7Ah

Noci jsou různé, strašné i krásné, stejně tak i cestování v mysli. V ní nacházím teď jednu ze zimy…rád jsem mizíval totiž sám krajinou, dostával se na kopce a tam vysílal..a jednou, bylo to tuším koncem roku, 31.prosince..Zapadl jsem ve sněhu, nikde nikdo, ba dokonce ani na radiostanici. Pár hodin jsem s tím zápasil, ale chyběl mi tu prostě další člověk, chyběl mi opravdu jen malý kousek, abych tu svou potvoru dostal z toho ven a sebe vysvobodil ze samoty, na níž jsem se ještě před pár hodinami těšil. Nešlo to, nešlo ani nastartovat. Došly mi síly, ještě dřív než se setmělo. Jindy by to byla krásná zimní jiskřivá noc, poletoval sníh, všude ticho, takové absolutní. Teplota plíživě padala pod -5C..-10C …pak už jsem nesledoval. Napadlo mne, že všeho nechám a půjdu někoho hledat. Nemohl jsem.Ustlal jsem si na zadním sedadle, měl jsem jen deku. Přerušovaně jsem usínal, drkotal a budil se zimou. Bez energie.Okna namrzala zevnitř. Rozplýval se v nich měsíční svit. Já měl najednou klid, přemýšlel jsem. Vytvořil plán, pravidelně chodit pár minut cvičit do toho mrazu a zkusit přečkat do svítání. A pak se dostavil moment, úplně jednoduchá věc, 7Ah od vysílačky. Už jsem věděl, co zkusím, až se rozední. Spojil jsem oba akumulátory paralelně, věděl jsem, mám asi 1 pokus, tolik ampér asi nevydrží. Povzbudilo mne to však natolik, že jsem dokázal mé mobilní vězení trochu postrčit a zajistit větvemi, klacky… pak zbývalo otočit klíčkem. Znervózněl jsem, ještě to znova šel překontrolovat. V hlavě se mi honili snad všichni přítomní duchové se svými fyzikálními zákony. Jo, jdeš do toho! Prásk, motor naskočil. Dál jsem to už jenom odstonal..