Jak ke kočkám jsem přišel

Budík zvoní, ale vylézat z tak báječně zahřátých peřin se mě fakt nechce. Natáhnu se po budíku a jako by to byla živá bytost, snažím se ho přemluvit ještě o půl hodinky navíc. Stejně ale vím, že už budu muset do reality červnového dne. Tak jo. Jdeme na to. Vstávání i ten zbytek probíhá podle každodenního zaběhnutého scénáře.Snídaně, dofouknout kolečko a jede se.Do lesa na brigádu jezdím už týden a cestou domů vezu i kolečko naložené větvemi, které se budou ještě v zimě hodit na zpříjemění pokojové teploty. Ještě se cestou stavím na hřbitov zalít kytky na hrobě. Zatím není žádné velké teplo,ale vodou určitě nic nezkazím. Ještě jsem nedošel ani k vodovodu, když se kousek vedle za pomníkem ozvalo nějaké šustění. Nejspíš ježek. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Kouknu za pomník-houby ježek. Ze starého odloženého věnce na mě koukaly z rezavé hlavičky dvě kukadla. Koťe a taky nejspíš odložené, jako ten věnec.Krom nás dvou a ptáků, prospěvujících si všude kolem, tady nebylo živé duše. No jako ráno na hřbitově. Udělal jsem ještě krok, abych se k tomu klubíčku mohl sehnout a jen tak tak, že jsem nezašlápl druhého mrňouse."Co vy tady prckové? "odpovědí mě bylo něco jako písknutí, nebo pokus o mňouknutí. "Tak koukám, že z lesa dnes nic nebude."Svlékl jsem bundu, zabalil do ní ty dva bochánky a vydal se s tím nákladem na zpáteční cestu."Určitě budete mít holky hlad, ale co vám teď dám?Mlíko nemám a v obchodě otevírá až za hodinu. Budete to muset vydržet."A mám o zábavu postaraný. "Tak se holky držet. "