Hebká

Alabastrová je barva těla co jsem chtěl i měl. Spatřil jsem ho v jedné výloze ve starožitnictví. Bylo vyrobena ze slonového klu. Měla krásné záhyby a prolákliny tak i tam kde mají být. Vešel jsem za ní poptal se po ceně trošku se orosil obnos vyndal a byla moje. Bylo to tak snadné. Požádal jsem o její ostrojení to proti možnému pádu a a pozornosti okolí. Potutelně se usmívajíc došel jsem s ní domů. Nevědouc jejího jména mířil jsem s ní do kuchyně. Pak mířím rovnou do koupelny kde ji pomalu opatrně odstrojím. Pouštím vodu kontroluji její teplotu. Přidávám pěnu a voné oleje do této lázně. Pomalu, tak aby měla možnost přivyknout teplu¨ji vkládám do vany. Neodolám, po chvíli svlékám i šat svůj a mířím za ní. Beru si ji na svá prsa otírám její. Hledíme na sebe jakoby bez zájmu. Jak ji jenom upoutat a pak k sobě připoutat, ptám se sám sebe proč ne Tebe?!
Dopouštím vodu mne to tvrdne a ona z toho zase měkne. Proč jen tomu takto je? Ona není ze slona je však ze sádry.
Voda z ní bělá já tu v ní před chvílí jen s ní. Jsem tu dlouho, zas to tuhne, já nyní v ní a co teď s ní.
Domácí mne tu objeví ve starožitnictví se mnou pak zamíří.
Tam mne nabízí. Jsem tu ve výloze a čekám tu na Tebe ty můj osude.