Kafilérie

Vysoký komín, z něj pak dým po větru míří. Snaží se dohonit obláčky co tu jen tak putují. Splynout jistě rád by, oni ho však mezi sebe nechtějí.
A tam dole u pece, pachtí se on v montérkách. Má gumové rukavice, zástěru a v koutku cigaretu. Bafá z ní a pozpěvuje v rytmu písně rádia. Právě přivezli další várku. Odér je tu všudypřítomný. Je zima jenž je milosrdná to mouchy spí. Larvy toto neznají. Pracují bez ohledu na roční období. Jen v zimě trošičku pomaleji. On to ví. Jde se podívat na obsah . Přemýšlí čím by bylo nejlepší začít. Na vrcholu hromady vidí hlavu s rohy. Má rád trofeje. Jde pro pilku na železo tím tyto odřezává. Boty se boří do té masí hromady. Kus té břečky mu do nich přetéká. Pozornost tomu nevěnuje. Je tu mlýnek jenž to semele, pro magi, pak je tu centrifuga, co vytvoří cosi, jenž je příměs do krmiv pro dobytek. A zbytek v kotli zmizí, v mráčku putuje a obhlíží tu krásnou krajinu zdejší.
Blíží se konec pracovní doby. Jde do sprchy myje se včetně těch gumových obleků.
Jde domů těší se na manželku. Pijí spolu u stolu kafe. Vyprávějí si zážitky z práce a je jim moc dobře.
Probouzí se v náruči.
Ráno, hledí si do očí.A to je hladí.
A pak jdou každý do té své práce.