Zážitek z Mojžíšové hory

Před deseti roky jsme se synem vyrazili na Sinajský poloostrov a taky na Mojžíšovu horu.Šlo se tam v noci s tím, že to bylo načasované až tam budeme bude vycházet slunce.
Já i syn jsme měli samozřejmě foťáky a fotili jako zběsilí.Když jsme dorazili až na vrchol, začali tam škemrat malí Arabové o bakšiš.No, to by mi už ani tak nevadilo, jako to, že nám záměrně začali vcházet do záběrů našich namířených foťáků.
No a teď ten příběh.

Najednou se jednomu okatému čiperovi povedlo, že mě krásně s úsměvem skočil před objektiv, a já ho parádně vyfotil, ačkoli jsem o to vůbec neusiloval.
Když jsem sklopil foťák, tak ke mě rychle přistoupil, a to s nataženou rukou.
Něco na mě zažvatlal anglicky, a já ačkoli anglicky neumím, i tak jsem ho pochopil.Chtěl peníze za to, že jsem si ho vyfotil.
I přesto, že mi záměrně skočil do záběru, který na něj vůbec nesměřoval, chtěl peníze a byl neodbytný.
Stále a stále se dožadoval peněz, a já tedy jako správný blbeček, jsem mu z kapsy odložené větrovky vytáhl pár nějakých papírových peněz.
Chlapeček mi však jasně řekl, že tohle je málo many, a byl stále dotěrnější.
Pak se stala ovšem věc, na kterou jsem musel jaksi drsněji reagovat.
Jeho útlá ručka směřovala k mé odložené větrovce, a to přímo do její kapsy.Když se pak dokonce dotkl kapsy, a už, už, by se mu pomalu povedlo strčit do ní svojí ruku, tak v tu ránu jsem si řekl, A Dost!

Na vrcholu v té chvíli bylo mnoho Poláků, a někteří celou tuhle věc sledovali a to v klidném posedu.
Následně na to jsem se částečně vzpřímil a drzému, neodbytnému chlapečkovi, jsem ukázal pevně svírající pěst pod svým nosem.
Moje oči mu navíc dali jasně najevo, že jestli to udělá ještě jednou, tak mu asi urazím palici.

No, a jak to zabralo.Chlapeček v úžasu jako by zkoprněl, jelikož si zřejmě myslel, že křesťani jsou blbečkové, kteří si nechají všechno líbit.
Faktem zůstává, že po tomto mém pěstním znázornění, se na mě pár polských lidiček podívalo tak jako by chtěli snad říci, že jsem na posvátném místě a, že by snad ... .
Ale já jim na to kašlal, ačkoli jsem věřící, lekci musel prostě dostat,
ať už stojím kdekoli.No, hlavně že to zabralo.Chlapeček náhle zmizel, a byl klid.
Když jsme pak scházeli se synem dolů, náhle kolem nás proběhli dva klučíci a jeden z nich byl tenhle čípek.Něco na nás v běhu anglicky pořvávali, a já tušil, že to nebude nic hezkého.

Syn se mě akorát zeptal, jestli vím co na nás řvou, a já si to teda nechal přeložit.
Nadávají nám do buzen.No, a já na to, no, to jsou pěkně vychovaní chlapečkové, a pak jsem se usmál.
Kde pak se to asi naučil, možná doma, možná, že nás v tom arabském světě mají asi za úplné debílky.