Vietnam v Torontu

bylo mi šestnáct a bylo to na škole v kanadě. v torontu tou dobou bylo léto a teplota ve skleněném, betonovém městě šplhala na slunci až k padesáti stupňům. káhira. vracel sem se z výuky přes jarvis street a přes přilehlý park domů. kanada je nádherná země. i v tom nejvíc industriálním prostoru najdeš kus zeleně, kam většina obyvatel chodí za odpočinkem. jóga. meditce. pikniky. v kanadě jsou pouze 2% původního obyvatelstva, jinak je vše náplavka. to cejtíš na každým rohu. čínský čtvrtě, vede nich řecká čtvť, opodál česká a indická. řekl bych, že to je ten pravej mix kultur, které si navzájem neškodí a hlavně nezávidí. není co. každej se drží svýho kopyta a svejch tradic. to je jediný, co jim zbylo. procházím parkem, kde vidím mámy s dětma, jak cvičí jógu. těm prckům nebylo ani pět let. skvělý. tak by to mělo bejt. udržovat se už od útlýho věku v zenu. jdu dál a na postraní pěšince, kudy jsem normálně chodil každej den, vidím sedět na lavičce dva chlapy. z dálky vypadali jako kdyby ses právě ocit v 70. letech v CBGB’s. totální punkáči. džínsky s nášivkama fuck the system, kapel ze sedmdesátejch a sichrhajskama scvalký díry. dlouhý mastný vlasy. vysoký boty a džínový bundy. kérky na krku, na prstech, prostě kde to šlo. když jsem přicházel blíž, všiml sem si, že těm chápkům nebude dvacet, třicet, čtyřicet. těmhle vyčpělejm punkáčum mohlo bejt přes šedesát. masakr. jednou punkáč, navždy punkáč. procházím kolem a cejtím tu známou vůni trávy. udělám pár kroků a nedá mi to a vracím se k nim. ahoj chlapi. ahoj chlapče. zacejtil jsem kouření a chtěl bych se zeptat, zda nemáte něco na prodej. chlapče, sedni si a můžeš pokouřit s námi. sedl sem si mezi ně. víš, tráva se neprodává, tráva se posílá, od toho ta kytka je. poslal mi joshe. chlapi, kolik vám je? mě je šedesát čtyři a tady kámošovi markovi je šedesát pět. sedíme a posílame do kola. ta tráva byla zatraceně jemná, skoro sem ani necejtil, že šlukuju. víš, chlapče, tahle doba je hrozně rychlá. všichni se ženou za výdělkem, lepší prací, lepším autem, barákem na pláži, za nejlepší kurvou ve městě. jdou přes mrtvoly. to slovo CHCI je mor. a pravda? jen zkus říct pravdu a ukamenujou tě. nikdo si neváží druhýho. je to jen další člověk ze sedmi miliard. choré. a co děláte za práci, jak se živíte? no víš chlapče, my sme válečný veteráni z vietnamu. spadla mi brada na zem. tam sme se seznámili s markem. od tý doby felíme spolu. víš to co sem viděl tam, bych nepřál ani největšímu nepřiteli. napalm. hořící lidi. hořící vesnice. hořící země třeba pět dní v kuse. pelko na zemi. opravdový peklo. to vysvětluje ten punkerskej styl. 666. mark točí dalšího joshe. jediný, co ti mohlo pomoci přežít tu sračku bez újmy na psychice byla tráva. opium. lsd. bohužel opium bylo takový, že si byl absolutně mimo, ne to co můžeš koupit teď a lsd ti vytvářelo paranoiu, takže bylo minimum vojáků, kteří ho brali. natahuje z plnejch plic. války sou na hovno. nic neřešej. akorát si kluci nahoře honěj ego. hra na dětským písečku, s dopadem na celej svět. zbytečné. já sem tam přišel o kamarády, dobrý kluky, měli plány, měli ženy. celej život před sebou hrozný je vědět to, že třeba to byl jedinej syn ve farmářský rodině a není nikdo, kdo by se v budoucnu staral o rodinnej podnik. ale nejhorší je to, že když s tím klukem sdílíš cimru, tak je nepsaný pravidlo, že ten kdo přežije a vrátí se domů, musí objet rodiny svejch mrtvejch kámošů a nějak se tam konfrontovat s rodinnými příslušníky. to je hnus. típnul joshe.