Další vídeňské překvapení

Donedávna jsem se domníval, že Vídeň mě již nemá čím překvapit. Ale přece jen zase, jako tomu bylo již mnohokrát. Můj dávný přítel Vídeňák Karel bydlel na ulici Dresdnerstrasse v domě číslo 132/20. Dnes je již po smrti, ale ještě dávno za svého života plánoval, že jednou po něm v bytě bude bydlet jeho synovec Frantík.
Vypravil jsem se koncem března zase jednou po čase podívat se, jak se říká, jen tak na skok do Vídně. Mé kroky vedly též na ulici Dresdnerstrasse, alespoň nahlédnout k domu s číslem 132. Na zvonku k bytu číslo 20 jsem nečekal již jmenovku svého přítele, ale překvapením jsem zíral. Na první pohled se od ostatních zvonků lišil, na vizitce bylo červeným písmem rukou napsáno LUSTHOELLE, tedy něco snad jako radostná jeskyně nebo jeskyně radosti. V tu chvíli jsem ještě netušil, co si pod tím mám vlastně představit. Obešel jsem tedy celý domovní blok kolem rohu s lékárnou, jako vždy, když jsem šel zaklepat na Karlova okna z druhé strany. Původní okna byla předělána, navíc tam byly nově instalovány dveře, též nápis LUSTHOELLE a vedle těchto dveří jako poutač vitrína s polonahými ženami s odhalenými ňadry. Došlo mi tedy, co to je vlastně za jeskyni.
Člověk se nestačí divit. Nu což, život je změna, i když Karel plánoval, že jeho byt bude jednou obývat synovec Frantík, majitel domu byl zřejmě jiného názoru. Pochybuji velmi, že by Frantík tuto jeskyni zřídil. Po detailech jsem však nepátral.
Ještě jednu změnu jsem při této své návštěvě Vídně zaznamenal na jiné známé adrese. Nedaleko od nádraží Westbahnhof na rohu ulice Grangasse 1 bývala kdysi hospoda Hubertus-Eck, kterou provozoval jeden český emigrant z Brna, jenž ji tenkrát nazval „1. brněnská osvěžovna ve Vídni, u Beneša jak u maminky“. Teď je z ní hospoda U Švejka, názvu odpovídá i vnitřní výzdoba na stěnách, mluví se zde zase i česky jako tenkrát v té staré, klientela se však již po roce 1989 postupně měnila. Bývala to emigrantská česká hospoda, do které kromě stálých štamgastů chodíval údajně občas i Antonín Panenka v době svého působení v Rapidu Vídeň, také někteří z našich herců při svých zahraničních cestách se prý zastavovali. Také Česká televize v ní natáčela část svého pořadu o tom, jak se žije emigrantům v Rakousku a to někdy začátkem roku 1989. Dříve se zde točilo pivo Hubertus z pivovaru v Laa an der Thaya, nyní Velkopopovický kozel a Gösser.
Dvě stará místa, stejné adresy a zcela nové provozovny. Jak se ten svět mění. Ale vždyť je to vlastně normální a běžné. Takže dvě z dalších možností jak si zpestřit návštěvu Vídně. Pobavit se s děvčaty v jeskyni radosti na Dresdnerstrasse 132/20 (pozor, hlavní vchod zřejmě z ulice Rebhanngasse) ve XX. Bezirku a pak zajet či zajít na pivko do XVI. Bezirku do ulice Grangasse 1 (z Mariahilferstrasse doprava ulicí Rosinagasse) do hospody U Švejka. Vždyť do Vídně je to od nás jen kousek.