Vysloužilý Don Juan

Život je jedna obrovská nekončící divadelní hra. Před oponou se odehrává celé to velkolepé, navoněné, krásné divadlo – všude spousta úsměvů, radosti, velkých a dojemných emocí. Ale všechen ten šum, všechno to hemžení, má pramalou cenu.
„Svět“ za oponou je jiný. Je plný osamění. Plyne pomalu a tiše. Když si herci sundají masky a odlíčí se, jsou vidět často úplně jiné tváře. Není zde ani zdaleka tolik smíchu jako na jevišti, nejsou k vidění žádná velká gesta, často herci jen sedí zahloubáni sami do sebe. Právě zde – nenápadně, stranou všeho zájmu - se odehrávají opravdová životní dramata.
David poslední dobou často myslel na tuto myšlenku svého otce. Když dospíval – často spolu sedávali na balkoně a vedli dlouhé filozofické rozhovory.
„Uží si světla reflektorů, zahraj svou velkou hru, ale měj na paměti, že život je jinde. Nenech se zbytečně unášet pozlátkem.“ Radil mu jeho otec. „Poznej svět za oponou, najdi si tam hodnou holku a založ svůj život tam.“
Z přemýšlení ho náhle vytrhlo zazvonění zvonku. Šel ke dveřím – byla to Lenka.
„Ahoj, tak jsem tady.“ Usmála se držíc v ruce lahev vína.
„Pojď dál, nezouvej se.“
Lenka se posadila na pohovku. Mohlo ji být něco okolo 50 let, byla drobnější postavy, nabarvená blondýnka. Přes její živá gesta a energickou mluvu, dávali již vrásky v obličeji najevo určitou životní únavu.
„Máš to tady pěkný.“ Její pohled ulpěl na kredenci. „Wow, chlebíčky a šampáňo, to vypadá dneska ne velkou pařbu.“
David se lišácky usmál. „Přítomnost takové krásné společnosti se přece musí pořádně oslavit.“ Tohle mu pořád šlo – i přes svůj pokročilý věk měl svůj šarm. Věděl, že stačí pár jednoduchých gest, lichotek, aby udělal dobrý dojem.
„Si milý, nepamatuji si, kdy o mě naposledy někdo řekl, že jsem krásná společnost.“
Večer se slibně rozjížděl. David vložil do hifi svoje oblíbené „balící“ CD. Careless whisper od George Michaela znějící z pětikanálového sterea vytvořili atmosféru.
David položil občerstvení na stůl a posadil se na gauč vedle Lenky. Normálně by následovala fáze, kdy se začne hodně vyptávat, bude se zajímat o její život, bude pozorně poslouchat a klást jen doplňující otázky. Občas odlehčí situaci vtipem. Počká až se uvolní a otevře se mu, pak se ji začne lehce dotýkat na rukou. Odhadoval, že asi za hodinu by se s Lenkou vyspal – najednou se mu ale nechtělo, neměl na to vůbec náladu.
„Dneska je mi přesně 60 let.“ Řekl po chvilce ticha nečekaně.
„Aha, tak to gratuluji.“ odpověděla Lenka viditelně zaskočeně. „Vůbec na to nevypadáš.“ Vrátila mu lichotku a zároveň se snažila nějak nabourat neuvěřitelně dlouhou trapnou chvilku ticha.
„Dík“ Odpověděl David jenom.
„Určitě chystáš nějakou velkou oslavu.“ Snažila se vzkřísit konverzaci Lenka.
„Vítej na mojí velké party.“ Řekl David trochu hořce. Přitom nepatřil mezi lidi, kteří by se rádi litovali. Za běžných okolností byl zvyklý nahodit americký úsměv a šaramantní chování na povel kdy se mu zachtělo. Dneska to ale nešlo. Měl všeho dost. Cítil se vyčerpaný.
Na Lence bylo vidět, že právě hořce lituje, že vůbec kdy odepsala na Davidovu zprávu na internetové seznamce.
„Promiň, nevím co je se mnou. Dneska nebudu dobrý společník. Nemusíš tu se mnou sedět, klidně běž. Absolutně to chápu.“ Odtušil David.
Lenka chvíli přemýšlela o lákavé nabídce, ale pak řekla: „Život stojí za hovno viď?“
Ta hláška odstartovala rozhovor, jaký David dosud nezažil. Přišel na to, že Lenka pochází ze stejného okresu jako on sám, že se vlastně narodila téměř v sousední vesnici. To ona byla „slavná“ kouřící Berta – holka, která na jedné pařbě vykouřila asi 10 klukům na jednou – tenkrát ji to přišlo jako sranda, líbilo se ji, že je středem pozornosti. Později ale právě kvůli tomu ztroskotalo několik jejich vztahů. Nakonec si nechala udělat dítě od jedné náhodné známosti. Řekla mu, že bere prášky. O otcovství mu nikdy neřekla. Život pak prožila jako svobodná matka – výchova se ji ale nezdařila. Její syn skončil na drogách a momentálně byl už po druhé ve vězení za krádež. Přestěhovala se do Prahy, aby unikla maloměstským řečem a žije ze dne na den.
Davidův život byla jeho parta a ženy, o které nikdy neměl nouzi. S 2 kamarády založili hned po studiích firmu, která byla úspěšná. Jeho život byla jedna velká party. Střídal ženy, užíval si přepychu, hodně cestoval. Jako první je „opustil“ Petr, když se ve 43 letech zabil v autě. Několik let po něm se Luboš na stará kolena přece jen oženil a jeho žena mu zakázala se s Davidem vídat. David prodal podíl ve firmě a koupil si staromládenecký byt v Praze, kde pokračoval v „užívání si“ života sám. Až do dnešního dne měl pocit, že jeho život je takřka dokonalý, nechápe proč přišla ta špatná nálada.
Povídali si až do rozbřesku. Přestože se jeden druhého snad ani nedotkli, byla to nejlepší noc jakou David zažil. V tomto věku se snad už ani nedá mluvit o lásce - toho dne vzniklo především velké přátelství – přátelství, jaké ani jeden z nich neznal, a které oba považují za jednu z nejcennějších věcí, kterou jim život přinesl.