Když to nemyslí, začíná to právě myslet.

Místo: Kancelář uprostřed sněhové bouře
Čas : 16:35

„Děkuji za dobře odvedenou práci, pro dnešek už můžete skončit.“
„Ovšemže mě pustíš o hodinu a půl dřív z práce, makám po dovolený třikrát rychlejc jak ty abych efektivně pálila kalorie ze sežranýho cukroví!“

S poněkud nepatřičně radostným úsměvem se překotně soukám do kabátu a dveře kanceláře se za mnou zavírají s větší kadencí než je běžné.
Stisknu tlačítko výtahu, během čekací doby načtu na mobilu Tesco leták, zapnu kabát, vlasy sepnu do ležérního culíku a horečně plánuju večeři, nezbytnej úklid, relax, věnovaný sobě, Šakalovi a hlavně tobě.

Závity mi listujou receptářem, zastaví se na „burgrech“, paráda, rychlý jídlo, zbude čas na společnou koupel se solí z mrtvýho moře.
Cink, už jsem v přízemí, pár kroků k výlezu, hned za dveřmi obdržím facku od dědy Mráze, mám to ráda, červeň na tváře pak netřeba. Cvalem vyberu Tesco krám, nabouchanou taškou dobudu uprázdněný místo v transportu a rychlochůzí mířím domů.

Šakal je překvapenej z mýho brzkýho příchodu natolik, že mu nevadí luxování ani mop. Zatáhnul se na pelech vyčkávat. Mopem beru kvartýr odzadu, nejdřív koupelna, v kuchyni uvařím kafe do termohrnku, přenesu ho na botník a přes kuchyň s mopem dotancuju bytem až k předsíni, kde vítězoslavně oblíknu bundu, Šakala i kafe.

Cestou ven je krásně, děti sáňkujou, Šakal loví zajíce a následně cizí rotvajler Šakala. Nic se mu nestane a při potyčce vycmrndám minimum kafe pro páníčka.
Hezky se nám spolu šlape zasněžená cestička podél potoka k místu shledání.
Páníček uprostřed mostu už na nás haleká „Je mi dnes veselo, půjdeme s kamarády na pivo a ty půjdeš s náma a budeš první dáma, která pozná tu novou, víš tu Honzovu novou holku.“
„Honza má konečně zase holku?! No to musim jít s váma, ovšem, jak by nééé.“
Horká slaná vana včetně šťavnatý večeře v podobě mokrých postelových hrátek se kvapem odkutálela do sekce „třeba zítra“.

Hospoda, pivo, nová holka medem cvrliká, hloupá není, často promlouvá, víno usrkává s lehkostí, slivovicí otevřela své polykací brány a dala poznat všem u stolu obsah svých útrob.
Zázrakem nezasažení odcházíme domů.

„Jde na mě noc, rozhoduj se rychle, udělám ti rajčatový chlebíčky nebo burgery?“
„Joo, to bych hrozně chtěl, oboje!“
Odemkneš dveře, za nima prázdná igelitka a na pelechu těžce oddychující, smějící se nafouknutej Šakal.
„Asi bych si ty chlebíčky a burgry musel vypumpovat, viď?“