Dětství na ulici bylo bezva, fakt nekecám

Včera jsem měl noční a v tv dávali americkou starší gangsterku Tenkrát v Americe.Z debilníma reklamama trvala asi tři hodiny, ale když jsem reklamě zavřel hubu čudlíkem, kde je křížkem přeškrtnutý reprák, byl, a je vždy, natotata Božský klid.
Film je sice starší, ale je o něčem.Gengstři se ve filmu vracej do svejch dětskejch let, kde ve dvacátých, třicátých letech trávili většinu času na ulici.

A tak jsem si zase vzpomněl na své bezva dětství, které jsem spolu s kámoši trávili ve starých Nuslích taky na ulicích, ale místo starejch mrakodrapů nás obklopovaly starý pavlačový domy.

Dušan měl mámu, která myslela jen hlavně sama na sebe, pořád jen četla knížky, romááány, a o tátu přišel, když mu bylo deset.
Vašek měl zase mámu alkoholičku, která měla dalších šest dětí, a to myslím vážně, o který se musel z Velký míry starat právě on, a to jako jeden z nejstarších.
Naštěstí měl ještě bezva babičku, která své  dceři s dětmi také pomáhala.

No, a já měl doma tatínka, těžkého despotu a cholerika, kterého sem poprvé asi tak v osmnácti chytil do kravaty, a mrsknul jsem s ním o zem v předsíni, protože ve svém vzteku vrazil přede mnou mamce facku.
Přede mnou, poprvé, a taky naposled, alespoň doufám.

Zkrátka, rodiče a dětičky si nevybíráme.
No, a pak se nemůžete divit, že ulice, ačkoli byla jakkoli prašná, plná starejch oprejskanejch ponurejch domů s nekonečným množstvím lešení, se nám zdála jako Ráj na zemi.
Ano, dělali jsme si co jsme chtěli, ale pozor, nebyli jsme zase až takový grázlové jako v tý gangsterce, ale o tom až příště, tak zatím ahojky.