Záchranná mise

„Poslední dvě místa chlapi!“ oznamuje ředitel s mistrem po boku v poloprázdné kantýně. „Odjezd za hodinku, pokud někdo bude chtít.“ Dokončí a zmizí za dveřmi. Mistr si jde ještě něco koupit.
„Pane mistr? Kam se jede?“ táže se snaživě student Lukáš. Poslední den na brigádě ve zdejší fabrice by rád využil k nějakému možnému zvýšení příjmu.
„Zachraňovat psy! Nějaký hovada vyhodily nejmíň sedm psů v lese kousek od fabriky a tak ředitel pořádá odchytovou akci. Včera jednoho chytil sám. Jedeš taky?“ usmívá se na mladíka. Ten se tváří zaraženě.
„No já nemám čas a psi mě nějak moc neberou.“ říká omluvně. To víš, budu někde v lese chytat nějaký mizerný čokly, navíc zadarmo! Pomyslí si. Mistr pokrčí rameny. Mladík ještě pohlédne na dva veterány sedící u blízkého stolu.
„Tamti nejedou?“ uchechtne se vlastnímu vtípku. Ti dva podle něj vypadají, že melou z posledního. Mistr po nich loupne okem a usměje se.
„Oni chtěli jet, ale jsou to cvoci. Oba jsou chabrus na nohy. Chodí sem jen jednou za měsíc na údržbu starejch mašin. Doufám, že vydrží do doby, než se koupěj nový.“ Lukáše to pobaví.
„Ty jsou rádi, že vůbec trefí do fabriky, ne?“ řekne, aniž by ztlumil hlas. Předpokládá hluchotu dědků a na pohoršený výraz mistra dodá. „Vypadaj tak na devadesát.“ Mistr zakroutí hlavou a dál si nevychovaného spratka, jak si ho v duchu označil, nevšímá. Staví se ještě u staříků a prohodí s nimi pár slov.
Lukáš si mezitím kupuje nějakou sladkost a už se chystá odejít, když ho zarazí jeden z prduchů s hlavou lysou jako koleno.
„Mladej, nevíš jak je to s tou mensou? Vypadáš studovanej.“ Lukáš si přisedl a jal se vysvětlovat těm dvěma přihlouplým staříkům co to je iq a další věci. Přikyvovali a občas se zeptali na nějaké podrobnosti. Nakonec plešatý děda řekl.
„Tak to vidíš. Ředitel má iq jako kráva, že prej v tý menze moh bejt a přitom takovej pošuk.“ Druhý šedivý děda souhlasně přikývl.
„Proč?“zajímá se Lukáš.
„Ale to ty psi. Je to cvok. Iq jako kráva a on běhá po lese a zachraňuje nějaký psy.“ Vysvětluje plešoun.
„Ale mistr říkal, že jste chtěli jet taky!“ vysype ze sebe student.
„No to jo, ale my máme důvod jet, ale ředitel ne. Je to cvok. Navíc do toho vráží vlastní prachy, i když co to pro něj je!“ Na nechápavý výraz Lukáše dodá. „Mě teda aspoň deset tisíc připadá jako dobrej důvod! Myslíš, že by se mu do toho chlapi hrnuli zadarmo?“ Lukášovi začíná svítat.
„Pro každého kdo pojede?“
„Mladej, ty asi nebudeš tak chytrej. Samozřejmě, že za chycení! Ale je tam šance, ne?“ Sakra to je, pomyslí si Lukáš a vybíhá ven. Ještě to stihne.
*****
Za chvíli už se lidská smyčka stahuje kolem vyděšených zubožených psů. Většina už je chycených a Lukáš stále nemá nic. Naštvanost stoupá, nakonec tu blbne zbytečně! Zbývá poslední pes. Hubená, ale přesto pořádná německá doga! Mohla by dělat dabléra Baskervilskému psovi. Ještě mu to vyfoukne nějaký blbeček s odchytovou tyčí. To ne! Lukáš se vrhne odvážně vpřed! Pes mu trošku pošramotil ruku, ale přesto má úspěšný zásah! Už se nemůže dočkat odměny.
„Teda mladej, to bylo drsný. Takhle se vrhnout na to tele!“ říká Mistr uznale. Mladík aniž by počkal na ředitele, se nedočkavě zeptá.
„Nevíte, pane mistr, těch deset tisíc dostanu hned?“
„Jakejch deset tisíc?“ Nechápe mistr.
„Ti dva dědkové říkali, že ředitel dává za chycení psa odměnu!“ Mistr pochopil a dal se do smíchu. Nebral vážně dědouše, když mu říkali. „Sice nemůžeme jet, ale zkusíme za sebe sehnat odvážnou náhradu!“
Student si odnesl krom několika stehů cennou lekci. Staří lidé nemusí být vždycky jenom senilní a hloupí, ale taky prolhaní a proradní!