S kým to vlastně žiju?

Láska je opravdu krásná.Najdete si svůj vysněný protějšek a jeho nedokonalosti jsou vlastně ve vaších očích vlastně dokonalosti.Pokud vám tenhle názor vydrží, tak jste pravděpodobně měli štěstí.V mém případě jsem takové štěstí neměla. Vše začlo klasicky, tak jak to vidíte ve filmech a tak jak to čtete v knihách.Byl letní den a já vyrazila s holkama sednout do jedné restaurace na oběd a potom na pár Margharit.Zábava byla v plném proudu, když k našemu stolu přistoupil muž celkem přitažlivý a ptal se zda si může sednout k nám a při téhle otázce hleděl přímo na mě a zbytek si můžete domyslet byla to láska jako trám i když nás dělilo celkem asi 80 km, ale co je pro lásku pár kilometrů? Pro lásku přece nehledíme na čísla jako v matematice láska má jednoduchý vzorec: Já+Ty=My.Čas plynul a já se zamilovávála čím dál víc, bylo to tak krásné až neuvěřitelné po roce krásného vztahu jsme si řekli že je na čase začít společně žít, tak jsem si sbalila kufry a opustila jsem vše co jsem si vybudovala.Začátky společného žití odhalily neshody, ale vždyť nic není dokonalé dokážu překousnout zvednuté prkýnko, nepořádek, trochu zbytečných hádek a vše kolem.Ale čas plynul dál a ty ses mi vzdaloval čím dál víc, nepoznávala jsem tě stal se z tebe úplně jiný člověk úplný opak toho co jsi pro mě představoval. Chodíval si denně do hospody a po mě jsi chtěl, abych chodila s tebou kde jsi se mnou před opilcema zacházel jako s kusem masa.Později už i to ti bylo málo, tak jsi mou společnost přestal vyžadovat.Vracel ses v noci a potom jsis vyžadoval svá partnerská "práva" stal jsi se zvířetem.Když jsem se ti snažila oponovat přešlo to ve facky, pěsti a kopance všude kam jsi člověk vzpomene.Nešlo vůbec o tu fyzickou bolest byla horší ta psychická ten pocit ponížení a výčitek a lítosti nad naším umírajícím vztahem.Ať jsem se snažila jakkoliv bylo to pořád málo pak jsem nečekaně zjistila že jsem těhotná vždy jsi říkal že chceš miminko brala jsem to jako poslední šanci nás dva zachránit, ale to jsem se tehdy šeredně pletla, když jsem ti to oznámila byl jsi i šťastný a slíbil jsi že se polepšíš že zacneš pracovat, přestaneš pít a vše se změní měla jsem už tehdá utéct jenže stejně nebylo kam.První měsíc to vážně vypadalo nadějně, jenže osud to měl vymyšleno jinak.Jeden večer ses vydal shánět si práci, ale když jsem zjistila že peníze, které jsem si nešetřila jsou fuč věděla jsem že to bude zlé.Od nervozity z tvého příchodu mě bolelo břicho, byla jsem jako na trní.Udělala jsem večeři tvoje oblíbené obalené křidýlka a čekala vrátil ses kolem půlnoci a chtěl jsi večeři, tak jsem ti řekla že je v troubě ať si ji ohřeješ když jsi tohle slyšel začal neuvěřitelný řev přihnal ses ke mě do ložnice, chytl jsi mě za vlasy a vláčel jsi mě do kuchyně snažila jsem se vstát, ale to už jsem nestihla pamatuju si to černo před očima ale snažila jsem se zůstat při vědomí a ochránit život v mojem těle, kus mě sebe samé.Po ranách a kopancích co jsem utržila jsem slyšela jak jsi zabouchl dveře.Všechno mě bolelo, ale věděla jsem že tohle je moje šance došla jsem ke dveřím zamkla nechala klíče v zámku.Vše bylo špatně na stehnech jsem cítila teplo krev mi pomalu stékala dolů ke kotníkům cítila jsem jak mi hučí v hlavě vrhla jsem se k telefonu a zavolala záchranku pak už jsem se vzbudila v nemocnici kde mi bylo oznámeno že jsem přišla o dítě v tu chvíli jsem začala cítit takový vztek a nenávist jako nikdy v životě.Po propuštění jsem okamžitě jela domů do mého rodného města schovala jsem se u rodičů, kteří mi moc pomohli nebýt jich tak opravdu nevím co bych si počala.Teď už naštěstí mám tu hrůzu za sebou, ale doteď si v sobě nosím šrámy, které mi změnily úplně celý pohled na lásku. Ale nevzdávám to a věřím že jednou potkám někoho s kým strávím zbytek života šťastná a né ve strachu