Včas

Je pondělí a ráno se podobá všem ostatním všedním. Snad jen o trochu víc popoháním děti při strojení. Dnes potřebuji být v práci opravdu včas, kolem sedmé nám přivezou z Ústí zboží. Mají to při cestě do Prahy a já je nechci nechat stát zbytečně před branou firmy. Taky dost jezdím a taky nerad čekám…

Venku je tma, trochu protahuje a děti mají hroznou legraci z toho, jak to strašně klouže. Vaškova školní taška už je v autě, jelikož bez ní se bruslí líp. Honza upadne a oba kluci se tomu hlasitě smějí. Snažím se je trochu krotit, protože polovina Krásné ještě spí a tak tu báječnou zimní atrakci sousedé zatím nedokáží vůbec ocenit.

Nejistými kroky dojdu k autu, oškrábu skla a stáhnu oba naše hráče z ledové plochy. Vyrážíme. Raději jedním kolem po trávě. Cesta od nás je trochu z kopce a dole je v mírné zatáčce strž, na jejímž dně se klikatí potok.

Na hlavní je to trochu lepší, protože už posypané drtí. Zcela výjimečně nezajíždíme až ke školce. Bude rozumnější udělat těch pár kroků navíc a nechat auto tady na náměstí. Boční uličky města jsou dnes jako ty naše, na civilizační rozdíly je ještě moc brzy.

Vracím se do auta. Je 6:47, což je tak akorát. Rozhodnu, že dnes nemusíme Vaška vozit až před školu, má dost času, za deset minut to v pohodě stihne i od benzínky. Vystupuje. Tak jako vždycky je součástí rozloučení i ta mechanická věta o rozhlížení. Z „Ať se ti daří“ se ozvěnou vrací jen stručné „Ahoj“.

Na okamžik mizí ve tmě. Chceme se rozjet, ale míjí nás ještě jedno auto opatrně se šourající z náměstí. Reflexní proužky na Vašíkově aktovce se rozzáří. Mám z něj radost, nebere to rovnou ke škole, ale štráduje si to k přechodu, k němuž se pomalu blížíme už i my. Rozhlíží se a tak ho pouštíme. Čekám, že zamává a pak se rozběhne. Vždycky to tak bývá. „Ježiši“ vykřikne Klára zpoza volantu. Okamžik nechápu co se děje, ale pak se ohlédnu a spatřím ta dvě rychle se pohybující světla.

Všechno ve mně se sevře a jen bezmocně čekám, kdy se to stane, kdy vyrazí. Nemůžu dělat vůbec nic, všechno je to moc rychlé. Vím, že nás právě předjíždí auto, které rozhodně nezastaví a náš syn ho nejspíš nevidí, protože my ho pouštíme na …

Vašek stále stojí jako přikovaný. Je mi strašně špatně od žaludku, ale uvízne mi to v hlavě 1S2 3987.