu na oči. Že mě pošle do koncentráku, tak jsem se oholil.“
Nevěděl jsem co říct tak jsem mlčel. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Po celou dobu co byl s náma poslouchal něákej rap občas pustil Orlík... Poslouchal to fakt procítěně, myslím že řekl: „Takhle dobyli Bastilu.“
„Hulíš?“ Zeptal se kámoše. Ten pokýval s úsměvem hlavou. To já mám už za sebou, zasmál se a řekl pár bezduchých historek o trávě. Říkal něco o kámošovi kterej se zhulil, pak ležel na posteli a mlel cosi o bílím tunelu a že je z něj budhista. Ještě cosi že si jednou zhulenej podřezal žíli nůžkama. Podíval jsem se vážně na kámoše. Věděl o co jde, Chtěli jsme si už zahulit. Podíval se na mě a zakroutil hlavou. Pak si potáhl a sklopil jí jako beránek. Chápal jsem ho.
Šli jsme do obchodu, měli jsme žízeň jak psi a on nám vyprávěl že si nechá vytetovat srdce na čelo. Pak to změnil na hákáč. Měl něco s nohou nemohl běhat. Přesto běhal a pak skuhral. Celou cestu machroval a šišlal. Když jsme došli do obchodu, koupil si energy drink. Ostatní si koupili ten samej, tak jsem si koupil Colu.
Něákým zázrakem jsme zase seděli na té pitomé lavičce. I když po takové procházce přišla vhod. Mezitím začal Nácek odvykat s kouřením. Po celí den si už nedal. Listí snášející se do zelené trávy, už nebylo tak krásné a on se chlubil svaly. Ti dva mu akorát lezli do prdele. Nikdy bych takovému člověku do prdele nelez. Chtěl jsem si zahulit. Kejvl jsem na kámoše on se na mě podíval a kejvl taky.
„Co už“ řekl. Snad to nebyla chyba. Vytáhl trávu, byla nádherná, začal balit. Náckovi to něák nevadilo ale nedal si.
„Máte doma zvířata?“ Zeptal se. „My jo počkej,“ Vytáhl mobil a ukazoval nám fotky svých psů. Pak měl ještě čtyři křečky, dvě činčily, Agamu, Aru, osmáka, pískomila, potkana, dvě kočky a tři želvy. Jednou jsem přišel domu a pes byl pod postelí. Vytáhl jsem ho. Něco měl v držce. Podíval jsem se pod postel a tam ležel boby, tátův křeček roztrhanej na sračky. Volal jsem to mámě a ta řekla že nás táta zabije. Když přišel, brečel“
Vrátili jsme domů. Nácek zařval na Hanze ať mu jde pro polívku. Hanz byl v tu ránu pryč.
„Dneska to byl strach a hnus,“ řekl jsem když už tam nebyl.
„To jo no“ odpověděl kámoš.
„Proč?“ Zeptal se druhej.
„Otevři oči a uvidíš.“
„Jo no... Počkej až ti budou odposlouchávat telefon.“Řekl první kámoš. Nepochopil mě....Na chodbě dávala něáká holka klukovi na výběr...