Co dodat

Ještě když byl v Egyptě klid, procestovali jsme ze synem po egypských památkách co se dalo.Jako kluk jsem četl vše co se točilo o pyramidách a tak moje cesty vedly hnedka do těchto lokalit.
Jednou jsme se spolu vydali lodí na výlet, kde jsme pak mohli obdivovat mořské krávy jak na mořském dně spásají mořské řasy.

Když jsme byli již dále od břehu, před námi se objevilo krásné, bíle a exotické městečko.Uprostřed toho to obydlí se tyčila celkem vysoká věž, a to bez kopule i bez věžičky, zkrátka jen takový vysoký hranol.
Celkem rychle mi došlo, že to bude sídlo nějakého bohatého Araba, a jelikož jsem byl zvědav jestli se nemýlím, tak jsem se zeptal našeho mladého arabského průvodce co je to za stavbu a komu patří.

Náš vedoucí studoval v Praze a uměl velmi dobře naší krásnou řeč, a tak jsme se dali do povídání.Jen dodám, že byl fakt simpaťák, a již z našich předešlých rozhovorů věděl, že jsem křesťan.

Pane vedoucí komu prosím patří to krásné obydlí?
To je jednoho bohatého obchodníka, a patří mu to úplně všechno.
A patří mu i ta vysoká věž uprostřed?
Ano, patří.
No, a myslíte, že by tu věž prodal?
Určitě neprodal.
Dobrá, a co kdyby přeci.Dejme tomu, že by za ní chtěl nehoráznou sumu, a já bych mu jí byl ochoten zaplatit.
Chvilku se zamyslel, a pak řekl.Myslím, že i tak ne.
Dobře, ale co kdybych mu tu jeho nabídnutou, nehorázně vysokou cenu sám o sobě ještě zdesetinásobil?
On se usmál, a bez přemýšlení řekl.To asi jo, to by vám asi prodal.
No, a kdybych chtěl na tu vysokou věž vztyčit kříž, myslíte, že by to šlo?
Zvážněl, a okamžitě na to řekl, no, to by vám určitě neprodal.
Škoda, takový obchodník, a mohl udělat tak výhodný biznis, no, a pak jsme se společně pousmáli.