První den a co potom bylo dál...

Nikdy jsem nebyla skvělý řečník nebo vypravěč. Být nervózní před každým veřejným vystoupením je pro mě již klasikou. Přátelé by to možná neřekli, ale já vím své, že jsem plachá a hodně citlivá. Introvert. To, co píšu ve svých básních, bych se neodvážila někomu říct. Ale když se dokážu s někým spřátelit, tak je to veliké pouto pro mě.

Ale již začněme povídkou.

* * *

Nové prostředí, které pro mě ale není neznáme. Třída plná lidí. Pro mě nepředstavitelná hrůza. Mísnost plná různých umělých vůní, které pro mě nejsou příjemné. Připadá mi, že se dusím. Snažím se nadechnout. Uklidni se a přestaň se chovat jak kráva. Vždyť ti nic nehrozí, ozval se můj teď na mě trošku naštvaný hlas v mé hlavě. Nerozhlížím se, kam si sednu. Jen hledám dívku správného popisu. Nacházím ji okamžitě. Sedí hned v první lavici. Vypadá sympaticky. Nasadím trochu váhavý úsměv. I ona se usměje. Posadím se a přiměřeným hlasem ji pozdravím. Odpoví a to mi dodá odvahy k pokračovaní zatím krátké konverzace. Chvilku jsem povídala jen sama, ale dívka se ke mě po chvíli přidala. Zbytek dne jsme si ve škole buď povídaly a nebo jen nuceně poslouchaly naši novou třídní profesorku. Na konci únavného prvního dne jsme se rozloučily, jako kdybychom se znaly celé roky.

* * *

Bože jak jsem ráda, že ta první cesta je za mnou. Těch dvacet kilometrů na kole na první pokus. Možná bych si zasloužila metál. Ne to ne. Ale bylo to opravdu náročné. Já tu něco říkám a vy vůbec netušíte, o čem to mluvím. Pro zpřesnění začínám povídat o adaptačním kurzu. Jeli jsme (skoro celá třída) na adaptační kurz do Věšína. Začíná první den po dlouhé jízdě. No nejdřív půjdu na večeři. Připojila se ke mě milá děvčata. Rozhodně krásný začátek. Nenadála jsem se a už jsem zpátky v chatce pro ručník a čisté oblečení. Trpělivé na mě čekají. To já radši hned vystřelím. Pospícháme, abychom stihly se vysprchovat ještě v teplé vodě. Páni profesoři a paní profesorky nás ještě před pár hodin volna upozornili na všechna pravidla. To jsem sice vnímala, ale proč mě to proběhlo hrozně rychle. Teď už jen mezi svými spolužačkami a usmívám se. Za chvilku nás půjdou zkontrolovat, zda již spíme.

Bohužel kurz proběhl strašně rychle a já opět s ostatními nastoupila do školy.
Měsíc již za mnou a já si za tu dobu spřátelila celou třídu. Nádhera. Pro mě normálně nemožné.
Všem moc děkuji. Moc si vás vážím.

Věnováno mé úžasné třídě 1.B na příbramském gymnáziu.