Jak na mě sáhla smrt

V mém životě na mě doslova sáhla smrt asi tak šestkrát.To, když vám jde dosova o život, to jasně vycítíte, zkrátka to víte.
Se synem jsme se vydali po druhé do Polska na Mazurská jezera. Jak jsem již psal v předminulé povídce - Některá jezera mohou být zrádná, na druhé výpravě jsem si to mohl prožít na vlastní kůži, a to i přesto, že jsem věděl již od dětství o těchto "nástrahách".

Tak tedy.
Se synem jsme spolu již byli na nějakých těch výpravách, ale nikdy jsem se před ním nenapil, natož, abych se opil.
Byl jsem tak zvaný kvartální piják, a dobře jsem věděl, že bych zbytečně zariskoval.
A však tentokrát, jsme ke známým do Polska vezli naše České pivo, a to jednu basu, samo sebou i ten Fernet, Rum, Becherovku a i Zelenou, a to proto, že jsem chtěl, aby pohostinní Poláci věděli, jaké dobroty u nás pijeme.

Sedli jsme si s Honzou do lůžkového kupé, směr Gdaňsk, a povídali a povídali.Poprvé jsem si dal před synem pivo, no, a pak další, a on taky, no a k ránu byla basa prázdná.
Bylo nám fajn, a tak jsme se z Gdaňska pak hned vydali na další vlak, směr Mazurská jezera, asi třicet kiláků od Gdaňska.

Navštívili jsme tam známé, vodka Polska to párkrát ztvrdila a šlo se do kempu, kde půjčovali kajaky.Navlékli jsme vesty a vyrazili na plánovaný dva až tři dny dlouou klidnou cestu s tím, že se u každého kempu zastavíme a tak.
Tak to šlo první, i druhý den, občas nějaké to pivko a vše bylo v pohodě.
Aby jste rozuměli, tyhle jezera jsou také vzláštní tím, že jsou obrovská a z ptačí prespektivy vypadají jako rozložené korále na krk.
Každé jezero je s dalším jezerem spojené více méně dlouhými kanály, a to je na tom to nejkrásnější.
Proplouváte dvoumetrovými rákosími a když se navíc podaří krásné léto jako tehdy nám, tak je to fakt úžasné.

Pak jsme přijeli zase k dalšímu kempu a to už na třetím jezeře a tam postavili stan.Poláci jsou faj lidičky, sice nám říkají, že jsme Pepičci,(připadá jim to komický), někdy dokonce zažertují tak, že se u nich říká, dva Pepičky z jednej pičky, ale mě to nevadilo, jelikož to pro mě nebylo nic nového:-)
No, a tak se začala pít naše kořalečka, pak ta jejich, pivo teklo proudem, a já byl v rauši asi tři dny.
Honza byl už rokama za dvacítkou, a tak tam měl už taky své kamarády a nějaký ty kamarádky, no bylo nám všem fajn.

Občas jsem si vzpoměl na mamku, na její tragickou nedávnou smrt, a to chtělo panáka, a pivo, trochu pláče, pak zas smích, pak zas panáka a pivo ...., no, a pak přišla doba na další cestu, na další nové neznámé čtvrté jezero.

Bylo zase krásně, a léto se tenkrát opravdu povedlo.
Pak jsme po půldenním veslování zakotvili v krásném kempu, kde se v evidentně uměle upravené velké zátoce koupalo dost lidí.
Zde byla voda maximálně pod pás, a tak navíc byla ještě přijemně teplá.
Dál od břehu již nikdo neplaval, jelikož tam, když jste strčili nohu směrem ke dnu, tak vám buď rovou umrzla a nebo, a to by bylo daleko horší, se vám zamotala do hustých silných a dlouhých rostln.

No, a zase přátelství Polsko České, Česko Polské, kořalka sice došla, ale pivko tam točili príma.
Další den ráno mi bylo zase nějak nevolno, syn byl v poho, jelikož znal míru, a já si musel dát sase svého nutného vyprošťováka, jelikož jak každý zná, ten vždy pomůže:-).
Jedno, dvě, tři, Juch a bylo mi zase fajn.
No, a pak přišlo na další cestu.Po obědě, chleba, nějakej ten salám, pivo samo sebou taky, a pak jsme pomalu lezli do dvoumístného kajaku.

Odrazili jsme se od krásného uměle vytvořeného dna překrásně vyjímečné zátoky a dostali se na hlubokou temnou vodní plochu.
Jen co bys kamenem dohodil byla ještě ona krásná zátoka, a mě ještě napodlo se se všemi co zde stáli na břehu i ve vodě, se naposledy rozloučit.
Vstal jsem na kajaku a chtěl zamávat.Zamával, jednou, možná dvakrát, a pak žuch do vody.

V ten okamžik jsem věděl, že je zle.Nohy jsem měl zaklíněné v kajaku, syn se mě snažil vytáhnout, ale marně.
Dodneška je štíhlý, a já byl v té době prý korba, a tak jeho zoufalé snažení přišlo vniveč.
Kajak se nepřevrátil, a já byl do půl pasu pod vodou a zoufale jsem se snažil vrátit zpět na kajak.
Náhle se mě kolem rukou začali omotávat silné, dlouhé a husté roztlinné šlahouny.A v tom mě opravdu Zamrazilo, a tam jsem věděl, že ta s kosou už je na dosah.Ještě více jsem ve strachu začal máchat rukama kolem sebe, ale ty husté dlouhé a pevné šlahouny, mě omotávali ruce ještě více a více.

Díky Bohu jsem však náhle pocítil něco jako by mi říkalo, nemáchej těma rukama, bude to ještě horší, omotají se ti kolem rukou ještě více,
a v ten okamžik jsem ruce povolil a roztliné šlahouny mě pomalu, ale jistě sklouzávaly z rukou.
A v tu samou chvíli, se mému zoufalému a totálně vyčerpanému synovi povedlo to, o co se tak marně stále snažil.
Vytáhl mě a já se tenkrát narodil už asi po pátý ve svém životě.

Bylo mi ho líto, byl KO, a pak mi povídá.Táto já už myslel, že tě nevytáhnu.Tenkrát mi s Boží pomocí zachránil život.
Pak jsme odpluli, a já se do konce dovči už nenapila ni kapku.
Když jsme pak večer seděli u ohně, tak mi povídá.
Víš co pořád nechápu, že ty lidi mi tě mohli pomoc vytáhnout, ale jen zírali a zírali, a nikdo mi nepomohl tě od tam tud dostat.
No, já je Honzo i trochu chápu, víš, měli prostě asi strach z toho, aby se do těl rostlin nezamotali taky.
Hold tyhle lidi znají ty jezera hodně dobře, no a vidíš, já je znám taky dobře, a bylo mi to i tak prdlačku platný.
Od té doby mě syn neviděl už ani jednou v náladě, natož opilého, a to už je skoro deset let.