Jak jsme malovali štětkám

My Nuseláci jsme byli vždy celkem sebevědomý a tak nějak otlučení pouliční realitou.V naší ulici bydleli Kočkovi, Niklovi, Lagroni, tedy samí ostřílení kluci.Dále pak hodně cikánů, kteří byli tenkrát ještě celkem v klidu, no, byla to taková pestrá směsice.

Jednou jsme s klukama potkali Standu.Standa byl ve třeťáku Hotelové školy a uměl neuvěřitelně kecat.Kdo ho neznal, všechno mu zbaštil.
Kluci, říkal, mám bezva kšeft.Tak povídej, jakej?
No, vím o dvouch ženskejch, který potřebují meloucháře na vymalování garsonky.

Na ulici jsme byli se Standou čtyři, a koruny by se hodily.
No jo, ale vždyď to nikdo z nás nikdy nedělal, nebo jo?Nikdo.
Standa se v klidu pousmál, a pravil.
Řekl jsem těm kurvám, že jsem ve třeťáku jako malíř pokojů, a zrovna nedavno jsme malovali v Interkontinentálu, a oni to vzaly jako hotovou věc.
Ano, Standa nás uklidnil, a my se museli vžít do jeho smyšlených kolegů spolužáků, jako učeňi, malíř pokojů-lakýrník.
Na naší otázku, co je to za kurvy nám bylo řečeno, že mají prahců jako šlupek, a to nám stačilo, jelikož v tom Standa kecat nemohl, protože šlapky měly prachy vždycky.

Hned na prví pohled jsme vycítili, že to bude kšeft století.Štěťule byly na vyšší úrovni, luksusní garsonka, oni samotné matroš, tak kolem pětadvaceti, prostě paráda.

Kluci, tady váš kamarád z učňáku nám vylíčil, jaký jste dobří, a že už budete dělat učňovské zkoušky.
Jasně, teď zrovna jsme malovali v Kontiku, tedy v Interkontinentálu.
No, to musíte být šikovní.To jo, a spolehliví, dodal Ota Lagron.
Já, taky přitakával, a ostatní taky, jelikož ten kšeft byl jasně super.
Předem jsme se dohodli na ceně, tedy myslím na pětistovce, a dvě basy piva k tomu, a také samo sebou peníze na barvy atd.

Štěťule nám Kladli na srdce, aby místnost byla světlouce modrá a kuchyň světle zelená.Předběhly dobu, zřejmě to asi viděli v katalogu Quele, ale Hlavně jim záleželo na tom obejváku, na tom si obvzláště zakládaly.
V deset odešly na lov, a že po půlnoci dorazí.
Jasně, dneska je teploučko, svítí sluníčko, namýcháme barvy a do půlnoci to máte jako v Kontiku, pravil Standa.

Teplo opravdu bylo hodně, no a tak jsme si dali hnedka pivko, aby nám to šlo pěkně od ruky, a začali jsme s vyklízením lukxusního nábytku přímo na chodbu.
Žádné přikrývání igelitem, nábytek je přece na chodbě, tak nemůže bejt od barev.
A pak to šlo ráz naráz.Pívečko, pak mýchání barvy do obejváku, no, světlý odstín ne a ne nějak vychytat.
Ale co, ono to časem vyšisuje, pravil Dušan.
Za dvě hoďky se na stěnách navíc začaly objevovat skvrny, velké skvrny.
Jedna skvrna světlá, druhá skvrna hnedka vedle zase tmavší, do toho nějakej ten cucek, asi barvy, no, nějak nám to nevycházelo.

To se ta světlá skvrna musí trošku ztmavit a bude to oukej, pravil Standa.No, tohle jsme mu už moc nevěřili, a co čert nechtěl, někdo z nás otevřel ve skříni malý minibar, a v ňom láhev koňaku.
No, a to byl konec, teploučko, pívečko, koňáček, a pak už jen rezignace.

No a úúúplně největší průůůser byl ten, že jsme z přízemního pokoje zahlédli Mirka a Milana, známí čórkaři, jak si to hasí rovnou k nám.
Byli tam chvilku, ale ať jsme se snažili sebe víc, aby se z bytu něco neztratilo, málo platné.
Za deset minut byli fuč, a s nima i přepychový, a asi i pozlacený zapalovač.

Tak to je, průůser, zapalovč v pr.... a průůůšvich na cestě.
Až šlápoty přijdou, tak je raní mrtvice, ale před tím na nás ještě zavolaj benga, pravil Dušan.Máme dvě možnosti, a to, buď zdrhnout a nebo si to vylízat.
Nebyli jsme poserové, koňáček jsme dopili, pívo taky, a čekali na krásné a zatím, vždy usměvavé slečny kurvy.

Jak jsme byli tak nějak v náladičce, tak už nám bylo, tak nějak i všechno jedno.
Obývací místnost byla flekatá, modře temná, z neustálého přetírání světlejších kocourů na tmavé, to samé kuchiňka, parkety samá barva, nábytek tak nějak taky, ačkoli byl na chodbě, a co bylo nejhorší, pozlacený zapalovaš a koňak v nedohlednu.Byla to totální Spošť.

Po dvanácté hodině vešly veselé slečny šťeťule do stále otevřených dveří svého příbytku, (to aby nám to pěkně luftovalo), a ve futrech svého bytečku, se jako by zasekly.Všichni jsme je s napětím sledovali, a já jediný se snad i v duchu modlil, aby to celé nezkončilo na bengárně.

Holky si po chvilce zkoprnělého výrazu v obličeji, šli pomalu sednout na ušmudlanou přepych sedačku, a ještě chvilku mlčely.Pak jedna vstala, odemkla jinou skříňku z které vykouzlila další lahev koňaku, a daly si obě do nosu.
My moc nemluvili, ani Standa moc nemluvil, prostě jsme jen tak zírali.

Kluci, to by chtělo asi opravit, a koply do sebe dalšího panáka.
Musíme objednat malíře pokojů, a šoupli do sebe dalšího frťana.
Byly to skvělý holky, velkorysý, žádný benga, žádné vracení peněz,
a co bylo, až neuvěřitelný, že Ota, tehdy vysoký, fešný jinoch, do nich začal ještě dělat, až tam nakonec i zůstal.Fakt Neuvěřitelný.
No, a tak namísto ve čtyřech, jsme šli domů ve třech, a pochvalovali jsme si při tom, jaký to byly bezva šlapky.:-)



Předem se omlouvám za nějakou tu chybyčku, nefunguje mi opravátor chyb:-(.:-)