Maruška

Můj příběh se odehrává v jedné nejmenované vesnici na Bruntálsku , začíná za hlubokého totalismu a končí v době, kdy se Václav Klaus ujímá prezidentského křesla a uděluje amnestii.
Jmenovala se Maruška, ale nikdo ji neřekl jinak než Mařena. Tahle „Mařena“ nikdy nepracovala, a na živobytí si vydělávala různě, převážně pouliční prostitucí. Jelikož je stále komunismus, byla takzvanou příživnicí a tím pádem úřadům nebyla po chuti. Ve vězeňské cele měla stále svou zahřátou postýlku a na dveřích do cely mohla mít klidně svou jmenovku s trvalým bydlištěm. S krabicí jabčáku a lahví vody, kterou ke svému zaměstnání potřebovala ( používala ji místo sprchy) přečkala totalismus a s nadšením a elánem do budoucna přivítala Sametovou revoluci. Pár let se úspěšně toulala ulicemi ,a místní obyvatelstvo ji svým způsobem tolerovalo. Však léta běží a čas na kdysi nádherné ženě zanechal své stopy a z nádherné Marušky se stala Mařena s velkým „M“. Vyhaslá troska s dechem alkoholickým už nepoutala pozornost, pravda muži se za ní i nadále otáčeli ,ale z cela jiných důvodů, než byl sex. Vesnici byla na obtíž, byla ostudou celému kraji. Jako bezdomovec bydlela v drážním domku na vlakovém nádraží, kde jednou vyhořela a málem přišla o život. Skončila tedy opět ve vězení kde si myslela , že přečká zimu. Ovšem osud tomu chtěl jinak , Václav Klaus uděluje amnestii , Maruš se opět ocitá na ulici , je svému okolí na obtíž a v hlavě se jí zmítá jedna myšlenka za druhou, Tohle se nemělo stát!!!