KDYŽ SE SMRŤÁK NASERE

A smrťák se nasral, třískl do stolu a zařval.Ďáble, ty máš velkou moc, a já abych zase musel makat.
Ženo má, podej mi brousek, už mám dost těch lidských Božích hovad!
Co si o sobě vůbec myslí, ubozí smrtelníci!
Má práce je těžká, musím kosit nemocné i děti.Nemoc přijde jak na starého, tak i na mladého, a já je musím dorazit, ať chci nebo ne.

A co ti ostatní, vyčůránci, politici se špinavýma rukama, pokrytci, zbabělci, ti bezohlední, a na Ně mám brát ohledy!
Říkám, ženo, podej kosu, a i tu svojí, nabrousím ti ji, ať jsme připraveni, až přijde náš čas.
Kosit, kosit, kosit, nakonec to oni si za to můžou, a ještě nám přidělávaj práci.

Smrtka už neviděla svého smrťáčka tak rozezleného na lidičky již hodně dlouho, a snažila se ho uklidit.
Můj milý, vždyť všichni lidé nejsou přeci tak špatní.
Nech to rozhodnutí na zítřek, s chladnou hlavou se věci lépe řeší.

Ne, ne, to je ta tvá stará obehraná písnička.Naposledy jsi mi tohle omlejvala před první světovou, pak i před druhou světovou, a vidíš, lidi se stále obrací k pánu temnot.
Ne, ne, nakonec já jsem tady od toho, abych je kosil, a ti lidští smrtelní nicky si o to sami říkají.
Láskou pohrdají, pýchou překypují, a ještě dělaj kraviny.Podívej se jen na tu Merkelovou co rozehrála!Špatná hra, ta povede jen a jen do pekel!

Už mám toho fakt dost.
No, a pak, pak ať si s nima poradí Ten Nejvyšší,
ať oddělí plevel od zrna, vždyť jen On jediný to dokáže, to přeci moc dobře víš.
Vím, vím, řekla smrtka kapku posmutněle, budeme muset ze Světa sprovodit zřejmě zase mnoho lidí.

Budeme muset, budeme muset!, to oni se likvidují mezi sebou!, co my!
Ano smrťáčku můj milý, slib mi, že všechny neskosíme, že někteří přežijí.
No, to přeci záleží na nich samotných!!
Pravda, pravda, budu jim držet palce, aby je všechny nesvedl démon zla, a aby už konečně dělali ta správnější rozhodnutí.

Jo, jo, tak jim jdi držet palce, já jdu zatím brousit ty kosy, ubožákům marnotratným.