Kočka

Po dlouhé době jsem šla na nákup a do konce s košíkem. V krámě mě nejčastějc můžete potkat s plnou náručí věcí. Dneska jsem si ten košík vzala. Takže jdu pro něj, když v tom kočka. Seděla u Globusu na košíku. V takovým, tom plastovým, domečku kam se ty košíky strkaj. Dost neobvyklé místo. Tvářila se, jako kdyby měla celej svět u svýho chlupatýho zadku. Jenže já to na ní viděla. Jakobych cítila její bezdomovecký příběh. V kabelce jsem zrovna měla pár pamlsků pro kočku a tak jsem se ji zkoušela nalákat. Jen hrdě koukala a nepřišla. Bůh ví, kolik zloby v ní vypěstovali ty lidští obři. Upřeně jsme se na sebe dívaly a náš vztah se nikam neposunul. Chtěla jsem ji dát trochu tý lidský lásky, ale ona o ní nestála. U regálu s olejem jsem si na ni vzpomněla. Ptáte se co má kočka společnýho s olejem? Nic. Vlastně je dobře, že za mnou nepřišla. Moje srdce sociálního pracovníka, kočkomila by mě přinutilo ji pomoct více než je potřeba. A za to by mě taky paní domácí mohla vyhodit z bytu. Na další nákup půjdu zase raději bez košíku.